Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odcizení manžela kvůli bydlení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
19.2.16 13:08
Odcizení manžela kvůli bydlení
Ahoj, najde se někdo, koho trápí podobný problém? Brali jsme se, protože jsme museli. Myslela jsem si, že si vezmeme hypotéku a koupíme byt ve městě, kde jsme oba pracovali. Manžel měl ale možnost přenechat si starý domek jeho babičky na vesnici asi 1 km od jeho bydliště, že bysme tam žili s jeho babičkou a dům postupně rekonstruovali. Mně se to od začátku nelíbilo, dům byl v hrozném stavu, babička nebyla moje krevní skupina, vesnice ani okolí mi taky nepadlo do oka, široko daleko nikdo, koho znám a já navrch sváteční řidička. Celé těhotenství jsme prakticky probrečela, vysvětlovala jsem mu svoje důvody, ale to nechtěl slyšet a mlel si pořád svou, že je to nejrozumnější a že to alespoň zkusíme. Nakonec jsem rezignovala a odkývala mu to.Moje největší chyba.Bylo to ještě horší, než jsem si myslela.Jeho rodiče skoro denně na neohlášené návštěvě, babička žila jen v okně a kamkoliv jsem se hnula, chtěla vědět kam jdu atd, po domě mi chodila kočka, které nesnáším(měli jsme společnou kuchyň, chodbu a koupelnu).A manžel, ten jezdil pozdě odpoledne a byl v pohodě. Ve volném čase jsme makali na domě a já z toho ani neměla radost. Připadala jsem si tam jak na návštěvě a cizí. Po narození syna gradovaly nečekané návštěvy jeho rodičů, bez zaklepání vcházeli dovnitř, i manžel už zakročil a měl s rodiči debatu. Tchyně se urazila a já měla výčitky. Podala jsem jí po čase prst a oni zas chňapli po ruce. Znovu vážná diskuse, tentokrát už úspěšná. Manžel to vzal jako úspěšný krok, že si dokáže obhájit území, ale já z toho radost neměla. Necítila jsem se tam i tak dobře. Ale jakékoliv debaty o tom končily stejně-hádkou. Že já jsem moc rozmazlená, zvyklá, že mi všechno spadne do klína, že se taky o to musím zasloužit, bla bla bla. Hrozně se mi odcizil. Teď už tam žijeme desátým rokem, máme dvě děti, které tady chodí do školy, babička už je asi 3.rokem u tchánovců, dům je asi z poloviny udělaný, vzali jsme si na to dvě půjčky. Už jsem si zvykla, nic jiného mi nezbylo, ale manželovi to nemůžu pořád odpustit.Je to skvělý táta, děti miluje, ale mě hrozně zklamal. Nebýt toho příšerného baráku, žili bysme úplně jinak, po svém a šťastně. Teď zrovna dostavěl garáž(na ní padla třetí půjčka) a čeká ho ještě velká přestavba, tlačí ho čas(několikrát odložil kolaudaci),nikdo z rodiny mu nepomáhá a je na to sám. Já jsem prakticky každý den s dětma do večera sama, po stálé práci má ještě živnost a ve volnu maká na baráku. Ale vypadá spokojeně, jeho ta práce na domě baví a těší ho výsledek(narozdíl ode mne-je mi šumafuk).Já pořád sním o jiném bydlení, bytě nebo domečku, ale jen našem, co bysme si našli oba společně. I když vím, že je to nereálné…Taky vím, že kdyby byl manžel pro a udělal to pro mě, hodně by se mezi námi změnilo..Základka je tady jen do páté třídy a děti budou časem muset dojíždět, výběr kamarádů tady taky není tak velký-dcera pořádnou kamarádku nemá…Máte někdo podobnou zkušenost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.16 13:13
@Nickyx píše:
Ahoj, najde se někdo, koho trápí podobný problém? Brali jsme se, protože jsme museli. Myslela jsem si, že si vezmeme hypotéku a koupíme byt ve městě, kde jsme oba pracovali. Manžel měl ale možnost přenechat si starý domek jeho babičky na vesnici asi 1 km od jeho bydliště, že bysme tam žili s jeho babičkou a dům postupně rekonstruovali. Mně se to od začátku nelíbilo, dům byl v hrozném stavu, babička nebyla moje krevní skupina, vesnice ani okolí mi taky nepadlo do oka, široko daleko nikdo, koho znám a já navrch sváteční řidička. Celé těhotenství jsme prakticky probrečela, vysvětlovala jsem mu svoje důvody, ale to