Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No hlavně se vys** na supermámu…dobrá máma přece stačí ![]()
myslim, že je čas se na chvíli zastavit, zarelaxovat a odpočinout si. Jinak dítko to občas na skleničkách určitě vydrží, jíst může i uvařené z večera předtím, žádné úprky u plotny dopoledne.
Plavání - proč chodit dvakrát týdně? jednou stačí a nebude to pro tebe tak hektické a i malýmu jednou týdně nebude tak vadit mírně nabouraný režim, jako když je „obden“. Pokud nestíhá plné jídlo, tak mu před odchodem na plavání dej jen piškot nebo něco, co ho na tu hodinu ještě udrží bez „hlavního chodu“.
jinak plavat máte chodit, protože vás to baví, jestli ti jde jen o fotky, který stejně nejspíš nebudou, tak to nelam přes koleno a nechoď tam, ne?
a pán ať si s hledáním supersekaný, nebo denodenní teplou večeří trhne, rohlík se šunkou ho taky sem tam nezabije.
a jinak bacha, prcek bude o to protivnější, čím víc ty budeš vystreslá…
Příspěvek upraven 20.09.12 v 15:59
KLid, nemusíš být supermáma…
Za prvé se vyprdni na plavání. Akorát z toho máš stres a nic víc, tak budou hezké fotky nad vodou, a co.
Skleničky se vyrábí od toho, aby je děti jedly. Když bude čas, uvař, když ne, dej skleničku - aspoň bude zvyklý na rozmanitější chutě.
A pak bych se snažila se ho občas na chvíli zbavit - třeba placené hlídání místo toho plavání, to si myslím, že bude prospěšnější…
Myslím, že to je z největší části ponorka… ![]()
(časem bude spíš lépe, on se naučí aspoň trochu komunikovat, budete chodit ven, s větším dítětem jde vymyslet víc zábavy…)
Zkus se zklidnit a večer si sedni a zhodnoť, co je nezbytné, abys dělala a co ne. Možná sis toho na sebe zbytečně naložila víc, než je nutné. Sedmiměsíční mimimo například rozhodně neutrpí žádnou újmu, když nebude chodit do bazénu. Takže tenhle stres bych okamžitě vyšoupla. Ohledně jídla. Pokud se ti nedaří to každý den správně načasovat, tak si jednou navař víc do mrazáku a pak vyndavej jen jednotlivé porce. Nelítej extra do krám pro jednu sekanou, ale udělej vždycky větší nákup a vař jen z toho, co máš doma, až se začnou zásoby tenčit, tak doplnit zase větším nákupem. To bude dobrý, uvidíš. ![]()
Tak neplánuj
U nás to většinou vyjde tak, že se obědvá ve 2, občas i dřív
Nemáme žádné kroužky, žádné pevné plány a zkrátka to řeším za pochodu. Děti spí občas tak, občas jinak, občas starší nespí vůbec, občas spí mladší 1×, někdy 2×, nemáme pevné časy jídel, jen orientační.
Pokud je manželovi blbě ze sekaný už po jednom soustu, tak by příště dostal dušenou mrkev ![]()
Jinak já jsem prvorozeného krmila do roka sklenkama, protože jsem si to zkrátka neuměla zorganizovat, abych měla doma čerstvé suroviny, abych to včas hodila do rendlíku a uvařila, ale že bych kvůli tomu depkařila, to né, jsem ráda, že žiju v době, kdy v případě nestíhačky můžu skočit do místní lékárny a koupit honem sklenku ![]()
Moc to řešíš, jsou mnohem podstatnější věci a ty plaveš v prkotinách.
Je mi líto, že to máš tak náročné. Hlavně v tom, že ti nikdo nepomůže a nemůžeš na chvíli vypnout. Častokrát jsem slyšela, že pro miminka (a nejspíš i pro maminky) je důležitá pravidelnost - režim. Nemohla bys to zkusit? Třeba prostě vypustit na nějakou dobu plavání. Dávat malého spát dopoledne ve stejnou dobu - i když už má sedm měsíců, takže si bude muset zvykat, já už mám malou „naučenou“. Třeba v devět jdeme na procházku - spát v kočárku. Když leje, tak spí po deváté v šátku. Prostě v 9 se spí a basta - malé už to problém nedělá a většinou je fakt kolem té deváté připravená na to jít spát, ani většinou neprotestuje. Během spánku se snažím nachystat věci na oběd, případně jí dát vařit oběd, ať může jíst hned jak se vzbudí. Druhý spánek má kolem půl třetí.. Mezi 1/4 na 8 a 3/4 na 8 se chodí spát… a to je prostě režim, který se snažím většinou dodržet. A když mi ho něco naruší, tak pak mám podobné pocity jako ty, že nestíhám, že toho je moc a nejde to zvládnout. Ale jak jsem psala, pokud se mi daří to dodržet, tak je to pohoda, je to jen o zvyku. Nevím, jestli jsem ti pomohla. Drž se
Navař si na dva dny, dávej skleničky, dělej si to jak tobě to vyhovuje a ne jak si myslíš že aby lidi kolem neřekli, že to děláš špatně…
Nemusíš se ani přetrhnout, aby manžel měl šílenou radost, že uděláš sekanou
. Nedělej vše tak, abys očekávala, že za to sklidíš potlesk, uznání, radost. Vař proto, že jíst se musí a aby to bylo dobrý a nehroť to.
