Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Náročné dospívání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.1.20 21:01
Měla si de. ilní rodiče… Zanechá to stopu to je jasné ale nenech si dal život ničit. Pokud bys měla problémy můžeš navštívit odborníka. Po 18 narozeninách si sama dojít na sociálku ty dávky zažádat na sebe když u nich nebydlís
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.20 21:03
@snee
@snee píše:
a teď už jsi dospělá? Bydlíš teď už sama a s mámou se vídáš ještě?
Ano je mi 29, bydlím s přítelem. Vídám a dělá že se nic nestalo, má sestra má těžké deprese myslím že se jí doma nedaří dobře..
Je mi to líto ale nevím co dělat, zatím si neuvědomuje že to má možná z rodiny. Nevím, nebo to má vrozené..
Někdy je to s mámou ok, někdy ne..říká že si něco uvědomila, ale mluví jen o penězích které si nechávala na přítele dluhy…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.1.20 21:05
@Leviatan jsem už dospělá, ale myslím že mám nake psychicky omezení.. proto se chci poradit tady anonymně. Nechci jít dělat chudáka k psychologovi.. bylo by mi hodně trapně
- Citovat
- Upravit
23.1.20 21:10
@Anonymní píše:
@sneeAno je mi 29, bydlím s přítelem. Vídám a dělá že se nic nestalo, má sestra má těžké deprese myslím že se jí doma nedaří dobře..
Je mi to líto ale nevím co dělat, zatím si neuvědomuje že to má možná z rodiny. Nevím, nebo to má vrozené..
Někdy je to s mámou ok, někdy ne..říká že si něco uvědomila, ale mluví jen o penězích které si nechávala na přítele dluhy…
já bych ti doporučila se s nima vídat co nejméně, tobě se uleví a nebude se ti to stále připomínat.. sestře bych podala pomocnou ruku v případě, že by prosila o pomoc, neb ty víš, jaké to tam je.., pokud máte dobré vztahy a po tom co sis užila ti doporučuju - buď sobec a mysli hlavně na sebe, na to, aby ti bylo fajn. Přeji ti, ať je ti s přítelem dobře a to co sis musela prožít se ti vrátí v něčem krásném, co jistě zažiješ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.20 21:11
@Anonymní píše:já bych ti doporučila se s nima vídat co nejméně, tobě se uleví a nebude se ti to stále připomínat.. sestře bych podala pomocnou ruku v případě, že by prosila o pomoc, neb ty víš, jaké to tam je.., pokud máte dobré vztahy a po tom co sis užila ti doporučuju - buď sobec a mysli hlavně na sebe, na to, aby ti bylo fajn. Přeji ti, ať je ti s přítelem dobře a to co sis musela prožít se ti vrátí v něčem krásném, co jistě zažiješ
@sneeAno je mi 29, bydlím s přítelem. Vídám a dělá že se nic nestalo, má sestra má těžké deprese myslím že se jí doma nedaří dobře..
Je mi to líto ale nevím co dělat, zatím si neuvědomuje že to má možná z rodiny. Nevím, nebo to má vrozené..
Někdy je to s mámou ok, někdy ne..říká že si něco uvědomila, ale mluví jen o penězích které si nechávala na přítele dluhy…
@Anonymní píše:
@Leviatan jsem už dospělá, ale myslím že mám nake psychicky omezení.. proto se chci poradit tady anonymně. Nechci jít dělat chudáka k psychologovi.. bylo by mi hodně trapně
od toho trapně se odprosti, protože ten by ti právě mohl pomoct a od toho taky je a vůbec nic na tom není. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.1.20 21:17
@snee díky za názor a i podporu) popremyslim snad dojdu k tomu že to nemusí být trapný a nebudu se tak cítit.
- Citovat
- Upravit
24.1.20 00:07
@Anonymní píše:
@snee díky za názor a i podporu) popremyslim snad dojdu k tomu že to nemusí být trapný a nebudu se tak cítit.
Vůbec to není trapný. Od toho psychologové existují, aby pomohli v podobných případech. Myslím, že zrovna ty máš fakt důvod.
Hele, chceš něco říct? Já třeba dříve s psychologama řešila poruchu příjmu potravy, taky jsem se styděla. Pak jsem tam jednou byla taky kvůli tomu, že mě stresovala práce..A nikdy si ze mě nikdo za to neutahovat, kór ten psycholog ne. Neboj se.
Nebo jestli si myslíš, že se dokážeš postavit psychicky na nohy, začít se mít ráda a mít radost ze života ty sama, tak jdi do toho. Anebo do obojího současně. Člověk má v sobě obrovskou sílu, k čemukoli, co chce. Co doopravdy chce. Pokud ty se chceš cítit fajn, v pohodě a sebevědomá, zkus si nejprve hrát hru na to, že taková fakt jsi. Často takovou hru člověk přijme za svou natolik, že se stane novou krásnou pravdou. Protože není nic krásnějšího, než odpustit a oprostit se. Odpustit sobě, rodičům..oprostit se od starých myšlenkových destruktivních návyků.
