Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ochlazení rodinných vztahů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Doe_Jane
8.9.17 17:52
- Citovat
- Upravit
8.9.17 17:53
Obecně máš asi pravdu, bohužel. U nás to tak není, s mámou máme hezký vztah, bydlíme kousek od sebe a vídáme se často. Žije hlavně pro děti a vnoučata, kdyby nás nevídala, utrápila by se. Ale svůj život si žije taky, to ne že ne 
má toho prostě v tom důchodu moc a nestíhá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 17:56
S mámou jsem v pravidelném kontaktu min. jednou za 14 dní, cca obden si voláme, myslím, že máme lepší vztah, než když jsem bydlela doma. Jinak hlídá jak má volný víkend, chce hlídat a nabídne to a taky když potřebuji, jdem s chlapem do kina, atd. (ale je to občas, nevyužíváme toho) S bráchou jsem taky v pravidelném kontaktu, ale ten je ještě mlaďoch, bydlí s mámou, ale voláme si, píšeme. Vídáme se, když jsem u mámy.
S rodinou chlapa to je zhruba stejný, cca jednou za 14 dní tam teď jedem jako rodina nebo když máme cestu kolem. Chlap tam jezdí, pokud mu to čas dovolí i vícekrát. Tchýně by asi ráda, abychom jezdili častěji, vyžadovala každou neděli povinnej oběd, ale já mám za to, že nebudu rodinu chlapa vídat častěji, než tu svoji. Vzhledem k tomu, že muž je od nevidim do nevidim v práci, kolikrát má volno jen v neděli, tak chceme čas trávit spolu, takže někde jedeme a návštěvy rodin jdou stranou.
Babičku si pamatuju taky, jak pekla buchty, pletla, byla jsem u ní celé prázdniny na chalupě i s dětmi máminých sourozenců, jenže byla už v důchodu a to si pamatuju, ji bylo kolem 50. Moje máma je v jejím věku a důchod v nedohlednu, taková je doba. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 17:56
@Kobliha51 Presne tak, ono je potreba pro to udrzeni vztahu neco udelat. Sice cloveka by nebavilo, kdyby ty vztahy drzel sam, ale treba vy se chytili i ostatni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 17:58
@ProfZav píše:
S rodiči bydlím, mám dva bratry. S jedním si voláme, on se tu často stavuje nebo přijede na víkend. Druhý se oženil a od té doby vztahy dost ochladly, volá jen když něco potřebuje, děti k babičce odkládá tak na 14 dní v měsíci a když je sem veze nebo vyzvedává, tak se ani nestaví na kafe, nezeptá se rodičů, jak se mají a jestli třeba něco nepotřebují. Na rodinné oslavy jezdí zásadně pozdě nebo dokonce vůbec a neváhá z oslavy odvolat babičku kvůli hlídání. Strašně mě to štve. Když už tu jsou, tak se snažím konverzovat, ale když se zeptám na 10 otázek a dostane se mi jednoslovných odpovědí (a to se ptám třeba na dovolenou, jak se jim bydlí v novém domě a tak), tak už fakt nemám chuť vztah udržovat. Když se blíží Vánoce nebo narozeniny, tak se strašně zajímá, co bychom si kdo přáli, ale pak na Vánoce přijedou na hodinu, vyměníme si dárky a zase jedou. K nim na posezení zvou jen rodinu jeho ženy, nám volají, když je třeba betonovat nebo si chtějí něco půjčit.
