Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvládám výchovu svého 2 letého dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.10.16 14:57
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale stydím se, že nezvládám své dítě.
Nejsem schopná ho vychovat, nic na něj nezabírá, dělá schválnosti, ubližuje ostatním, plive po nás, mlátí nás, kope nás… Nikdy mu to neprojde, ale stejně jde a zkouší to znovu a znovu. Oddělím ho od nás, vysvětlím proč, nechám ho ječet, ale zatím to nemá efekt.
Dám příklad, jdeme ven, Dám mu čepici, ale on ji nechce, tak mu vysvětlím, že je zima, pak mu chytnu ruce, aby si ji nestahoval a on po mně plivne. Včera jsem to po 30 minutách vzdala a lískla jsem ho na zadek. Scéna jak z hororu a stejně po mně čepici hodil.
Nechce jít za ruku? Má smůlu, prostě ho drapnu a táhnu klidně smykem - snaží se mě kousnout, kope…
Nebo se v obchodě rozhodne, že něco chce a konec, dneska kvůli tomu ječel skoro hodinu, pak chlap vyměkl. Odváděla jsem pozornost, dala jsem ho vyvztekat do jiné místnosti, navrhla jsem alternativu a stejně pořád ječel a ječel. Ječel od chvíle, co jsem to dala v obchodě do tašky, protože pochopil, že jsem to koupila, věci v regálech si řevem nevynucuje.
Mám pocit, že celý den se provzteká. Pořád něco chce, když mu to nedovolím, tak scéna, ale já mu to nepovolím skoro nikdy, protože to jsou věci, které jsou přes čáru, tak se celý den vzteká. Např. skákání z gauče po hlavě - snažila jsem se mu vysvětlit alternativu - skákání po nohách, neprošlo. Nebo si vzal stoličku a šel si vyndat nože. Dala jsem mu příborák, aby mohl krájet se mnou, ale nechtěl… Chtěl jít do města v pantoflích = scéna.
Je toho mnohem víc, ale snad to na ukázku stačí.
Zkoušela jsem prvky nevýchovy a dalších, ale mám pocit, že na to je ještě malý, protože to nemá žádný efekt.
Vím, že to je chování úměrné věku, ale ráda si vyslechnu další rady.
Výchova musí být hlavně důsledná, klidná (!!!) - hlavně bez jakýchkoli fyzických trestů a musí být jasně stanovená pravidla. Pokud bude dostávat na zadek, počítej s tím, že bude stále více agresivní - učí se příkladem a ty mu dáváš příklad, že když někdo není s něčím spokojen, má to řešit agresivitou.
- Musíš jasně nastavit pravidla a ty důsledně dodržovat.
- Spoustě konfliktů předejdeš vhodnou komunikací. Neříkej mu - „Musíš si vzít čepici“, říkej třeba „Jakou čepici si dnes vybereš? Tu černou nebo tu modrou?“
3)Oznamuj předem co kdy bude: „Za chvíli je večeře, půjdeme jíst! Pokud nechce, dohodni se s s ním např. "Ještě si jednou objedeš autem pokoj a pak půjdeme.“ - Pak trvej na dodržení úmluvy z jeho strany - tj. odnes ho na večeři, když sám nepůjde a v klidu mu opakuj dohodu. Děti, které jsou na toto zvyklé, se nebrání.
- NIKDY!!! mu nedávej na zadek. Pokud má hysterický záchvat, v klidu mu vysvětli, že chápeš, že se zlobí, ale tobě křik vadí, a proto odcházíš - nech ho samotného vyvztekat, neuklidňuj ho ani ho neokřikuj. Pokud bych se zrovna nacházela mezi lidmi např. v obchodě, hned bych nákup ukončila a dítě odvedla - tady se vyplatí chodit nakupovat ve třech - druhá osoba dítě odvádí v případě potřeby. Při nákupu ho zapoj stylem: " Ty jsi velký šikovný kluk, dáš mi do košíku tu rýži? Pomůžeš mi?" Případně slíbit nějakou dobrotu, když bude hodný - pokud nebude dodržet pravidlo a dobrotu nedat!!!
- Doma musí být klidná, láskyplná a vyrovnaná atmosféra bez hádek - pokud budete vy jako rodiče v klidu, bude v klidu i dítě.
