Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvládám dceru (8. třída)
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.11.14 15:11
@cecillka píše:
@boball já vím, jenže v tv, furt vysílali o evakuovaných táborech
Tě taky rozhodí kdejaká malichernost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silwinka87
Anonymní
15.11.14 15:23
PRO NN ZAKLADATELKU…a předem se omlouvám za dlouhýýýý příspěvek 
Docela tě chápu 
ačkoliv já mám s moji mámou hezký vztah a za mnohé jí vděčím, tak z tohoto mě může švihnout 
Před 7 lety jsme se s dcerou odstěhovaly docela daleko, takže to řešíme tak, že dcera jezdí k prarodičům na veškeré prázdniny (celé letní, polovinu vánočních, velikonočních…). Je to po vzájemné dohodě, my si zajedem společně na dovolenou a pak frčí k babičce (v tom městě žije i zbytek mé rodiny, má tam spousty kamarádek…), je vždy nadšená, babička s dědou taky. Mě sice chybí, ale skousnu to 
Nicméně každý návrat je pro mě na mašli 
Máma byla odjakživa tím, kdo u nás doma nosil kalhoty, táta je moc fajn, ale tak nějak se vezl… Máma musela mít přehled vždy a o všem, vše mít pod kontrolou, o všem vědět, ke všemu si říct svoje 
Ve vztahu ke vnučce to znamená, že jí vše podstrojuje pod nos, pořád jí je za zadkem, všechno za ní organizuje, podsouvá jí co má dělat, na všechno jí sděluje svůj názor a tím tak nějak tvaruje ten její V podstatě jí nenechá, aby udělala něco po svém, resp. jde na to tak fikaně, že její záměr obrátí ke svoji představě - pokud se vzácně neshodují Po návratu je to děcko jak vyměněné, neustále mě bombarduje nějakými požadavky, furt něco má, není schopna se sama samostatně ani pořádně osprchovat, když to malinko přeženu ke všemu potřebuje moji asistenci Měsíc jí pak dávám do pořádku a to s podrýváním autority, protože pochopitelně, když babička zavolá a vnučka jí referuje, tak si neodpustí něco ve smyslu „ale to by máma měla takhle a ne takhle, to by máma měla s tebou zajít…atd atd 
).
Ona je jinak ta nejlepší máma a babička, já jí ctím i s jejími nedostatky (kdo je nemá, že?) a pochopitelně má 100 násobně víc dobrých vlastností 
Ale zrovna tyto její výchovní metody jsou mi proti srsti, protože to vede k absolutní nesamostatnosti - vím to podle sebe, když mi padlo 18, utrhla jsem se na chvíli z řetězu, protože najednou jsem byla "dospělá“ a mohla si konečně okusit, co je to dělat věci po svém (že mnoho z nich bylo na houno jsem záhy zjistila a nabila si držku) 
Já bych spíš byla ocenila víc kamarádsky vztah, myslím, že bych si tím pár nepříjemných situací ušetřila. Máma vedla spíš autoritativní výchovu, navíc na to byla sama protože táta toho moc neřešil
Já jsem si prostě řekla, že ačkoliv si z její výchovy vezmu hodně, tohle vynechám Takhle to prostě nechci, chci být svým dětem kamarádka i máma ve stejné míře a snad se mi to daří. Dcera vstupuje do puberty (12 let) a držkuje mi jedna radost, před babičkou si dovolí víc a vždycky má úspěch, babička jí to žere a mě domlouvá Ale zase je fakt, že dcera pak přijde, omluví se, je si vědomá toho, že se chovala špatně Je na mě hodně fixovaná, to vím (byly jsme bez táty) a jsem ráda, že ví a od mala ji vštěpuji, že mi může říct vše - i to, co se mi třeba nebude líbit. A taky to dělá (nesvěří se asi se vším, ale často jen tak plkáme a vyleze z ní kde co - o klukách, škole, kamarádkách a hádkách s nimi 
, o tom, co si přeje, kdo se jí líbí, kdo s kým chodí… 
). Ale taky je pravda, že mě dokáže vytočit do běla - lajdáckostí, nedůsledností a sprostým chováním k tomu. To dokážu vypěnit velice hlasitě Nedávno jsem si ale řekla, že s houkáním končím, stejně je už imunní Takže nejnovější taktika je ignorace - jakmile začne s těmi svými „tanečky“ vypínám příjem. Stroze jí oznámím, ať přijde, když se dá do normálu, že pak budu ochotna s ní mluvit 
A světe div se, docela to funguje 
Někdy jí restart trvá dýl, jindy letí po schodech s omluvou hned jak prásknu dveřmi 
Je fakt, že tento přístup byl pro mě těžký vnitřní boj, protože jsem cholerik a rychle vybuchnu, ale taky docela rychle chladnu Ale hodlám vytrvat
Zakladatelko, já tě chápu v tom, že ti uletěla ruka, sama jsem párkrát zakročila podobně, i když tedy jen jednou fackou. S tou sprchou si to moc neumím představit, vím, že známa takhle vyřešila nekontrolovatelný vztek u 4 letého syna
Když to zase zkusí, vyzkoušej ignoraci. Na jakékoliv požadavky. Prostě se vypni. Ale než se vypneš, řekni ji, že si myslíš, že se spolu můžete domluvit i slušně, takže až si to uvědomí, ať přijde. A konec. Už nic. A počkej co udělá Možná to na ni fungovat nebude, ale za zkoušku to podle mě stojí 
Držím palce
- Citovat
- Upravit
15.11.14 15:51
@cecillka píše:
Mám furt v hlavě větu brněnské psycholožky Věry Capponi: " puberta je proces odtržení, a když se matka od dcery dozví, že je kráva, měla by si mnout ruce a říkat si „to nám to ale krásně probíhá“
díky, tohle jsem asi potřebovala slyšet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silwinka87
15.11.14 15:53
@sagina píše:
to by si asi každá matka měla zvětšit a přilepit na ledničku
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.11.14 16:11
Anonymní, dík za dlouhý příspěvek a zkušenost.