Jakekoli vztahy jsou o tom, ze ostatni se budou chovat tak, jak clovek dovoli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 18:04
@Cuddy To máš pravdu. My už jsme k těm jejich prosbám zdrženliví a oni pochopili, že jim tady pšenka nepokvete. Ale mamka je hodná zlatá ženská, která prostě pro vnoučata udělá všechno. A než by byly s chůvou, tak hlídá a pomáhá a nikdy bratrovi neřekne ani půl slova. Švagrová mi třeba ani nepopřeje k narozeninám, přitom jsem jí nikdy nic neudělala. A to zamrzí, že jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 18:10
Myslím si, že je to rodina od rodiny. Nakonec co je tu diskuzí - pořád jezdí, pořád máma volá, anebo zase nejezdí a nevolají. Asi tak. Takže možná mají jenom vaši strach, abyxte neměli pocit, že se k vám moc cpou. Co jim to říci? Že je vídáte moc rádi a že jezdí moc málo? A co třeba volat častěji?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 18:15
@Fally123 píše:
Ahoj, zakládám tuto diskuzi spíše pro probrání tématu než radu do mého života, to snad ani nepotřebuji. V dnešní době mám pocit, že rodina a rodinné vztahy jsou mnohem chladnější než dříve. Mám na mysli komunikaci s rodiči, sourozenci, případně i dalšími příbuznými. Třeba u nás babičky skoro nefungují, občas si zavoláme, ale každý má dost svých starostí, že by se nějak extra zajímali, co děláme a co dělají děti, když týden mamce nezavolám, ani se neozve, obecně se s rodiči vidíme (a to máme dvě děti a jsme normální fungující rodina) jednou za dva tři měsíce a ono jim to nechybí! Když chceme děti pohlídat třeba přes víkend nebo o prázdninách, tak si to téměř vynutíme. Oni jsou na děti moc hodní, to ano, ale sami od sebe nepřijdou, jestli by se je mohli vzít a tak. Stačí jim maximálně jednou za čas si zavolat. Rodiče chytli druhou mízu a užívají si svůj čas bez toho, aby vnoučata nějak zasahovala do jejich programu.
A podobně to máme i se sourozenci (potažmo jejich dětmi - ve věku našich dětí). Vidíme se doslova párkrát za rok a to ještě tak napůl, není čas si cokoli říct, není ani vůle se sejít. Jakoby každý běžel svým životem a svými starostmi… Kolikrát jsme v situaci, že ani nevíme, že ten druhý řeší vážný životní problém (např. vážná nemoc, ztráta práce,…), protože se prostě nesvěřujeme.
Já si pamatuji, že jsme u babičky byli pečení vaření, měli jsme i vzpomínky, že babička třeba peče buchty, druhá nám zase šila, dnešní babičky spíše něco koupí, protože nemají čas, víkendy tráví sami, protože si chtějí odpočinout. Do důchodu půjdou až za mnoho let…
Takže má otázka je jednoduchá, zda máte také pocit, že jsou rodinné vztahy více chladné, nebo se to ve vaší rodině neprojevilo a setkáváte se rádi a upřímně a spontánně, ne jen z povinnosti na vánoce..
A o tom to celé nejspíš je… dřív byly babičky babičkama v důchodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 19:12
@Fally123 píše:
Ahoj, zakládám tuto diskuzi spíše pro probrání tématu než radu do mého života, to snad ani nepotřebuji. V dnešní době mám pocit, že rodina a rodinné vztahy jsou mnohem chladnější než dříve. Mám na mysli komunikaci s rodiči, sourozenci, případně i dalšími příbuznými. Třeba u nás babičky skoro nefungují, občas si zavoláme, ale každý má dost svých starostí, že by se nějak extra zajímali, co děláme a co dělají děti, když týden mamce nezavolám, ani se neozve, obecně se s rodiči vidíme (a to máme dvě děti a jsme normální fungující rodina) jednou za dva tři měsíce a ono jim to nechybí! Když chceme děti pohlídat třeba přes víkend nebo o prázdninách, tak si to téměř vynutíme. Oni jsou na děti moc hodní, to ano, ale sami od sebe nepřijdou, jestli by se je mohli vzít a tak. Stačí jim maximálně jednou za čas si zavolat. Rodiče chytli druhou mízu a užívají si svůj čas bez toho, aby vnoučata nějak zasahovala do jejich programu.
A podobně to máme i se sourozenci (potažmo jejich dětmi - ve věku našich dětí). Vidíme se doslova párkrát za rok a to ještě tak napůl, není čas si cokoli říct, není ani vůle se sejít. Jakoby každý běžel svým životem a svými starostmi… Kolikrát jsme v situaci, že ani nevíme, že ten druhý řeší vážný životní problém (např. vážná nemoc, ztráta práce,…), protože se prostě nesvěřujeme.
