Nezvládla jsem medicínu - nemám nic, jen SŠ
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Mě zas tak ani netrápí, že jsem nedokončila medicínu a nebudu doktorka, ale že jsem tak moc dřela a nejsem vlastně nic 😔
Ani nevím, jestli to byl někdy můj sen. Spíš jsem tak nějak i nevěděla po SŠ kam, měla jsem samé jedničky a rodina říkala, ať zkusím medicínu. Někdo třeba je cílevědomej, ví kam a co chce dělat, já jsem to hold nevěděla
A už to vís?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Když si uděláš vos socku a kůru, můžeš být zdravotně sociální pracovník.
Je to jednodušší cesta než jít na VŠ zdravotně sociální, tam je strašně praxe.
A s vos sociální můžeš kamkoliv na tu pozici, včetně úřadu.
Když si uděláš bc. Ve zdravotnictví, můžeš dělat asistenta posudkovemu lékaři ba ossz, revizních na pojišťovně.
Mrkni i na pozice na ossz a VZP referentske, stejně tak up, klouzavka a možnost studia reálná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Nevím no, nikdy jsem o tom neslyšela, ale možné to je. Od mala jsem byla úzkostná, bojácná a stresař. Na SŠ jsem měla hezké známky, na vysvědčení samé jedničky, vlastně jsem ani úplně nevěděla kam chci jít, ale v rodině mě furt tak nějak „popichovali“ ať jdu na medicínu, když mám tak dobré známky. Sama jsem tehdy nějak nevěděla a tak jsem si řekla, že to zkusím a k mému překvapení jsem se dostala. Možná okolí vidělo jen ty známky, ale už opomenuli mou povahu a že to asi úplně vhodné nebude. Nejspíš jsem asi tehdy i trochu uvěřila, že na to mám, nevím. Zbytek už znáte
To nebylo vůbec na tebe, bylo to adresované jiné uživatelce, se kterou jsme si to vysvětlily. Navíc jsem ji ji buďto zmiňovala nebo citovala.
- Citovat
- Upravit
@Takco píše:
A už to vís?
Nevím.. spíš si zkusím najít nějakou práci a třeba mě život postupně nějak nasměruje. Vím jen o málo lidech, kteří fakt ví, co by chtěli dělat a jdou si za tím. Většina prostě pracuje, aby se uživila. Tak věřím, že to není nic špatného.
- Citovat
- Upravit
@krecik.dzungarsky píše:
To nebylo vůbec na tebe, bylo to adresované jiné uživatelce, se kterou jsme si to vysvětlily. Navíc jsem ji ji buďto zmiňovala nebo citovala.
Aha, tak to se omlouvám 🙈
- Citovat
- Upravit
No a nechceš se jít někam poradit, jaké jsou tvé silné stránky a v čem bys byla dobrá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@leopanda píše:
Jen takový nápad:Ve školství je stále podstav a pokud bys třeba byla ráda i na blízku dětem, můžeš zkusit hledat práci ve školství - ve školkách, školách u vás a často se dá i dostudovat při práci, můžeš začít jako suplující učitelka, asistentka nebo v družině, vést nějaký kroužek a u toho dostudovat, tam jsou i kratší úvazky a postupně můžeš zjsitit, jestli byse ti chtělo dělat třeba i učitelku nebo tak něco.
Hlavně někoho, kdo studoval medinu tam podle mě uvítají už kvůli školám v přírodě a celkově znalostem biologie, chemie a jiné. Máš všestranné znalosti, které právě ve školství uplatníš a předáš dál.
Nevím no, mám příbuznou, která učí na prvním stupni ZŠ, ačkoliv medicínu dokončila a chvíli pracovala v nemocnici. Učí s titulem MUDr., u ní mi přijde, že na škole zbytečně zabírala místo někomu, kdo by mohl být později vynikající lékař bez ohledu na specializaci. Chemii nerozumí vůbec, sama to přiznává, to je pro změnu můj. Tak by mě procentuálně zajímalo, kolik lidí s dokončenou medicínou, pracuje později skutečně v praxi s lidmi, kolik odchází zcela mimo obor atd.