Plavání? Trend šílenej, no a co že tvůj syn z toho není nijak paf. Každé dítě je jíné a radím ti vyprdni se do třech, čtyřech let věku na tyhle hromadný supr akce s rpodičema a dětma- dle mého vyhození peněz
Supermama nebudes nikdy a ja bych se na nejake plavani vykaslala, to by mi za ty nervy nestaly. Musis vydrzet, to ditko je male.
Pevného režimu bych se ale nedržela, každý den může být jiný a poznaáš, kdy je dítě unavené, kdy ho máš dát spát…
Máš nervy n apochodu, trošku zvolni, je jedno kdy uvaříš, je jedno kdy půjdete ven…
Hoď se do klidu. ![]()
Pokud vám teď plavání nevyhovuje časově, tak to odlož třeba za rok bude líp. My teď taky začali chodit znova po roce. Teď už spí jednou denně a líp se to zplánuje.
Oběd nemusí mít vždycky ve stejnou hodinu, ale je fakt, že ve 4 odpoledne se tomu už oběd neříká
. Sem tam na skleničce nevidím nic divného nebo já si vařila pro prcka na dva dny. Taky jsem toho moc nestíhala - doma věčně bordel, nenavařeno a tak. Ale mě to zas tolik nevadilo.
Chlapa bych zapojila. Když by nechtěl jíst, ať si nejí. Není malé dítě, umí se o sebe snad postarat i sám, ne?
Já jsem většinou chlapovi řekla, že potřebuji uklidit, ať jde s malým ven. A on 2 hodiny vozil. Večer pomáhl koupat, teď už koupe sám.
Hlavně nepředpokládej, že chlap vytuší, že potřebuješ s něším pomoc. On ti neumí číst myšlenky. Něco chceš, s něším potřebuješ pomoc, ŘEKNI SI O TO! Máš pusu, používej ji.
A není pravda, že to bude horší a horší. Mě to přijde lepší a lepší. Malému je 20m a už spolu docela v pohodě uklidíme, uvaříme, pověsíme prádlo a tak.
Fakt to chce klid ![]()
Naup horu zeleniy, naházej do hrnce, jednotlivé druhy zamrazit do kostek na led, ty pak přeházet do pytlíků a máš navařenou na 14 dní a více. Stejně tak maso. Stačí ráno vyndat, rozmrazit, v poledne ohřát stejně jako skleničku. Za skleničky se taky netříí. Jestli plavčo není k tomu, tak se na to vybodni, mlžeš zkusit něco jiného. Co návštěvy, ty se dají často udělat ad hoc, dítě se probudí, telefon a jde se.
zkus o tom míň přemýšlet, snažist se dělat něco, jak by sis představovala, že by to mělo být a dělej to tak, aby ti to skutečně vyhovovalo. ![]()
Vykašli se na plavání, s malýma dětma většinou plánovat nejde, prostě dělej to, co den přinese. Když nestihneš uvařit včas, dej malému skleničku, od toho jsou. Nestresuj a užžívej si mateřství ![]()
Máš ponorku jak vyšije, takže ode mě:
Na plavání chodíme 1× za týden a stačí to,2× bych ani sama nechtěla…tak to budˇ zredukuj nebo zruš!
Skleničky a vaření - na 12hodin vařím jen pro malou, jak odpoledne (kolem 14hodiny) usne, tak si udělám nebo ohřeju jídlo pro sebe, popř. jím něco po malé (většinou přílohy)!Uvařím na 2 dny nebo i víc a zbytek zamrazím, někdy vytahuju zásoby z mrazáku nebo dám občas i sklínečku!
Režim - Tereza je kojená a do 7.měsíce nejen nerežimová, ale navíc spala se mnou v posteli a usínala u kojení a do toho pořád cestujeme!
Pak se to zlomilo, sama si nasadila železný režim a začala usínat sama v postýlce a to vše kdekoliv
! No, nechápala jsem a nechápu dodnes!