Tvoje pravé JÁ v tobě dřímá, jenom ho vytáhnout na povrch. Pokud se vám rodinou táhnou takovéhle hnusy a křivdy, tak právě TY můžeš všechno rozetnout a začít žít jinak, než to dělalil tví rodiče a založit tak dobrý myšlenkový a citový vzor jak pro sebe, tak pro tvého partnera, tak i pro váš rod do budoucna. Nejhorší je, když se nějaké blbé myšlenkové vzorce a křivdy táhnou rodem z generace na generaci a nikdo nemá tu sílu hodit to za hlavu a tu rodovou linii „přestavět“ na dobrou cestu. Mnozí si to ani neuvědomí vlastně, že jedou pořád postaru, špatně.
Vřele doporučuju třeba knihy od Luise Haye (Miluj svůj život například), ale i vynikající knihy o přáních a jejich plnění např. od Pierra Franckha.
Máš na to, věř mi. Každý, kdo se pro něco rozhodně a hrozně moc to chce, tak na to má 
Obraz v zrcadle, který vidíš každý den, to je tvoje nejmilejší blízká osoba, která tě bude provázet celý život. Zaslouží si tvojí lásku, tvojí péči. Já si tuhle pomůcku sama tehdy vytvořila v krizích, v kterých jsem se nacházela (PPP) a najednou jsem se přistihla, jak dojetím brečím a mám sto chutí tu osobu v zrcadle pevně obejmout.
Neboj se ničeho, bát se musíme akorát svého strachu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LydiaD
24.1.20 00:19
@Anonymní píše:
@Leviatan jsem už dospělá, ale myslím že mám nake psychicky omezení.. proto se chci poradit tady anonymně. Nechci jít dělat chudáka k psychologovi.. bylo by mi hodně trapně
K psychologovi nechodí chudáci, ale lidi, kteří chtějí řešit svoje problémy
Vůbec se toho neboj, myslím, že zrovna on by Ti mohl pomoct.
Držím palce, aby Ti bylo líp 
- Citovat
- Upravit
24.1.20 22:33
@Anonymní píše:
@Leviatan jsem už dospělá, ale myslím že mám nake psychicky omezení.. proto se chci poradit tady anonymně. Nechci jít dělat chudáka k psychologovi.. bylo by mi hodně trapně
Proč dělat chudáka k psychologovi? To jako že psychologovi chodí chudáci? Já tedy k psycholožce chodím. A ta mi řekla že blázni nejsou ti co chodí k ní ale ti co jsou venku a tvrdí že že pomoc nepotřebuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.20 22:39
@Anonymní píše:
No nikdy nebyla moc milá, spíš jsem dost dostávala vařechou. Za nepujceni hračky, nešli mi úkoly doma.. ale on k tomu přispěl, byli na to pak už dva.
a k sourozencům se chovají jak? Jinak je mi líto, co si prožila. Taky to vidím na týrání, mamka by zasloužila přes držku. Promiň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.20 12:18
@neila jo chovají, byli chtěné. Jen myslím že ten psychický tlak o tom i mluví že je tam.. Řekla mému příteli že kvůli máme teď ze stresu zhubla 6 kg.
Také začli kouřit marihuanu, je jim 18, studují.
Holky děkuju za vaši podporu, nečekala jsem to. Spíš jsem byla po dopsání hodně spocena že tu dostanu soud..ale byla jsem připravena aspoň takhle něco otevřít.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.10.23 21:56
"Dospívání"
Dobrý večer je mi 14 let. Nesnaším se a svůj život. Nemám kamarády a nikdy mít nebudu. Jediné co bych mohla nazvat svými přáteli jsou dívky, které si na to hrají. Berou mi věci, posmívají se mi a různě kolemjdoucím spolužákům říkají nevhodné věci, co se týče mě. Jsem ponižována a šikanována dětmi ze školy, či dětmi, které ani
neznám. Dostala jsem od nich přezdívky: Zátopa, rakovina, spící bestie, postižená, atd. Učitelé to nezajímá, nikoho to vlastně nezajímá. Sama se nesnáším. Trpím záchvaty. Nezasloužím si existovat. Dívám se do zrcadla a nenávidím to, co vidím. Příjdu si necenná Zasloužím si trpět. Takže si vezmu nějaký ostrý předmět se kterým si zasazují body do vlastního těla. Kamkoli jdu, tak mi hlava směřuje k zemi. Nemám odvahu se dívat na svět, kvůli svému "vzhledu,… Nedokážu s nikým navázat klidný lidský vztah.Ve všem selhávám. Nedokážu se uspokojit ve všech slovech smyslu. Nemohu mluvit normálně plynule, vždy koktám. Jsem neschopna komunikovat s lidmi. Ve výsledku mi nikdo neozumí. Ve věku 12 let jsem začala projevovat zájem o návykové látky. Což mi na pár vteřin pomohlo. Ve 13 letech jsem obíhala s nechutí psychologická
vyšetření, terapie, atd. Nic mi nepomohlo pač jsem nebyla schopná nic vypovědět.. Nikoliv jsem vůbec neměla zájem tam docházet.. Nevím, co mám sama se sebou dělat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
