Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.1.11 23:39
holky ze mě si manžel dokonce udělal kamaráda důvěrníka. takže po ukončení u nás byli pravidlem večerní dýchánky, kdy mi o ní vyprávěl… měl potřebu to velké tajemství ze sebe dostat. a mě věřil nejvíc. no zkousla jsem to, dělala jsem mu kamaráda. zní to asi šileně, ale i takto jsme k sobě zase nacházeli cestu. no jak říkám, první výčitka padla z mé strany až za těch osm měsíců, ale já to prostě hodila za hlavu téměř hned. neměla jsem čas zabývat se pitomostma (velká rána, ale pitomost, měla jsem šestinedělí, jizva po císaři se špatně hojila, neměla jsem čas se pořád sprchovat a ležet na zádech a větrat) tři děti mi to fakt nedovolili a zbytek sil jsem spotřebovávala na to, že téměř nespím, protože kojím, přebaluju, kojím ((-: a ten poslední zbytek jsem trávila venku a brečela abych domů přišla s klidem a téměř s úsměvem (-: manžela určitě nemiluji jako dřív, spíš je to můj partner v životě na kterého se spoléhám, kdyby náhodou odcestoval třeba na měsíc, nechyběl by mi, ale s radostí bych ho vítala zpět. Prostě jsem se od jeho nevěry tak nějak odprostila a brala to s nadhledem, jako by to prožíval někdo jiný, hlavně se netrap a nevracej se k tomu i u sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.11 10:03
Ahoj,
za me, po jistych zkusenostech…dejte si od sebe pauzu a az bude mit slecnu opravdu vyresenou a nebude chodit jako bludny holandan, tak to pripadne zkusit.
Zazila jsem to…vim, co to je lezet vedle chlapa a rikat si: ted uz to bude fajn, zapracujeme na tom. A on se potom obrati na druhy bok a rekne: Hele, jsem tu protoze jsme rodina, ale radeji bych lezel vedle nekoho jineho.
Jsi brzo po porodu, zradil te. At si to doresi a potom prijde. Neni potreba te v tuto chvili tahat vsim tim sajrajtem. Ty se soustred na sebe a na ditko.
I.
- Citovat
- Upravit
2.1.11 10:06
Přijde mi, že je tvůj partner zrovna ve fázi, kdy je mu vše úplně fuk, kdy naprosto nevidí realitu.
Protože považovat mravenčení a podobné záležitosti za důvod ukončení fungujícího vztahu, to může udělat jen naprostý debil nebo člověk, který je v té největší fázi zamilovanosti, kdy je mu skutečnost zastřena velkými dávkami hormonů a je schopen tyto blbosti zaměnit za lásku(s kterou to tedy nemá nic společného).
Jsem hodně racionální a toto pochopit nedokážu, protože si jsem vědoma, že tento stav zamilovanosti (a nedostatku zdravého rozumu) bývá na začátku každého vztahu a pokud mám fungující vztah, tak je největší kravina na světě ho kvůli něčemu přechodnému ničit.
S tvým mužem podle mě nemá cenu vůbec v takové chvíli něco řešit. Pokud se z tohoto stavu nedostane, což se bohužel dostane jen časem, tak jsou nějaké argumenty naprosto zbytečné.
Nemyslím si, že to ukončil, jeho chování tomu nenapovídá. Nehledě na to, že pokud spolu budou pracovat, tak je podle mě ta situace neřešitelná.
Pokud ho to přejde(a připrav se na to, že to nebude hned), tak by podle mě měl změnit práci(nebo ona, k čemuž ji samozřejmě nemůžete nutit), protože se to jinak může dost dobře opakovat.
Pokud se rozhodneš odpustit, tak to nemůžeš vytahovat znovu-nikdy.
Pokud ti můžu poradit jednu věc, tak rozhodně nežadoň, to hodně podkope váš vztah. Předtsav si sama sebe v situaci, kdy podvedeš a chlap bude žadonit. Asi bys k němu ztratila docela úctu. 