nechtěl slyšet a mlel si pořád svou, že je to nejrozumnější a že to alespoň zkusíme. Nakonec jsem rezignovala a odkývala mu to.Moje největší chyba.Bylo to ještě horší, než jsem si myslela.Jeho rodiče skoro denně na neohlášené návštěvě, babička žila jen v okně a kamkoliv jsem se hnula, chtěla vědět kam jdu atd, po domě mi chodila kočka, které nesnáším(měli jsme společnou kuchyň, chodbu a koupelnu).A manžel, ten jezdil pozdě odpoledne a byl v pohodě. Ve volném čase jsme makali na domě a já z toho ani neměla radost. Připadala jsem si tam jak na návštěvě a cizí. Po narození syna gradovaly nečekané návštěvy jeho rodičů, bez zaklepání vcházeli dovnitř, i manžel už zakročil a měl s rodiči debatu. Tchyně se urazila a já měla výčitky. Podala jsem jí po čase prst a oni zas chňapli po ruce. Znovu vážná diskuse, tentokrát už úspěšná. Manžel to vzal jako úspěšný krok, že si dokáže obhájit území, ale já z toho radost neměla. Necítila jsem se tam i tak dobře. Ale jakékoliv debaty o tom končily stejně-hádkou. Že já jsem moc rozmazlená, zvyklá, že mi všechno spadne do klína, že se taky o to musím zasloužit, bla bla bla. Hrozně se mi odcizil. Teď už tam žijeme desátým rokem, máme dvě děti, které tady chodí do školy, babička už je asi 3.rokem u tchánovců, dům je asi z poloviny udělaný, vzali jsme si na to dvě půjčky. Už jsem si zvykla, nic jiného mi nezbylo, ale manželovi to nemůžu pořád odpustit.Je to skvělý táta, děti miluje, ale mě hrozně zklamal. Nebýt toho příšerného baráku, žili bysme úplně jinak, po svém a šťastně. Teď zrovna dostavěl garáž(na ní padla třetí půjčka) a čeká ho ještě velká přestavba, tlačí ho čas(několikrát odložil kolaudaci),nikdo z rodiny mu nepomáhá a je na to sám. Já jsem prakticky každý den s dětma do večera sama, po stálé práci má ještě živnost a ve volnu maká na baráku. Ale vypadá spokojeně, jeho ta práce na domě baví a těší ho výsledek(narozdíl ode mne-je mi šumafuk).Já pořád sním o jiném bydlení, bytě nebo domečku, ale jen našem, co bysme si našli oba společně. I když vím, že je to nereálné…Taky vím, že kdyby byl manžel pro a udělal to pro mě, hodně by se mezi námi změnilo..Základka je tady jen do páté třídy a děti budou časem muset dojíždět, výběr kamarádů tady taky není tak velký-dcera pořádnou kamarádku nemá…Máte někdo podobnou zkušenost?
Ne nebyli byste šťastní, možná ty bys chvilku byla, než bys vyrobila další problém 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
19.2.16 13:20
@zoidberg píše:
Ne nebyli byste šťastní, možná ty bys chvilku byla, než bys vyrobila další problém
Jaký problém vyrobila?
- Citovat
- Upravit
19.2.16 13:20
Promin, ale tak trochu si za to muzes sama. Barak si mu odsouhlasila a i kdyz jsi krajne nespokojena jste spolu dal a mate dalsi dite. Nechapu. Stastna v byte bys byla mozna jen ty, ale treba zas ne on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:21
@zoidberg píše:
Ne nebyli byste šťastní, možná ty bys chvilku byla, než bys vyrobila další problém
Vidím to stejně. Jako já mít možnost baráku, byť s babičkou, tak do toho jdu. Ukočírovat tchýn se vám podařilo. Babička prostě chtěla vědět, kam jdeš, to je tak těžký jí to říct. Mimochodem vím, o čem mluvíš, žili jsme s manželovou babičkou pár let. Kam jdeme jsem jí říkala už jenom proto, aby mě nehledala, neměla o mě strach, případně kdyby se jí něco stalo, tak aby mi volala na telefon a nebouchala do topení atd. Jo jako neříkám, byly situace, kdy mi to lezlo na nervy, obzvlášť v začátcích, kdy jsme si na sebe zvykaly a než jsme se naučily respektovat jednu druhou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
19.2.16 13:23
@lleennttiillkkaa Jenomže ten respekt z druhé strany nepřichází automaticky. Byla jsem na straně té, která v jeho domě musela držet hubu a krok. Takže vím moc dobře, jak se zakladatelka cítí.
