Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevim, tak mě by přišlo, že jim ubírám to hezký, co dětství poskytuje - to blbnutí
ano likvidujou byt, dělaj děsnej binec - viz moje deníčky
ale to prostě k dětsví patří a já byla od mala vedená k samostatnosti a taky jsem se po maturitě od našich odstěhovala 150km daleko za prací a nedělalo mi to problém…nikdy mi za zadkem nestáli - od 5ti let jsem jezdila sama vlakem na chalupu, tak jsem sama s kámoškou byla celej den venku v lesích a na rybníce, lezla po stromech a kdyby mi to naši zakazovali…to by bylo smutný dětství ![]()
Gauč - nevydrží v klidu sedět. Hned si stoupá a běhá po gauči. Jak říkám, ví, že se mnou nesmí. Ale jakmile je doma táta nebo přijsou babičky. Hned se tam sápe, protože oni nejsou důslední, aby tam jenom seděl. A přijde jim skákání na gauči děsně vtipné.
Ja jsem predelala byt tak, ze vim, ze vsechno nebezpecne je z dosahu nebo zamcene. Nekoukam na nej kazdou chvilku, kdyz treba varim. To jenom kdyz je ticho. To je vzdycky podezrele
Ale jinak tedy i podle sluchu docela rozeznavam co zrovna vyvadi.
A kdyz chce, tak dojde za mnou do kuchyne. Coz je vetsinou ![]()
Tak já jsem byla ráda, že jsem komplet úklid domácnosti a vaření zvládla s dětma přes den, mám děti 17m od sebe, a večer jsem mohla jít brzo spát
jediná práce, kterou jsem s nima neděla, bylo žehlení, protože mi furt rozhazovali to poskládané prádlo nebo tahali za kabel od žehličky. Teď už jsou větší a rozumnější, ale i tak radši žehlím když jsou venku a nebo spí.
Na gauči je skákat nenechávám, ale zákazy moc nepomáhaly, stačilo jak jednou skočili blbě a zhučeli na zem a hned je to skákání přešlo, pak už si na to ani nevzpomněli ![]()
Příspěvek upraven 18.01.13 v 13:30
Tak asi od dvou let jsem ji přestala špehovat, nebezpečné věci, chemikálie máme schované a navíc z nich má velký respekt. Po schodech chodí krásně, do pusy už dávno nic nedává. Mám v ní velikou důvěru a snažím se jí nechat svobodu a soukromí. Kolikrát si večer přes spaním hezky hraje v pokojíčku, jezdí s vláčkama a skládá si lego, slyším ji na chůvičce žvatlat, rachotit a prozpěvovat si. Ale nechodím tam, nebo ji nechám třeba 15-20 minut a pak ji připomenu, že už se má spinkat.
Není to tak, že bych ho nenechala hrát si samotného. Hraje si sám. Ale mám ho raději pod dohledem.
Byt máme přizpůsobenej tak, že se k ničemu nebezpečnýmu nedostane, pohybuje se volně kde a jak chce… nejčastěji je ale se mnou a miminem v obýváku nebo v pokojíčku… když jsem byla ke konci těhotenství unavená, kolikrát si hrál v obýváku a já jsem spala na gauči třeba 3 hodiny a nikdy nic neprovedl ![]()
Od té doby, kdy se sama rozhodli se někam mimo dohled přesunout. Starší byl ocásek, takže ten šel sám do pokoje nnejdřív tak v 1,5-2 letech. Mladší zmizla už v těch 7mi měících, kdy se plazila. Kontroluji jen když je dlouho ticho, to je vždy podezřlé. ![]()
Záleží na nátuře děcka - některé můžeš v pohodě nechat samotné, já toho mého téměř do dvou let nemohla nechat ani minutu bez dozoru, páč byl lezec - knihovna vysoka téměř dva metry nebyla žádnou překážkou, pak se zklidnil, takže když si hraje a přímo nedemoluje, tak neřeším.
teď jsem ještě četla tvé gaučové „trápení“ - já ho nechávám vyskákat, co je libo - důležité je utahat a unavit, aniž by rodiče museli vynaložit sami mnoho sil, aneb aby měli večer pro sebe
gauč necháváme starý, dokud jsou děti malý
Příspěvek upraven 18.01.13 v 13:38
Tak dvojčata zrovna teď poshazovaly z gauče všechny polštáře, skáčou na gauči a skáčou z něj dolů těsně vedle mimina - asi mám nervy jak provazy, když to tady čtu nebo nevim ![]()
@adusinka Jako dítě jsme skákali po gauči doma běžně, ikdyž naši nadávali, že ho zničíme. Popravdě ještě dneska mám sto chutí si zaskákat.
Malý má 18měsíců. Po bytě chodí volně, jen když je dýl ticho nakouknu co dělá a zase odejdu. Na gauči hopsá běžně, párkrát spadnul, ale u takovýho dítěte o nic nejde. Když se nemá o co praštit do hlavy. Vždy si hned stoupnul, vylezl zase nahoru a hopsal dál. Jediný místo kde ho samotnýho nenechávám je wc-aby nesahal do záchoda a koupelna-aby tam nesnědl prášek nebo sprcháč. Hrozně rád si chodí i hopsat do ložnice na postel a schovávat se do skříní.
@adusinka píše:
Gauč - nevydrží v klidu sedět. Hned si stoupá a běhá po gauči. Jak říkám, ví, že se mnou nesmí. Ale jakmile je doma táta nebo přijsou babičky. Hned se tam sápe, protože oni nejsou důslední, aby tam jenom seděl. A přijde jim skákání na gauči děsně vtipné.
malý po gauči chodí, lozí z něho na parapet a kouká ven na auta…nevadí mi to, jednou nebo dvakrát spadl, ale to už je dávno, myslím, že teď už to má vychytané, taky se schovává za polstry a dělá na mě baf ![]()
@goldenka píše:
@adusinka Jako dítě jsme skákali po gauči doma běžně, ikdyž naši nadávali, že ho zničíme. Popravdě ještě dneska mám sto chutí si zaskákat.Malý má 18měsíců. Po bytě chodí volně, jen když je dýl ticho nakouknu co dělá a zase odejdu. Na gauči hopsá běžně, párkrát spadnul, ale u takovýho dítěte o nic nejde. Když se nemá o co praštit do hlavy. Vždy si hned stoupnul, vylezl zase nahoru a hopsal dál. Jediný místo kde ho samotnýho nenechávám je wc-aby nesahal do záchoda a koupelna-aby tam nesnědl prášek nebo sprcháč. Hrozně rád si chodí i hopsat do ložnice na postel a schovávat se do skříní.
máme to stejně ![]()
Teď jsem ještě četla tvé gaučové „trápení“ - já ho nechávám vyskákat, co je libo - důležité je utahat a unavit, aniž by rodiče museli vynaložit sami mnoho sil, aneb aby měli večer pro sebe
gauč necháváme starý, dokud jsou děti malý
Treba ted v zime nechavam decka v byte samotny a jdu uklizet ven snih - proste musim a neni problem. Je fakt ze decka jsou hodne samostatny takze vzdy jen zkontroluji a pak jdu zase varit, poklizet a tak. Detem je 13 a 28 mesicu. Na gauci je skakat necham - v okoli neni nico co by si ublizili a jak manzel trvdi - nahoru nepoleti a dole je najdem
Ne, deti maji volnost v ramci moznosti aby si navzajem neublizili - urcite jim za prdeli nestojim.