Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikoho nezajímám?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
novomi007
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.2.18 15:18
Měla jsem to takhle s bývalým přítelem a to byl také důvod proč jsme se rozešli. Když jsem začínala s novým partnerem od začátku jsme to pojali tak, že si říkáme všechno, povídáme si navzájem, já se zeptám co nového v práci a tak i on se zajímá. Upřímně si nedokážu představit, že bych dokázala změnit přístup okolí, pokud už to není od začátku standardní se zajímat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.18 15:31
Tak to jsme na tom stejně.. vždy když mi někdo napsal a stěžoval si nebo se chtěl vypovídat pomoci tak jsem tu vždy byla pro toho dotyčného člověka. A když pak sem měla problém já dělali jako by nic a vůbec je nazajímalo jak se cítím zda mě něco trápí nebo tak. Proto jsem řekla dost a nikomu taky nebudu pomáhat když oni nepomáhají mě. Změnilo se to před 3 lety co jsem poznala svojí nejlepší kamarádku a ta je tu pro mě pořád a já pro ní a je mi hned lépe a to samí přítel taky je tu pro mě vždy. Držím palce ať se ti brzo uleví a že si povídáš s kočkou? To je v pořádku já mluvila do zrcadla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novomi007
15.2.18 15:42
Ano, zřejmě to asi tkví v tom, že jsem vždycky každému pomohla, vyšla vstříc a POSLOUCHALA, navíc jsem strašný dobrák, časem si to začínám uvědomovat, ale ne tak, že bych na lidi začala být zlá, spíš už na to nemám tolik času a v tu chvíli jsem vlastně poznala na čem jsem a začala o tom víc přemýšlet, že když nepomůžu, tak mě vlastně potřebují. To poslouchání a dobrotu jsem právě v rodině utla tím, že jsem jako dospělý nezávislý člověk odešla z práce, která podle nich byla nejlepší na světě a bylo mi jen řečeno, že jim přidělávám starost a od té doby, rok, si o mě a o můj život nikdo neopřel ani kolo 
.
- Citovat
- Upravit
15.2.18 15:48
To je škoda, že se k Tobě tak chovají 
Ani to za normální nepovažuju Mám to naopak. U,,přátel" bych to brala, ti ať si trhnou, ale že i přítel a rodinna, to je teda hrozný Mě by tohle vadilo hlavně u partnera. Řekla jsi mu to takhle jak to píšeš sem? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novomi007
15.2.18 15:57
No jasný že řekla, řekl mi, ať na to kašlu a že on dělá co může a chce mít po 12 hodinách v práci klid a ne že budu řešit takový hovadiny v 9 večer
- Citovat
- Upravit
15.2.18 16:01
@novomi007 to znám,,,né teda od rodiny a manžela,,,ale od rádoby přátel co se všíchni ozvali když potřebovali pomoci nebo poradit,,,jediná rada udělej si čistku v lidech co tě takhle využívají,,otestuj si je a pak zbytek zahod do minulosti a kašli na ně:)))takové vysavačské typy nejsou vůbec dobré do života:))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.2.18 16:01
@novomi007 podobne, jen s tím rozdílem, že když už se náhodou někdo zeptá, tak je to jen proto, aby to mohli slepičit dál. O nic víc tam nejde a rozhodně ne o zájem o mojí osobu a ó to jak žiju. Už jsem si na to za ta léta nejak zvykla. Protože to jiný stejně nebude. Ale u toho partnera by mě to asi mrzelo. Protože snad od toho jsou partneři, aby naslouchali jeden druhému.
- Citovat
- Upravit
15.2.18 16:09
@novomi007 píše:
Vždycky jsem byla spíš pro všechny vrba, nikomu si moc nestěžovala, protože nejsem pesimista a spíš se snažím ve všem vidět pozitivní. Co mě ovšem překvapilo a překvapuje, tak za minimálně poslední rok, od té doby, co jsem začala dělat sama na sebe a odešla z práce, se mě, hlavně doma, nikdo nezeptal vůbec na to, jak se třeba mám, jestli je všechno ok, co je nového. To samé kamarádi, každý mluví o svých problémech a nikoho nenapadne se zeptat jen jednoduchou otázkou: co ty? Přítelovi, když sdělím svoje strasti a obavy, tak většinou na mě vyjede stylem, že toho má po práci dost, že se snaží jak může. Ale to já od něho nechci, chci jen, aby mě někdo poslouchal. Tak už jsem dopadla tak, že doma vyprávím, co mě trápí, kočce - nejsem blázen, ale aspoň tímto si ulevím. Má vůbec cenu těm nejbližším nějak nadhodit, že bych jako ocenila, kdyby se o mě někdo začal zajímal?
