Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj maminky, než pro radu se du spíše vyspovídat…
Mám sedmiměsíčního syna a přítel dělá v práci 2 dny práce (nonstop, vč. noci) a 2 dny má volno… Mám problém který byl ještě než se malý narodil (ale to se dalo alespoň částečně řešit tím že jste se prostě z minuty na minutu sbalili a lezli alespoň po kamarádech abyste nebyli sami..) a to - že neumím být doma sama - mám úzkostlivé stavy, depresivní náladu, všechno vidím najednou hrozně černě, jen se tak bimcám a přežívám dobu než bdue přítel zase doma… Někdo mi řekne " jak se doma můžeš nudit nebo se cítit sama, když máš dítě? „, jenže za prvné (teď mě určitě za tohle někdo ukamenuje) člověka nenaplňuje celý den dělat cukrbliky na dítko (mám dost náročné dítě - respektive nedá se říci náročně, ale asi je po mě - hodně společenské) a za druhé pro mě je ta "samota“ / přežívání než přije přítel z práce hrozně ubíjející
Když pak může přítel malého pohlídat, nejradějí utíkám mezi lidi - nejraději s kamarádkou na kafe pokecat do kavárny mezi šum a lidi, doma být nechci… Je tedy pravda že vnímám, že tu semnou někdo je (můj maličký
), ale snad mě pochopíte, že přecijen si člověk s miminem nepokecá tak jako s podobně starým člověkem… Chtěla jsem se jen svěřit. Někdo mi řekne uričtě ať si zajdu k psychologovi, ale s tím jsem kdysi toto podobné téma již rozebírala a vcelku mi moc neporadil, pouze ať si najdu nějaké „kroužky“ což ale ted s mimčem už je dosti omezené. Zkrátka můj problém je, že neumím zvládat samotu v psychické pohodě a tak abych tím nestrádala…
MÁTE TO NĚKTERÁ TAKÉ?
A co než dojde, tak chodit ven na procházky, někoho navštívit či někoho si pozvat, aby ses necítila tak sama?
Nemám to tak, napadlo mě - sedmiměsíční dítě - plavání, pohybové hry? alespoň by jsi „vypadla“ z domova, sice tedy i s malým, ale přeci jenom je to možné
A určitě jsou další ![]()
Můj manžel směnuje. Při odpolední jsem celý dny sama doma, máme jen jedno auto, bydlíme na vsi, takže jsem věčně jen zavřená v bytě…no není to teda žádná výhra :/ doufám, že se to přes léto zlepší.
Ale jo, taky me to stve. Nemam sice dite, ale bejt sama doma me nebavi. Resim to tak, ze bud dlouho spim, nebo vypadnu k nasim, tam je zahrada.. Ale bejt sama mezi ctyrma stenama me ubiji. Nastesti je to malokdy, chodim do prace a i mame stejny smeny, takze vetsinou si program najdu, ale ted to byl celej tejden no a des.
Pro mě trochu nepochopitelné, ale kdy třeba vaříš, uklízíš, žehlíš..prostě domácí práce, jít na procházku s mimčem…já bych řekla že aktivit je docela dost. Hlavně bych je asi dělala hlavně když je přítel mimo abych si ho pak mohla užívat. Spíš mám ale pocit že nejde ani tak o tu samotu, ale spíš chceš jít mezi lidi sama bez mimča…
U nás jak kdy - chlap je hodně pryč, je tu jen pár hodin do týdne a to většinou spí.. S prckem courám po venku, můžeš chodit na plavání, cvičení atd.. i pro mrňata je hodně možností. Pro mě je problém noc - jsem zvyklá se přitulit a spát. Jak tu chlap není, blbě spim
ale on tu není klidně 3× týdně, takže si zvykam i na toto ![]()
Dneska je tolik aktivit uz pro mimina, ze kdyz nebudes chtit, nemusis porad trčet doma.
Máš poblíž mateřské centrum? tam by se daly najít kroužky i s miminem… popřípadě plavání… venku procházky, jsou kavárny pro matky s dětmi, kam lze jít i s kamarádkou… pozvat si návštěvu…zvlášť když máš společenské dítě… ![]()
@zitushe co zkusit cvičení pro prcky, procházky s kámoškama, občas jasně vyrazit i sama, nebo podniknout něco jen vy dva s přítelem, na výlety můžete i s malým atd. Pokud máš opravdu až úzkostné stavy být sama, tak by ti možná pomohly nějaký slabší antidepresiva, to ted neber, že bych z tebe dělala blázna, to vůbec…jen někdo samotu prostě hůř snaší.
Taky jsem to tak měla… dny o samotě byly hrozně ubíjející. Snažila jsem si na každý den domluvit nějaký odpolední program a dopoledne jsem vyloženě jen čekala, až bude to odpoledne a já někam vypadnu…
našla jsem si několik holek se stejně starými dětmi a ty odpoledne se mi dařilo zaplnit a měla jsem se na co těšit…
musím říct, že se to časem zlepšovalo, jak začal být syn „parťákem“ a pak to přešlo úplně a už nemám problém být s ním sama… někdy si dokonce cíleně nic nedomlouvám, abychom byli sami… ale úplně to přešlo až s nástupem do práce. Asi že jsem celý den mezi lidmi, tak ve volném čase už takovou potřebu nemám ![]()
Myslím si, že ještě nejsi na mateřství zralá. Není to nic špatného a časem se to srovná.
@Kobliha51 Tam není problém malý. Psala jsem že jsem to tak měla již dříve, ještě než jsme malého neměli…