Musíš vytrvat a stále být klidná, ale důsledná, vysvětlovat, zapojit i dítě do utváření pravidel. Příliš mnoho zákazů je kontraproduktivní, nabízej alternativu: Např. Ne, nesmíš bouchat tou kostkou do dveří, už jsem ti to říkala stokrát! ALE! Chápu, že se ti líbí bouchat kostkou do dveří, ale ty by se mohly odřít, tak pojď, půjčím ti dřevěné prkénko a do toho smíš bouchat.
Hodně štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:02
@Amalka19 píše:
Já moc neporadím, ale…když po mě děti plivou, koušou mě, hystericky řvou…plivu koušu, řvu taky. Když nechce čepici, nedám, ale beru sebou. V extrému bych ho i v těch pantoflích jít nechala, nejlépe aby pršelo ( a sebou náhradní boty a fusekle).
Tvé děti se učí příkladem - jestliže po nich opakuješ nevhodné chování, tak jim vlastně říkáš, že právě takto se mají chovat, když se jim něco nelíbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:06
Zvláštní to kopání a plivání, kde to viděl? Taky mám dvouletou vzteklinu, ale toto je extrém. Mě dcera asi dvakrát ze vzteku bouchla, dala jsem najevo, že mě to bolí, že jsem smutná, hned si uvědomila, že je něco špatně a začala mě hladit. Čepici taky nechce, tak jí nechám holt chvíli bez čepice a nasadím v nějakém nestřeženém okamžiku. Scéna v obchodě kvůli něčemu co jste stejně koupili, proč to nemohl dostat hned, nakonec to dostal po hodině řevu, nebylo lepší si tu scénu odpustit? Beru to podle sebe, na něco mám chuť, dám si to, nečekám, pokud chce v obchodě něco dítě a nejedná se o nereálnou blbost, tak koupíme, děti většinou chtějí to co je nejvíc zakázané… Samozřejmě dvouleté dítě musí znát hranice, ale nesmí těch hranic být zbytečně moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:08
@Anonymní píše:
Protože se snažím a snažím a není to nikde vidět. Spíš to je horší.
Plivnutí mu neprochází, stejně jako kousání a další… Byl za to bit. Nepomáhá. Víc jak měsíc jsme jeli v tom, že za každé plivnutí lepák na zadek. Nic. Dělá to vesele dál.
Začalo to v roce.@Ráchelia ono je to s ním složitější. Trvalo dlouho než porozuměl a dodnes nemluví, takže chápu, že hodně věcí je prostě z komunikační bariéry.
@Amalka19 je čerstvě po zápalu plic a zánětu středního ucha, takže nejsem taková odvaha, aby šel bez čepice a bez bot. Jinak mi to nevadí. Vezmu čepici do batohu a dám mu ji po chvíli.
Doma má klid. Hrajeme si, kreslíme, prohlížíme knižky. Žije v klasické rodině - máma, táta, starší sourozenec, prarodiče. Nehádáme se, máme se rádi, chováme se k sobě s respektem a láskou. Prosíme, děkujeme, pomáháme si, jsme k sobě slušní.
Přiznávám, že jsem v určitém ohledu přísná, ale na druhou stranu se snažím nepřehltit. Celý den po něm neječím, co má a nemá dělat. Omezuju ho jen tam, kde hrozí, že ublíží sobě nebo ostatním.
Na výběr mu zatím moc nedávám, protože to nechápe. Hodně věcí jedeme hrou - brácha má čepici, méďa má čepici, tak i ty budeš mít čepici, natáhni si ji sám, uděláme bububu kuk a je to třeba 10 minut v pohodě. On si na to ale vzpomene klidně 5× za procházku. A tak to je se vším. Nedá se obalamutit a má paměť jak slon. Babička mu slíbí rozinky, ale jdeme domů, druhý den jdeme k ní a hned hledá rozinky. Pokud je už snědla, tak je katastrofa.
Zavřít do pokoje taky praktikujeme, ale já se bojím, aby si neublížil nebo něco nerozbil. Je schopný hodit auto do okna nebo se pokousat do krve.
