Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To vypadá, jako kdyby nebyl psychicky v pořádku, nemá nějakou bipolární poruchu, nebo tak něco?
Dokopala bych ho k psychologovi. To, co předvádí, není normální.
Možná je úplně mimo z toho, že je najednou doma a nechodí do práce.
Máš svatý nervy, já už bych to nedala a za předpokladu, že by se on odmítal svěřit do rukou lékaři nebo aspoň manželský poradny, bych se s dítětem přestěhovala na nějakou dobu pryč. třeba k rodičům.
On mi přijde, že má nějáký problém. Když bude v klidu, zkus s ním normálně promluvit, proč se teď tak začal chovat a že ti to ubližuje. A že pokud se nezmění, tak odejdeš. Třeba má nějakou psychickou poruchu, když takový nebýval. Než žít s takovým chlapem, to ti bude lépe bez něho( i když nejdřív asi těžké)
Sama pises, ze pred dcerou hodne pracoval. Tudiz jste asi taky nikam nechodili a netravili spolu cas, je to tak? Tak co se divis?
Ma uz jedno dite o ktere nejevi zajem. To jsi taky vedela predem, ne? To si predpokladala, ze s druhym to bude jinak?
Te pohadce o tom, kterak jste si zili krasne do doby, nez ti rekl, ze se rozvede, snad sama neveris. Nebo ano?
Nevím no…On vždycky hodně času trávil tím hraním, ale to jen ve volném čase. Ze začátku té nemocenské prvních pár dní super, užíval si dceru vše bylo ok. To až po pár dnech mu jakoby hráblo nebo já nevím. Jen sport a hry nic víc. Teda kromě hraní si s dcerou tu nezanedbává. Před dcerou takový nebyl, vše bylo v poho. Dokonce jsme i chodili po práci si sednout, do kina. S dcerkou už to tak nejde nemůžu přeci 3× týdně otravovat někoho s hlídáním, abychom někam sami šli a společně s tím má problém. Když jsem po něm chtěla ať s náma zajede do nákupáku, že tam potřebuju pár věcí tak s kyselým xichtem jel, sedl si tam na pivo a my ho po tom co jsme nakoupily tak akorát vyzvedly a jelo se domů. Že mi to ubližuje jsem mu řekla, ale jen jsem se dozvěděla, že mám pořád s něčím problém a ať se jdu léčit. Když zrovna nehraje nebo se nedívá na sport tak si na netu čte o sportu, sportovcích a nebo o nových hrách. Už ani o jiném tématu nemluví, jen sport a hry. To je jeho jediné téma. @LucianS ale on takový kdysi nebyl, kdysi si ho bral co druhý víkend, v týdnu ven, na výlety jsme s ním jezdili, rozdal by se pro něj a dělal co mu na očích viděl. Toto přišlo tak nějak postupně. Teď ne chci si o víkendu odpočinout, ted je málo peněz, teď má být škaredě venku a co bychom dělali doma…až z toho je to, že je tu jednou za dva měsíce na noc a ví o něm jen to co mu řeknou tchánovci, protože si ho často berou ba dokonce kolikrát tchyně jak ho má sem s ním příjde na návštěvu na odpoledne a pak zase jde. A minule když s tu byl si s obouma hrál a večer padl za vlast tak mu ze srandy říkám představ si to tak mít každý den a jeho odpověď bylo no dej pokoj…
Co znamená vážný nález na ruce? Jestli je nemocný, může změna jeho chování souviset s tím a bylo by i pochopitelné, že se chce náhle rozvést. Někdy to vážně nemocní lidé dělají, aby nebyli partnerovi na obtíž.
Zbalila bych mu kufry a vymenila zamek, za dveřma nechala vzkaz ať se jde léčit magor, možná je to drsné ale já bych to netolerovala ať už má poruchu nebo ne.
Takže z hodného starostlivého chlapa, se kterým jste mívali krásny vztah, se najednou stal totální kr. etén, který Vám ani nepřijde na jméno.. No, pokud to teda není nějaká psychická diagnóza, utíkala bych hodně rychle pryč, toto co předvádí je masakr, takhle se k vám chovat nemůže. Já bych nedovolila, aby mé dítě vidělo, že se ke mně chová (velmi slušně řečeno) jako ke kusu hadru
A že bych se nemohla ani podívat na svůj seriál, protože to pán nesvolí??
No to je fakt síla, co si někteří ubožáci dovolují ke svým partnerům. K čemu vám vlastně takový chlap je? O dítě se přeci může „nádherně“ starat i když nebudete spolu, ne? ![]()
Pak je asi fakt nemocny.
Neni normalni, aby se nekdo zmenil takto ze dne na den. A co vyhledove? Je nadeje, ze pujde znovu do prace?
Mam jeden pripad ve svem okoli, kdy chlap 20 let makal a vydelaval na rodinu, fakt workoholik a pak se mu stal vazny uraz. Byl nekolik tydnu v nemocnici, pak temer rok doma. Doma zacal byt nesnesitelny. Oni chlapi spatne snaseji, kdyz vypadnou z toho stereotypu a kdyz nemuzou zivit rodinu. Obvzlaste, kdyz maji problem s pohybem nebo nejakou beznou kazdodenni cinnosti - coz nemocna ruka je pomerne hodne velka komplikace v normalnim zivote. Nema treba porad bolesti? To jsou veci, co dokazi cloveka uplne zmenit.