- Citovat
- Upravit
@krecik.dzungarsky píše:
Nevím no, mám příbuznou, která učí na prvním stupni ZŠ, ačkoliv medicínu dokončila a chvíli pracovala v nemocnici. Učí s titulem MUDr., u ní mi přijde, že na škole zbytečně zabírala místo někomu, kdo by mohl být později vynikající lékař bez ohledu na specializaci. Chemii nerozumí vůbec, sama to přiznává, to je pro změnu můj. Tak by mě procentuálně zajímalo, kolik lidí s dokončenou medicínou, pracuje později skutečně v praxi s lidmi, kolik odchází zcela mimo obor atd.
mne zas prijde strasne, ze na 1. stupni uci nekdo nevzdelany v oboru. Chapala bych to u prirodovednych predmetu na 2. a 3. stupni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Nevím no, nikdy jsem o tom neslyšela, ale možné to je. Od mala jsem byla úzkostná, bojácná a stresař. Na SŠ jsem měla hezké známky, na vysvědčení samé jedničky, vlastně jsem ani úplně nevěděla kam chci jít, ale v rodině mě furt tak nějak „popichovali“ ať jdu na medicínu, když mám tak dobré známky. Sama jsem tehdy nějak nevěděla a tak jsem si řekla, že to zkusím a k mému překvapení jsem se dostala. Možná okolí vidělo jen ty známky, ale už opomenuli mou povahu a že to asi úplně vhodné nebude. Nejspíš jsem asi tehdy i trochu uvěřila, že na to mám, nevím. Zbytek už znáte
A neměli na tebe rodiče příliš vysoké nároky? Domnívám se totiž, že řada úzkostných poruch je způsobena přemrštěnými nároky rodičů na dokonalost a výkon.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Promiň, nějak se mi to ztratilo. Jak vnímá manžel co? Že jsem nedostudovala? Že jsem se zhroutila? No má samozřejmě strach, abych šla třeba ještě někam studovat (při práci) a při RD mě od toho odrazoval úplně nejvíc, protože to období depresí a zhroucení bylo pro oba náročné. Mám super manžela, věnuje se dětem každou volnou chvíli (večera po práci a o víkendech), pomáhá, ale má náročnou práci a často tam je do večera, akorát v pátek jezdí na čtvrtou a několikrát do měsíce jezdí na služebky do Německa. Takže pomáhá kdy může, jsem za to moc ráda, ale jinak jsem spíš na děti sama
A musíš jít do práce? Nemůžeš být teď ještě doma, zkusit teda školu a v klidu se starat o děti?
Jo, a nevím, co čeká manžel, když je furt v háji. Vše je na tobě.
Být tebou, zkusím tu voš soc práci, jsem doma jako osoba pečující o děti nahlášena na pojišťovně…
Btw, pokud máš vzdělání praktické sestry, můžeš dělat pro CDZ či Fokus terénního pracovníka, pracovního terapeuta atd. Zase takový stres to není.
Ale máš děti malé, pořád nemocné. Nechceš být ještě doma?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobrý den,
ráda bych se tu svěřila se svým problémem, který mě pronásleduje i ve spaní.
Vystudovala SŠ zdrávku oboru Zdravotnické lyceum a pak se mi, k mému údivu, nějakým způsobem podařilo dostat se na medicínu. Trpím úzkostmi, jsem stresař, ale nějak jsem s odřenýma ušima prolejzala (2× jsem i prodlužovala), až do pátého ročníku, kdy jsem se psychicky zhroutila a přivodila si stresem reflux. Skoro rok jsem prakticky nebyla schopna nic dělat, jenom ležela v posteli, brala jsem antidepresiva. Postupně jsem se za pomocí léků a psychoterapie z toho dostala, ale pokračování v medicíně bylo už nereálné a taky už mi bylo 28 let. Když jsem byla trochu schopná, chodila jsem aspoň na nějaké brigády (cca půl roku) a pak vzhledem k věku, jsme se s manželem rozhodli pro miminko. Máme 2 děti celkem blízko u sebe a strávila jsem na RD krásných 6 let, kdy jsem konečně mohla po té psychické stránce vydechnout.
Jenže to uteklo jako voda a já teď 34 letech stojím před realitou co dál. Mám jen SŠ s prakticky žádným uplatněním a žádnou praxi, vzhledem k dlouhému neúspěšnému studiu. Přemýšlela jsem, dodělat si VŠ na RD, ale hrozně jsem se bála, že to v tom zápřahu s dětmi nezvládnu a zase se zhroutím.