Pokud je běžně bit a dostává na zadek, tak v něm pouze probouzíte větší a větší agresivitu - bouchání, kopání a plivání. Fyzické tresty musí okamžitě přestat, jinak se to bude stupňovat. Jak už jsem psala - ty ho vlastně učíš, že pokud člověk není s něčím spokojen, má to řešit agresivitou a on uplatňuje to, co jsi ho naučila a co mu svým chování potvrzuješ tj. Nejsem spokojená s tvým chování, tak budeš bit. A on to praktikuje úplně stejně: Nejsem s něčím spokojen, tak to vyřeším stejně jako maminka - agresivitou. Je to začarovaný kruh, že kterého vystoupíš pouze tehdy, když zanecháš úplně fyzických trestů a nahradíš je láskyplnou důsledností.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:15
@Alušáček píše:
Zvláštní to kopání a plivání, kde to viděl? Taky mám dvouletou vzteklinu, ale toto je extrém. Mě dcera asi dvakrát ze vzteku bouchla, dala jsem najevo, že mě to bolí, že jsem smutná, hned si uvědomila, že je něco špatně a začala mě hladit. Čepici taky nechce, tak jí nechám holt chvíli bez čepice a nasadím v nějakém nestřeženém okamžiku. Scéna v obchodě kvůli něčemu co jste stejně koupili, proč to nemohl dostat hned, nakonec to dostal po hodině řevu, nebylo lepší si tu scénu odpustit? Beru to podle sebe, na něco mám chuť, dám si to, nečekám, pokud chce v obchodě něco dítě a nejedná se o nereálnou blbost, tak koupíme, děti většinou chtějí to co je nejvíc zakázané… Samozřejmě dvouleté dítě musí znát hranice, ale nesmí těch hranic být zbytečně moc.
Tak ja muzu teda byt smutna a vysvetlovat jak chci a v jejim zachvatu mi stejne prileti temer vzdycky. Mame take vzteklinu a snazime se. Vzteka se vsude i kdyz jsou i dobre dny. A to vyrusta v harmonicke domacnosti. U nas doma se nekrici, nemlati, take nekoupim a nerozbalim vse, protoze neni duvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:15
První co me napadlo tak je řešit s psychologem. Vypadá to na autismus nebo nějakou poruchu. Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:17
@Alušáček píše:
Zvláštní to kopání a plivání, kde to viděl? Taky mám dvouletou vzteklinu, ale toto je extrém. Mě dcera asi dvakrát ze vzteku bouchla, dala jsem najevo, že mě to bolí, že jsem smutná, hned si uvědomila, že je něco špatně a začala mě hladit. Čepici taky nechce, tak jí nechám holt chvíli bez čepice a nasadím v nějakém nestřeženém okamžiku. Scéna v obchodě kvůli něčemu co jste stejně koupili, proč to nemohl dostat hned, nakonec to dostal po hodině řevu, nebylo lepší si tu scénu odpustit? Beru to podle sebe, na něco mám chuť, dám si to, nečekám, pokud chce v obchodě něco dítě a nejedná se o nereálnou blbost, tak koupíme, děti většinou chtějí to co je nejvíc zakázané… Samozřejmě dvouleté dítě musí znát hranice, ale nesmí těch hranic být zbytečně moc.
Odpověď je jednoduchá. Viděl to doma. Pokud konflikty řeší rodiče (byť dobře míněnou) agresivitou, tak se dítěti vtiskne tento vzorec chování. Je jedno v jaké formě se pak jeho agresivita projeví - jestli bouchání, kopání nebo plivání. Na některé klidnější děti agresivita zdánlivě platí - přestanou se nevhodně chovat, ale zase hrozí, že z nich vyrostou příliš poslušné děti. Kdysi na škole nám přednášela jedna moudrá paní psycholožka a povídala o případu matky, která řešila svého syna, který se dal k feťácké partě: „Ale paní doktorko, on byl vždycky tak poslušný, my ho přísně vychovávali! A ona odpověděla: "Ale paní, nic se nezměnilo, on je pořád ten hodný poslušný chlapec. Akorát teď poslouchá někoho jiného než vás.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:26
@Adrasteia píše:
Tvé děti se učí příkladem - jestliže po nich opakuješ nevhodné chování, tak jim vlastně říkáš, že právě takto se mají chovat, když se jim něco nelíbí.
