Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.1.11 20:55
To co píšeš… je šílené. Na tohle prostě musíš být silná povaha a přehlížet, nevyčítat… Jestli na to máš : odpustit mu, nevyčítat, nevytahovat to na něj… pak to šanci má - ale jestli vaše rodina bude harmonicka 
Je to složitější mechanismus ženského myšlení, když se něco takové stane. Ty sama si musíš odpovědět na otázky : Odpustila jsem mu? Miluju ho? Přenesu se přes to? 
Mě osobně se nikdy nic takového nestalo takže těžko říct jak bych to snášela já, ale já jsem zapřísáhla proti nevěře, tudíž ji sama neprovozuju za žádných okolností a ani ji nerespektuju u mě by to byl jasný konec i za cenu samoty s prckem. Sama musíš uvážit zda na to máš. já bych na to psychiku neměla 
Hodně zdaru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 20:55
To podle mě není žádný návrat k tobě, pokud je nešťastný, píše si s ní… Dřív nebo později za ní půjde zase 
Pro mě chlap, který odešel, přišel očividně nezkroušený ze svého provinění a nedokáže se před tebou ani přetvařovat, že to celé skončilo, se jen přišel ohřát do tepla k rodině na vánoce a za chvíli bude zase fuč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 20:57
Anonymní, zkušenost nemám, ale myslim si, že když se vrátil k tobě, tak snad dostal rozum a na ní se vybodnul. Já bych mu šanci dala, ale kdyby to udělal podruhý, tak to by skončil jednou pro vždy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.11 21:18
Moc se omlouvám, že píšu anonymně, ale jsem tu členem různých diskusí a nechci veřejně toto řešit.
Právě že já vůbec netuším, zda to dokážu zvládnout. Zatím jsme se domluvili, že mu zkusím dát druhou šanci, podotýkám zksusím. Vůbec nevím, jak to bude až bude chodit do práce, bývá často služebně pryč, takže co cesta, to moje podezření. Vůbec nevím, jak se k tomu postavit, slíbila jsem mu, že to zkusím bez výčitek, obviňování, podezírání, ale asi na to nemám
Vanessska na otázku zda ho miluju, jsem si vždycky odpovídala, že ano. Ale potom, co mi tohle dokázal udělat, nevím…fakt nevím. Koukám na něj a někdy bych vytáhla kudlu a bodla jí do něj, někdy si zase říkám, že to kvůli dítěti zkusím, ale strašně to bolí, hodně moc to bolí. Myslím, že jsem silná osobnost, ale tohle…to je docela extrém. Vůbec nechápu, jak si může vážit ženský jako je tahle, vědomě odvádí muže od rodiny, je to jeho kolegyně z práce, takže věděla že jsem těhotná…Manžel to prý poprvé udělal jen kvůli sexu (ach ti muži, nedokáží ani tři, čtyři měsíce vydržet), ale prý se zamiloval. Myslíte, že má cenu bojovat? Podotýkám, že mám na své straně celou jeho rodinu a dokonce se ho chtěli za to zříct. Do té doby jsme fungovali úplně ukázkově, všichni, proto nechápu, že by dokázal zahodit všechno co tak dlouho budoval pro nejistou budoucnost. S tou paní ani nezkusil žít, prostě prý jen ta vášeň a mravenčení v žaludku…chápete to???
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.1.11 21:21
Nevim,jestli je možný,aby někdo měl harmonický a hezký vztah a přitom se zamiloval jinde…Opravdu to tak cítil i on.A podle by teda měl přerušit s ní veškeré styky,jinak bych to jako návrat asi taky nebrala…
- Citovat
- Upravit
1.1.11 21:23
Buď zkuste tu poradnu… Anebo si o tom s ním promluv na férovku přímo! Jasné, že ti asi nepoví nic nového jen mu o svých pochybnostech řekni … jak se cítíš atd! Uvidíš, každopádně pokud chceš bojovat - vol poradnu nemáš tam co ztratit. Pokud už teď cítíš, že jsi nejsi jistá žádným jeho krokem, že pří každém zazvonění telefonu přemítáš v hlavě - Je to ona? pak bych tomu nechala čas jak se to utříbí. A nebo ho rovnou poslala za ní : Když se zamiloval ach ti chlapi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.11 21:31
Myslela jsem si, že máme harmonický vztah…jsou to vlastně jeho slova. Vždycky říkal, že je se mnou maximálně spokojený, že mu nic nechybí. Ptala jsem se, proč k tomu došlo poprvé…to prý šlo pouze o sex, ale další a další setkání prohlubovalo cit. Vím, že on se teď k nám vrátil jen kvůli dítěti, ale chová se stejně jako předtím. Pouze včera jsme trochu diskutovali o problému, ale dneska už nechce, všemu se vyhýbá…ale já potřebuju mluvit, pokud nebudu, jen to bude horší. Fakt nevím, co dál
- Citovat
- Upravit
1.1.11 21:41
zakladatelko, tak toto jsem prožívala před rokem a půl ))-: bohužel. na nevěru jsem mu přišla cca měsíc a půl před porodem, ale do porodu jsem se tím odmítala zabývat, po porodu kdy jsem s ním o tom mluvila, tak zatloukal, ale protože nechával za sebou stopy, nakonec prostě potvrdil, že někoho má. pro mě obrovský šok, zklamání a tak dále. nakonec jsem se zaměřila na svoje děti, dělala doma hodnou ženušku, nechtěla jsem hned odcházet a řešit to křikem a ultimáty. doma měl servis (bez sexu) (stejně o něj nestál 
), ale jinak jsem si ho vůbec nevšímala, spolubydlící. No za dva měsíce už byl doma víc, byl milejší, přátelštější, pak jsme si začali povídat, nakonec to vzájemně ukončili. Ona asi pochopila, že by stejně neodešel, on, že nechce odejít. Byl do ní děsně zamilovanej, ona ho chápala, rozuměla mu, nebyla unavená, měla spoustu zájmů. Zatímco já prožívala šílený těhotenství s dvojčaty v břiše, další temperamentní mrňavá holčička doma. u mě sex nehrozil, byla jsem ráda, že dýchám a tak nějak zvládám domácnost a dceru. No takže on se cítil straaaašně sám a nešťastný..... krizi jsme překonali, jsme stále spolu, on si prý rodiny váží o to víc. už žádné experimenty nezkouší, já pak už tak hodná nebyla, takže se opět hádáme jak koně ((-:, ale zatím nám to klape, máme se rádi, možná nám to vydrží do důchodu.
