Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj,ráda bych poprosila o radu. A omlouvám se za přeskakování.
Je mi 24. Jsem v celku normální, průměrná, 70 kilová holka. Od malička jsem neměla, a dodnes nemám žádné sebevědomí. To je největší můj problém. V mládí jsem si dost protrpěla - matky rozvody, stěhování, nové školy. Strašně moc mi rodina rozkopala všichni všechno. Když už jsem dostudovala střední, měla jsem za sebou pár rozchodu, vlastně pouze dva. Oba přítele jsem nařkla z podvodu, ale nebylo to tak. Dodnes se to nese se mnou. Teď k práci. Jsem oceněná, ale nestačí mi to.
Teď jsem si našla opět přítele. Je to fajn chlap, o 15 let starší. Sice mě že začátku podvedl - psal asi 2 měsíce našeho vztahu ex, jak mu chybí. Celkem mi to do teď vrtá hlavou. Proč, když je spokojený, by to udělal. Jednoduše. Ona je sebevědomá, hezká, ale hloupá… Já nejsem nejhezčí, ale znalosti mám. Žárlím. Strašně moc. A nevím, jak se toho zbavit. Jsme s přítelem spolu rok, strašně mě vadí, že se dívá jinam, na jiné - ale prý to je normální. Mě to nepřijde. Vadí mi, že se dívá na porno - je to normální, ale pro mě ne. Přece když dělám vše, musí být spokojený… Vím, že to zní detinsky. Já chci s ním být, mít rodinu, ale on mě nechápe. Neříká, nechvalí, sám od sebe nic neudělá. Sama jsem mu říkala, že nechci dárky, výlety, drahé věci. Chci jen vědět, že mě miluje.
Ja vím, že mě spousta lidí z vás odsoudí, já nevím co dělat. Nemám koníčky, protože jsem pořád v práci nebo s ním, nemám kamarády, protože jsem si je všechny odehnala. Protože mají myšlení jinde.
Nevím, co dělat. Můj život nemá smysl. Ziju, ale dokola. Bojím se.
Co mám dělat? Můžu být spokojená i sama?
Je tu někdo, kdo mě fakt chápe?
Zkus své myšlení změnit v tom vytučněném, hodně se ti uleví.
„Prece když delam vse, musí byt spokojeny.“
Maz do terapie, tahle veta je silena. Nikdy nesmis svou hodnotu urcovat podle toho, co si o tobe mysli nekdo jiný. A proboha nemej s nim deti, dokud si tohle nevyresis.
Příspěvek upraven 02.07.22 v 21:26
V první řadě pracuj na sobě. Najdi si psychologa. I kdyby tvůj vztah nevyšel, tak vyrovnaná žena bude mít vztah na úplně jiné úrovni, nevyrovnané přitahují ty ne moc ideální partnery(co se týče povahy).
Tvoje matka pro tebe delala z jejiho pohledu vse, tak jsi musela byt spokojena, ne?
Nebyla?
Jakto?
Takhle to proste nefunguje.
Najdi si dobreho psychologa.
@Anonymní píše:
Ahoj,ráda bych poprosila o radu. A omlouvám se za přeskakování.
Je mi 24. Jsem v celku normální, průměrná, 70 kilová holka. Od malička jsem neměla, a dodnes nemám žádné sebevědomí. To je největší můj problém. V mládí jsem si dost protrpěla - matky rozvody, stěhování, nové školy. Strašně moc mi rodina rozkopala všichni všechno. Když už jsem dostudovala střední, měla jsem za sebou pár rozchodu, vlastně pouze dva. Oba přítele jsem nařkla z podvodu, ale nebylo to tak. Dodnes se to nese se mnou. Teď k práci. Jsem oceněná, ale nestačí mi to.
Teď jsem si našla opět přítele. Je to fajn chlap, o 15 let starší. Sice mě že začátku podvedl - psal asi 2 měsíce našeho vztahu ex, jak mu chybí. Celkem mi to do teď vrtá hlavou. Proč, když je spokojený, by to udělal. Jednoduše. Ona je sebevědomá, hezká, ale hloupá… Já nejsem nejhezčí, ale znalosti mám. Žárlím. Strašně moc. A nevím, jak se toho zbavit. Jsme s přítelem spolu rok, strašně mě vadí, že se dívá jinam, na jiné - ale prý to je normální. Mě to nepřijde. Vadí mi, že se dívá na porno - je to normální, ale pro mě ne. Přece když dělám vše, musí být spokojený… Vím, že to zní detinsky. Já chci s ním být, mít rodinu, ale on mě nechápe. Neříká, nechvalí, sám od sebe nic neudělá. Sama jsem mu říkala, že nechci dárky, výlety, drahé věci. Chci jen vědět, že mě miluje.
