Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Oběsil se mi otec
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.4.16 19:15
@Tarinka mě zas drží věta, kterou mi řekl brácha, když jsem ho viděla naposledy… to se s námi byl tzv. rozloučit a my to netušily. Řekl mi: „Jsem pyšný na to jaká jsi a jaká je z tebe skvělá máma. Mám tě moc rád.“ Hned na to se se mnou domlouval, jak za týden pojedem na nákupy, protože potřebuje boty. Hned dva dny na to, to naplánovaně udělal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.16 19:28
Je mi to moc líto..Člověk nechápe, co ty lidi k tomu vede 
Osobní zkušenost díkybohu nemáj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.4.16 19:35
Mám známého jehož táta se na oslavě před půlkou rodiny zastřelil jateční pistolí. Bývalý spolužák se ufetoval prášky, ale tam se neví, jestli schválně nebo ne. Je to hrozné, když se někdo pro toto rozhodne 
- Citovat
- Upravit
21.4.16 19:58
@mejdylko píše:
@Tarinka mě zas drží věta, kterou mi řekl brácha, když jsem ho viděla naposledy… to se s námi byl tzv. rozloučit a my to netušily. Řekl mi: „Jsem pyšný na to jaká jsi a jaká je z tebe skvělá máma. Mám tě moc rád.“ Hned na to se se mnou domlouval, jak za týden pojedem na nákupy, protože potřebuje boty. Hned dva dny na to, to naplánovaně udělal.
Hrozny… jinak to mam jako ty, starsi dceri bylo 2, 5 roku a mladsi se za 14 dnu narodila a ja nechtela vypsychovany deti, tak jsem to dala, prezila pohreb, soustredila se na porod, mamka mi hrozne chybela… ale nebylo cesty zpet, ted uz mam v dusi klid a obycejnej smutek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.16 20:00
@Nikuska.K Ahoj, je to emocionálně náročné, rozumím ti. Mě se tatínek neoběsil, i když jako malá jsem byla svědkem když se o to pokoušel před barákem na houpačce z nějakého zoufalství (neudokončil to tentkrát). Ale vím co je zažít smrt v rodině. Mám po smrti 12 tiletého a 19 tiletého bratra, vlastní mamku popálenou a psychicky zničenou v ústavě, sestru, která byla na pokraji smrti, když procházela silnou anorexií…
Chce to projít si tím smutkem a dostatek času, který rány zjemní a pak bude zase lépe 
Držím ti moc palečky, drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.16 20:05
@Petulka1234 píše:
@Nikuska.K Ahoj, je to emocionálně náročné, rozumím ti. Mě se tatínek neoběsil, i když jako malá jsem byla svědkem když se o to pokoušel před barákem na houpačce z nějakého zoufalství (neudokončil to tentkrát). Ale vím co je zažít smrt v rodině. Mám po smrti 12 tiletého a 19 tiletého bratra, vlastní mamku popálenou a psychicky zničenou v ústavě, sestru, která byla na pokraji smrti, když procházela silnou anorexií…
Chce to projít si tím smutkem a dostatek času, který rány zjemní a pak bude zase lépe
Držím ti moc palečky, drž se
To je šílené, jaký má člověk někdy osud. Vadí mi, že na někoho ten život naloží vše špatné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.16 20:11
@hatawai Ano, to máš pravdu, hodně jsem si v životě pobrečela, ale mohu za sebe říci, že čas opravdu ty rány jakoby otupí a jednoho dne zjištíš, že už vlastně se ti plakat nechce a je ti už lépe 
Hodně mi pomohl čas, manžel, naše děti a jeho milující rodina.
Jsou chvíle v životě ještě, kdy ty rány jakoby se začali otevírat a vyvěrat ven, ale je to jen opravdu na chviličku a pak se zase zavřou a je nadlouuuuuho zase dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.16 20:46
Je to hrozné a chce to čas, ten tu bolest maličko zmírní
Kamarádce se takhle oběsil bratr a kamarádovi se letos v lednu zastřelil táta…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.16 20:55
Teď to bylo 11 let, co se mi oběsila máma…Jinak souhlas se vším, co jste tu napsali. Není to ale jediná sebevražda v mém okolí a rodině…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.16 22:22
Odkdy se to stalo, tak jsem vela nad tím přemýšlela že člověk tady je od narození, žije tady, trapy se, něco si zde buduje ai tak nakonec zemře… tak vlastně naco zijeme když i tak umrem a vše vyjde vniveč
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.4.16 22:27
@Nikuska.K píše:Život je krásný a je to dar a verme že po smrti něco je
Odkdy se to stalo, tak jsem vela nad tím přemýšlela že člověk tady je od narození, žije tady, trapy se, něco si zde buduje ai tak nakonec zemře… tak vlastně naco zijeme když i tak umrem a vše vyjde vniveč
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.4.16 23:05
Je to už víc než deset let, co se mi oběsil blízký kamarád. Den předtím jsem se neplánovaně vrátila z delší služební cesty, večer u skleničky mi řekl, že je moc rád, že jsem přijela a můžeme být spolu, pravý význam mi došel druhý den, když jsem se to dozvěděla… Dodneška vidím jeho pohled a gesto na rozloučenou, když odcházel domů. Po prvotním šoku a vzteku přišlo poměrně brzo takové zvláštní smíření - vím, že to někomu bude znít divně, drsně, ale on byl celkově tak zvláštní a složitá osobnost, že k němu tento odchod ze světa „pasoval“, nemůžu najít vhodnější slovo… Aspoň ti, kdo ho znali nejlíp, se na tom shodli, že pro něj to zdejší bytí bylo nad jeho síly. Dnes na něj vzpomínám s velkou láskou a smíchem. Přeju ti, ať taky brzo najdeš smíření
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
