Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvládám období vzdoru, syn je agresivní
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.10.16 11:02
@MarketaJ on se otáčel jen na jednu stranu, tak nás poslala na neurologii a ten na rehabky a tam jsme chodili dokud se nenaučil chodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 11:04
@radkka píše:
Učí se chovat, učí se, že emoce se neovládají. Já to nemyslím zle, fakt mě to zajímá, jen za touhle výchovou vidím svého ex, toho pána, který třískal věcmi a kopal do dveří. Co bude venku, když je tvoje dítě zvyklé vybíjet si na něčem vztek? Záhadně se samo uklidní, seřeže tebe, někoho jiného, nebo to schytají dveře, lampa, sloup? Vybíjení se provádí doma, takže doma bouchá do polštáře a venku si uvědomuje, že se vztek nevybíjí?
Venku už právě umí pracovat s těmi emocemi. Komunikuji s ním. Vím, že ho to tam nebaví, ale že musí chvilku počkat, abychom to mohli vyřídit a jít třebas na hřiště. Doma naopak ví, že „může povolit“. Takže ne, venku (ve školce, u babičky…) do ničeho a nikoho nemlátí, doma háže se vším možným. Načež mu to autíčko seberu a řeknu, že chápu, že je nešťastný, ale s hračkama se mlátit nesmí, ale může jít mlátit třeba do polštáře. Je mu nabídnuta alternativa. On se v ten moment většinou uklidní, protože polštář už není tak zajímavej a radši si jde hrát s tím autem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 11:06
@offi a jinakzkoušet tu agresivitu vybít jinak je taky fajn nápad, může to být cokoliv, třeba opravdu osamotě do něčeho praštit, vyskákat to, vytřepat…
Já myslím, že výchova musí být důsledná a přísná, ale to neznamená, že se děti musí bít. Právě naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 11:07
Zakladatelko, mě nejvíc pomohla rada (na vzteklou dvouleťačku), při těch nejhorších amocích (na veřejnosti) nevnímat vůbec okolí a soustředit se jen na potřebu dítěte. Takže jsem se k dcerce sklonila, v klidu jsem na ní nahlas mluvila „ty se zlobíš, viď, a řekneš mi, proč se zlobíš? zlobíš se na mámu, že jsme na úřadě? nebo protože už máš hlad..! bla bla. Vždycky chvilku trvalo, než mě začala vůbec vnímat, ale ta touha říct mi, PROČ se zlobí, tam byla, a vždycky mi to nakonec řekla (i když v té době měla ještě hodně omezenou slovní zásobu.) Tak se uklidnila, že jí konečně někdo vyslechl, já jí vysvětlila svoje, půjdeme tam a tam, a byl klid. Jen já byla v šoku, jak málo stačí na dítě, které mi minutu předtím málem rozbilo brýle, "vyškrábalo vzteky oči“ 
a div nevyrvalo pár vlasů. 
Neříkám, že to zabere na Tvé dítě, ale drž se toho, že okolí neexistuje, a zaměř se jen na Vás dva a potřeby dítěte. 
Základem je vyhnout se úřadu, apod. nečekaným návštěvám. Když to jinak nejde, tak ať je dítě vyběhané, najezené, vyspané, má sebou nějakou oblíbenou hračku. Dostatečně dopředu vysvětlit kam a proč jdete, co vyžaduješ za chování (chvilku čekat ve frontě), a co bude nebo nebude za případnou odměnu. Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Neboť moje zkušenost se vzteklounem je, že jakýkoliv fyzický trest situaci jen absolutně vyhrocuje a neřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 11:10
@Fima píše:
Venku už právě umí pracovat s těmi emocemi. Komunikuji s ním. Vím, že ho to tam nebaví, ale že musí chvilku počkat, abychom to mohli vyřídit a jít třebas na hřiště. Doma naopak ví, že „může povolit“. Takže ne, venku (ve školce, u babičky…) do ničeho a nikoho nemlátí, doma háže se vším možným. Načež mu to autíčko seberu a řeknu, že chápu, že je nešťastný, ale s hračkama se mlátit nesmí, ale může jít mlátit třeba do polštáře. Je mu nabídnuta alternativa. On se v ten moment většinou uklidní, protože polštář už není tak zajímavej a radši si jde hrát s tím autem.
Díky za vysvětlení, něco si o tom načtu 
asi bych se měla ale jako první naučit uklidnit sama sebe, abych se neuchlastala, až mi přijdou dvojčata do vzdoru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 11:22
@radkka píše:
Díky za vysvětlení, něco si o tom načtu
No a to bylo vůbec nejhorší. Taky jsem musela na sobě pracovat, hodně pracovat. Byly situace, kdy jsem taky selhala, neudržela se a děcku nařezala. Naprosto nevhodně a zbytečně. Věděla jsem teorii (mám psychologii jako jeden z předmětů), ale praxe díky mě značně pokulhávala. Takže to bylo hodně těžké, přepisovat moje reakce a vzorce chování, ale díky tomu to bylo s dětmi potom mnohem lepší. Zjistila jsem, že když budu hodně mluvit a vysvětlovat, tak předejdu spoustě hysteráků. Třeba mladší je typ, který blbě nese změny. Takže například na návštěvu doktora, kadeřnice… ho fakt připravuji 14 dní dopředu. Vím, že kdybych mu den předem řekla, že jdeme stříhat vlasy, tak se totálně rozloží a na místě předvede takovej amok, že budeme muset pryč. Ostatně mám to vyzkoušeno. Zato když mluvím, mluvím a mluvím, tak to jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 11:35
@Fima píše:
No a to bylo vůbec nejhorší.
