Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lama Lama To máš asi pravdu, jsem celkem výbušná, ale nelíbí se mi to ve vztahu k dětem. Prostě mi to přijde hrozné, navíc když se to pak stane, je mi ho strašně líto. Vysněná meta je přesné slovo no. Nikdy bych si nedovedla přestavit, jak je výchova těžká.
@Black Cat To je pravda. Jenže ono když je pak nejhůř, tak člověk stejně jde a hledá rady všude možně. Jsem z toho už tak zblblá, že zkouším všechno dohromady. Možná to bude tím…
@Ivethea píše:
@Maden Jasně, nastavit hranice, to bych celkem ráda. Ale prostě nevím jak. Jsme ve stavu, kdy fakt potřebujeme regulérní návod, jako na zapojení pračky.
Prostě mu budeš muset dát občas na zadek. Moje švagrová je na nevýchovu „odborník“, neustále nás školila, jak se máme k neteři chovat, co je správné, co ne. Já z toho šla do vývrtky… (a to už jedno, řekla bych vychované dítě mám) a výsledek - neteř je naprosto rozcapený, sebestředný sobec.
Neříkám, že někomu to nemůže fungovat, ale já takové děti neznám.
Kdyby mě začal plácat, tak mu neplácnu, ale dám rovnou na zadek. Maminky se nebijou. A já ani nejsem zdůvodňovací typ. Prostě nebijou. Tečka.
@Maden Když tohle mi zas přijde totálně kontraproduktivní…
Maminky se nebijou, prásk mu jednu! ![]()
@Maden Hm, vidím, že u nás se k tomu taky schyluje. To jsem se zas do něčeho pustila, já už na tyhle super postupy fakt kašlu. Nechci syna blbě vychovat a přitom právě to vlastně dělám ![]()
Jen mi prostě nejde do hlavy, když mě vrazí facku, já mu dám na zadek, tak jak se má naučit, že se lidi nebijou, když přesně to dělám já jemu.
@Black Cat píše:
@Maden Když tohle mi zas přijde totálně kontraproduktivní…Maminky se nebijou, prásk mu jednu!
no nemyslela jsem hned prásk mu jednu. Já jen říkám, co fungovalo u nás. A určitě to nebylo tím, že by kopíroval moje (naše) chování - já ho biju, tak on mě taky. U nás to bylo o tom, že kousl babičku. A to vážně nikde okoukat nemohl ![]()
Bylo vysvětleno, kousl za čas znova, dostal na zadek.
@Ivethea píše:
@Adelka951 Dohody s ním moc taky nefungujou. On nás prostě ignoruje, když se o něco snažíme. Věty typu „pojď, najdeme řešení společně“ to je jak když hrách na stěnu házím. Ale díky za tip, zkusím to zase od začátku.
no kdybych řekla svojí 19 měsíční pojď najdeme řešení spolu, tak na mě taky hodí bobek. Taky si z ničeho nic nedělá. Ale já už jsem zkušená a vím, že to časem přejde.
Prostě když tě plácne, nebo je jinak agresivní, tak mu důrazně vysvětli, že to teda ne a odejdi od něj. Další výlevy ignorovat dokud se neuklidní ![]()
@Ivethea píše:
@Maden Hm, vidím, že u nás se k tomu taky schyluje. To jsem se zas do něčeho pustila, já už na tyhle super postupy fakt kašlu. Nechci syna blbě vychovat a přitom právě to vlastně dělámJen mi prostě nejde do hlavy, když mě vrazí facku, já mu dám na zadek, tak jak se má naučit, že se lidi nebijou, když přesně to dělám já jemu.
No můj názor prostě není ten, že dítě a rodič jsou si rovni. A proto bych to vůbec nestavěla do roviny jak to, že já můžu něco a dítě ne. Vím, že teď naštvu spoustu mamin, ale prostě si to nemyslím. A pokud na něj nefunguje - maminku to bolí, maminka je smutná… a nevím co ještě, tak co jinýho? Možná ti někdo poradí něco lepšího.
@Ivethea píše:
@Lama Lama To máš asi pravdu, jsem celkem výbušná, ale nelíbí se mi to ve vztahu k dětem. Prostě mi to přijde hrozné, navíc když se to pak stane, je mi ho strašně líto. Vysněná meta je přesné slovo no. Nikdy bych si nedovedla přestavit, jak je výchova těžká.
ona výchova není zas tak těžká. Ty děti se stejně budou nakonec chovat tak, jakou mají genetickou výbavu. Já mám tři děti, vychovávám je stejně, první je andílek, druhá je divočejší, třetí mě má totálně u zadku. To je prostě tak. Podle mě stačí hlavně nenechat si všechno líbit, ve všem nevyhovět a dávat hodně lásky. Ono se to pak nějak vyvrbí.
@Ivethea ano, rozmazlování jsi ho. Začni vychovávat podle svého rozumu a ne podle nějaké příručky. Já už přes zadek skoro nedávám, protože kluk už je naučenej z dřívějška a teď už s ním docela domluva je, téměř ve 3 letech. Ale jednu dobu dostával dost. Byl by taky „nezvladatelný“, kdybych ho nechala. Jenže já jsem rodič a rodič má mít věci pod kontrolou. Nezvladatelnost dítěte je známkou slabosti rodiče.
@Antonie Bolavá To taky dělám. Důrazně řeknu, že se to nedělá, odcházím. Výsledkem je příšerný a nekonečný záchvat pláče. Otázkou je, jestli není chyba, že pokaždý na stejnou věc reaguju jinak. Jednou odejdu a nehcám ho se vyvztekat, jindy když to nezvládnu, dám přes zadek.
@Maden píše:
No můj názor prostě není ten, že dítě a rodič jsou si rovni. A proto bych to vůbec nestavěla do roviny jak to, že já můžu něco a dítě ne. Vím, že teď naštvu spoustu mamin, ale prostě si to nemyslím. A pokud na něj nefunguje - maminku to bolí, maminka je smutná… a nevím co ještě, tak co jinýho? Možná ti někdo poradí něco lepšího.
já s tebou naprosto souhlasím. Oni jsou ti prckové trochu jako zvířátka. A co udělá třeba fena, když je štěně přes čáru? Ožene se po něm. Neříkám to dítě zbít, ale myslím že není na škodu dát jasně najevo kdo je tady šéf, kdo je vůdce smečky. Musí pochopit, že si nemůže dělatco chce
Mě nevýchova zaujala strašně moc. Ale na naše holky 4 a skoro 2,5 roku to taky nefunguje. Domluvte se na něčem spolu - to funguje tak 50/50. Na mladší „vyřešíme to spolu vůbec“, na starší tak 50/50. Prostě to není univerzální a já osobně si myslím, že 22 měsíční dítě na to prostě malý ![]()
Co se týče bití, u nás se taky bije. Málo, ale někdy to jinak nejde. Ano, mraky lidí mi bude tvrdit, že jde, ale nejde. Když jedna ubližuje druhé, tak je nějaký vysvětlování naprosto kontraproduktivní.
Jak na něj, neporadím. Mám 3 děti. První a druhá jsou naprosto rozdílné a funguje na každou něco jinýho. Třetí je ještě miminko, tak jsem zvědavá, s čím na mě půjde ta.
Jinak z okolí znám případ, kdy je první dítě takové, že potřebuje všechno vysvětlit, vydebatovat… dobrý beru. Ale matka tak jde i na druhé dítě a tam je vidět, že by byla potřeba trvdší ruka. Co si to dítě dovolí k matce ![]()