To bude asi tím, že ty jsi tady byla vždy pro ně, a nikdy jsi od nikoho nic nechtěla. Nejvíce by mě to mrzelo u rodiny a přítele. Asi bych zvažovala, jestli je to ten pravý, když ho nezajímám já, ani moje problémy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novomi007
15.2.18 16:10
Anonymní: ono to dřív takové nebývalo, vždycky mi partner se vším pomohl, vyslechl, ted mají nějaké změny v práci a vidí prostě to svoje jako důležité a to moje jako hovadinu, kterou nemá cenu řešit 
- Citovat
- Upravit
15.2.18 16:17
@novomi007
Já třeba nemám ráda otázku, jak se mám. Odpovím na ni pokaždé dobře. Nejsem extra svěřovací typ. Nemyslím, že by se na mě lidi obraceli, že chtějí pomoct. Když se sejdu s kamarádkou, nezačneme otázkou, co je nového. Prostě se bavíme a je to. Nemám pocit, že by se na mě známí obraceli jen s problémy 
a mě nevyslechli. Doma to mám ok, na práci se mě ptají teď všichni, co jsem nastoupila po rodičáku. A v práci zase vo malý syn, jak to zvládáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.18 16:25
Sice neznám okolnosti a váš vztah ale po přečtení tvého příspěvku bych toho přítele kopla za tohle do p*dele.
Jinak vím jak se cítíš, já se v pomáhání druhým nepředřu, protože mě život za tohle už dostatečně vytrestal, ale jsem pro ně taky taková vrba. Ber to tak, že se každý chce prostě vykecat, to je samé „já já“ a ty nic. Ti slušnější tě vyslechnou na oplátku. Ti, co tě nenechají za večer říct ani jediné slovo nebo tě neposlouchají, když něco řekneš, jsem vyfiltrovala a už se s nimi nebavím. Mezi přáteli mám jen lidi, co za to stojí.
Ale třeba v poslední době mě to asi nejvíc mrzelo u rodičů přítele. Viděli jsme se pouze párkrát a já si s nimi ráda povídám, ale na nic se mě za návštěvu nezeptají 
Jsou milí a třeba to přijde časem… Například rádi povídají o svých zážitcích.. ale já bych chtěla, aby se trošičku zajímali o tu, kterou si přítel po pěti letech přivedl domů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novomi007
15.2.18 16:34
@PeknyVlasy já nad tím přemýšlela i ve všeobecné rovině, jestli to není trend, že vzhledem k množství neustále negativních věcí valících se odevšad se každý rád vykecá, ale nikdo se neptá, aby náhodou nemusel poslouchat další negativní příběhy ale to už by bylo spíš na nějakou filosofickou debatu
- Citovat
- Upravit
15.2.18 16:37
@novomi007 To si nemyslím, že by byl skoro každý negativní a proto se lidé na nic neptají… negativisté si totiž vždycky najdou cestičku jak být slyšeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.18 16:40
@PeknyVlasy píše:
@novomi007 To si nemyslím, že by byl skoro každý negativní a proto se lidé na nic neptají… negativisté si totiž vždycky najdou cestičku jak být slyšeni.
Já teda nevím, ale kolem mě nejsou jen negativisti. Asi tím, že se usměju, trochu ty negativní vlivy odháním. Jen málo lidí ze mě vysaje energii, když se sama nechám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Vždycky jsem byla spíš pro všechny vrba, nikomu si moc nestěžovala, protože nejsem pesimista a spíš se snažím ve všem vidět pozitivní. Co mě ovšem překvapilo a překvapuje, tak za minimálně poslední rok, od té doby, co jsem začala dělat sama na sebe a odešla z práce, se mě, hlavně doma, nikdo nezeptal vůbec na to, jak se třeba mám, jestli je všechno ok, co je nového. To samé kamarádi, každý mluví o svých problémech a nikoho nenapadne se zeptat jen jednoduchou otázkou: co ty? Přítelovi, když sdělím svoje strasti a obavy, tak většinou na mě vyjede stylem, že toho má po práci dost, že se snaží jak může. Ale to já od něho nechci, chci jen, aby mě někdo poslouchal. Tak už jsem dopadla tak, že doma vyprávím, co mě trápí, kočce - nejsem blázen, ale aspoň tímto si ulevím. Má vůbec cenu těm nejbližším nějak nadhodit, že bych jako ocenila, kdyby se o mě někdo začal zajímal?
Vím, že to zní strašně, ale já si chvílemi říkám, že kdybych se dneska sbalila a odejela na druhou stranu zeměkoule, že jim to bude jedno, maximálně nebude proto, že nebudou mít komu vyprávět svoje strasti. Máte někdy taky ten pocit, že jste tu jen od toho, aby si ve vás známí a rodina našli rychlou psychologickou pomoc, ale jinak je asi vesměs nezajímáte?