Odchod manžela

Tinka1983 píše:
Ahoj holky,
mám za sebou něco podobného.Můj muž sice neměl milenku,ale opustil nás ze dne na den před rokem a půl.Zanechal mi po sobě jen dluhy a dluhy, zůstala jsem s malou sama.Zdůvodnil to tim,že je ve stresu…řekl mi to po telefonu naposledy jsem ho viděla před rokem.je cizinec, o malou se nezajímá,nikdy neposlal ani korunu,nevím kde je,rozvod se táhne skoro rok a ještě to asi potrvá…už se nehroutím,už dokážu pochopit,že dva lidi se rozejdou,to přebolí,ale nedokážu pochopit,jak se někdo dokáže vykašlat na svoje dítě,byl u porodu a rok se vedle něj probouzel.to prostě pochopit nedokážu. Dnes jsem ráda, že jsem sama,život mě stále učí,malá je zdravá,krásná a zlobivá mám fajn podnájem,práci a znovu chuť do života.Posílám všem hodně síly,je to potřeba.Pampeliško vydrž, je to těžké,vím,ale přejde to.je to jako nemoc, chvíli trvá než se „vyléčíš“, ale bude dobře,hodně sil!!!!

Tak Tinko, u mě úplně stejné. Je ex je Čech. Taky dluhy, ze dne na den, už to podle něj „nemohl ustát“! Našel si ženskou, znal ji něco přes měsíc, aby měl sílu někam odejít, protože sám být nedokáže. Po ně dluhy několik milionů. Já končila mateřskou s druhým, takže bez práce, vše se muselo prodat, taky jsem šla do podnájmu, ale pěkného, kamarádky mi pomohly.
Bylo to hrozné, ale už je to relativně pryč, teď se snažím dát do kupy i svůj osobní život, dluhy už jsou pryč, děti relativně v pohodě. Takže teď si jen někoho najít…
Všechno chce čas, nic neuspěcháte, ale trvalo mi to skoro 4 roky, než jsem na to přišla. Ale povedlo se, dluhy pryč, teď jsem ve vlastním, i když malém a na hypo, exekutoři zažehnáni, tak se můžu zaměřit konečně na sebe.

Většinou jsou to ženský co ještě žádné děti nemají, ta mého manžela ještě popichovalaže nechápe proč na něj v noci nečekám než přijde z práce a chodím ve 22h.spát, prostě úúúlet!!! 