Já si pamatuji, že jsme u babičky byli pečení vaření, měli jsme i vzpomínky, že babička třeba peče buchty, druhá nám zase šila, dnešní babičky spíše něco koupí, protože nemají čas, víkendy tráví sami, protože si chtějí odpočinout. Do důchodu půjdou až za mnoho let…
Takže má otázka je jednoduchá, zda máte také pocit, že jsou rodinné vztahy více chladné, nebo se to ve vaší rodině neprojevilo a setkáváte se rádi a upřímně a spontánně, ne jen z povinnosti na vánoce..
Přesně tohle cítím. 
Já i manžel máme vzpomínky na to, jak jsme každé prázdniny trávili u babiček… Ale naši rodiče teď pro naše děti takovými prarodiči nejsou, i když jsou v důchodu… S prarodiči se děti vidí párkrát do roka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 19:25
Nediv se. Když jsem tady na to v jedné diskuzi poukazovala, tak jsem byla tvrdě smetena, že normální lidi se vidí párkrát za rok, jinak je to obtěžování a že rodina je jen manžel, manželka a děti.
Uživatelce vadilo, že k nim jezdí rodina na víkend a zůstává na noc.
Navíc rodiče dávají vnoučata s manuálem k použití, už jsem tu četla o tom, že jedna uživatelka se děsně čertila, že maminka při procházce s kočárem zavezla dítě ukázat vzdálenějším příbuzným ve vesnici. Co si to dovolila, megera. 
Navíc půlka lidí spí se svými dětmi v posteli až do školky, někdy i déle, takže jak by ty děti mohli být schopné nocovat jinde, že.
Kdyby mi někdo dal vnouče s podrobným manuálem co smím a nesmím(a nemluvím o alergiích), tak taky nejsem 2× odvázaná a vztahy mám formálnější.
Neříkám, že je to tvůj případ, ale často to tak funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 19:30
@Fally123
Nemyslím, že je to v každé rodině, ale stává se to. My třeba teď hlídat potřebujeme často a babička pohlídá. Tátu vídám jednou týdně nebo zavolá. Nemám potřebu se mu svěřovat s každou událostí. Mámu už nemám. Jezdíme k mé babičce, tam vydržíme dlouho, ale nemusím tam být obden. Slavíme dohromady narozeniny a svátky. Ale takový ten každodenní život všech na hromadě, jak to v chalupách dřív bylo, to není nic pro mě. Mám ráda svůj prostor a klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 19:41
U nás jak s kým. Jsme velká rodina, mí rodiče se rozvedli, takže spousta sourozenců, děti mají tři babičky a tři dědečky, všechno tady ve městě, plus jednu prababičku tady kousek (asi 20km) a jednu na Slovači.
Moje mamka jezdí každý týden. K manželovým rodičům jezdíme taky skoro každý týden, nebo aspoň ob. Bohužel 
Se zbytkem rodiny je to různé - občas se chytím s maceškou, tak pak s tátou trucujou a třeba před prázdninama jsme se neviděli přes dva měsíce (měli moc práce plus ségry jedna konec třeťáku, druhá státnice). Nejstarší ségra bydlí tady v ulici, někdy máme období, že spolu drbeme obdem, ale když má některá hektičtější období nebo třeba děti marodí, tak si jen napíšeme, když si některá potřebuje „postěžovat“ na manžela To pak ta druhá startuje i s lopatou a krumpáčem uprostřed noci kopat jámu na mrtvolu
No a brácha ještě neviděl mojí mladší a to jí bude za pár dní půl roku. Nemá zájem, zvala jsem ho x-krát.
Asi celkově to je kus od kusu. Ale pravda je, že dnešní babičky a dědečkové ještě většinou pracují, mají své zájmy a koníčky, takže se může stát, že na vnoučata není tolik energie a času.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 19:41
Tak u nás by chtěli hlídat, ale nemůžou. Moje rodiče chodí do práce, krátký dlouhý týden. Když mají volno musí dělat na baráku a chtěj si i odpočinout. A to s mými dětmi moc nejde. Chlapovi rodiče jsou sice v důchodu, ale už jsou na tom špatně zdravotně.
