Nezvládla jsem medicínu - nemám nic, jen SŠ
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
A těch šest let na RD jsi teda nedělala nic? Žádné kurzy, brigády,…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@krecik.dzungarsky píše:
Nemáš hraniční poruchu osobnosti? Nemyslím to nijak zle, ale trochu mi to tak přijde. Osobně proti hraničářům nic nemám. Vím, že je to různorodé spektrum lidí s rozličnými potížemi. Spíš si říkám, že takto hypersenzitivní člověk by medicínu studovat neměl v zájmu zachování vlastního duševního zdraví.
Jo, mimo jiné mám HPO. Ale když jsem šla na medicínu po maturitě, tak jsem snad ani náznak HPO neměla.. Jen v dětství anorexii a trichotillománii. Na gymplu jsem byla vzorná studentka, samé jedničky, spousty koníčků, cestování, dobrovolničení… takže jsem neviděla důvod na medicínu nejít. Bohužel až ten stres tam mě semlel a HPO mi diagnostikovali ve 24 letech. Ale nejdřív se to projevilo jako panická porucha, deprese a somatoformní porucha, ty hraniční rysy prostě dramaticky vypukly až kolem toho 24. roku, což úplně nechápu, protože všude čtu, jak je to raná porucha, jak se její rysy začínají projevovat dnes dětem ve 13ti, 14ti letech, i když vím, že diagnostikovat se má až po 18tém roce, ale je tam prostě u nich vývoj k HPO, u mě to tak nebylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klid… já před 25ti lety dodelala zdravku jako sestra, pak jsem šla do továrny, přišly děti, a po 9 ti letech rodičovské a s malými dětmi začít od nuly. Udělala jsem si kurz na asistentku pedagoga, měla jsem práci na půl úvazku v MŠ. Postupem let jsem si dálkové dodelala pedagogickou a je ze mě učitelka. Jo a je mi 44 let.
- Citovat
- Upravit
@Bubla Bůčková píše:
Zakladatelko a druhá anonymní, hlavně uz zdravku nedodelavejte, i jako sestra mě celkem děsí někdo, kdo byl rok na AD
To je neskutečná blbost. Mám známého, který pracuje jako dětský psychiatr. Je fajn, svému oboru rozumí a co myslíš? Nemá problém přiznat, že bral psychofarmaka. Buď jsi mimo realitu běžného života nebo se ti s takovými informacemi nikdo nesvěřuje 
. Ale odsuzovat lidi, kteří jsou si vědomi svých slabin a řeší je, je totální blbost. Děsí mě spíš ten, kdo si hraje na bezchybného, dokonalého robota. Zhroutit se může každý.
- Citovat
- Upravit
@krecik.dzungarsky píše:
To je neskutečná blbost. Mám známého, který pracuje jako dětský psychiatr. Je fajn, svému oboru rozumí a co myslíš? Nemá problém přiznat, že bral psychofarmaka. Buď jsi mimo realitu běžného života nebo se ti s takovými informacemi nikdo nesvěřuje
Mluvím o studentce, kterou slozilo studium na zdravce, aby v tom nepokracovala. Že po 15 letech praxe si musim doma dát večer panáka nebo mi zemřel manžel a proto beru AD mi zas až tak nevadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobrý den,
ráda bych se tu svěřila se svým problémem, který mě pronásleduje i ve spaní.
Vystudovala SŠ zdrávku oboru Zdravotnické lyceum a pak se mi, k mému údivu, nějakým způsobem podařilo dostat se na medicínu. Trpím úzkostmi, jsem stresař, ale nějak jsem s odřenýma ušima prolejzala (2× jsem i prodlužovala), až do pátého ročníku, kdy jsem se psychicky zhroutila a přivodila si stresem reflux. Skoro rok jsem prakticky nebyla schopna nic dělat, jenom ležela v posteli, brala jsem antidepresiva. Postupně jsem se za pomocí léků a psychoterapie z toho dostala, ale pokračování v medicíně bylo už nereálné a taky už mi bylo 28 let. Když jsem byla trochu schopná, chodila jsem aspoň na nějaké brigády (cca půl roku) a pak vzhledem k věku, jsme se s manželem rozhodli pro miminko. Máme 2 děti celkem blízko u sebe a strávila jsem na RD krásných 6 let, kdy jsem konečně mohla po té psychické stránce vydechnout.
