Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevychovatelné vzdorovité batole?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.1.15 10:54
@Anonymní píše:Do toho nám stále špatně spí, takže tam hraje roli i ta únava…
Božínku, celé to cedí na naše zlatíčko. A tato věta o nespavosti tuplem. Trápíme se s uřvánkem od jeho prvních dnů. Teď je mu 2 a půl a období vzdoru nebo co to je, je šílené. Ale obávám se, že to není jen období. Vnímám to spíše jako jeho povahový rys, který se již nezmění. Dohoda s ním je opravdu špatná. Navíc je to nespavé dítko, takže každodenní únavou se to jen zhoršuje. Jenže moje dlouhodobé nevyspání tomu také nepřidává, protože se cítím vyčerpaná jak fyzicky tak psychicky a některé jeho scény nedokážu zvládnout s chladnou hlavou. Okolí mi také radí víceméně stejně: vydržet, ono to povolí. Snad dřív nepovolím já 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 11:07
@LadyLada píše:
Jojo, já se nemohla ani otočit k dřezu s nádobím, protože lezl po nábytku a mohl kdykoli a odkudkoli spadnout, třeba i na sebe zvrhl skříň s nádobím (jak vytáhl horní šuplík přes úvrať, ztratila stabilitu) - stála jsem metr od něj, shazoval šťávu na zem a když se rozlila, lízal ji ze země, to samé s cukřenkou a cukrem, rozmotával toaletní papír po celé místnosti a jiné papíry, rozsvěcel, zhasínal, světlo, televizi, vyhazoval věci ze skříní, hlínu z květináčů, vodu ze záchodu, na co dosáhl i se židličkou trhal, vylíval a aby náhodou i nepozřel (třeba i šampón, chemikálie už dávno obsadily nejvyšší patra bytu nebo v případě nebezpečných chemikálií zcela opustily byt), nemohla jsem ho nechat ani vteřinu bez dozoru, aby se mu něco nestalo a zároveň mi neudělal z bytu chlív, a třeba jenom obléct ho byl nadlidcký sportovní výkon… vážně mi tehdy tekly nervy, dnes se tomu už usmívám…
Doufám, že taky jednou přijde období, kdy se tomu budu usmívat. Tvůj příspěvek mi hodně připomíná mého syna… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.15 11:09
@ospalámyš píše:
Chápu, napíšu svoji zkušenost. Syn byl ve věku do cca 4 let taky docela náročný, ne tak jako tvůj, tolik se nevztekal a neječel, ale prostě měl svoji hlavu a byl ve všem tak nějak urputný, nebo jak bych to řekla. Strašně si chtěl prosazovat svoje, cokoliv zkoušel donekonečna 100×, i když věděl, že to nemá. Nějaké stížnosti okolí semtam taky byly, pochybovala jsem o to víc, že já děti prostě nikdy nebiju a ani symbolicky neplácám, ne že bych u něj neměla někdy 100chutí
Někdy mezi 4 a 5 rokem u něj došlo ke zlomu a je z něj velmi hodný kluk, negaresivní a slušný, řekla baych až moc, dá se s ním rozumně domluvit a asi ho budu muset teď zas naopak učit větší vzdorovitosti a aby neposlouchal jak hodinkyi takhle to může ěnkdy dopadnout…Já si teda nemyslím, že poslušnost je u dětí výhradně pozitivní vlastnost, i dkyž pro rodiče je to zas jednoduší, ale pro něj do života je lepší být spíš někdy svéhlavější.
