Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nervy ze samoty
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.12.11 17:15
Nemáte někde v blízkosti alespoň nějaké mateřské centrum? Nebo nějakou kavárnu, cukrárnu, knihovnu s dětským koutkem?
Předpokládám, že je to první děťátko. Ono to těm chlapům někdy trvá (u nás to přišlo až s druhým), než to trochu zažijou a začnou se dětem víc věnovat.
Nemáš možnost občas nechat pohlídat babičku? Nebo nechat o víkendu doma muže s dítětem? Mohla by jsi si vyrazit alespoň na masáž, na kus řeči s kamarádkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Metamorphosis
3.12.11 17:22
Menzelová kdysi v nějakém rozhovoru řekla, že mají s Menzelem dohodu, že on má dceru jeden den v týdnu na starosti a ona má ten den jen pro sebe..
Což mi přijde super - manžel asi pracuje od pondělí do pátku, ty de facto taky, takže sobotu a neděli si rozdělte na půl.. Sice po něm asi už nemůžeš chtít, aby taky vypral a uklidil… Ale už tohle je fajn.. A plánuj si ten den kamarádky a jakékoli venkovní akce, co jdou - kino, bazén, procházka, nakupování, co já vím… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.11 17:23
Tak ráda bych,ale pořád mám syna u sebe,protože kojím…Pořád si říkám,že si musím počkat,ale nemám nikoho komu bych ho dala pohlídat…hlavně by mě to strašně trápilo..je mu 8měsíců..občas se s kámoškama sejdu,ale není to ono…trávím každý den doma…jen nakoupit a pak zas doma…a když je konečně víkend a přítel je doma je bud v trapu nebo spí nrebo se válí u TV…nechce se mi na to dívat… 
- Citovat
- Upravit
3.12.11 17:27
Záleží i jak chlap moc pracuje, jak je doma a tak, každá domácsot to má jinak. Je rozdíl, když clap sedí v kanceláři přijde ve tři domů a nebo chlap co má fyzickou práci a dělá do 6 večera a někdy i víkendy…Tím samozřejmě neřkám, že se nemá zapojovat o dítě..
Měla jsem to stejné.. jakoby jsem to psala já,ale zjistila jsem, že manžel je na toms tejně, že orpavdu je z práce hodně unavený, přijde domů, v noci se taky nevyspí a v práci je jak mátoha - zuby, když malý plakal, nemoc, krmení atd..
Nám pomohlo toto.. V sobotu ráno vstával on a já si vyspávala - třeba do 9 .. a nebo opačně a řeknu ti, že i toto pomohlo, kdy ráno malý začal plakat, tak šel manžel a už mu udělal mléko, sedl si s ním pustil s televizu, malého si dal k sobě na pohovku pil ranní mléko, uvařil čaj a já jsem zatím pospávala.. Máme do teď 
Protože většinou jsem byla otrávená a štěkali jsme kdo ráno půjde pro malého, když se vzbudil a takto ten víkend byl klidnější..
A byly jsme domluvení, že v sobotu se budeme válet- to je myšleno v nadsázce, ale budem doma, ale v neděli jedem někde na výlet…
myslím si, že máš ponorku, že si sama, žádný program, pořád dokola…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.12.11 17:32
Ahojky, měla jsem to úplně stejně jako ty - nikdo mě nechápal. Vždyť být na mateřské a mít dítě je nejúžasnější věc na světě, nemuset do práce, být si doma v pohodičce a klídku - to mi říkali hlavně ti, kteří nemají děti. Jenže já měla malého neposedu, v kočáru ani náhodou, ven se to nedalo. Denně jsem byla vyřízená. Víkendy jsem protrpěla - přítel spal do doby než šel malý spát odpolko a pak vstal, kdy já uléhala k odpolednímu klidu a to bylo - co budeme jíst, co budeme dělat apod. Jeho vylehávání u TV nebo sezení u PC, že malý se zabaví sám. Tak to bylo pořád, týden co týden, až