Vidíš, a mě to funguje…nečiň jiným, co nechceš, aby činili tobě. Zjistil, jak to bolí a už nekousnul. Známé dítě po mě na písku hodilo hračku, pěkně čučelo, když jsem ji po něm mrskla zpět… a byl pokoj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:28
@Adrasteia tak teorie dobrá, ne vždy to jde uplatnit v praxi. Dokud nemáš doma podobné dítko, tak to nejde tak dobře posoudit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:34
Zkus si přečíst knížku Jak mluvit, aby děti poslouchaly. Nehledej hned diagnozu, je holt v období vzdoru a ten je tu proto. aby tys jako rodič pochopila, že i dítě má své potřeby, stejně jako ty. Každé dítě je jiné, a pokud na staršího fungovalo násilí, nemusí to fungovat i na mladšího. Násilí vede jen a jen k dalšímu násilí a pokud on dostane na zadek, tak se nemůžeš divit, že i on dá na zadek tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:35
Nečetla jsem reakce, ale trochu mi přijde, že je to takové tvrdým- tvrdá odpověd.. nebo nevím jak napsat.. Uvedu příklad.
Unás taky mi od 2let kluk zkoušel, ale čím víc jsem si trvala na svém, prostě rázně na něho a snažila se ho někde tahat a prostě víc takové- jo musíš tak to mělo opak že on taky víc.
Možná bych zkusila něco psychologického.. nevím, jestli si nedáš čepici, nejdem na kačenky, autíčka, obchod, babička nevím co..Samozřejmě dítě neomlouvám, ale je fakt, že toto měla kamarádka a pak zkusila- neoblíbenou jakoby domluvu a rovnost s děckem a bylo to lepší.. Ne mu povolovat a aby byl drzý, a le spíš přijít na to jako ho - ukecat nebo jak to napsat.. ale ne uplácet.. jakože půjdem a koupim.. pak by si kupovala pořád..
jinak nesouhlasím, že to musel vidět doma, pokud to tak nemáte.. Ale moje setřencie, ta na kluka byly spíš opak, takové to jenom malinké zvýšení hlasu, neplácali a kluk jim to dělal taky i ve 4 letech.. pak teda už přitvrdili.. museli, protože kluk, je kopal a plácal, když nebylo podle něho.. Teď má kluk 6 let a už je to lepší, ale taky nejdřív jeli takovou tu výchovu, jenom domlouva, a rovnocený partner atd. teď to moderní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:50
Asi tě moc nepotěším, mám doma totéž, myslela jsem, že z toho vztekání časem vyroste, ale je to čím dál horší. Dneska byla hodinová scéna, protože po příchodu z venku nechtěl pověsit bundu na věšák. Na otázku proč nechce, protože proto. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 15:58
@Tamtama já když mě toto řekne kluk, tak mu odpovím, až bude chtít po mě něco chtít, že mu odpovím stejně.. a párkrát jsme mu to tak udělala, a pochopil..ale až tak od toho 5 roku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.16 16:03
My meli nejstarsiho prcka hodne vzteklyho. Dobra zprava je, ze ditko z toho vyrostlo, dneska je to brzva partak do nepohody, hystericke sceny dela jen pri totalni unave.
Nejsem zastance „moderni nevychovy“. Pravidlo u nas je, ze za ublizovani druhym se dostava na zadek. Pokud prisla hystericka ci zurici scena, zaviram do pokojicku-pokud si neco u toho rozbijou, leti to do popelnice a nic jinyho nedostanou-u nas to platilo, rozbili 2 veci a dali pokoj. Nakupovani je u nas za odmenu. Kdyz mi udelaly scenu v obchode, uz jsem s nima nakupovat nesla a mohly skemrat jak chteli. Nesly treba pul roku. Nechces si vzit cepici, boty? Tak proste nikam nejdem, odchod do pokojicku. Plivani-jednou na me plivnul synovec, vyplachla jsem mu pusu octem a dal pokoj. 
Za kazdy plivnuti bych mu dala na zadek a vyplach octem.
Pokud je to nejaky extremni, ublizuje si hodne, asi bych zvazila navstevu odbornika.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
