Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky.
Byla jsem u psycholozky, manzel par hodin prede mnou. Mam docela dobry pocit. Zni to hrozne ale zda se ze ho to dostalo. Nevim jestli to bude mit na nas nejaky vliv. Kazdopadne mu asi trochu otevrela oci. A zrejme donutila aby si i trochu otevrel srdce, protoze nejde resit vse racionalne…
Uvidíš, můj ex taky byl u psycholožky, na pár měsíců to pomohlo a pak bylo všechno ve starých kolejích. Stejně se nevrátil. Pořád je to u vás čerstvé, nedivím se, že ho terapka chytla za srdíčko. Ale může se oklepat a jít dál. Uvidíš, nechci malovat čerta na zeď, jen vlastní zkušenost. ![]()
Ahoj holky, zrovna jsem dočetla vaší diskuzi.
I já bohužel řeším podobnou situaci, můj muž mi před vánocemi oznámil, že se zamiloval do kolegyně.
Během svátků jsme prošli fázemi - rozvod, neví, jak by mohl s námi (máme pětiletou dceru) dál žít jakoby nic, „srdci neporučíš“; následovala fáze „rozchod s milenkou“, protože nedokáže odejít kvůli dítěti, nicméně miluje ji; až k dnešnímu stavu „pokusíme se znovu“, všechno jsme si vyříkali, pořád jsme řešili, chyby byly na obou stranách.
Momentálně se snažíme, plánujeme krátkodobou budoucnost (výlety apod.), dokonce mi ve slabé chvilce (sex) řekl, že mě miluje. Což mě tedy samozřejmě rozbrečelo.
Nevím jistě, jestli to ustojíme, ale jsem ráda, že jsem zjistila dvě věci: v opravdové krizi nejsem hysterická (překvápko
) a manžel přes své rozbouřené hormony není žádný hajzl…
Přeju vám do nového roku hodně sil, věřím, že příští Vánoce budeme mít všichni mnohem veselejší ![]()
Můj ex se rozhodl ze dne den (pro mě ze dne na den), prostě oznámil, že už nepřijde. U nás bylo spousta dluhů, ale berlička pro něj byla milenka. Prvních půl roku mi finančně i pomáhal, nad alimenty, pak se to začalo zhoršovat. Jeho přístup finanční, ke mě i k dětem. Teď jsme čtvrtým rokem od sebe, děti k němu nechtějí chodit, peníze platí jakž takž, ale také bylo období, kdy půl roku neplatil ani korunu. A zdá se mi, že se averze ke mě paradoxně zvyšuje. A to se snažím nevyvolávat hádky.
annaaaaa píše:
Můj ex se rozhodl ze dne den (pro mě ze dne na den), prostě oznámil, že už nepřijde. U nás bylo spousta dluhů, ale berlička pro něj byla milenka. Prvních půl roku mi finančně i pomáhal, nad alimenty, pak se to začalo zhoršovat. Jeho přístup finanční, ke mě i k dětem. Teď jsme čtvrtým rokem od sebe, děti k němu nechtějí chodit, peníze platí jakž takž, ale také bylo období, kdy půl roku neplatil ani korunu. A zdá se mi, že se averze ke mě paradoxně zvyšuje. A to se snažím nevyvolávat hádky.
Já si myslím, že není spokojený se svým životem, jinak by byl v poho. Možná lituje, že odešel, ale už to nejde vrátit. Třeba Ti závidí to jak žiješ i vztah s dětmi. Mám úplně stejný pocit z tatínka svého dítěte, viděla jsem ho za poslední rok jenom párkrát, ale neposeděl, pořád chodil sem a tam a občas z něj vypadl nějaký naprostý nesmysl jako třeba hláška: Ty máš aspoň dům. (jen tak mimochodem je ženatý a mají spolu taky nějaký domek u lesa)
green-eye píše:
Ahoj holky, zrovna jsem dočetla vaší diskuzi.
I já bohužel řeším podobnou situaci, můj muž mi před vánocemi oznámil, že se zamiloval do kolegyně.
Během svátků jsme prošli fázemi - rozvod, neví, jak by mohl s námi (máme pětiletou dceru) dál žít jakoby nic, „srdci neporučíš“; následovala fáze „rozchod s milenkou“, protože nedokáže odejít kvůli dítěti, nicméně miluje ji; až k dnešnímu stavu „pokusíme se znovu“, všechno jsme si vyříkali, pořád jsme řešili, chyby byly na obou stranách.
Momentálně se snažíme, plánujeme krátkodobou budoucnost (výlety apod.), dokonce mi ve slabé chvilce (sex) řekl, že mě miluje. Což mě tedy samozřejmě rozbrečelo.