jsem ho začala nenávidět a dostala k němu odstup - fyzický i psychický. Dnes je malému 27měsíců - přítel jezdí kamionem (bylo to nejlepší řešení, pak snad už jen rozchod) a já jsem stále s malým sama, jen s tím rozdílem, že už si umím „řešit čas“, protože teď už to jde, jít ven, jít do koutku atd. Skutečně ti radím, stačí zajít do koutku, třeba i na hodinku, pokoukat tam po jiných dětech, změnit myšlenky, cesta tam i zpátky taky zabere čas a člověk je plný dojmů a v této zimě se domů i těší:))) Tak teď fungujeme my, jsme z Prahy. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.11 17:39
Ten nápor na psychiku je fakt šílenej. Sama s tím mám problémy … ale poradím s něčím jiným - nevoď malýho za ruce. Jednou se pustí sám a půjde. Někdy po roce. Vodit se stejně nemá. Tvoje záda ti poděkujou. Chvíli si to ještě bude vynucovat. Ale pak klídek a pohoda. Bude lítat kolem nábytku.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.12.11 17:44
Jste hodné,že píšete…potřebovala sem nějaké názory a tak..každý mi totiž říká,že to je na rozchod,protože oni mají doma lepšího..Kdyby byl úplně nejhorší tak sním ani nemám dítě,ale horší je,že mi přijde jako bych ty chyby předtím neviděla..Má ze mě služku-dělám úplně vše(nevadí mi prát,žehlit nebo tak)ale uklízím po něm nádobí,odpadky,ponožky..prostě vše a neustále mu říkám,že mi akorát přidělává práci..nevím no…práci vykonává fyzicky..chápu,že je unavenej,ale to já přece taky…a to i psychicky..on je alespon mezi lidmi a může si s nimi pak zajít na pivo..Já sedím doma na zadku s prckem a nevím coby..snažím se nám denně něco vymyslet a zezačátku to šlo,ale ted mi docházejí nápady a síla…nelepší kámošky co maj prcky se mi odtsěhovaly za Prahu 
- Citovat
- Upravit
3.12.11 17:47
Ahoj,
to je jako bych to psala já. První rok dětí jsem doma protrpěla a probrečela. Manžel neustále v práci, víkendy prospal a proležel na gauči u tv s pc na klíně. A nepomohlo nic. Tak jsem si říkala, že jsou děti malé a prostě musím vydržet. Po roce dětí se to zlepšilo, náš vztah teda dostal šíleně zabrat, ale časem to sedlo a nějak jsme si zajeli systém. Neříkám, že to občas neskřípe a já doma nešílím a nenadávám, ale fungujeme. Jakmile to šlo, začala jsem mu nechávat děti a chodila spát nebo plavat nebo nakupovat. Ono i to jedno odpo pomůže. A v týdnu jsem si sehnala hlídání, jednou někdy dvakrát týdně mi přijde kamarádka na 2-3hodiny pohlídat a musím říct, že je to moc příjemné.
Jo a taky jsme zavedli, že jeden den z víkendu je doma a druhý den jdeme ven všichni nebo jen manžel a děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 17:52
Nenech se zakladatelko vydeptat těmihle názory, že máte jít od sebe a jak je to hrozné. Přítel tě má určitě moc rád a vaše dítko taky. Já to měla úplně stejné, i stejné stavy a pocity, a jsme stále spolu, tak klid. Bude to lepší, jen to chce zajet nějaký systém, který bude vyhovovat oběma. Někteří chlapi jsou natvrdlejší a delší dobu jim trvá, než jim některé věci doklapnou. Tak klid. Začni tím, že budeš občas chodit ven bez dítka, i dvě hodiny odpoledne fakt dělají divy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 17:53
A ten podzim/ zima na náladě zrovna nepřidá, co? Mně strašně moc pomáhá vídat pravidelně kamarádky, po každém setkání jsem na docela dlouhou dobu nabitá. Sice chvíli trvalo, než jsem našla podobně smýšlející holky, ale teď jsem fakt ráda, že je mám.