Hezky řečeno, taky na sobě budu muset máknout. Koukám, že máš děti hodně blízko u sebe, máš můj obdiv mě rozložilo, že budou dvě, to jedno jsem si myslela, že zvládnu, ale dvě najednou… no, uvidíme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 11:57
@radkka Zvládneš, mámy zvládnou všechno. 
Asi to bude ze začátku fičák, ale pak se spolu zabaví navzájem. Myslím, že jak porostou, tak budou převažovat výhody. Ostatně i u nás to tak je. Kluci jsou po dvou letech, měla jsem z toho hrůzu, připravovala jsem se na nejhorší (druhoš přišel mimo plán), ale nic strašného se nedělo. Řekla bych, že hrozné to je právě teď. Furt spolu soupeří - první ve dveřích, první sedět na židli, první obutý, oba chtějí stejný talířek… a je úplně jedno, že mám vedle ještě jeden stejný. Každý zvlášť jsou andílci, ale dohromady to je jak smečka zvířat. Ale prý je to normální a vyrostou z toho, říkají matky se stejným věkovým rozdílem od starších dětí. Tak doufám. Ať se Ti daří!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 12:02
MáM dva chlapečky a oba se mě snažili okolo tohohle roku plácat, na oba zabralo to že jsem jim pevně chytla ručku a důrazně opravdu důrazně řekla, že maminka se nebije a po čase toho oba nechali..
No a k tomu úřadu, je jasný že dvouleták tam nevydrží sedět a koukat, musí se zabavit, takže my jsme na tyhle „supr“ akce, braly hromadu věcí na zabavení 
Ale taky to občas nevyšlo a šly jsem s hysterákem domů a z toho, že po nás lidi koukali jsem si nic nedělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 12:04
@Fima píše:
@radkka Zvládneš, mámy zvládnou všechno.
Díky za uklidnění, jsem náramně zvědavá a na příchod z porodnice, asi marně doufám, že budou své potřeby koordinovat Ale jo, věřím, že až povyrostou, bude to spíš výhoda, teda všichni mě tím tak krmí, že tomu už raději věřím
Podle metříku koukám, že máš doma dva pořádné chlapy, fakt porodní váha 4.49 kg? Máš s nimi hezkou zábavu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 12:40
@offi také jsme chodili na neurologii, předčasně narozený, silna anemie + žloutenka + predilekce hlavičky, takže vojtovka pod.
moc se mi líbí a naprosto souhlasím s radou : silné obejmutí, dokud se nezklidní. rozhodně nejlepší cesta, kterou se nic nezkazí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 15:54
Za facku by dostal peknej slic na pr.del, to si zapamatuje ve 2 letech lip, nez vymyvani diry do hlavy. Domlouvat muzu triletymu, ctyrletymu decku, dvoulety chape par slov, jednoduchy pokyny, ale bavit se s nim, co chce nebo ne nebo jaky ma pocity
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 16:32
Já se omlouvám, hodně lidí semnou souhlasit nebude, ale u mě by za tohle prostě dostal. Prvně bych chytla ruku s tím, že se lidi nebijí, nebo že dostane a kdyby to zkusil znovu prostě by přes ten zadek dostal. Kamarádka měla stejný problém, též ji syn později i dcera která to od bráchy okoukala, mlátil, kopal, kousal, tahal ji za vlasy apod. Ale ona to prostě neřešila, max řekla ať přestane, že se to nedělá atd, ale bez úspěchu, vždy se jen začal smát a dál v tom pokračoval a dělá to pořád. Mamka na mě prozměnu na veřejnosti uplatila to, že když sem bez důvodu vztekala, řekla že buď přestanu nebo že mi dá na zadek abych měla proč brečet a taky to pomohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.16 16:59
Jo jinak zakladatelko moje dcera dělala takový scény, že jsem fakt skončila u psychologa. Byla jsem z toho na dně. totálně na sra*ky… Přežít den, večer výčitky jak jsem nemožná matka…a řekla jsem si, zítra to zkusím znova…a kolotoč jak když vyšije.
Psycholožka mě vyslechla, doporučila tu knihu pevné objetí a od té doby svatý klid. Teda né že nezlobí, ale v rámci normálních mezí.
Takže chápu jak jsi z toho na hadry. Jedna taková taky zdraví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