Nevím jistě, jestli to ustojíme, ale jsem ráda, že jsem zjistila dvě věci: v opravdové krizi nejsem hysterická (překvápko) a manžel přes své rozbouřené hormony není žádný hajzl…
Přeju vám do nového roku hodně sil, věřím, že příští Vánoce budeme mít všichni mnohem veselejší
tak to jsme ve stejné fázi a ve stejném citovém rozpložení, držím palce ať to ustojíte a jak se říká vše zlé je k něčemu dobré
![]()
Pampeliško,věř tomu, že milovat budeš a možné ještě víc
Jsem toho důkazem (po předchozím 8mi letém vztahu), ale s důvěrou je to opravdu horší. Nemůžeme si říkat, že už to nebude nikdy takové, protože bychom se zastavili a přestali hledat to hezké, co zrovna tebe čeká ![]()
Jo jo, s důvěrou jsem na tom stejně. Mám ji hrozně málo, když se zkouším seznámit, tak tam v duchu pořád hledám mouchy, mám strach, aby mi nelhal, nebyl vypočítavý atd. Sama sobě s tím lezu na nervy, ale nemůžu si pomoct. Už jsem s někým žila, nevyšlo to. A protože pak do toho zapojuju i děti, je problém se někomu otevřít a pustit ho k sobě.
I si v poslední době říkám, co můžu chlapovi nabídnout. Sama nevím. Dvě děti na krku, peněz nic moc, byt malý…, věk se taky krátí.. nevím, mám z toho strach ![]()
Vykašli se na chlapy a začni žít. On se nějaký najde, ale když si budeš říkat, jaká jsi chudinka, najdeš chudinku. Zkus tyhle myšlenky úplně škrtnout ( je to těžké, myslet jen na pozitivní věci, ale fakt to jde ). A pak se nech překvapit
P.S. Minimálně tím naštveš bývalého a to za ten pozitivní výraz stojí
„Nejlepší pomsta je spokojený život.“
To je krasne napsane. Kez bych to nekdy dokazala… Ale je videt ze cas je fakt nejlepsi lek. Zacinaji se zkracovat ty stavy beznadeje, smutku atd.
j.pampeliska píše:
To je krasne napsane. Kez bych to nekdy dokazala… Ale je videt ze cas je fakt nejlepsi lek. Zacinaji se zkracovat ty stavy beznadeje, smutku atd.
Já kdysi odešla od mužského navečer v pátek se sedmi stovkama v kapse, čtrnácti dny do nejbližší výplaty, rodiči přes sto kilometrů daleko a bez ubytování - sbalila jsem se a kamarádka mi pomohla odvézt moje věci do práce, kde jsem nastoupila na noční. Tehdy jsem se rozhodla, že už budu mít krásný život a nic jiného nepřipustím. V sobotu ráno mi nabídl šéf, že když u nich zůstanu, můžu bydlet v práci. Pak jsem v neděli odjela k rodičům, vrátila se po plánovaném volnu v pátek s poslední stovkou v kapse, šéf si mě zavolal a nabídl mi, že pokud se příští týden vzdám studijního volna a budu dělat vedlejšák, na který on nemá čas ( průvodcovství na týden ), dostanu za to nějaké peníze - bylo jich tolik, že jsem v pohodě přežila do další výplaty. Během tří měsíců jsem za bývalého doplatila půjčku, na které jsme byli oba, něco ušetřila tím, že jsem bydlela v práci, a ačkoli jsem tvrdila, že chlapa už nikdy a že odejdu z Evropy, stihla jsem se po těch třech měsících i zamilovat a už tři a půl roku mám opravdového chlapa a ne hroutící se agresivně alkoholickou parodii na něj.
Jeee, holky, jen víc pozitivních příkladů sem!
Je super vidět, že i bez partnera jde mít spokojený život. I když s jedním příjmem to nikdy nebude jednoduché…
Green-eye - vypadá to, že Tvůj manžel je opravdu na vážkách. Tak snad nebudete ani jeden litovat, ať to dopadne jakkoli. Držím palce, abyste byli spokojení ![]()
Dobře, něco pozitivního
, dneska jdu na rande, uvidíme se teprve podruhý, tak si držím palce. Vlasy včera dcerou obarveny do slušivého odstínu, sukně, brož na svetru a razím ![]()
j.pampeliska píše:
To je krasne napsane. Kez bych to nekdy dokazala… Ale je videt ze cas je fakt nejlepsi lek. Zacinaji se zkracovat ty stavy beznadeje, smutku atd.
Ahoj, jak dlouho už to je co ti manžel odešel? Mě manžel opustil před 3 mi dny a je mi na umření, nebýt dětí hodím si to.
Jeee tak take drzim palce. Hezky si to uzijte.
Mne se rano ozval manzel ze chce na sobotu syna… Vim ze mu ho musim dat. Ale vse se ve mne sevrelo ze muj syn bude travit cas u ni. U ty nemoralni kurvy…