Jenže to uteklo jako voda a já teď 34 letech stojím před realitou co dál. Mám jen SŠ s prakticky žádným uplatněním a žádnou praxi, vzhledem k dlouhému neúspěšnému studiu. Přemýšlela jsem, dodělat si VŠ na RD, ale hrozně jsem se bála, že to v tom zápřahu s dětmi nezvládnu a zase se zhroutím.
Teď jsem ale nešťastná, protože nemůžu samozřejmě najít práci. Musím se přizpůsobit manželovi, protože bývá dlouho v práci a nějak to splácat s dětmi.
Pozoruji své kamarádky s dokončenými VŠ, na dobrých pozicích, platy, děti ze školky vyzvedávají v půl 3 a mě je ze všeho do breku. Nevím co mám dělat. Mám nějaké šance? Nebyl někdo v aspon podobné situaci?
Tak je mi líto, když někdo nedokončí školu. Pokud někdo se dostane do 5. ročníku, tj. 4 úspěšně absolvoval, tak evidentně to není o tom, že by na školu neměl. Já souhlasím s tím, že školy odfiltrují ty méně nadané nebo méně pilné. Ale vyhazování se dělá obvykle první 2 roky, pak už ne. Říká se, že medicína je náročná, dost věcí se naučit zpaměti. Je to škoda, že i kdo vystuduje takto velkou část studia, tak najednou nemá nic. Takže docela mi přijde rozumné, že jinde mají to dělené studium na bakalaře a magistry.
Na druhou stranu, kdo má psychické potíže, tak by asi na práci lékaře to nebylo. Je to náročná práce právě na tu psychiku. S dříve absolvovanými 4 r. medicíny by snad šlo docela snadno vystudovat na zdravotní sestru, nějaké bc nebo dis. I když to studium se liší a je tam dosti praxe. Potíž je, že psychicky to je náročné v něčem možná více. A navíc fyzicky náročné. Zas by bylo dobré mít nějaký papír z vš. Já bych asi vystudoval na zdravotní sestru a pokud bych nezvládal, tak změnil obor, ale měl to bc vzdělání. Nebo rovnou jít studovat něco jiného. Jenže třeba na učitelku, to je to samé, náročné na psychiku. Ale jde pak jít dělat někam do firmy a mít prostě to zařazení jako vš absolvent.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Náhodný host píše:
Tak je mi líto, když někdo nedokončí školu. Pokud někdo se dostane do 5. ročníku, tj. 4 úspěšně absolvoval, tak evidentně to není o tom, že by na školu neměl. Já souhlasím s tím, že školy odfiltrují ty méně nadané nebo méně pilné. Ale vyhazování se dělá obvykle první 2 roky, pak už ne. Říká se, že medicína je náročná, dost věcí se naučit zpaměti. Je to škoda, že i kdo vystuduje takto velkou část studia, tak najednou nemá nic. Takže docela mi přijde rozumné, že jinde mají to dělené studium na bakalaře a magistry.
Na druhou stranu, kdo má psychické potíže, tak by asi na práci lékaře to nebylo. Je to náročná práce právě na tu psychiku. S dříve absolvovanými 4 r. medicíny by snad šlo docela snadno vystudovat na zdravotní sestru, nějaké bc nebo dis. I když to studium se liší a je tam dosti praxe. Potíž je, že psychicky to je náročné v něčem možná více. A navíc fyzicky náročné. Zas by bylo dobré mít nějaký papír z vš. Já bych asi vystudoval na zdravotní sestru a pokud bych nezvládal, tak změnil obor, ale měl to bc vzdělání. Nebo rovnou jít studovat něco jiného. Jenže třeba na učitelku, to je to samé, náročné na psychiku. Ale jde pak jít dělat někam do firmy a mít prostě to zařazení jako vš absolvent.
Ta medicína je fakt úplně jinde než jiná studia, mám v rodině několik lékařů a vím, co s nimi to studium udělalo, a to nikdy žádné problémy neměli.. teď už mají za sebou xlet praxe, vlastní ordinace a jsou spokojeni, ale studium bylo fakt náročné a trvalo jim nějakou dobu, než se z toho dostali..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bubla Bůčková píše:
Mluvím o studentce, kterou slozilo studium na zdravce, aby v tom nepokracovala. Že po 15 letech praxe si musim doma dát večer panáka nebo mi zemřel manžel a proto beru AD mi zas až tak nevadí.