K chlapovi, já si nemůžu vůbec na nic stěžovat - manžel mi pomáhá se vším, hlavně se synem. Ale i tak mi z domácího pobytu někdy prostě „hrabe“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 18:02
holkas vydrž,za rok budeš psát,že se doma nudíš,že tě dítě nepotřebuje a ty lezeš po zdi nudou 
Taky mám chlapa,co dělá celý dny a noci,když je doma,tak je tak unavenej,že ho raděj nechávám dospat(točí volantem tak by bylo vo hubu ještě po něm chtít servis nad malou),mám těch dětí povíc,to poslední věkově asi někde jako ty,občas bych taky řvala(psychika),ale bojuju jak das. Jezdím ven na 2-3 hodiny každý den-prostě kolem poledne pravidelně balím kočár a jedem provětrat hlavy a malou prospat na čerstvý vzduch,někdy toho zneužívám,nechávám ji spát v kočáře na dvoře a mezitím si doma dělám,co je nutné. Občas dávám scuka se známými,kafčo apod v dětské kavárně,dítko se ti vyřádí a tobě se taky uleví, když je čas a to je fakt málo,jedem s chlapem a dětma na plavečák,nebo já mu nechám na 4 hodiny malou a jedu s dcerou na koně…
Nehledej v tom trable,pokus se sama na všechno dívat jinýma očima a zkus se zaměstnat jinak,než neustálým sezením doma,kup voucher pro vás tři někam,taky to tak dělám,taky plánuju a je to fajn
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 18:03
A co když naplánuješ nějakou akci, to jako se vzepře a nikam nechce?
Za druhý, já u prvního dítka dost to kojení baštila. A pak jsem zjistila, že dítěti se vůůůbec nic nestane, když dostane jednou za čas flašku s UM. Maminka má taky právo být někdy jenom ženská a partnerka. Pokud nebudete spolu nic podnikat, váš vztah půjde do pytle (osobní zkušenost).
Takže naplánuj nějaký výlet, návštěvu, cokoliv, ať se něco děje, on si zvykne.
Jinak první rok prvního dítěte je prý nejtěžší zkouška vztahu. Ženský si představujou miminečko, celé rozněžnělé a přitom jim skočí partnerská krize za krk. Ale na partnerství se musí pracovat, nejde přeci říct, že teď nás teda spojuje to dítě, tak už se nemusíme před sebou snažit o něco.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.12.11 18:22
jak já tohle potřebovala..moc děkuju všem co sem píšete…Myslím,že bych asi měla zavést to,že nechám malého doma a někam zmizím aspon na pár…Nechci,aby to vyznělo nějak zle-syna samozdřejmě nadevše miluju,ale asi mi z toho začíná hrabat a přítel potřebuje poznat to jaké to je přebrat veškerou zodpovědnost..Nikdy sem netrávila čas doma..Už mě ale ani nebaví chodit ven s lidmi co vůbec neví o čem je život s dětmi..(Je mi 22 a kolem mě mají všichni úplně jiný život)Vůbec mi nevadí,že nemůžu chodit někam po nocích,ale potřebuju vyventilovat hlavu..Je pravda,že ted mám pár kamarádek,které prcky čerstvě mají nebo čekají takže až to budou mít taky trochu zaběhlé tak to bude asi jinak…Asi mi jde ale hlavně o tu domácnost…Vadí mi,že od něho něco očekávám a můžu čekat donekonečna…Říkám si od porodu,že to chce čas,ale nějak mi dochází trpělivost..Nepřemýšlím o tom,že bych odešla,protože to by bylo unáhlené,ale nějakou změnu to rozhodně chce…Mám bohužel ale partnera,který si nerad povídá a problémech..Zatímco já sem člověk komunikativní a potřebuju si promluvit on je schopný mi ani neodpovědět nebo říct jen nevim…to mě dokáže dožrat..pak nevím co si mám myslet… 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím maminky…hodně sem přemýšlela než sem se rozhodla svěřit se zrovna tady,ale tak nějak nemám komu..když to řeknu kamarádkam tak je hned vše kolem mě totální průser..Jde o to,že sem neustále doma sama s malym(vzhledem k tomu,že je zima)a mě to začíná tak trochu přerůstat přes hlavu..Dítko pořád v pohybu,protože se naučil stavět k věcem a chce pochodovat takže já sem ráda,že si vůbec za ten den sednu když usne..Tak nějak sem s tím počítala,ale trápí mě,že přítel si ani ve snu neumí představit jaké to je a z čeho sem unavená a na nervy..O víkendu pokaždé dlouho vyspává a nikam nechodíme.Kvůli němu na malého občas zakřičím..tak moc mě to trápí,ale mám prostě pocit,že mu musím nějak dát najevo,že to takhle dál nejde..Přítel pracuje celé dny a noci,ale když je doma tak musím říkat co má dělat,prosit ho,aby hlídal malého..prostě mám pocit,že ani zdaleka neví co to je být rodičem…Občas je to fajn,ale začínám si uvědomovat,že to mezi námi od odby co máme prcka je horší a horší…
říkám si jestli to takhle vydržím a dokdy?Vždyt jsme se měli tak rádi… 