Takže se hodˇ hlavně do klidu
a chlapa neřeš
,to je jen upozorňování, že ON je tu taky a cítí se jako pátý kolo u vozu - no, co čekal???Takže atˇ se hodí do klidu i on, popř. by se mohl začít taky zapojovat, bo mít 24hodin mimčo „na krku“ je, ikdyby to bylo mimi nejideálnější, prostě jasně na palici! Zodpovědnost máš, ikdyž spíš…
Držím paceny a fakt to chce jen a pouze TRPĚLIVOST
!!!
Já bych taky řvala a byla nesnesitelný dítě. Režim tam není a to by vadilo mě jako člověku. Ale jsem třeba divná a morous, ale já režim ráda. Bez něj se necítím dobře.
Takže při malých dětech to bylo to prvotní, co jsem dodržovala a myslím, že se to vyplatilo. MInimálně proto, že jsem věděla, co se bude dít a kdy si trošku odpočinu, že děti třeba budou spát.
Bourat to nějakýma akcema, plaváním nedejbože nebo něčím takovým - to jsem dělala jen, když mě někdo mučil (návštěvy u rodičů, doktoři), jinak NE.
Jak tu někdo psal, zvolni, nežeň… a uvař si meduňkový čaj.
NiKi
Ahoj holky…
. Malému je teprv sedm měsíců a já při představě toho, že časem bude ještě o hodně hůř, se zavrtávám do země.

já mám zase depku
Chodíme na plavání každé úterý a čtvrtek, nevím přesně, kolikrát už jsme tam byli, ale asi tak dvakrát to bylo úplně v pohodě. Malý má vodu moc rád, v tom problém není. Když jdeme do aquáče sami a on se v klidu před tím vyspí a napapá, tak super. Ale tím, že tady máme být v určitý čas a on mi spí jednou dopoledne a jednou odpoledne, tak to prostě asi neumím načasovat, nebo já nevím. Záleží na tom, v kolik se vzbudí ráno, podle toho se mu to přes den rozhází a vždycky to dopadne tak, že buď není včas napapný, protože prostě ještě nechce a chce zrovna když jsme tam a nebo zase není vyspaný, protože prostě neusne tak jak já chci. Vypadám tam jak debil, když všichni jsou tam děsně v pohodě a my pokaždé jdeme o půlku dřív než ostatní, protože je nepříčetnej. Šla jsem tam s ním hlavně kvůli těm fotkám pod vodou, ale bohužel, my se fotit ani nebudeme, když malej není schopnej se tam to potápění naučit. Jsou to pro mě vesměs vyhozený peníze. Abych se pak přihlásila na jinej čas, tak to je tak o to, že začne spát přes den už jen jednou a šoupne si to přesně tak, jak budem zase objednaný.
Pak nakoupit, uvařit. Ale zase je tu problém, malý by měl přece jíst kolem oběda o pokud možno ve stejnou dobu, jenže jak to udělat, když já mám například kvůli koupání, nebo dopolednímu nákupu vařeno třeba až ve čtyři. Řešila jsem to i těma příkrmama ve skleničkách, ale to snad není řešení, ne? Měl by jíst prostě to, co uvařim. Prostě mám ze sebe takovej pocit, že nejsem schopná si cokoliv naplánovat. Do toho on třeba začne řvát, tak si myslím, že chce spát, dám ho do postýtky, tak jak je zvyklej, jenže on nespí a mě se pálí oběd. Bordel doma? To už jsem si zvykla. Ale umí mě vytočit, když kvůli manželovi letím s kočárem až nevim kam k řezníkovi pro sekanou, abych mu udělala radost a pak druhý den odnášim talíř se snězeným jedním soustem, že prý mu z ní bylo zle. To bych si normálně škrábala oči. Doma mi zrovna nepomůže, ne že by teda nechtěl, ale jezdí domu po osmý večer, malého přes týden ani nevidí. Jsem na něj sama, babičky nefungujou, ztrácí se mi mlíko, pak pocit naprostý neschopnosti si naplánovat cokoliv… Sedm měsíců. Teprve. Ale 24 hodin denně a sama. Řvu jak malý dítě, když mi konečně usne.
Asi to zní ode mě jako malichernost oproti jiný. Dítě mám jen jedno a malé, vesměs i hodné, fakt, ale pak jak začne dýl řvát a já už z toho nevím co dřív, začnu ječet a to i na toho prcka, kterej za nic nemůže. Vzápětí toho lituju, jenže to mě neomlouvá. Miluju ho a tohle bych mu dělat neměla
Ach jo, jak to zkloubit a být klidná supermáma??