Ja vím, že mě spousta lidí z vás odsoudí, já nevím co dělat. Nemám koníčky, protože jsem pořád v práci nebo s ním, nemám kamarády, protože jsem si je všechny odehnala. Protože mají myšlení jinde.
Nevím, co dělat. Můj život nemá smysl. Ziju, ale dokola. Bojím se.
Co mám dělat? Můžu být spokojená i sama?
Je tu někdo, kdo mě fakt chápe?
Předpokládám, že 40 letý chlap už svou rodinu má a o další už asi moc nestojí. Nejpíš ani moc o další dítě - tm myslím Tebe
Zkus se mkrnout do téhle knížky.
https://obchod.portal.cz/…isle-vztahy/
pak k tomu přidej tuhle
https://www.grada.cz/…-sobe-10465/
a začni si hledat někoho na psychoterapii.
A ano, až se začneš srovnávat sama se sebou, tak bude výrazně spokojenější sama, než ve vztahu s někým, kdo si na tobě honí svoje vlastní ego.
„Já chci s ním být, mít rodinu, ale on mě nechápe. Neříká, nechvalí, sám od sebe nic neudělá. Sama jsem mu říkala, že nechci dárky, výlety, drahé věci. Chci jen vědět, že mě miluje.“
Prosim te, probud se z tohodle zleho snu
jak jako, ze te miluje? Od partaka chci vsechno, co mi zkvalitni zivot.
Co s nim budes delat? Si ho vystavis v obyvaku a budes se jim kochat, zmacknes tlacitko na ruce a on ti zazpiva ‚miluji te‘?
Neblbni, najdi si kluka na vylety, na ňuňani, na srandu, co ti pomuze, neco poplati, neco vymysli, bude soulozit jak o zivot…vsechno tohle normalni chlap zvlada bez zvlastniho usili, fakt ![]()
Tohodle lenocha nech nejake pečovatelce, jsem si jista, že máš na víc ![]()
Promiň, ale s tvým pohledem na svět - partnerské vztahy, bych tě za partnerku být chlapem nechtěla. Máš před sebou hodně práce. Je pravda, že nás formuje okolí, ale ty to tu předkládáš, že za tvé nezdary můžou hlavně ti kolem. Jsi si o sobě popovídat s odborníkem na lidskou duši, mohl by ti pomoci.
Ahoj,
ráda bych poprosila o radu. A omlouvám se za přeskakování.
Je mi 24. Jsem v celku normální, průměrná, 70 kilová holka. Od malička jsem neměla, a dodnes nemám žádné sebevědomí. To je největší můj problém. V mládí jsem si dost protrpěla - matky rozvody, stěhování, nové školy. Strašně moc mi rodina rozkopala všichni všechno. Když už jsem dostudovala střední, měla jsem za sebou pár rozchodu, vlastně pouze dva. Oba přítele jsem nařkla z podvodu, ale nebylo to tak. Dodnes se to nese se mnou. Teď k práci. Jsem oceněná, ale nestačí mi to.
Teď jsem si našla opět přítele. Je to fajn chlap, o 15 let starší. Sice mě že začátku podvedl - psal asi 2 měsíce našeho vztahu ex, jak mu chybí. Celkem mi to do teď vrtá hlavou. Proč, když je spokojený, by to udělal. Jednoduše. Ona je sebevědomá, hezká, ale hloupá… Já nejsem nejhezčí, ale znalosti mám. Žárlím. Strašně moc. A nevím, jak se toho zbavit. Jsme s přítelem spolu rok, strašně mě vadí, že se dívá jinam, na jiné - ale prý to je normální. Mě to nepřijde. Vadí mi, že se dívá na porno - je to normální, ale pro mě ne. Přece když dělám vše, musí být spokojený… Vím, že to zní detinsky. Já chci s ním být, mít rodinu, ale on mě nechápe. Neříká, nechvalí, sám od sebe nic neudělá. Sama jsem mu říkala, že nechci dárky, výlety, drahé věci. Chci jen vědět, že mě miluje.
Ja vím, že mě spousta lidí z vás odsoudí, já nevím co dělat. Nemám koníčky, protože jsem pořád v práci nebo s ním, nemám kamarády, protože jsem si je všechny odehnala. Protože mají myšlení jinde.
Nevím, co dělat. Můj život nemá smysl. Ziju, ale dokola. Bojím se.
Co mám dělat? Můžu být spokojená i sama?
Je tu někdo, kdo mě fakt chápe?