ahojte........prečítala som si skoro celu diskusiu a zial neustale sa mi potvrdzuje to, co si myslim o chlapoch… 80% z nich su zvierata naucene len brat, vychutnavat sex, jedlo a pohodlie a právom samca ziadaju od zeny aby bola stale sexy, usmiata, nekonfliktna, poriadkumilovna, milo stebotava a plnila vsetko co mu na ociach vidi. Samec chce a mysli si, že ma od zeny, priatelky, milenky ci manzelky pravo na to, aby ho utesila ked je smutny, nakrmila ked je hladny, zasulozila ked chce sex, neobtazovala ho ked je zaneprazdneny, a pri tom, ho neustale obdivovala, uctievala, bola neustale svieza, sexy a upravena, aby nemala vykyvy nálady, aby nemala nikdy zlu naladu aby pochopila ako straaasne tazko kazdy chlap pracuje a najviac on. No a milé ženy, priznajme si, že my to tym chlapom plníme, naozaj sme také- ale len ked spolu chodíme a sme v stádiu zamilovanosti. Ked ale pride zivotny a manzelsky stereotyp, nie je uz cas na to aby sme boli take ako som opísala. jednoducho uz na to nie je cas. A nie je na to ani sukromie, nezijeme uz oddelene a nutne nas musi vidiet aj v stadiu neoholenych noh a intimnych partii, s natáčkami alebo nenamalovanu. Uz nemáme vlastne sukromie, aby sme sa v nom vyburili a tam skryvali svoje zatial nenamalovane oči a neoholené nohy. Zijeme spolu, a teda manžel vidi svoju ženu nielen usmiatu ale aj nahnevanu, unavenu, zufalu, nevyspatu. A toto vsetko sa 100× zosilni s tehotenstvom a narodenim dietata. Manzelka beha po dobe v pyzame, strapatá s deckom na prsiach, zíva, nemá náladu lebo už mesiac poriadne nespala a spánok najbližšie mesiace v nedohladne. Je v strese lebo namiesto toho aby si pospala ked mimino zahajká ide varit a upratovat a žehliť a prať. Casto az neskoro poobede si žena uvedomí že je v pyžame… uvedomuje si že je ako mátoha, že vyzera strasne, ale nemá silu a volu a ani cas a priestor aby to zmenila. Samec-manžel po počiatočnej euforii z toho, že jeho spermia sa vyklubala na svet v podobe dietata zistuje, že mu nastal doma chaos. Doma ho čaka hormonalne labilna, bledá, vycerpaná, nevyspatá, podráždená žena, nenamalovana, rozgajdaná. Zrazu má ten chlap pred sebou pribratú, spuchnutú, unavenu zenskú a malý nekomunikatívny uzlík , ktorý len narieka po nociach a vyzaduje neustalu pozornost. Samec sa cíti podvedený, že si vzal sexicu, ktorá sa na neho usmievala, bolo milá a tolerantná, chtiva sexu, pozorná a zrazu- chodi mu po dome mátoha, ktorá mechanicky vykonáva nutné práce a zameriava sa len na dieta. A to posledné po čom vyčerpaná žena tuži je sex.
Samec chlap sa najprv cuduje co sa to so zenou stalo v tehotenstve a po porode, urobi nejake nespokojne gestá, že uz sa okolo neho nevrti a sladko na neho nezmurka ked pride z práce, urobi si sam dobre, ked jeho snahy o vecerny sex zlyhaju a........vsetko sa zo dna na den horsi a horsi, až nakoniec samec-chlap dospeje k nazoru a pocitu, že je pre neho doma dusno, že nemá pokoj, že sa v noci nevyspí, že jedlo nie je take ako bývalo, že namiesto ženy má czudziu skaredu ropuchu, co je vecne naduta a nespokojná a zádrapcivá. Cíti, že je na pokraji záujmu, jeho ego klesá, chlapska hrdost sa znižuje, trpí, neciti sa dobre.
Napokon sa mu kazda ina zena coje len trochu namalovana zda atraktivna, kazdy usmev od cudzej ženy je sexy a zdvíha mu ego. A v tomto momente sa zo samca stáva trucovite pozitkárske decko, ktoré chce byt rozmaznávané. Chce pocítiť že o neho iné stoja, že si ho vážia a tak sa upne k prvej pritazlivej zenskej, ktorá je po ruke.Ak je taká ženská osamelá, rozvedená atd, tak okamzite vyciti citovo oslabeného jedinca a ide do utoku. Taká zenská je ako balzam na dušu samca-chlapa. A predstavte si ten rozdiel. Doma taká manželka ako som opisala a v trebars v práci kolegyna laškujúca, zvádzajúce, vsechápavá, prítulná, tolerantná, no skrátka herečka čo hrá dokonalú ženu a tým sa snaží vytvárať co najvacsi kontrast medzi nou a manzelkou co má chlap doma. manželka nemá šancu. manželka s malým kojencom nemá cas dve hodiny behat po meste a zhánat sexi pradielko a cely den sa psychicky a fyzicky pripravovat na vecer, kedy samca ocari a zvedie a vasnivo sa pomiluje.
Samec je ocarený, porovnava manzelku a potencialnu milenku a zistuje že u milenky má vsetko to čo kedy chcel od manželky. On uz viac nemá dilemu, ego, jesitnost su silnejsie než pokrvne puta k detom. Uziva si a takto akosi tresta manzelku za to, že sa nesnazila byt sexi aj pocas porodnych bolesti.
Konce bývaju rozne: samec sa vrati k manzelke, alebo sa nevrati.......to uz je nepodstatné.
Chcela som napísať dovody, prečo je tak vela rozchodov počas tehotenstva a pocas prvých rokov manželstva, a to kde je toho zdroj.
Ono sa to zda nespravodlive, ze vsetky tie starosti materstva su na zene, ale zasa na druhejs trane ziaden chlap, ani ten najlepsi otec si nikdy tak nevychutná pocit mat dieta, nikdy nemoze pocitovat to co matka (ak to nie je krkavcia mater) a nikdy nebude mat take puto k dietatu ako matka. Tým nechcem povedať že chlapi nevedia mať radi deti.
Smekam klobouk pred CHlapmi, ktorí su inteligenti, empatickí a miluju svoju zenu natolko, že cez lásku k nej nevidia jej kilá navyse, neoholené nohy, kruhy pod očami, chapu že je najtažsia práca na svete starat sa o dieta a stratu komfortu, ktorý mali dovtedy si nevynahradzuju súložou a falošným usmevom inej ženy-lovkyne.