Tobě přeji hodně štěstí do dalšího života. Asi rada. Manžel, i kdyby byl v budoucnu nějaký další, je a vždycky bude cizí chlap, žádná společná krev. Soustřeď se na dceru, to je tvá krev, manžel je asi dobrý živitel, počkala bych, nelámala bych nic přes koleno, někdy stačí počkat a vyřeší se to samo. Nehysterči, buď svá, nebreč před ním. já chodila brečet ven. Zachovej si svou důstojnost, hlavně si važ sama sebe. Chlapy občas dělají věci, nad kterými jenom vrtíme nechápavě hlavami.
budu na tebe myslet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 21:43
treba ja bych to nedala..stalo se mi to a chlap okamzite letel se sbalenyma kuframa…navic jak to udela jednou tak dle meho nazoru to udela znovu pac si proste toho co ma doma nevazi…takze ja bych volila rozchod…ale kazdy jsme jiny..poakvad se nad to dokazes povznest a znovu mu verit (pac pokavad ho budes na kazdym kroku podezrivat tak to moc dobrej vztah nebude ) tak to treba pujde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 21:44
Toto je možné i když je vztah harmonický, že se zblázní hormony. 
stát se to můžer.
Já mám toto za sebou, ale se špatným výsledkem, který skončil po 2,5 letech pekla rozvodem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 21:48
Vůbec nevím co na to říct, přiznávám, že já bych to nezvládla. Mám hodně citlivou povahu, asi bych na to musela pořád myslet a nevyhnula bych se výčitek. Nicméně znám i vztah, kde se stalo něco podobného a dnes jsou šťastní, mají druhé dítě a jen se tomu smějí. Ale ta holka je opravdu silná, sebevědomá a dokázala odpustit. Určitě bych zkusila tu poradnu, tam dokáží hodně pomoci, hlavně si díky nim uvědomíš, jak na tom zkutečně jsi a jak to zvládáš. Každopádně manželovi bych na rovinu řekla, že máš pochybnosti a že to bude dlouho trvat než se s tím dokážeš vyrovnat, tudíž musí ustát i sem tam nějakou tu výčitku, konec konců ublížil ti a to si musí uvědomit. Držím palce!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.11 21:50
nemáš to lehké… a těžko poradit…
zkusit se má vše… zkusila bych to vzít ho zpět… a nevyčítat.. chovat se pokud možno normálně… a jak psala pisatelka přede mnou bez sexu… a nechala ho často ho nechávej s miminkem ať si uvědomí zda to chce.. a co vlastně chce.. ukončit vztah ze dne na den je fakt dost těžké.. a on si to sám musí srovnat hlavně v hlavě.. a prostě celkově..
uvidíš. pokud je to vážně vážné odejde.. pokud ne začne se kát a vrátí se!
držím palečky! vydrž! určitě to chce obrovskou vnitřní sílu, která se těžko hledá! a ještě hormony po porodu s námi cloumají!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky,
potřebuji poradit, jsem docela zoufalá, hlavně moje psychika dostává posledních pár dní zabrat…tedy postupně:
25.12. mi manžel sdělil, že mi je nevěrný. Podotýkám, že náš vztah byl vždy harmonický, plný porozumění, já byla tolerantní, respektující a plně důvěřivá. O to je to asi bolestivější.
Jsme spolu manželé krátce, cca půl roku, kdy jsme se brali po pětileté známosti plné jen toho nádherného. Nikdy jsme se nehádali, já věřila jemu, on mě a uměli jsme se spolu zasmát. Tohle vše krásné a nádherné vyvrcholilo mým těhotenstvím (jak jinak že), no a právě…manžel se přiznal, že si našel milenku cca v mém osmém měsíci těhotenství. Kdyby šlo jen o sex a já se to nedozvěděla, tak žijeme v poklidu dál, ale manže se zamiloval. Řekli jsme si spoustu hnusných věcí, pak byl chvíli u ní, pak zase chvíli u mě. Nyní máme dvouměsíční miminko a já dala po zdlouhavých diskusích manželovi druhou šanci, kvůli rodině. Prosím poraďte, dá se to psychicky někdy zvládnout? Koukám na jeho nepřítomný pohled, je totiž myšlenkami s ní a stále si asi píší přes sms. On mi tvrdí, že to s ní ukončil, že se rozhodl pro nás jako rodinu. Dá se s tím vůbec žít? Zatím jsme spolu dva dny a já při každém pohledu cítím jen šílenou zlobu, změní se to? Nebo mám raději volit svobodný život s prckem. Podotýkám, že manžel je dost finančně zajištěný, takže po této stránce bychom to asi zvládnout měli.
Byla to rána z čistého nebe, zhroutila jsem se šíleně, i žít se mi nechtělo, ale musím se vzchopit, mám tu dítě, které ve dvou měsících nic netuší a které mě bude potřebovat. Prosím, napiště své názory, zkušenosti......