Já jsem si sbalila kufry a mám klid 
.
- Citovat
- Upravit
19.2.16 13:23
@zoidberg píše:
Ne nebyli byste šťastní, možná ty bys chvilku byla, než bys vyrobila další problém
To je blbost co rikas. Ja se muzu celkem zastavam, ptz i zeny umi byt mrchy. Ale ty tady slovne " brojis" proti kazde, ktera neni spokojena se svym muzem a vzdy das radu " nech ho zit", " problem si vyrabis sama „, " zacni se chovat normalne“. Kecy v tomhle pripade ac ten muz bude zrejme fakt pracovitej nebere vubec ohledy na prani sve zeny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
19.2.16 13:24
@Nickyx Vím, jak se cítíš a je mi Tě líto 
. Měla jsem něco podobného, akorát dům byl nový, nebyla tam babička ani kočka, byli tam tcháni. Už nikdy víc… 
.
- Citovat
- Upravit
19.2.16 13:25
@lleennttiillkkaa píše:
Vidím to stejně. Jako já mít možnost baráku, byť s babičkou, tak do toho jdu. Ukočírovat tchýn se vám podařilo. Babička prostě chtěla vědět, kam jdeš, to je tak těžký jí to říct. Mimochodem vím, o čem mluvíš, žili jsme s manželovou babičkou pár let. Kam jdeme jsem jí říkala už jenom proto, aby mě nehledala, neměla o mě strach, případně kdyby se jí něco stalo, tak aby mi volala na telefon a nebouchala do topení atd. Jo jako neříkám, byly situace, kdy mi to lezlo na nervy, obzvlášť v začátcích, kdy jsme si na sebe zvykaly a než jsme se naučily respektovat jednu druhou.
Ja bych do toho nesla nikdy. S vidinou rekonstrukce 10 - 15 let? Vubec + s rodinou. Cesta do pekel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:32
@Nickyx protože je to strašný problém, tak takhle žiješ už 10 let? nezlob se na mě, ale kdyby to byl problém, řešila bys to už dávno 
ano, zažila jsem, už tam dávno nejsem a vidím, jak dobře jsem udělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:32
@Kobea píše:
@Nickyx Vím, jak se cítíš a je mi Tě líto
Je mi jí také líto. Ale asi trochu jinak, protože zřejmě nic nedělá, aby se to zlepšilo. Nyní tam jsou sami, můžou si to udělat podle sebe. Vzhledem k tomu, že už tam bydlí 10 let, tak by tam mohla mít nějaké kamarádky, se kterými by si rozuměla. Může mít nějakého koníčka, který by jí naplňoval. Místo toho brečí, jak je nešťastná. Prostě na světě neexistuje problém, který by ženská nedokázala vymyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.16 13:34
@Šarlota4 no ten tvůj 1.příspěvek je naprosto výstižnej a možná, že i to chtěl zoidberg říct, i když to nenapsal tak obratně a dobře jako ty.
Zakladatelka si může za to opravdu může z velké míry sama, vzít si ho musela, protože už byla v tom, odstěhovat se do baráku do díry kde to nenávidí a kde ji nemají taky rádi, taky musela, obtěžují jí jeho příbuzní atd.,chlap dře a dělá co mu síly stačí, ale holt za její neštěstí zodpovídá on, protože jí donutil, aby s ním žila v té hrůze 
Nechápu a nikdy nepochopím lidi, kteří odmítají nést zodpovědnost za své špatné rozhodnutí a jen svádí vinu za svou nespokojenost na druhé…tím neříkám, že její chlap je bez viny a chyby, ale pochybuji, že jí držel pistoli u hlavy, když se tam stěhovali
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mrs. S
19.2.16 13:34
Mě se zdá že tě pálí dobré bydlo, začnu si trochu vážit toho co máš, babičky i tchýně jste se zbavili, teď děláte jenom na spojem a pro sebe
@Kobea četla jsi to do konce? Tchýně se zbavili dávno babička tam nebydlí už 3roky, tak by mě zajímalo oč zakladatelce jde, jestli chce aby dům vypadal tak jak si ho ona představuje tak do toho musí zasáhnout né nic nedělat
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