Teď jsem ale nešťastná, protože nemůžu samozřejmě najít práci. Musím se přizpůsobit manželovi, protože bývá dlouho v práci a nějak to splácat s dětmi.
Pozoruji své kamarádky s dokončenými VŠ, na dobrých pozicích, platy, děti ze školky vyzvedávají v půl 3 a mě je ze všeho do breku. Nevím co mám dělat. Mám nějaké šance? Nebyl někdo v aspon podobné situaci?
Ahoj zakladatelko, nejdřív ti složím poklonu, že ses vůbec dostala a zvládla tolik let tak těžkou školu jako je medicína. Seš fakt dobrá. Věřím, že s jednodušší povahou bys tu školu zdárně dokončila, ale musíš se brát taková jaká seš. Já to mám podobně jako ty. Studovala jsem VŠE v Praze, ale taky jsem nebyla schopná dodělat ani toho bakaláře. Nee proto, že bych byla tak blbá a neschopná, ale kvůli svojí blbý povaze. Bála jsem se chodit na ústní zkoušky z důvodu, že třeba nebudu něco vědět a ztrapním se, tak jsem to pak radši rovnou vzdala. Potom jsem pracovala několik let v administrativě na poště a teď jsem na mateřský a přemýšlím co budu dělat pak. Málo peněz, stres, blbá pracovní doba a nic moc kolektiv, takže tam se rozhodně vracet nechci. Taky vlastně ani nevím co bych chtěla dělat. Hrozně závidím lidem, který vědí co chtějí dělat a jdou si za tím nebo dělají práci, která je baví. Nebo když je nebaví, tak mají aspoň super pracovní dobu nebo super plat. Aspoň něco z toho bych chtěla. Rozhodně si nemyslím, že seš stará. Mně je taky 35. Budeme muset pracovat třeba ještě dalších 30 let, tak by to chtělo něco vybrat. Já chápu, že jsi nezvládla nic při mateřský. Taky toho mám s 2 dětma nad hlavu. Kolikrát nestíhám ani děti a domácnost. Já mám teda tříletý a mimčo. My taky nemáme moc hlídání a chlap chodí na 12ctky. Když si někdo vezme starší jednou týdně na 3 hoďky, tak to je celý. Jak jste na tom finančně? Třeba by sis mohla najít zatím jen nějaký zkrácený úvazek a studovat něco dálkově. S plným úvazkem a dětma bych do toho asi nešla. Já se tak nějak trochu víc otrkala životem a asi i věkem. Stresař jsem furt, ale jsou důležitější věci a hlavně teď už vím, že profesory na univerzitě fakt nezajímám víc než kdokoliv jinej a, že jim je úplně jedno, jestli tu zkoušku udělám nebo ne. Já jen pořád nevím co bych chtěla dělat. Přemýšlela jsem i o návštěvě nějakýho kouče, kterej by to se mnou rozebral a poradil mi na co se zaměřit.
Jo a jak se tady psalo, že je plno míst na úřadech, tak teda nevím kde. Schválně jsem koukala tady u nás v okresním městě a byly tam asi 2 nabídky a docela dost požadavků, takže nevím kde ty místa jsou.
- Citovat
- Upravit
@Kipa22 píše:
A neměli na tebe rodiče příliš vysoké nároky? Domnívám se totiž, že řada úzkostných poruch je způsobena přemrštěnými nároky rodičů na dokonalost a výkon.
Neměla jsem rodiče pedanty, to ne, ale asi díky tomu, že jsem se dobře učila, mysleli si, že to někam dotáhnu a hodně mi podsunovali tu medicínu. A já jak jsem nevěděla kam, tak jsem to zkusila no 
nevím, bylo mi 18, ale stejně jsem nevěděla a byla jak dítě, nechala jsem rozhodnout jiné. Ale nijak jim to nezazlívám, určitě to nemysleli špatně 
- Citovat
- Upravit
Určitě se na to kouknu, zaznělo tady spousta zajímavých tipů. Trochu mám obavy, že jsem na práci ve zdravotnický až moc úzkostná a velmi špatně zvládám stres. Zkusím se třeba podívat po nějaké administrativě v nemocnici, třeba se něco najde a pak do budoucna se uvidí. Třeba si nějakou školu dodělám, ale nechci na to teď moc tlačit. Nová etapa v práci bude už tak pořádná facka, tak se nejdřív rozkoukám a pak uvidím, kam mě život zavane