pre pampelisku
ked budes mat cas, precitaj si ten dlhy prispevok co som napisala vyssie. Urcite v nom najdes priciny rozchodu a odcudzenia. Zial tvoj manzel je jeden z tych mnohych, ktory neznesu stratu komfortu, neznesu aby pozornost voci nim bola znizena a boli ochudobnovani na ukor hoci aj vlastnych deti. Dokonca takyto manzelia vedia brat deti ako pritaz a malých parazitíkov, ktorí im zničili manzelský zivot.
Ako som tak premyslala nad tym co si pisala, domnievam sa, ze tvoj manzel je zamilovany do milenky. Ty mu pises a neustale sa snazis mat s nim nejaky kontakt. nerob to. Vies ako to asi pocituje on? precita si spravu od teba, zatvari sa podrazdene, znechutene, prečita ju milenke a spolocne debatuju o tvojej neznesitelnej povahe a o tom ako sa vnucujes. Kazdou spravou, dopisom, mailom im dávaš novu a novu temu na debatu, na to aby sa oni dvaja na tvoj ukor utuzovali. Kazdy kontakt od teba ho viac a viac popudzuje a primkyna k milenke. Viem co chces dopismi, mailami ci sms kami dosiahnut- ale nema to ten ucinok, celkom iste nie, aspon nie teraz. teraz este nie je schopny uvazovat a premyslat a zvazovat. Teraz obetuje teba, rodinu, deti vsetko kvoli milenke.
Viem ako velmi ta to nuti napisat mu, precitat si od neho aspon slovicko, rozpravat sa s nim o hocicom. Viem ako ta to boli, ako si sa citila, ako to strasne bolí na hrudi, to nebola len dusevna bolest, to vie boliet fyzicky. A do toho ten zmetok v hlave, je to pravda? nie je to pravda? snivalo sa mi to alebo to je naozaj? naozajstny pocit ze to nevydrzis, že sa to nedá, ze neprezijes dalsi den. Poptom to vyostri este zvratena tuzba vediet o tej milenke co je zac ako vyzera, ci je taka krasna alebo co a co ma take co ty nemas.......
Vsetky tieto pocity MUSELI byt, bola by si nadclovek, aby si to len tak hodila cez hlavu a povedala si, že kaslem na to bude sa zit dalej...... …smies plakat, nervovo sa rutit, vycitat si, nadávat..... to vsetko je OK a pomaha zbavit sa stresu a nikdy si to nebudes davat za zlé. Ale NIKDY sa neponizuj, lebo to si budes potom vycítat a za to sa hanbit. Nemozes si zachovat teraz jeho ani rodinu ako bola, ale mozes si zachovat hrdost. Viem, znie to ako klise a fraza, ale ma to obrovsky dopad na tvoju psychohygienu do buduceho zivota. Za 10 rokov sa len zlahka zachmusris pri spomienke na neho, ale spomienka ako si sa mu podlizovala, prosila ho, zobrala o jeho priazen a slová ked o to vonkoncom nestal, ti bude vlievat rumenec do tvare od hanby.
Vydrz to, len to probuh vydrz.
nebudem pisat, že tvoj manzel je slaboch a boji sa zodpovednosti, problemov a komplikacii, to ti pisali uz ostatne dievcata. Raz, a to myslim doslova RAZ, za par mesiacov nastane stereotyp a pominie ocarenie z jeho milenky a az potom mu zacni písat, opatrne nepodliezavo.......pol roka máš odo mna zákaz vtierat sa mu
samozrejme, ze vztah k detom treba riesit, ale len odtial potial, nic viac, ani slovko o vztahu k tebe. len vecne stručne a k veci (o detoch).
Strasne vela dievcat, zien a maminiek na emimine ti drzi palce a bude ta podporovat 

