Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím si povídat s lidmi
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.1.22 12:56
Neumím si povídat s lidmi
Na emimino chodím pravidelně pročítat diskuse, ale dnes jsem se zaregistrovala, protože mám potřebu probrat svůj problém.
V poslední době mám pocit, že si nemám s lidmi o čem povídat, jednak v práci, ale teď už ani s vlastní rodinou. Nevím, jestli je to dobou nebo je to ve mě. Jsem celkem introvert, ale mezi lidmi jsem ráda, jenom jsem nikdy nebyla moc hovorná, spíš jsem poslouchala.
Teď mám ale pocit, že nevím, o čem si s lidmi povídat. Někdo o obyčejných věcech dokáže mluvit zajímavě a vtipně. Já to řeknu v 1 - 2 větách a dost. Většinou mlčím. Doma v poslední době taky, s manželem kromě provozních věcích si už nemáme o čem povídat. Děti už jsou skoro velké a nejradši se zašijí k sobě do pokoje a konverzace skoro žádná.
Možná je to krize středního věku, každý si žije po svém. Ještě tak 2 roky zpět jsem tenhle pocit neměla, ale teď si připadám vyhořelá, vyšumělá, bez energie a bez nadšení a bez mluvení. V jiných rodinách si asi umí lidé povídat víc, já mám pocit, že jsem jako máma a manželka selhala a neumím rodinu tmelit a utvořit příjemnou domácí atmosféru, takže každý je radši sám se sebou. Ale dřív to bylo jiné, to až teď v poslední době.
No vlastně mi tu asi nijak poradit nemůžete, spíš jsem se chtěla vypsat a možná je na tom někdo trochu podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.1.22 13:04
Já si myslím že je to možná trochu touhle dobou a možná taky nějaká krize středního věku. Pokud jde třeba o lidi z mé bývalé práce tak byly lidi se kterými bych si vydržela povídat hodiny a hodiny a pak taky lidi se kterými jsem prostě nedokázala se bavit takže problém nemusí být vždycky jen u tebe A to že seš introvert to neznamená také nic špatného 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silverine247
29.1.22 13:12
@Pamperska píše:
Na emimino chodím pravidelně pročítat diskuse, ale dnes jsem se zaregistrovala, protože mám potřebu probrat svůj problém.
V poslední době mám pocit, že si nemám s lidmi o čem povídat, jednak v práci, ale teď už ani s vlastní rodinou. Nevím, jestli je to dobou nebo je to ve mě. Jsem celkem introvert, ale mezi lidmi jsem ráda, jenom jsem nikdy nebyla moc hovorná, spíš jsem poslouchala.
Teď mám ale pocit, že nevím, o čem si s lidmi povídat. Někdo o obyčejných věcech dokáže mluvit zajímavě a vtipně. Já to řeknu v 1 - 2 větách a dost. Většinou mlčím. Doma v poslední době taky, s manželem kromě provozních věcích si už nemáme o čem povídat. Děti už jsou skoro velké a nejradši se zašijí k sobě do pokoje a konverzace skoro žádná.
Možná je to krize středního věku, každý si žije po svém. Ještě tak 2 roky zpět jsem tenhle pocit neměla, ale teď si připadám vyhořelá, vyšumělá, bez energie a bez nadšení a bez mluvení. V jiných rodinách si asi umí lidé povídat víc, já mám pocit, že jsem jako máma a manželka selhala a neumím rodinu tmelit a utvořit příjemnou domácí atmosféru, takže každý je radši sám se sebou. Ale dřív to bylo jiné, to až teď v poslední době.
No vlastně mi tu asi nijak poradit nemůžete, spíš jsem se chtěla vypsat a možná je na tom někdo trochu podobně.
Je mi smutno jenom jak to ctu. Nemyslim, ze tvuj problem tkvi v tom, ze by sis neumela s lidmi povidat, ale ono jak je clovek nestastny, tak se mu ani nechce a neni v podstate o cem. Podnikate nejake aktivity jako rodina, jezdite treba nekam na vylety, ze by vas stmelili spolecne zazitky? Mas nejakou zalibu, co te bavi?
- Citovat
- Upravit
29.1.22 13:19
No právě, že dřív jsme jako rodina podnikali hodně věcí, výlety, hory, lyže..
Ale asi to bude tím, že děti vyrostly a už s námi nejezdí tolik, skoro vůbec a s manželem nás tmelily asi právě ty děti. Takže bohužel chybí nám společné téma.
Chodíme do přírody i s mužem, no ale právě, že si nemáme moc o čem povídat.
Nevím, jestli to překonáme, ale neumím si představit takhle žít po zbytek života
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.22 13:24
A co tě baví? Co děláš ráda? Já většinou s lidmi řeším věci, co nás spojují nebo co vím, že je baví - děti, zvířata, sport, aktivity o víkendu, rodina, nemoci, počasí, dovolená, knížky… Prostě když o tom člověku něco trochu víš, tak pak se zaměřují na tu oblast a stačí dát dve otázky a lidi mluví… Ale ty mi přijdeš spíš vyhořela, rezignovana, unavená?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silverine247
29.1.22 13:26
@Pamperska píše:
No právě, že dřív jsme jako rodina podnikali hodně věcí, výlety, hory, lyže..
Ale asi to bude tím, že děti vyrostly a už s námi nejezdí tolik, skoro vůbec a s manželem nás tmelily asi právě ty děti. Takže bohužel chybí nám společné téma.
Chodíme do přírody i s mužem, no ale právě, že si nemáme moc o čem povídat.
