Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevděčná rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.12.11 16:31
jak já vždy říká. Nemám povinnost někoho navštěvovat ani nikoho na návštěvu zvát. takže to tak ber. je jedno proč k vám ti lidé dříve chodili a teď už nechodí. vy jste jim nijak pomáhat nemuseli a oni vám za to nemusí být zavázaní. prostě jste všichni dospělí svéprávní tak se svým časem můžete nakládat jak chcete…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.11 16:32
Přijde mi, že máš celkem přehled o tom, kdo byl svině, kdo se družil kvůli penězům, tak proč se najednou divíš? 
Příbuzné si člověk nevybírá, pokud se chce družit, tak si má najít své vlastní spřízněné duše a nelpět na genetice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.11 16:34
Já se v tom teda nevyznám, kdo je kdo, ale divím se, že o návštěvy takových příbuzných vůbec stojíte…Vykašlete se na ně, najděte si přátele a zvěte je. Příbutný si člověk bohužel nevybírá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
aluše
28.12.11 16:36
Mohu se zeptat, proč stojíte o návštěvu a přízeň takových lidí? Je mi to moc líto, ale hoďte to za hlavu a najděte si opravdové přátelé a ne pijavice. Až bude lépe, oni zase přilezou…
- Citovat
- Upravit
5misa6
28.12.11 16:42
Já jsem ráda,že mě nikdo neotravuje.Moje mamka jezdí ke mě 2× za rok,takže její návštěvy si vážím.Tchánovce mám o patro níž,a jejich rodinu moc nemusím,takže jejich nepřítomnost mi nevadí.Moje rodina bydlí na Slovensku,takže se vídáme málo kdy.Ale o to je to hezčí.Jinak když mě někdo pozve,tak se snažím přijít,i když se mi nechce,ale od určitých lidí pozvání odmítám.
- Citovat
- Upravit
28.12.11 16:49
Nijak mi to nevadí, na Vánoce jezdíme na návštěvy spíš my, občas je toho už i dost.
Každopádně takové „známé“ bych rozhodně nezvala, co z toho? Pozvu si ty, které mám ráda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepřihlášená radúna
28.12.11 16:57
Není to tak u nás. Nevděk světem vládne.
Neber si to tak, kašli na to, jak píšou holky. Já vždycky říkám, že kdo nepřišel ten taky neodejde a neřeším to.
Třeba si - ty a rodiče - vytřídíte plevel od zrna 
.
- Citovat
- Upravit
28.12.11 18:22
Njn, v nouzi poznáš přátele. Tak už to tu padlo, holt si najdi přátele sama, není nikde psáno, že musíš zvát jen rodinu. U nás naštěstí se žádný velký návštěvy nekonaj, jezdíme my, tudíž uklízet jsem teoreticky nemusela (prakticky jo 
) a ani nesežerou tolika cukroví, takže jsem to nemusela patlat. No ale před Silvestrem, to se to sleze zas u nás . Ale udělám chlebíčky a jednohubky, na cukroví už prdím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.11 20:06
prosím tě buď ráda,že máš od nich klid 
žy bych musea píct kvůli rodině aby měli až přijedou - to ani ve snu
hele mě když se narodil syn tak tady byl furt někdo .. bylo to děsný ty nekonečný návštěvy ,pak se do rodiny konečně narodilo miminko další a je klid a to že k nám nepřijeli na návštěvu a nepřivezli malýmu dárek,ale tomu druhýmu mimču odpříbuzných jo - mi taky žíly netrhá 
hlavně že jsem měla klid a pohodu a nemusela ty hemzy tady poslouchat ......
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.11 20:06
Ahoj my to nemáme v rodině, pač naše rodiny jsou malinkaté a možná proto pevně spjaté, ale máme to tak s teď již bývalými kamarády. ANo, byli jsme dobří, hromada návštěv a zájmu, když jsme měli peníze a mohli pomáhat „potřebným“ ale jak peníze nejsou, počet kamarádů se osekal na opravdové procento. Byla to pro nás oba velká škola a je fakt že jsme rádi, že se nakonec ukázalo kdo byl ta svině, co nás využívala a kdo je skutečný přítel. Teď si ňuchňáme ty, kteří při nás stojí stále ať se děje cokoliv (i když nám třeba ještě někteří nějaké peníze dluží), ale skutečně v nouzi poznáš přítele. Tito lidé peníze sami nemají, ale splácejí své dluhy jak mohou a dokážou pomoci ve dnech špatných jinak, a to je pro nás dva s manželem nejvíc podstatné.
