Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Normální fáze vztahu , nebo psychický problém?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
carsa
25.2.19 10:24
Promiň, ale na tebe přesně platí přísloví o ženách, které neví, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud toho nedosáhnou.
- Citovat
- Upravit
25.2.19 10:29
@carsa píše:
Promiň, ale na tebe přesně platí přísloví o ženách, které neví, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud toho nedosáhnou.
Přesně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.19 10:30
@carsa to si nemyslím . Já přeci vím, že s přítelem chci být , jen si nedokážu vysvětlit ty náhlé pocity 
- Citovat
- Upravit
25.2.19 10:31
Tipla bych depresi, ale nejsem doktor. Objednej se a budeš vědět líp. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.19 10:31
No tak zkus tuhle antikoncepci vysadit (ne abys otěhotněla), abys zjistila, jestli tě tak ovlivňuje nebo ne… a najdi si nějakou zábavu, koníčka, ať máš v hlavě i jiné myšlenky… nebo si najděte s přítelem společného koníčka… v každém vztahu opadne po pár letech taková ta počáteční bláznivá zamilovanost, takže pak je třeba na vztahu dál pracovat a opečovávat ho… ideálně společnými zážitky, prožitky, sdílením…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.19 10:35
@Arduwin já to nenapsala u psychologa jsem byla ten mi řekl , že to je deprese . Ale přeci nemůžu cely život brát antidepresiva, protože ta mi ty pocity úzkosti a ty deprese utlumí ale příčina těch depresi bude stále ve mě a muže se každou chvíli vracet 
- Citovat
- Upravit
25.2.19 10:37
Změn HA když to máš od doby co jí bereš, hormony hodně zamavají s psychikou. Najdi si koníček buď společně s přítelem nebo i sama, něco co tě bude naplnovat, chodit jenom do práce, pak sedět doma a být zavyslá na tom druhém neni žádný život. Něco zažijte, podnikněte, experimentuje dokud jste mladí, nemáte děti, pak už budete omezení a možná litovat toho, že jste si nic neužili. Stereotyp vztah zabije.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.19 10:38
Krizovky vzdycky prijdou po 2, 5, 7 letech. Me to tak vzdycky vyslo. Kor to hnusny pocasi, neda se nikam poradne jit. Mela by sis najit ted cas pro sebe at chlapovi nevisis tolik na krku. Budete si sebe vic vazit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.19 10:41
Začni si psát deník - do kterého vepíšeš svoje strachy a pochyby - tím že je napíšeš, tak se nezhmotní. Naopak - tím že je napíšeš, tak jim sebereš tu sílu, co mají, když jsou jen v tvé hlavě a bude snazší se v nich vyznat.
Jinak je možné, že dříve či později přijdeš na to, že si úzkostí zaplavená natolik, že budeš muset vyhledat psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.19 10:42
Jak píše Regina Hero, příčina může být ta nová HA. V tom ti ale nikdo neporadíme, změnu HA řeší na gyndě. Nijak by mě to nepřekvapilo, hormonální soustava je u každého jiná a tudíž často nevyzpytatelná. Přeju ti ať je brzy líp!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.19 10:45
Já si myslím že máš depku z těch HA … Možná by bylo lepší je vysadit s uvidíš. Jinak vztahy jsou jako na houpačce , nemůžeš být furt nahoře. A čím lepší to je tím horší je pak propad. Vysadila bych ty hormony, a zkusila s přítelem na tom zamakat znovu se sblížit. Myslím že tvoje úzkosti nejsou z toho vztahu ale jinde. Je blbost abys byla tak úzkostná z toho vztahu. Kdybys ho přestala milovat bylo by to to jedno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.19 10:45
@Kriss Tina mám ji 10 měsíců a gynekolog říkal ze půl roku až rok se jako srovnávají hormony než se vše srovná no . Uvažují se vysadim a uvidím . Samozrejmne nesedím jen doma jezdíme na výlety do kina chodíme teď dost často a je to fajn ale ty pocity
- Citovat
- Upravit
25.2.19 10:45