Možná by ti pomohlo na nějakou dobu vypadnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.11 10:46
Takyradějianonym.....teda, sice tě vůbec neznám, ale jsi asi nesmírně hodný a velice inteligentní človíček. Maximálně souhlasím s tvým příspěvkem, ani slovy to nedokážu vyjádřit.
A hlavně strašně moc děkuju za to, že mi píšete a uvádíte své zkušenosti, dneska to vidím zase o něco lépe než včera a věřím, že každý den bude stále lepší a lepší. Já nyní žiju jen pro syna, nic jiného v mém životě není. Sice stále pořád přemýšlím, jak to mohl udělat, vždyť já byla strašně bolavá, citlivá, pořád jsem jen brečela…dokázal mě hned po propuštění z porodnice nechat doma a byl přes noc u ní, jak tohle může někdo udělat? A bolí to o to víc, že já ho měla za Boha, všem jsem vyprávěla, jak je můj manžel čestný, velice inteligentní a jak to má v hlavě srovnané.
Taky mě docela zaráží, že se teď chová jakoby nic, představovala bych si, že mě bude každým dnem odprošovat, plazit se přede mnou, omlouvat se.....ale ne, on prostě najel na stejnou vlnu jako před tím dnem, co mi to řekl.
Proto mi vaše příspěvky hodně pomáhají, opravdu moc děkuju.
Psychicky jsem na tom o chlup líp, už se mi chce žít, žít pro kluka a teď se mu nepřestanu omlouvat za to, že jsem vůbec tuhle myšlenku připustila. On je moje všechno.
Mám ještě obrovskou výhovu v tom, že jak moji rodiče, tak jeho vč. šváry jsou se mnou a vždycky budou. Manžel je na vysokém postu, má spoustu peněz, jeho rodina je také bohatá, takže kdyby došlo na lámání chleba, určitě bychom na dlažbě neskon čili a to také hodně pomáhá. No, bude to opravdu dlouhá cesta a sama ještě nevím, jak to bude dál.
Omlouvám se za zmatené myšlenkové pochody, ale už to po sobě nečtu, takhle to prostě teď cítím…
- Citovat
- Upravit
2.1.11 10:52
Aty a Radejianonymní-jste hodně silné ženy a smekám před vámi.
Nic podobného za sebou nemám,ale vím,že bych to nedokázala ukočírovat.Že bych byla nesnesitelná,předhazovala mu to již trvale,byla hnusná a zlá a že nakonec by se náš vztah paradoxně s určitostí rozpadnul díky mě.Prostě nejsem dosti silná a nedokázala bych v sobě ukočírovat křivdu.I když vím,že bych to dělala špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.11 11:02
Sany, taky právě vůbec nedokážu pochopit, jak vášeň, mravenčení v žaludku a podobné tyhle věci, dokážou opustit dvouměsíční dítě…sebe nezmiňuju, protože v tuhle chvíli on přemýšlí přirozením a ne rozumem. Možná, až se mu rozum nastěhuje zpět na své místo, uvidí to také jinak.
On byl ten, co mi po celou dobu vztahu tvrdil, jak krásný a spokojený máme vztah, jak si rozumíme, jak je strašně rád, že potkal někoho, jako jsem já. Ještě týden předtím než mi to řekl tohle opakoval a to jí už měl…
Tedy pokusím se vůbec o tom nemluvit (on nechce) a budu prostě žít dál, dojdu si k té kadeřnici (už dávno to potřebuju), začnu chodit cvičit, dám dolů pár kil a začnu se zase líčit (on mi totiž tvrdil, že se mu líbím nenalíčená, ha ha ha). V březnu pojedu na dovču s jeho rodiči a malým, pozvali mě, tak proč bych si nejela odfrknout k moři. Jeho mamča je s vnoučka poprděná, vlastně děda ještě víc. Takže oni mi ho tam budou opečovávat a já se budu vyvalovat, proč ne.
Jsem také po císaři, takže o to všechno to bylo těžší a bolestivější a hlavně ani kojit se mi nepodařilo, neměla jsem mlíko, takže jsem furt brečela (ale potají, on to neviděl a nevěděl).