Vůbec tě nemusí mrzet, že takoví lidé, z nichž se nakonec vyklubala akorát parta volů, kterým se hodila pomoc tvého taťky ale nakonec skutek utek, už s vámi nechtějí nic mít. Opravdu není o co stát. jestli stojíš o přetvářku, tak je zvěte dál a doufejte, že jednou přijedou a nebudou nic potřebovat. Je jedno jestli jsou to příbuzní nebo cizí lidé, já v tom rozdíl nedělám. KAŽDÝ ČLOVĚK ať je to příbuzný nebo kamarád, SI MOJI ÚCTU MUSÍ ZASLUHOVAT. Moje přízeň a úcta k někomu není prostě daná jen tím, že jsou to mí příbuzní. Možná jsem hodně tvrdá, ale už mám konečně v duši klid, od té doby, co jsem si to takhle v hlavě srovnala. Zkus se na to také tak podívat (edit: s biologickým otcem se už přes 10let nebavím..mám k tomu pádný důvod…a jak je mi dobře 
On si opravdu mou lásku nezaslouží 
)
Příspěvek upraven 28.12.11 v 20:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.11 20:07
Gina108 píše:
Njn, v nouzi poznáš přátele. Tak už to tu padlo, holt si najdi přátele sama, není nikde psáno, že musíš zvát jen rodinu. U nás naštěstí se žádný velký návštěvy nekonaj, jezdíme my, tudíž uklízet jsem teoreticky nemusela (prakticky jo
My taky objíždíme a nikoho nezveme Je to jednodušší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
ahoj máte s tím taky zkušenosti? Na Vánoce napečete, uklidíte a on nikdo nepřijde, právě návštěvy bylo to na co jsem se o Vánocich těšívala. Dřív když tatka měl ještě svoji práci to se telefon o Vánocích netrhl a sjížděli se všichni známí ze široka daleka. Ted poslední 2 roky je to pravý opak „ani pes neštěkne“ Když se naši rodiče snaží někoho pozvat tak je jim ještě ironicky vytknuto, že jim dotyční známí žádnou návštěvu neslibovali. Jsou to titíž známí, kteří v době tatkovy prosperity byli nejlepšími kamarády a jimž nejvíce pomohl. Je to rodina ze strany mamky, babiččin bratr. Kdysi dávno mu umřela manželka tak se o ně velikou měrou starala babička no a teta ta na oplátku za to ještě za babiččina života (zemřela po 93 roce života) si udělala čas max 1-2× do roka. Jejímu manželovi zase dopomohl k práci můj táta, ted se mají lépe než my tak jim nestojíme ani za psí štěk. Naši je kolikrát zvali na svátky, narozeniny, jen tak na kafe - vždycky uvidíme a nikdo nikdy nedošel.
Rodina ze strany tatky je taky zvláštní, velkou roli tam bohužel hrál taky majetek a peníze. Tatkovi sourozenci byli v jistém smyslu dotčení, že se tatka vůbec oženil a založil vlastní rodinu, chtěli mít vše jen pro sebe. Tatkově mamce umřel manžel když byl ještě maličký, vdala se tedy po druhé. Jenže její druhý manžel (Maďaro-Rumun) tatku nebral. Z rodné vesnice se odstěhovali s tatkovou starší sestrou a nejmladším synem do města a táta musel základku dochodit tady. No a všechno bylo jen pro toho nejmladšího, který mimochodem do dneška pořádně nepracuje a dělá jen to „co ho baví“. Po smrti babičky jsme přízeň našeho „dědečka“ zažili na vlastní kůži - opravdu propastný rozdíl mezi cizími vnoučaty (což jsme byli my) a vlastními pod heslem vše pouze vlastním jak po citové tak materiální stránce. Nic jsme od něj samozřejmě nežádali šlo spíš o to když jsme byli malí tak veškeré hračky na narozeniny a svátky jen vlastním, nám jen banán a nezájem. Strejda si pak jezdil k tátovi pro finanční injekce (sám nezaměstnaný z vlastní vůle). Jakmile ale tatka skončil v práci skončily i občasné návštěvy prostě jsme už neměli co nabídnout tak skončil i zájem. Máte to někdo taky tak?