Ahoj. Spíš mi přijde, že si neumíš vážit toho co máš. Proč ty deprese a co ten pláč… To je na odborníka. Já být chlap a ženská mi furt brečet, tak nevím nevím. Není to spíš tím, že děláte ten další krok tzn svatba, jiné bydlení a ty si nejsi jistá jestli do toho chceš jít? Je to takové to konečné řešení vašeho vztahu. Já jsem s chlapem hodně dlouho. Byli jsme spolu skoro 14 let bez svatby a bez dítěte. Měli jsme krize, nikdy jsem ale nepřestala vnímat sebe a nebyla na něj nalepená. Najdi si koníčky, přestaň mu být pořád za zadkem a žij jsi mladá. Čím min budeš sama a budeš pořád přemýšlet tím to bude lepší… Prober se a přestaň být hystericka nebo nakonec udělá razny krok tvůj chlap.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.19 10:55
Já bych navštívila nejen psychiatra, ale taky psychologa. Musíš trochu zapracovat na svém sebevědomí, jsi nezdravě upnutá na přítele a na váš vztah. Tohle není normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Prosím anonymně. Zdravím vás, přišla jsem se svěřit s mýma pocitama a trapení. a vlastně že vším, co se se teď odehrává pouze ve mě. Vím že nikdo tohle za mě nevyřeší, ale chtěla bych vědět co si o tom myslíte a vaše názory nebo zkušenosti. Pokusím se to napsat tak aby jste mě pochopili A předem se omlouvam bude to dlouhé. S přítelem jsme spolu 5 let 4 roky spolu bydlíme ( v garsonce), půl roku jsme zasnoubený a budeme se stěhovat do nového bytu. Vztah byl ze začátku velmi krásný, byla jsem hodně zamilovaná a závislá na pritelovi a myslím si to i teď. Ze začátku vztahu jsem si říkala konečně to je poradny kluk/chlap, vlastně kluk mých snu pěkný chytrý moc šikovný, cítila jsem že je to ten pravý. Po 1 roce vztahu přišly stejné pocity “myšlenky “ co mám teď a já si teď uvědomuji zpětně že opadala zamilovanost a já to prožívala depresivně trvalo to půl roku a já to překonala. Pak přišlo nádherné období, velmi krasné byli jsme spokojený oba dva cítila jsem úplně to vnitřní pouto mezi námi, mohli jsme za sebe dokončovat věty, jak jsme si rozuměli. Rozumíme si i teď, ale je to jiné díky tomu co prozivam pak přišla krize z přítelovi strany. (Asi po 2-3 letech) Vztah ho nenaplnoval prý jsme spolu nic nedělali, v tu dobu jsem nechodila s nim do fitka vlastně jsem opravdu nic nedělala žádný koníček jen upjata na přítele. A celkově ho všechno štvalo práce atd…Trvalo to 3 dny, byli jsme bez sebe pak se vrátil uvědomil si omluvil se, prý toho na nej bylo moc. Strašně jsem trpěla. Pak opět nádherné období až do teď, velká spokojenost, byla jsem strašně šťastná cítila jsem strašnou lásku a neustálou potřebu se starat o přítele. Žádné hádky, celkově se přítel hodně změnil k lepšímu Dříve hodně diskotéky a ovlivňování kamaradama. Pritelovi je 25 mě je22. Hodně se zklidnil, samé výlety dovolené prostě vztah jaký má být až do teďka. Od nového roku, s nástupem menstruace (mám novou HA) jakoby mi začala opadavat láska z ničeho nic? A díky tomu mám deprese..v lednu jsme spolu 5 let a já najednou cítím strašné prázdno, vnitřní hlubokou nespokojenost něco mě vnitřně užírá mam strašnou úzkost a ty myšlenky že mám strach, že přítele nemiluj že se rozejdu a tak dále…K přítelovi se chovam stejně, mám neustálou potřebu se ho dotýkat ale zároveň mi zacina lézt na nervy maličkostma, třeba ze mě plácne po zadku místo toho aby mě třeba pohladil a dal pusu to by mi udělalo větší radost. Potom si uvědomim že to je jen maličkost a ze jsem nepříjemná zbytečně. Je strašně zbrklý, byl tedy celou dobu ale až teď to asi začínám vnímat. Nijak se mi ale nehnusí, normálně se spolu bavíme smějeme se navzájem si pomáháme. Sex tak 1 -2× týdně ale někdy jen 1 za 14 dní. Ale nedokážu si vysvětlit ty pocity prázdnoty hlavně že to je ze dne na den Přítel nic neprovedl ani já jemu nic se nestalo je mezi námi je velmi milý, pozorný hodný se vším mi pomůže. V červnu mě požádal o ruku a já v sobě opět probudila tu prvotní zamilovanost a