- Citovat
- Upravit
2.1.11 11:03
holky myslím, že hodně věcí se opravdu vyvíjí až zkušenostmi a věkem. já třeba ve dvaceti nedokázala bývalému příteli odpustit, že se „platonicky“ zamiloval do kamarádky a chtěl pauzu, pauza vydržela jen týden a už se mnou zase randil. No tenkrát jsem to v sobě překousnout nedokázala ((-: a nakonec jsem od něj odešla. Teď zpětně bych řekla malichernost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.11 11:08
zakladatelko, neboj, s malým ti uteče rok ani nebudeš vědět jak rychle ((-: a určitě jezdi s tchánovci co nejvíc na dovolenou a klidně si k nim sem tam na týden zajeď, oni se budou věnovat malému a ty sobě. Kupodivu, já mám oporu taky v tchánovcích ((-: no a po roce se musíš určitě ozvat, jak to u vás dopadlo ((-:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.11 15:51
Aty to se neboj, budu vám popisovat i průběh, hodně moc mi pomáhá tato diskuse, jak při snažení o prcka, pak v průběhu těhotenství, tak i u této záležitosti (ačkoliv bych ještě před půl rokem dala ruku do ohně, že mě tohle nikdy nepotká).
Už jsem s tím začala, chovám se k němu normálně, dneska jsem se k problému vůbec nevrátila, o ní absolutně ani slůvko. Najednou se jeho chování změnilo, pořád chce být v mé blízkosti, kouká na mě a tak…no, vím, že si to jen vsugerovávám, ale mě se faaaakt ulevilo. Možná ty krušný chvilky ještě přijdou, ale teď je mi dobře. Dokonce jsem si domluvila cvíčo a hned dneska začínám, takže mu syna nechám na pohlídání.
Tak snad se už konečně vyspím, když jsem si jakž takž nastavila v sobě, jak to zatím bude…samozřejmě bez sexu, to bych totiž nedala…
- Citovat
- Upravit
2.1.11 21:36
no to je super, začínáš skvěle!!! 
Držím palečky a jsem sama zvědavá, jak to dopadne! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
takyradějianonym
2.1.11 22:14
Pokud to vnitřně ustojíš - a Ty to ustojíš, protože Ti nic jiného nezbývá (už kvůli miminku 
) - tak Tě to neskutečně posílí. Já jsem teprve s velkým odstupem pochopila, že mě ta skutečnost posunula v životě dál - vyzrála jsem, a to i charakterově, srovnala jsem si životní hodnoty a začala jsem žít víc „naplno“, naučila jsem se užít si přítomnost bez ohledu na minulost a bez obav z budoucnosti, přestala jsem se zabývat zbytečnostmi, začala řešit pouze ty věci, které jsem schopna ovlivnit.
Nejtěžší byla pro mě komunikace s manželem - neptat se, nemluvit o ní, nevyčítat, nesesypat se, nebabrat se v tom, nelitovat se - prostě vůbec nezačínat rozhovor na toto téma - stejně by to nemělo hlavu a patu. Občas jsem to dokázala a byla jsem na sebe hrdá, občas se mi to nepodařilo a pak jsem si svoji „slabost“ vyčítala. Důležité je komunikovat DŮSTOJNĚ. Ale je to těžký.
Komunikace na TOTO téma může smysl až pokud z toho bude ON venku (tj. až nebude myslet na ni) - do té doby u nás jakýkoliv rozhovor neměl ani hlavu ani patu.
Určitě to zvládneš, jen to může být dlouhá cesta (u nás několik let). Neočekávej, že se budeš cítit každým dnem líp a líp - může to být jako na houpačce. Každé oslabení organismu (třeba chřipka) Tě vrátí o pár kroků zpět.
Užívej si malého a nezapomeň si užívat sama sebe!