U nás je to trochu jiné, v podstatě moji dětní sourozenci jsou daleko, nejvíc se vídá s námi, s vnoučaty ode mě.
Babička se na dceru dost upnula, má samozřejmě ráda všechny vnoučata, ale s dcerou si rozumí, obě mají dost rády zvířata atd. Fakt je, že jí bohužel opravdu dovolila všechno, když tam měla např. jednou spát, tak jsem se tam neočekávaně zdržela a dcera ještě v devět nikde, tak jsem ji hledala, přitáhla ve čtvrt na jedenáct.
Ptala jsem se matky, jako co by se dělo, kdybych tam nezůstala? No, nikdy bych se nedozvěděla, že chodí „domů“ takhle pozdě. Matka se ještě urazila.
Ona byla u holek, fajn, ale neměla třeba ani dostupný telefon.
Další věc:navykla si dívat se tam bůhví do kolika hodin na tv, s tím, žer babička ji dala tv do pokoje a vůbec nikdo tam neřešil, na co se dívá. Když jsem tomu chtěla zatrhnout tipec, tak mi bylo řečeno, ať si ji tedy nechám doma atd. Že co furt mám, že už je velká, proč by se nemohla koukat na filmy (že jsou třeba nepřístupné, to se neřešilo). Já jsem tam ale stejně všem za debila, tak co.
No tak jsem omezila ty víkendy. protože na jednu stranu se nechci s matkou hádat, na druhou stranu když nepřistoupí na některé věci, tak bohužel.
Teď tam někdy jede, veze si učení, trvám na tom, že pokud ji tam pustím, musí se na učení podívat atd.
Ono je toho víc, já ji právě chtěla určité věci dopřát, mít pochopení a ono se to proti mě obracelo a obrací.
Např. s tou televizí jsem na to přišla tak, že tu na mě nevybíravě držkovala, že u babičky se může dívat na co chce, do kolika chce. No tak co na to říct.
Ono s mou matkou není o tomhle moc řeč, je hodná, ale umí být i dost nepříjemná, nasadí trpitelský výraz, pustí slzu…
Jinak zase mi vždycky pomůže, proto se s ní nechci hádat, často ustoupím, ono je to všechno složitější, těžko tu všechno vypisovat.
Teď jsem se ale rozhodla, že za určité hranice už je nepustím. Ani matku, ani sestru, ani dceru.
Připadá vám třeba normální, že si sestra při poslední návštěvě (v létě) vzala dceru stranou a vyzvídala, valila jí do hlavy nějaké věci proti mě atd. Prosím vás, podotýkám, že důvod, proč jsem dceru tentokrát nepustila není nevhodné chování sestry. Na rozdíl od ní do toho děti netahám.
- Citovat
- Upravit
15.11.14 16:15
@cecillka píše: …
Mám furt v hlavě větu brněnské psycholožky Věry Capponi: " puberta je proces odtržení, a když se matka od dcery dozví, že je kráva, měla by si mnout ruce a říkat si „to nám to ale krásně probíhá“
TO mi připomnělo mou mámu, která v práci prohlašovala: „Dcera mi říká vole, jsem ráda, že máme kamarádský vztah.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.11.14 16:17
Holky, to byl kdysi seriál na titulní straně přílohy MF - Víkendu. Každý týden jedno téma, ke kterému se paní psycholožka vyjadřovala, a vždycky to bylo výborné. Díl o pubertě jsem si vytrhla a schovala, na jednou, neb byl dokonalý. A pak, když přišel čas a potřebovala jsem nějakého guru přes pubertu, už sem to nenašla, bohužel.
Ale pamatuji se ještě jednu radu:
Když jdete do rodiny chlapce, s nímž máte vážné úmysly a jeho maminka říká:" on byl vždycky takový hodný", tak vzít rychle nohy na ramena, neb je to chlapec u něhož k onomu odtržení nedošlo a bude z něj mamináč.
Tak to si budu zase říkat, až to přijde na našeho chlapečka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silwinka87
15.11.14 16:33
@Bejbyy píše:
TO mi připomnělo mou mámu, která v práci prohlašovala: „Dcera mi říká vole, jsem ráda, že máme kamarádský vztah.“
- Citovat
- Upravit
Silwinka87
15.11.14 16:35
@cecillka píše:
Holky, to byl kdysi seriál na titulní straně přílohy MF - Víkendu. Každý týden jedno téma, ke kterému se paní psycholožka vyjadřovala, a vždycky to bylo výborné. Díl o pubertě jsem si vytrhla a schovala, na jednou, neb byl dokonalý. A pak, když přišel čas a potřebovala jsem nějakého guru přes pubertu, už sem to nenašla, bohužel.Ale pamatuji se ještě jednu radu: Když jdete do rodiny chlapce, s nímž máte vážné úmysly a jeho maminka říká:" on byl vždycky takový hodný", tak vzít rychle nohy na ramena, neb je to chlapec u něhož k onomu odtržení nedošlo a bude z něj mamináč.
Tak to si budu zase říkat, až to přijde na našeho chlapečka.
Na tom něco je Naštěstí tcháni na mého chlapa jen nadávali
- Citovat
- Upravit
Silwinka87
15.11.14 16:38
Málo která taková diskuse, se nakonec zklidní a stane se z ní fajn pokec..Jsem ráda, že tady to tak dopadlo
A to hlavně díky zakladatelce, která se neurazila a byla ochotná vyslechnou naše názory, za to bych jí chtěla poděkovat
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
