Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
První bych vyčistila žaludek ohledně rodinné oslavy a co to znamená.
O druhou bych se starala pouze formálně, manipulátoři mě nezajímají ani když jde o vlastní rodinu.
Nestojí o to, nevnucovala bych se
. Buď jim to dojde, nebo ne..
A tvoji rodiče se o svoje rodiče nezajímají? Starat o své rodiče by se měly primárně děti, ne vnoučata.
Když to budeš takhle zkoumat, nikdo z toho nevyjde čistý… Ptala ses babičky proč nemůžeš přijet i s prckem? Třeba to myslí dobře, pohodlí miminka, rámus atd…
Druhá babička má svůj život a je jí hloupé (stydí se) říct na rovinu jak to je. Tady bych začala já, že mi to nevadí, že je to v pohodě, že chápu…
Babičky prostě jen nechtějí ublížit a vůbec je treba nenapadne, že ty to vidíš/cítíš jinak…
Mrzet tě to může, ale dle tvého popisu mi přijde že jsi zbytečně přecitlivělá… každý z prťať není odvázaný ani když se jedná o vlastní příbuzné.....
Přijde mi že jsi další kdo je strašně uražený že se z tvého dítěte nechcou všichni pokakankovat…pokud něco chceš vědět tak se jich na rovinu musíš zeptat,pokud teda sneses odpověď „promiň ale na děti už jsem stará a nemám na to nervy“
@Bebuše
Neptala jsem se. Byla jsem v šoku. Jsem opravdu přesvědčená, že to bylo vše jen ne myšleno dobře. Ona je prostě taková. Má takovou povahu. Její cíl byl jasný a povedl se jí. U druhé babičky zkusím tvou radu. Možná to bude tak jak píšeš.
@AnastazieB Řekněme, že jejich děti nejsou tak zodpovědné, jak by si praly, aby byly. Zájem o své rodiče je zde vlažný.
@Sany80s
@Malaga @Ennny nejsem urazena! Vas by se nedotklo, kdyby vám řekly, pozvala bych tě na oslavu, ale ty máš manžela. Tak bych si přála vidět tvého přítele, ale teď musím sadit papriku, utrit prach, jít do Kauflandu… Raději mám nejsem na něho zvědavá. Nemám ho ráda = upřímnost. Než si pořád na něco hrát.
Já bych první babičce řekla, že mi to nevadí, že stejně dítě na hlídání nedávám, poněvadž je malé a že přijdu i s ním.
Druhé babičce bych nějak vymluvila výmluvu a donutila bych jí, aby pravnouče viděla. Doufala bych, že si to příště rozmyslí a bude jednat na rovinu.
@Anonymní píše:
Mám dvě babičky…
První babička: trávila jsem u ní jako malá téměř všechny víkendy a prázdniny. Hezky se o nás (vnoučata) starala. Teď mám roční dítě a řekla mi, že je škoda, že nemám hlídání jinak by mě pozvala na svou oslavu narozenin, kde bude jedna část rodiny. Oslava bude doma, kde jsou i volné místnosti. Nevidím důvod proč bez dítěte. Jiná oslava nebude. Jako by řekla, kdybys neměla dítě mohla bys přijít. Bylo mi to líto. Je to její styl jak druhého naštvat a ublížit mu. Už u prvního pravnoucete (ne mého) dělala naschvály, protože už nebyla středem pozornosti.Druhá babička: Jako malá jsem u ní byla asi 2 roky po sobě na 4 týdny prázdnin. Také se v tu dobu o mě hezky starala. Jinak jsme se scházeli jen na narozeniny a vánoce. Nikdy si mě nevzala sama od sebe, abychom společně strávili čas. Není ten typ co má rád děti. Nyní mi pořád říká, že by chtěla vidět pravnouce, ale má vždy spoustu výmluv proč nemůže přijet. Říká věci, které si myslí, že by druzí chtěli slyšet. Tedy umí pozitivně manipulovat. Vadí mi, že neřekne narovinu, že k dětem vztah nemá a nestoji o to se vídat kvůli pravnouceti. Neměla bych jí to za zlé.