j.pampeliska píše:
Mockrat ti dekuji. Potrebuji toto slyset/cist.
Mam problem s nim komunikovat, vzdy mneto srazi k zemi. Kdyz nejsme v kontaktu jsem relativne v pohode, ale jakmile se ove jsem v hajzlu 

Dnes napsal ze chce na sobotu kluka. Budou u ni doma, ona tam pry nebude. Rekla jsem ze s tim nesouhlasim, ze nechci aby nase dite bylo v jejim byte. At si ho vezme na dopoledne ven tady u nas v parku. Rekl ze tedy neprijede.

Rodice a jeho segra mi to rozmluvili. Vidi zajmy ditete. Tak jsem mu tedy napsala at si ho vyzvedne v 8:30 a vrati v 17. Zatim se neozval.

Doprdele. To tak silene boli. Kdyby nezil s ni. Kdyby bydlel sam jak rika ze hleda bydleni tak bych mu ho dala s vetsim klidem. Vim ze jednoho dne bude mit novou partnerku. Ja ale nechci aby byla takova bezpaterni svine v blizkosti meho ditete.
Hrozne to boli. Boli to o to vic ze vim, ze kdyby se ridil city byl by davno zpatky. Ale on posloucha jentu svoji zabednenou hlavu.

Nemůžeš ho změnit. Ale můžeš ho vítat upravená, svěží a pronést něco ve smyslu „to je super, že mám volno, telefon na mě máš a v těch pět budu doma.“
Dítě nevním, že je to svině bezpáteřní, to vadí Tobě. A - proč? Když chtěl odejít, tak by si důvod našel. Je lepší malý důvod, který ho nejspíš omrzí, než velký důvod. Pak by Ti dělal třeba s dětma problémy.

Tinka1983 píše:
Pampeliško tak to je mi líto,ale pořád si myslím,že za něj mluví jeho „pobláznění“.Každopádně uvidíš,informuj jsem překvapená kolik podobných příběhů tady nacházím…a kolik chlapů se na nás holky s dětmi dokáže vykašlat…čím to je?je to tím, že jim ukazujeme že jsme silné a samostatné a oni pak vědí že to zvládneme a nebo je to výchovou v jejich rodině a dnešní dobou? Hlava mi to nebere…

za mě je hlavní problém v komunikaci, nevím jak jinde, ale my jsme se na tom shodli, ano problémy vznikly s narozením dcery a prohlubovaly se. Já se snažila řešit, ale z něj nikdy nevylezlo jádro problému a to že se cítí odstrčený že už není na prvním místě. To jsem se dozvěděla až po objevení milenky, jeho odchodu na týden a dalšímu rozebírání situace. Teď chceme zkusit dalšího prcka a já se trochu bojím aby se to neopakovalo. Ze svých chyb se umím poučit ale nevím jak on.  

A moje psycholožka mi taky říkala že je to o vyzrálosti chlapů. že většina chlapů nejdřív potřebuje vybudovat nějakou kariéru a až pak je pro ně důležitá ta rodina, což prý bývá až kolem 35. roku. Mému teď bude 34 a je fakt že kariéru teprv buduje. TAkže asi i na tom něco bude. 

Anonymní píše:

Levandule7 píše:
Většinou jsou to ženský co ještě žádné děti nemají, ta mého manžela ještě popichovalaže nechápe proč na něj v noci nečekám než přijde z práce a chodím ve 22h.spát, prostě úúúlet!!!

u nás to byla rozvedená s poměrně velkým dítětem cca 9 let takže je to asi různé

Tak ta „naše“ se čerstvě rozvedla a má 2 kluky školou povinné (první a druhý stupeň).