uvědomila jsem si jak je úžasný. Koupili jsme nový byt, větší do budoucna i s dětským pokojíčkem. Ještě před Silvestrem jsem byla úplně v pohodě, vnitřně, šťastná spokojená ještě jsem koukala a vybírala dovolenou kam pojedeme těšila jsem se a organizovala co a jak bude v novém bytě a teď jakoby nemám chuť nevím jestli se těším… ale chci s přítelem být a rozcházet se nechci a chci aby to bylo jako dříve. OD nového roku mám strašný blok opravdu z ničeho nic. O Silvestra jsme dostaly klíče od toho nového bytu a rekonstrukci jsme začaly hned ten den. Pamatuju si jak jsme se s přítelem o Silvestra trošku chytli kvůli maličkosti a já strašně brečela a bála se, protože jak se říká jak na nový rok tak po celý rok. Bála jsem se že se náš vztah nějak pokazí, něco se stane a ono jak kdybych to opravdu zakřikla a je to tak jen z mojí strany. Je pravda že už 3 roky jezdíme skoro každý víkend do práce, v týdnu máme svoji práci a o víkendu společně jako promotéři. Sem tam nějaký víkend máme volno, jinak jsme pořad v práci. Vlastně takový stereotyp ale nějak mi to nevadí ani pritelovi. Každý den, koukám a čtu různé články o dlouhodobých vztazích a tak mě napadá a celkem to tak moje příznaky naznačují jestli nejsme ve fázi přechozeného vztahu ale jen z moji strany a přítel to prez všechny starosti ohledně nového bytu peněz atd nevnímá? Nebo podvědomě vnímám, že se budeme stěhovat, je to pro mě něco nového a je to můj první nejdelší vztah. Přítel je v pořádku je to jen z mojí strany. Celkově jsem ztratila chuť do života nic mě nebaví mezi lidma nemám moc náladu vše mě otravuje. V práci brecim, když jsem doma sama nebo s přítelem je to lepší, utlumenejsi. Jsem delší dobu tak 3-4 měsíce nervózní, nevrlá už delší dobu se v noci probouzím pravidelně v rozmezí od 2-4 hodin ráno. Jsem spocená neustále mám pocit úzkosti na hrudi, který mě doprovází ve dne v noci. Přijde mi ze všechna ta moje láska a ty pocity jsou jako přikryté tím pocitem úzkosti, a já to nevnímam že to je taková poklička ta úzkost. Hluboko v sobě cítím k pritelovi takový magnet, že on má proste v mým životě a srdci speciální místo.. Minuly týden jsem byla doma sama a samozrejmne v moji hlavě to všechno jede automaticky nejde to zastavit a najednou jsem začala mít pocit jako když teď jsem s někým cizim a můj přítel by mi jako chyběl. Cítila jsem velmi silnou úzkost… Přijdu si jako psycho. Celkově se už neupravuju, dříve jsem se hodně malovala upravovala chtěla jsem se líbit sobě, pritelovi a i ostatním ale teď si udelám drdol a jdu do práce. Ale přece si říkám, ze bych se chovala úplně jinak, kdybych nemilovala. Nedokážu si to představit s někým jiným, mám ho jako vžitého Ty deprese mam z těch černych myšlenek ale ta příčina by mě velmi zajímala. Prepadava mě to hlavně když jsem v práci. S přítelem je to dobrý celkem. Neutíkam z domova nevyhledavam nikoho jiného, ale nic mě nebaví nikam nechodím jsem jen v práci nebo doma a brečím. Asi jsem si všechno nalhavala když jsem si myslela že to mám z HA ta tomu možná jen přispívá. Pravda je že jsem takové pocity měla během vztahu 2× ale vždy hned odezněly, protože jsem měla v hlavě dáno, že je to z HA. Prostě mi chybí jaké to bylo ještě nedávno, jak jsem byla spokojena šťastná ale proč najednou ten blok z ničeho nic. Mám strašný strach, že potkám někoho jiného to ve mě vyvolá strašnou úzkost, ale přitom si nechci hledat nikoho ani nikoho nevyhledavam. Je to jak začarovaný kruh. Jestli toto není jen výplod moji hlavy. Nedokážu si to vysvětlit. Zda je to po 5ti letech normalní krize vztahu a já jen jak je to první nejdelší vztah tak to neznám, nebo mám jen zase vše ve svoji hlavě a v sobě. Opakuji se, ale mě to nedá. Ještě dodám minuly rok na Silvestra mi zemřel tatínek a já se takhle necítila jako se cítím teď… je mi snad nejhůř v mem životě.
Prosím Vás tímto tedy o radu zkušenosti a názory. 