Cítím z nich, že chtějí někoho, kdo se o ně postará až ony nebudou moc, ale nechtějí do toho nic investovat (strávený čas). Obě babičky si stěžují, že jsou samotné a že nikoho nemají. Jezdila jsem za nimi a když to nešlo aspoň jsem jim co druhý den telefonovala a povídala si s nimi. Chtěla bych jim aspoň trochu vrátit čas, který mi věnoval jako dítěti. Ale už nemám ani chuť za nimi přijet. Chci trávit čas a dávat energii lidem, kteří o to skutečně stojí.
Co si o tom myslíte? Jak byste se zachovaly vy?
Ale oni ty starý lidi takový prostě jsou
na malý děti už vůbec nemají nervy. Občas zavolej, navrhni schůzku, když nevyjde, tak jedte na hřiště…
@Sany80s píše:
První bych vyčistila žaludek ohledně rodinné oslavy a co to znamená.
O druhou bych se starala pouze formálně, manipulátoři mě nezajímají ani když jde o vlastní rodinu.
To se takhle říká nebo překlep? ![]()
@Takyjedna první babice jsem klidným hlasem řekla, že bych své dítě nedala na hlídání, abych mohla bez něj na oslavu. Je to naše dítě a budeme chodit a jezdit,, vsude,, společně. Na to už nereagovala. Druhá babička už vnouce samozřejmě viděla. Sama řekla, že by chtěla přijet, až… A až uběhne zeptám se znovu a je tu nové až…
Nevim,proc resis babicky.Jsou to zrejme uz starsi pani a o deti holt zajem nemaji,to si nevynutis
At se o ne postaraji jejich deti.Nemaji zajem?Nu tak to asi babicky ve vychove neco pokazily ![]()
Podle mě to zbytečně hrotíš… Jedna o něj evidentně zájem nemá, tak nemá no…
A u té oslavy bych přijela prostě s dítětem, když ho chcete vzít s sebou a víc bych to neřešila.
Mám dvě babičky…
První babička: trávila jsem u ní jako malá téměř všechny víkendy a prázdniny. Hezky se o nás (vnoučata) starala. Teď mám roční dítě a řekla mi, že je škoda, že nemám hlídání jinak by mě pozvala na svou oslavu narozenin, kde bude jedna část rodiny. Oslava bude doma, kde jsou i volné místnosti. Nevidím důvod proč bez dítěte. Jiná oslava nebude. Jako by řekla, kdybys neměla dítě mohla bys přijít. Bylo mi to líto. Je to její styl jak druhého naštvat a ublížit mu. Už u prvního pravnoucete (ne mého) dělala naschvály, protože už nebyla středem pozornosti.
Druhá babička: Jako malá jsem u ní byla asi 2 roky po sobě na 4 týdny prázdnin. Také se v tu dobu o mě hezky starala. Jinak jsme se scházeli jen na narozeniny a vánoce. Nikdy si mě nevzala sama od sebe, abychom společně strávili čas. Není ten typ co má rád děti. Nyní mi pořád říká, že by chtěla vidět pravnouce, ale má vždy spoustu výmluv proč nemůže přijet. Říká věci, které si myslí, že by druzí chtěli slyšet. Tedy umí pozitivně manipulovat. Vadí mi, že neřekne narovinu, že k dětem vztah nemá a nestoji o to se vídat kvůli pravnouceti. Neměla bych jí to za zlé.
Cítím z nich, že chtějí někoho, kdo se o ně postará až ony nebudou moc, ale nechtějí do toho nic investovat (strávený čas). Obě babičky si stěžují, že jsou samotné a že nikoho nemají. Jezdila jsem za nimi a když to nešlo aspoň jsem jim co druhý den telefonovala a povídala si s nimi. Chtěla bych jim aspoň trochu vrátit čas, který mi věnoval jako dítěti. Ale už nemám ani chuť za nimi přijet. Chci trávit čas a dávat energii lidem, kteří o to skutečně stojí.
Co si o tom myslíte? Jak byste se zachovaly vy?