Se sourozenci máme s chlapem už neutrální vztahy, což je z negativních pokrok. Ale bližší už to nebude.
Nám to, ale moc nevadí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 19:53
Na základě několika zdejších diskusí jsem se minulé léto našich ptala, jestli je náhodou neotravujeme příliš častými návštěvami, protože jsem měla pocit, že jsme asi nějaký divný, když se každou sobotu u nich scházíme s rodinou sestry a kolikrát se tam ještě zastavím na rychlé kafe během týdne. No koukali na mě dost nechápavě, že dýl jak týden by to bez vnoučat určitě nevydrželi. Taky jsme hodně slavící rodina, myslím, že kromě února a března je každý měsíc nějaká oslava. S manželovu stranou se vidíme taky tak jednou za týden až deset dní, jak nám nebo jim vyjde cesta kolem. Jeho rodiče si aktivně sami berou dceru na hlídání, naši se sami od sebe neangažují, mají oproti tchánovcům hlavně přes týden po práci bohatší kulturní i sportovní program, ale vím, že kdykoliv bych je o to požádala, tak s tím nebudou mít problém. Já jsem v takovém uspořádání vyrostla a i svoje děti k rodinné soudržnosti povedu, popravdě by mě třeba hodně mrzelo, kdyby se rozhodly žít v zahraničí, ačkoliv bych jim samozřejmě výčitky nedělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.9.17 21:54
@Sany80s píše:
Nediv se. Když jsem tady na to v jedné diskuzi poukazovala, tak jsem byla tvrdě smetena, že normální lidi se vidí párkrát za rok, jinak je to obtěžování a že rodina je jen manžel, manželka a děti.
Uživatelce vadilo, že k nim jezdí rodina na víkend a zůstává na noc.
Navíc rodiče dávají vnoučata s manuálem k použití, už jsem tu četla o tom, že jedna uživatelka se děsně čertila, že maminka při procházce s kočárem zavezla dítě ukázat vzdálenějším příbuzným ve vesnici. Co si to dovolila, megera.
Navíc půlka lidí spí se svými dětmi v posteli až do školky, někdy i déle, takže jak by ty děti mohli být schopné nocovat jinde, že.
Kdyby mi někdo dal vnouče s podrobným manuálem co smím a nesmím(a nemluvím o alergiích), tak taky nejsem 2× odvázaná a vztahy mám formálnější.
Neříkám, že je to tvůj případ, ale často to tak funguje.
Odpovídám tobě, protože mám pocit, že naznačuješ, že ti, co mají problémy se starší generací, jsou ti, kdo si za to mohou sami.
My jsme návody k dětem nedávali. Resp. mluvili jsme o tom, že nechceme, aby je přecpávali kupovanými sladkostmi před 3. narozeninami (domácí buchty nevadí), a nechtěli jsme, aby naše děti bili (tak, jak bili „výchovně“ nás). Jinak mohli vnoučata rozmazlovat dle libosti, brát si je do postele, a tak…
A stejně to dopadlo tak, že vnoučata vidí párkrát do roka - nejstarší jsou už gymnazisti, a my bychom jenom potřebovali dohled přes prázdniny, a i to často dostaneme instrukce, že jenom 1 týden, víc ne (děti jsou vychované, v tom to není)…
Neštvalo by mě to, kydybych od nich v průbehu let neposlouchala, jak se na vnoučata těší, a jak mi budou chodit s kočárkem, a později, jak mám toho mnoho, a jak mi budou pomáhat, a jestli to s prací na plný úvazek zvládnu, a hlavně abych se z toho nezhroutila… To bylo řečí, a skutek utek… Mám pocit, že si těmi řečmi kompenzují svědomí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nechápu… my se s mamkou i tchyni vídáme několikrát týdně, s mamkou si volám někdy i třikrát denně, vždy mám něco co jí chci říct… o vnouče se bijou, vlastně i tety se o něho bijou