Moc bych si přála, aby to u nás také tak dopadlo. Snad mne do té doby neodvezou do Bohnic… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.15 11:11
@Kverčice píše:
Božínku, celé to cedí na naše zlatíčko. A tato věta o nespavosti tuplem. Trápíme se s uřvánkem od jeho prvních dnů. Teď je mu 2 a půl a období vzdoru nebo co to je, je šílené. Ale obávám se, že to není jen období. Vnímám to spíše jako jeho povahový rys, který se již nezmění. Dohoda s ním je opravdu špatná. Navíc je to nespavé dítko, takže každodenní únavou se to jen zhoršuje. Jenže moje dlouhodobé nevyspání tomu také nepřidává, protože se cítím vyčerpaná jak fyzicky tak psychicky a některé jeho scény nedokážu zvládnout s chladnou hlavou. Okolí mi také radí víceméně stejně: vydržet, ono to povolí. Snad dřív nepovolím já
Jj, jako bys mluvila o tom našem. Chodím teď na částečný úvazek do práce, malý je ty dny v jeslích a hodně se mi ulevilo. Je to hrozně smutné, že to musím takto říci, ale je to tak…
- Citovat
- Upravit
9.1.15 11:34
Ha holky, nečetla jsem všechny příspěvky, ale přidávám se do klubu s mojím zlatíčkem 
úplně přesně jak píšeš, od malinka uřvánek od dvou let vzteklinka a do toho šílenej mamánek. Teď je jí 3,5 a co myslíte? nezměnilo se vůbec nic. Co není po jejím tak nás čeká pěkná scénka, když už si to po svém udělá, tak stejně za chvíly přijde, že to chtěla jinak , všechno chce hned, když nedostane tak si jde po tom sama i za cenu úrazu. Od dvou let nespí poobědě takže přesně únava se podepisuje, ale že by šla spát dřívě večer ani omylem. To stejné neustupujeme, ale závěr není z toho žádný, každý den nás čeká to stejné 
Je jak na baterky a já bych je naopak potřebovala dobít v rodině jsme samozřejmě největší rozmazlenci… i já už se přiznávám, že se těším až půjde do školky 
. Ale za to je strašně inteligentní, umí počítat, krásně maluje, puzzle skládá už pro šestiletý… nevím, doufám, že z toho vyroste
no a já blázen šla do druhého. S hrůzou jsem čekala co ze mě vypadne a ono usměvavé, klidné sluníčko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 11:40
@lenas82 Přesně, já již z tohoto důvodu druhé dítě nechci (mít ještě jedno takové, bych už prostě nezvládla a stát se to může). Ani manžel, který původně hrozně chtěl dvě už nechce. Snad z toho vyrostou, protože mám dojem, že jestli ne, budou tak jak „tyranizují“ nyní nás zkoušet tyranizovat v dospělosti jiné lidi a to si tedy neumím dost dobře přestavit, kdo o jejich přítomnost bude stát… 
- Citovat
- Upravit
9.1.15 12:01
Já vždycky říkám, chudák chlap co jí dostane . a fakt tě chápu, já hoooodně dlouho přemýšlela jestli do druhého jít, nakonec jsem podlehla, myslela jsem si, že starší už bude ve školce, ale ouha nevzali ji… Jediná změna co u nás nastala, že mě už přijde, že ví jak na mě. Vždycky mě pak obejme a řekne „mami já už budu hodná, nezlob se“ a já ji zase na chvilu uvěřím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 14:39
Zakladatelko, ták já jsem si zaplatila soukr. dětského psychologa na doporučení, stálo mě to sice 500,–, ale tak rychle se to pohnulo dopředu, že nelituju, paní doktorka má sice i praxi i přímo v nemocnici, ale ta čekačka je šílená, probíhalo to stylem, že jsme si my povídaly a po očku pozorovala syna, jak si hrál, co dělal atd. Na její doporučení jsem dostala syna do školky která se na tyto děti specializuje, měli jsme veliké štěstí, že to místo tam bylo a musím říci, díky za to, ikdyž jsem z toho měla hroznej strach, že tam jako nepatří atd. Vlastně mě k tomu dohnalo to, že syn chodil rok do soukr. školky malej kolektiv, hodně tet, tak to tak nějak šlo, ale se státní školce katastrofa, vydržel tam necelé 3 týdny, víc to nešlo. Po půl roce jsme úplně někde jinde, i okolí to vidí a já jsem za to ráda, protože pořád poslouchat, že mám nevychovaný dítě, že dělá to a tohle, že jiné děti jsou jiné, on neposlouchá a pořád dokola, to bylo fakt na palici. Na tyto děti platí jen řád, důslednost a nepovolit za žádných okolností a čekat, s věkem se to lepší. Rozhodně není za co se stydět, ba naopak můj syn je nadprůměrně inteligentní a má našlápnuto hodně vysoko, jen je třeba tomu hodně věnovat, aby ho to „zlobení“ zbytečně netáhlo dolů. Jinak na paní doktorku jsem dostala typ u dětské, žádný problém v tom nebyl, prostě jsem jí popsala situaci a řekla jsem jí, že si i klidně někoho zaplatím, pokud bych na to peníze neměla, holt bych čekala déle. Ale ne každé zlobivé dítě je adhd a ta hranice je hodně tenká není lehké mto diagnostikovat, na druhou stranu čím dřív, tím líp, s těmito dětmi se pracuje úplně jinak a to, co platí na dítě „zlobivé“ taky neplatí, protože tyto děti to prostě nechápou a nemůžou za to, je tam opožděný vývoj CMS a s tím prostě nehneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 14:51
@jopo Moc ti děkuji za odpověď. Byla bych moc vděčná, kdybys mi mohla napsat jméno té lékařky se kterou máš dobrou zkušenost, ráda bych syna též objednala. Tedy v případě, že je z Prahy.