- Citovat
- Upravit
2.1.11 22:23
zakladatelko, i já jsem ráda, že v tom nejsem sama ((-: Dík za diskusi ((-: a takyradějianonymní, s tvým životním postojem nadhledem se zcela ztotožňuji ((-:, myslím, že momentálně by mě další možná nevěra ani trochu nerozhodila… prostě nepříjemná záležitost, to ano, ale proti jiným možným problémům, nic kvůli čemu bych se měla trápit ((-: tím samozřejmě nechci říct, že bych z toho nevyvodila nějaké závěry ((-:, ale prostě bych se netrápila tou „zradou“ ze strany manžela, tím bych si fakt zdraví neničila ((-:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.1.11 02:33
ahoj, mám taky podobnou zkušenost expřítel mě v těhotenství podváděl netušila jsem nic. když se narodila dcera tak jsme se po 3měsících rozešli, ale důvod nebyla nevěra o tom jsem se dozvěděla později myslím, že by kvůli te slečně neodešel (vyhodila jsem ho já kvůli jeho chování a to by bylo na jinou diskuzi).o několik let později jsem se také v práci zamilovala do ženatého kolegy, který o mě mimochodem usiloval asi 2 roky a když jsem mu teda odolala tak asi za 2 měsíce jeho žena otěhoťněla ( i když mi tvrdil že spolu nespí a byla to náhoda) celé její těhotenství jsme spolu tajně chodili vím že mě někdo může odsoudit, ale byla jsem zamilovaná a věřila mu každé slovo taky jsem se s nim chtěla xkrát rozejít a ukončit to jenže každý den jsme se viděli v práci bylo to těžké.nakonec když jeho žena porodila změnil se a viděl se ve své dceři byl pyšný otec a od své ženy by určitě neodešel. jsem ráda že nakonec to takle dopadlo a my náš vztah udrželi v tajnosti a nikomu to neublížilo možná jsem se trošku trápila ale už to přebolelo a jsem za to ráda. takže zakladatelce přeju a myslím si že dítě je velké pouto a tu krizi kterou prožíváte určitě překonáte myslím že tě manžel neopustí a budete rodina i když chápu že to co udělal je hodně špatné a bolestivé myslím že by mu to nemělo jen tak projít. ale dítě potřebuje tátu. držím palce chlapi jsou potvory a my je asi nepochopíme.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.1.11 19:03
Takyradějianon…tvé zkušenosti jsou opravdu obdivuhodné a ani ne ty zkušenosti jako to, jak jsi to zvládla a jak to zvládáš dál. Vím, že to bude hodně těžké, hlavně jak píšeš, vůbec se o tom nebavit, nepátrat, nevyptávat se na ní…ještě když manžel často jezdí služebně pryč. Ty dny, kdy bude pryč budou asi nejtěžší, i když co já vím, co dělá během dne, že? Pracuje cca 80km od domova, tedy každý den dojíždí tam a tam si jí také našel…Ale zase, manželovi jsem slíbila pouze druhou šanci, v žádném případě jsem neslíbila, že to dokážu. Tak když uznám, že to prostě nejde a že trpím opravdu hodně, tak prostě vezmu nohy na ramena a půjdu. Myslím, že bych to s malým v pohodě zvládla, i když zatím stále o tu rodinu stojím. Také se hodně bojím toho, že se mi třeba postupem času zhnusí a já stejně budu vidět odchod jako jediné možné řešení. Prostě teď akorát žiju přítomností, dál nekoukám.
A jak to u nás vypadá další den? Ráno odjel do práce, cca okolo jedenácté přišla sms, jak se máme, co syn a co máme v plánu. Já mile odpověděla, že se máme fajn, pak nějaké info o synovi a že mu přeju hezký den a syn posílám pusinku. Pak volal po páté a nejvíc ho zajímalo, kde jsme, když jsem řekla, že jsma akorát dorazili domů, tak se pořád vyptával kde jsme byli…no výslech 
Cvíčo musím na chvíli ještě odložit, jsem dva měsíce po císaři a gynekolog mi to nedoporučil, že nejdříve za tři měsíce a to ještě po domluvě s ním…no neva, najdu jinou možnou aktivitu 
- Citovat
- Upravit
3.1.11 19:11
zakladatelko ((-: no dobře na něj jdeš ((-: a jinak děláš dobře, že momentálně neplánuješ, najeď na stav dnes a zítra (-: max. co příští týden. Malej je už pěkně živej, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