Nešlo o zdravku, ale medicínu, to je velky rozdíl..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Beckyttine5 píše:
Nešlo o zdravku, ale medicínu, to je velky rozdíl..
Tak na sestru se studuje i na lékařských fakultách. Myslím, že je to studium méně náročné, ale zas prý ne o tolik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Beckyttine5 píše:
Ta medicína je fakt úplně jinde než jiná studia, mám v rodině několik lékařů a vím, co s nimi to studium udělalo, a to nikdy žádné problémy neměli.. teď už mají za sebou xlet praxe, vlastní ordinace a jsou spokojeni, ale studium bylo fakt náročné a trvalo jim nějakou dobu, než se z toho dostali..
Tak nevím, co by s člověkem mělo studium na vš udělat. Pořádné studium je náročné každé, nemyslím, že vystudovat medicínu je náročnější než třeba matfyz, čvut nebo nějaký umělecký obor. Myslím, že právě ti lékaři tvoří podstatnou část studentů na vysokých školách. Tj. jsou jedním z nejpočetnějších oborů. Třeba UK - matfyz jen jeden, lékařských fakult má 5. Jedna má fungovat pomalu jako fabrika, vysoké počty studentů. I celorepublikově těch medicín tu je hodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Co třeba kombinované studium oboru Laboratorní diagnostika ve zdravotnictví na Farmaceutické fakultě UK v Hradci?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Serpentini píše:
A těch šest let na RD jsi teda nedělala nic? Žádné kurzy, brigády,…?
Dvě děti po sobě byli náročné až až. Babičky nemáme, manžel dlouho v práci a často na služebkách. V září sice děti už nastoupili do MŠ, ale jsou furt nemocné, vlastně jsem měla týden, kdy chodili oba do MŠ, jinak se furt střídají. Teď je starší po operaci a musí být měsíc doma. Takže brigády jsem fakt neměla kdy dělat, bylo toho už tak až nad hlavu. Jinak při RD jsem se při volným čase věnovala cvičení (mám po dětech problémy, když necvičím, mám bolesti) a opakovala jsem si angličtinu, abych ji nezapomněla. Mladší syn má dietní omezení a tak trávím i dost času v kuchyni. Nepřijde mi, že bych se flákala, kolikrát jsem byla ráda, tam aspoň tyto 2 věci nacpat
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Klid… já před 25ti lety dodelala zdravku jako sestra, pak jsem šla do továrny, přišly děti, a po 9 ti letech rodičovské a s malými dětmi začít od nuly. Udělala jsem si kurz na asistentku pedagoga, měla jsem práci na půl úvazku v MŠ. Postupem let jsem si dálkové dodelala pedagogickou a je ze mě učitelka. Jo a je mi 44 let.
To zní hezky, je fajn, že jste se našla. Co učíte?
- Citovat
- Upravit
@vokishka píše:
to je jedno, kolik je takových s vysokou školou, kteří začínají v šest ráno. Jedině, že mají kratší úvazky, ale na to nemusíš mít vysokou.
Mám VŠ, chodím na šestou a v půl třetí domů . Pak z toho dne aspoň ještě něco zbyde. Zhasínám teda ve 21:30.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Dvě děti po sobě byli náročné až až. Babičky nemáme, manžel dlouho v práci a často na služebkách. V září sice děti už nastoupili do MŠ, ale jsou furt nemocné, vlastně jsem měla týden, kdy chodili oba do MŠ, jinak se furt střídají. Teď je starší po operaci a musí být měsíc doma. Takže brigády jsem fakt neměla kdy dělat, bylo toho už tak až nad hlavu. Jinak při RD jsem se při volným čase věnovala cvičení (mám po dětech problémy, když necvičím, mám bolesti) a opakovala jsem si angličtinu, abych ji nezapomněla. Mladší syn má dietní omezení a tak trávím i dost času v kuchyni. Nepřijde mi, že bych se flákala, kolikrát jsem byla ráda, tam aspoň tyto 2 věci nacpat
Hm a jak to budeš dělat při celém úvazku? A už jsem se tě ptala, co teda ten manžel, jak to vnímá on? Bude pomáhat s dětmi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