Nevím, jestli to překonáme, ale neumím si představit takhle žít po zbytek života
Tak navrhni aktivitu, kde se nemusi povidat a pak si muzete povidat o tom pozdeji. Treba bowling nebo neco, co by bavilo i ty deti. V sexu vam to s manzelem stale funguje? Nechci menit tema, ale ono to spolu souvisi…
- Citovat
- Upravit
29.1.22 13:37
Mě taky přijdeš unavená a zklamaná během věcí. No pokud člověk nechodí moc ven a nic nezažívá, tak se témata dost omezují no. Doba tomu všemu rozhodně nepřídává a tak dost lidí jenom přežívá, pak není moc o čem vykládat. Neselhala jsi, tmelení není jen na tobě. Děti jsou asi ve věku, kdy jsou radši samy. Ono se to určitě zase zlepší s nějakou změnou, ale někdy je prostě takový období. Vydrž a mysli víc na sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.22 13:37
Mas nejaky konicek? Neco co te bavi?
Co jezdit na nejake prednasky, seminare, workshopy? (ted blbe, vim)
Nebo si porid psa, s tim si pokecas vzdycky .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.22 13:40
@Pamperska Já to mívám taky, ted´ jsem nastoupila do nové práce, tak mám vcelku taky problém, lidi se tam baví o takových těch obyčejných věcech, jako co včera kdo vařil a „byla jsi včera tam a tam? " a "hele, jak ti to dopadlo v…“ a já to nějak nedokážu, přijde mi to trapný téma a o osobních věcech se mi mluvit nechce s kolegy, které znám 14 dní a ještě mi nesjou třeba až tak symatičtí.
Doma mluvím někdy víc, jindy míň, ted´ jsem byla měsíc sama, a i když byl lockdown, tak jsem byla celý dny doma sama a tak nějak jsem se prostě naučila být sama se sebou, zabavit se, at´ už prací či zábavou. Zkus si to nebrat, nic špatnýho na tom není. Určitě to tvoje rodina nebere tak, že nedokážeš vytvořit to správný teplo domova. To je prostě koloběh života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.22 17:39
Mám to podobně, taky si nemám s manželem co povídat. Děti mám taky už docela velké, už mě moc nepotřebují. Navíc jsem nikdy nebyla moc povidaci typ. Mě pomůže někam vyrazit sama a něco zažít. Pak o tom můžu vyprávět. Nebo podniknout i něco společného, plánovat to a pak se o tom pobavit jaké to bylo. Dobrý nápad je i ten pes, společná péče by vás tak mohla tmelit. S takovým štěnětem je hned doma veseleji. Ale to jen v případě, že si uvědomujete co to obnáší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.22 20:33
@Silverine247 píše:
Tak navrhni aktivitu, kde se nemusi povidat a pak si muzete povidat o tom pozdeji. Treba bowling nebo neco, co by bavilo i ty deti. V sexu vam to s manzelem stale funguje? Nechci menit tema, ale ono to spolu souvisi…
No v sexu je to bohužel také na houby a jasně, že to souvisí. Nějak žijeme vedle sebe a ne spolu. Takže buď tohle nějak překonáme nebo ne a bude konec.
Ono ale to souvisí s více věcmi dohromady, musím teď řešit i dost zdravotních problémů mojí mamky, nedávno mi zemřel blízký člen rodiny a tak se to všechno kupí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 16:39
@Pamperska píše:
Na emimino chodím pravidelně pročítat diskuse, ale dnes jsem se zaregistrovala, protože mám potřebu probrat svůj problém.
V poslední době mám pocit, že si nemám s lidmi o čem povídat, jednak v práci, ale teď už ani s vlastní rodinou. Nevím, jestli je to dobou nebo je to ve mě. Jsem celkem introvert, ale mezi lidmi jsem ráda, jenom jsem nikdy nebyla moc hovorná, spíš jsem poslouchala.
Teď mám ale pocit, že nevím, o čem si s lidmi povídat. Někdo o obyčejných věcech dokáže mluvit zajímavě a vtipně. Já to řeknu v 1 - 2 větách a dost. Většinou mlčím. Doma v poslední době taky, s manželem kromě provozních věcích si už nemáme o čem povídat. Děti už jsou skoro velké a nejradši se zašijí k sobě do pokoje a konverzace skoro žádná.
Možná je to krize středního věku, každý si žije po svém. Ještě tak 2 roky zpět jsem tenhle pocit neměla, ale teď si připadám vyhořelá, vyšumělá, bez energie a bez nadšení a bez mluvení. V jiných rodinách si asi umí lidé povídat víc, já mám pocit, že jsem jako máma a manželka selhala a neumím rodinu tmelit a utvořit příjemnou domácí atmosféru, takže každý je radši sám se sebou. Ale dřív to bylo jiné, to až teď v poslední době.
No vlastně mi tu asi nijak poradit nemůžete, spíš jsem se chtěla vypsat a možná je na tom někdo trochu podobně.
Naprosto ti rozumím. Nedávno jsem o tom četla článek, ano, je to krize středního věku. Ale nakonci psali, že to přejde, tak je naděje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 16:46
@Pamperska @Taktinevím @Hojuza
Vy co píšete, že to znáte taky ( i já), nechcete si založit společnou soukromou skupinu? A navzájem se tam podporovat? Třeba společně na něco přijdeme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 18:56
@Senses píše:
@Pamperska @Taktinevím @HojuzaVy co píšete, že to znáte taky ( i já), nechcete si založit společnou soukromou skupinu? A navzájem se tam podporovat? Třeba společně na něco přijdeme
Kliiiiidněěěěě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