Já se právě bojím, že k němu třeba přistupuji nějak špatně (v případě, že by ADHD měl), aby ho mé amatérské pokusy o výchovu nějak nepoškodily… Akorát asi bude problém to v jeho věku s jistotou diagnostikovat, je mu jen 2,5. Ale i tak to myslím za zkoušku stojí… Minimálně nám snad poradí nějaké tipy, jak s takovou povahou zacházet.
- Citovat
- Upravit
9.1.15 15:15
Bohužel, já jsem z Hr. Králové, ale když se zeptáš dětské, určitě ti někoho poradí a pak sondovat recenze. Já si tu svoji také nejdříve hledala na netu a nakonec jsem i od naší dr. dostala ten samý kontakt. Fakt jsem spokojená, já měla mzlaté miminko, do roka jsem o něm ani nevěděla, neznám co je noční krmení, brečení atd. Ale jak začal sám chodit, tak to začalo, chodit na hřiště, to byl očistec, ještě, nechápal a doteď nechápe, že nemůže brát dětem hračky, on si sice pokaždé poprosí, ale tím to končí, okamžitě to bere a nechápe, že jako někdo mu řekne ne, venku utíká, pořád musíme za ruku, to jde teda normálně, jak ho pustím, bere čáru, ikdyž i to se začíná lepšit a můžu pokračovat dál a dál. Ale největší očistec byla ta státání školka ty 3 týdny, jěště že jsem doma s mladší, jako chodit do práce a ty nervy z toho. Tyhle děti také bývají hodně citlivé, ač to na první pohled není vidět, náš nesnáší třeba hluk, ale to, že ho dělá sám, to mu nevadí. Jinak na doporučení bereme EYE Q, je to speciální rybí tuk upravený pro děti adhd, podporuje právě dozrávání CMS a dokonce i u tohoto přípravku jako jediného jsou i klinické studie, já ho dávám preventivně i mladší, ikdyž ta je v pohodě, ale rozhodně to neublíží, uje to zdravé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
10.1.15 10:31
Jo, to je normálně volně prodejné, jen ti ho asi budou muset v lékárně obj. běžně ho nemívají, ale to není problém, také si u nás obj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.1.15 10:34
@jopo Tak už jsem si ho našla na netu i s recenzemi. Vypadá to opravdu zajímavě, takže zakoupím (raději v té tekuté formě, na tobolky je asi ještě malý). Dále jsem syna objednala k doporučované dětské psycholožce z Motola - čekat budeme do půli března. Nevím tedy, zda s používáním EYE Q počkat až po jejím vyšetření, aby ho viděla „v akci“, nebo začít už teď.
Ještě jsem tě chtěla moc poprosit o nějaké rady, či tipy jak s takto malými dětmi s touto poruchou nejefektivněji jednat např. v záchvatech vzteku. Co jsem se dočetla na internetu sedí více na starší děti, se kterými už jde víceméně normálně komunikovat, ale synovi je 2 a čtvrt, s řečí je na tom bídně. Nějaké tvé zkušenosti, co fungovalo, co rozhodně nedělat atp. Pokud by sis na něco vzpomněla, budu ti moc vděčná!! 
- Citovat
- Upravit
12.1.15 09:59
Tak jak jednat s tak malým, jako máš ty, to bych ti asi špatně radila, protože mi to v té době také nevěděli a asi jsme dělali vše špatně, zkoušeli jsme kde co a nic. Každopádně se doporučuje, dodržovat jasná pravidla a nepovolit a trvat na tom, že to dítě musí udělat přesně to, co jsi chtěla, ať by se u toho mělo vztekat sebevíc, také hodně pomáhají odměny. A za mě musím říci, že měl kluk narozeniny 4 a začíná se to lámat, je s ním řeč a za mě musím říci, že s podstatě poslechne na slovo, ale těch keců někdy, ale nevadí, udělá to. Jinak kdyby mi kluk nezačal chodit do státní školky, tak to asi nikdy nezačnu řešit, teda začala bych, ale až ve škole a to by byl asi teprve mazec. Čím dřív, tím líp, alespoň budete mít klid a ne každé zlobivé dítě je adhd. Nám řekla mudr. že na něm je vidět, že to bude sólista, vůdčí typ, ale co my jsme jako rodiče stejní, ani jeden nevyhledáváme davy lidí a žijem normální spokojenej život, oba vš, tak asi tak. Já si jen hrozně ulevila proto, že mi pořád bylo naznačováno, jak jsem neschopná matka, která ani neumí vychovat dítě, teď alespoň vidí, že to tak není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
