Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím všechny, poslední dobou mě tíží taková věc, že jsem si uvědomila, že pokud se neozvu kamarádkám nebo známým já, není s nimi žádný kontakt. Kdybych se neozvala, tak nebudu mít vůbec nikoho, ani s kým zajít na kafe nebo pokecat. U pár takových lidí jsem si už v minulosti řekla, že se ozývat první přestanu a hádejte, jak to dopadlo? Za ta léta už nejsme v kontaktu, protože od nich nebyl žádný pokus kontakt, ani blbé jak se máš. Dokonce se mi stalo asi 3×, že mě nějaká kamarádka, se kterou jsem byla v intenzivnějším kontaktu, vyghostovala. Už jsem přemýšlela, zda není problém ve mně, ptala jsem se jedné kamarádky, ale nic jsem nezjistila. A asi by se nechtěly se mnou bavit a vidět, ikdyž jim napíšu, kdyby byl nějaký problém. Máte to některá taky tak? Chybí mi asi zvlášť teď na mateřské někdo, u koho by ten zájem vyl oboustranný.
@Namron Áno. Prestala som sa ozývať a neostal nikto. A je mi lepšie. Nebudem sa pchať niekde kde nie som vítaná.
@Namron píše: Více
tak jestli ty kamarádky tak poučuješ a umravňuješ jako tady uživatelky v diskusích, tak se jim ani nedivím
Jako je fakt, že odchod na mateřskou mi hodně provětral okruh lidí, se kterými jsem v kontaktu. Pro hodně lidí (kamarádů či kolegů) jako bych přestala existovat. A to se známe třeba od dětství. A já nemám kapacitu se jim ozývat. Zároveň kdyby se ozvali oni, čas bych si na ně nějaký našla. Ale zase mi to ukázalo, pro koho jsem opravdu důležitá, a ti se ozývají…třeba jen párkrát do roka, ale aspoň něco. A zároveň i já se snažím s aspoň pár lidmi udržovat nějaký kontakt. Ale jo…někdy mě to mrzí, když jsem byla těhotná spoustu kamarádek slibovalo, jak mi budou vozit kočár, a pak ticho po pěšině. S malými dětmi je to holt takový osamělý život, protože ikdyz máš kámošky taky s miminy, tak zásadně budou mít jiný režim dne než tvoje dítě nebo budou nemocní apod.
i proto jsem tedy na emiminu a saturuji si tím svou potřebu konverzace s jinými dospělými osobami ![]()
Přesně, kamarádly s dětma mají zásadně jiný režim nebo jsou nemocní apod. Ještě k tomu žijeme v zahraničí a většina jich je taky z ČR nebo SR, a tak se dost míjíme když každá jezdíme i domů… Ale nejvíc mě to mrzí asi obecně, fakt málokdy se ozvou první. Pak se vidíme a je to super a tak nanovo. Ale nejvíce mě to zamrzí u těch starších přátel, co se známe třeba 10 a víc let.
@Šmoulice Diskuze je o názorech a já vyjádřila svůj. Není podmínka na jeho vyjádření číst romány a staré diskuze od uživatelky, abych s tím strávila hodinu. Je možné, že se vám jiný pohled na věc nelíbí, ale to je život. Svoji potřebu hejtit a setřít někoho jak v mateřské škole si saturujte klidně tady, prosím pěkně. Třeba tím přispějeme k tomu, že tu potřebu uspokojíte a v reálu tam venku se budete chovat slušně ![]()
@Namron píše: Více
@Namron píše: Více
No a proc je problem se jim ozvat, pokud se s nima chceš videt a když se jim ozveš, tak se babite a vidite se? ![]()
@j.a.n.i1 píše: Více
to také nechápu, když se chci s někým setkat, tak si nehraju na nějaké, kdo se ozval dřív
Jak ve školce… Ach jo. Pokud se s nimi chceš vidět, tak se ozvi a nehraj tyhle blbé hry.
@Namron píše: Více
Uvědomuješ si, že tímhle příspěvkem jsi naprosto dokonale demonstrovala, proč s tebou asi leckdo nemá potřebu mít (z vlastní iniciativy) nic společného? ![]()
Ty tady opravdu nejsi od toho, abys určovala a předepisovala, kdo a jak smí své názory psát nebo zda si je smí vytvářet na základě jiných diskusí ![]()
Dobrovolně jsi založila diskusi na veřejném serveru – tak respektuj, že ti přinese i věci, které nechceš nebo nemáš potřebu slyšet.
No pokud iniciuješ schůzku, ta dotyčná přijde a dobře se bavíte, tak kde je jako problém?
Podle mě je to běžné ve většině komunit, někdo je prostě aktivnější a jiný zase rád přijde, pokud se někdo ujme organizace, nevidím na tom nic špatného.
Přiznám se, že jsem jedna z těch, co se málokdy ozvou první. Nevím, jestli to je nějaký vnitřní strach, že budu rušit, že dotyčná nebude mít třeba zrovna náladu, nebo prostě jen moje lenost. Taky mě to štve, tak se snažím alespoň jednou měsíčně obepsat těch pár kamarádek, co se pravidelně ozývají jako první, pár jsem to i vysvětlila, když na to přišla řeč. Obecně je jednodušší zůstat v kontaktu s těmi, které člověk pravidelně vídá (v práci, při nějaké aktivitě, kvůli dětem…) než s těmi, které vidíš jednou za rok.
Co jsem doma s dětmi, tak se mi okruh přátel dost zmenšil. Dokud jsem neměla děti, dělo se každý večer něco zajímavého, pořád jsem kolem sebe měla hromadu lidí, kolikrát se mi ani nechtělo všem odepisovat nebo zvedat telefon. Co se děti narodily, tak jsem o většině už nikdy neslyšela. Naopak se začali zase ozývat ti, kteří děti mají.
Taky bych ale řekla, že neumím úplně udržovat vztahy. Od školky až po maturitu jsem měla nejlepší kamarádku, trávily jsme spolu hromadu času, víkendy, akce… pak jsem se seznámila s manželem, to byla první velká rána našemu přátelství a druhá přišla ve chvíli, kdy jsme odešly na vysokou každá do jiného města. Od té doby jsme se neviděly ani si nikdy nenapsaly. Stalo se mi to víckrát, že se intenzivní přátelství najednou nějak utnulo a ani jedna strana neměla potřebu se znovu kontaktovat. Ne ve zlým, prostě to přátelství tak nějak vyšumělo. Vlastně mám snad jen 2 celoživotní kamarádky, se kterými jsme v kontaktu a alespoň občas se vidíme, i když teď bydlíme každá v různých koutech republiky.
Asi mi nejde o nějaké hraní her, kdo se dřív ozve, většinou to neřeším a prostě z 99% to iniciuju já. Ale občas mi je líto když třeba taky řeším nějeký problém nebo jsem nemocná delší dobu a nikdo se nezajímá, dokud se sama znovu neozvu. Cítíte ten rozdíl, kdy je ten zájem pboustranný vs když máte ten kontakt vydobytý ne? A štve mě, že opravdu u většiny lidí pokud bych se neozvala 2 roky, tak nic nebude…