Mel by vyhledat pomoc odbornika. Zkus s dcerou odejit, mozna se to v nem pohne. Rozhodne spolu musite mluvit.
Možná dřív takový nebyl ale teď takový bohužel je. Je to ubožák, když se k tobě takhle chová a to hraní je fakt dětinské. Můj taky občas hraje ale od té doby co máme dítě fakt minimálně. Dala bych mu nůž na krk a když tak klidně odešla nebo ho spíš vypakovala z bytu.
Podle příspěvku si myslím, že má nějaký problém… viděla bych to na strach ze zajištění rodiny… váš vidí jako příčinu problémů a proto vás doslova týrá…
I kdyby to tak bylo, je jen na tobě, jak se k tomu postavíš. Jediné, co bych určitě neudělala, je podřídit se. Zadělala by sis ještě na horší problém. Radím promluvit si… A podle výsledků se zařídit.
Napíšeš, proč se rozvedl poprvé, pokud to bylo stejné, radím zařídit si život bez něj, jiné už by to nebylo…
![]()
Zkusila bych ho natvrdo zapojit do péče o domácnost a o dítě. Ne že jedete spolu do obchoďáku a on si sedne do hospody - napiš mu seznam, ať nakoupí. A dej mu vybrat, jestli dceru vezme s sebou, nebo pojede nakoupit sám, zatímco ty budeš dělat něco doma. Jak to máte s nádobím - myješ a utíráš ty, nebo se o práci dělíte? Pokud práce doma není rozdělená rovnoměrně mezi partnery, tak se ten kdo nepracuje nudí a zpravidla má čas i chuť kritizovat toho, který pracuje. Pokud z něj vypadlo, že se chce rozvést, tak usuzuji, že je na tom zdravotně natolik dobře, aby se o sebe sám postaral a tedy běžné práce v domácnosti zvládal. Navíc nechápu, proč bys měla psát žádost o rozvod ty, když se chce rozvést on.
Má dojem. že je podlaha špatně umytá - fajn, ať ji umyje. Je v bytě binec? Tak ať uklidí. Jsou na zemi drobky? Ať vezme vysavač a vysaje. Je doma a má čas. Proč bys to všechno měla dělat jen ty, zatímco on si hraje nějaké hry? (Pokud nevydělává peníze ani doma nic užitečného nedělá, tak si možná připadá nadbytečný - i to může být důvod toho, proč je protivný.) ![]()
@hanka.br. píše:
Co znamená vážný nález na ruce? Jestli je nemocný, může změna jeho chování souviset s tím a bylo by i pochopitelné, že se chce náhle rozvést. Někdy to vážně nemocní lidé dělají, aby nebyli partnerovi na obtíž.
něco ze šlachama, nic život ohrožující, má po zákroku a ještě akorát delší rekonvalescence než dostane zpátky cit a sílu do ruky. Je to sice na dýl, ale nic nijak vážného
@LucianS píše:
Pak je asi fakt nemocny.Neni normalni, aby se nekdo zmenil takto ze dne na den. A co vyhledove? Je nadeje, ze pujde znovu do prace?Mam jeden pripad ve svem okoli, kdy chlap 20 let makal a vydelaval na rodinu, fakt workoholik a pak se mu stal vazny uraz. Byl nekolik tydnu v nemocnici, pak temer rok doma. Doma zacal byt nesnesitelny. Oni chlapi spatne snaseji, kdyz vypadnou z toho stereotypu a kdyz nemuzou zivit rodinu. Obvzlaste, kdyz maji problem s pohybem nebo nejakou beznou kazdodenni cinnosti - coz nemocna ruka je pomerne hodne velka komplikace v normalnim zivote. Nema treba porad bolesti? To jsou veci, co dokazi cloveka uplne zmenit.
Mel by vyhledat pomoc odbornika. Zkus s dcerou odejit, mozna se to v nem pohne. Rozhodne spolu musite mluvit.
ano do práce zase půjde normálně. Sice to ještě pár týdnů potrvá, ale půjde. Bolesti už taky nemá a když jo tak ne velké, vezme brufen a je zase v pohodě a už vše normálně zvládá v pohybu nebo tak omezený není když zvládá hodiny v té ruce držet ovládač od her. Jen tam ještě nemá cit a pořádně sílu doktor říkal, že to ještě pár týdnů potrvá než se bude moct vrátit do práce, dělá s železem s tu sílu v té ruce potřebuje. Ho spíš už nebavím já. Jeho životní náplní je čučet na sport a hrát hry. Z něho už jde i cítit, že ke mě nemá ten vztah co míval. Chlad, chlad a zase jenom chlad. To jediné z něj cítím. Když jsem se zmínila, že mě není dobře což fakt jednou nebylo tak to byl můj problém
Možná toto bude trošku delší příspěvek, ale potřebuji se někde vypovídat, vypsat nebo si s někým nezainteresovaným trošku o tom popsat.
Jde o to, že s manželem jsme spolu něco přes 4 roky a z toho 3 manželé. Máme rok a půl starou holčičku.
Vždycky jsme mívali krásný vztah, byli si oporou, prostě bylo to úžasné. Po narození dcery to bylo pak jak kdy, ale vesměs pořád fajn.
Jenže manžel vždycky chodil do práce, maximálně týden dovolené, takže některé věci nevyplavali napovrch. Teď je doma už skoro čtyři měsíce na nemocenské, měl vážný nález a je po zákroku ruky.
Jinak ale co musím podotknout dceru miluje, nádherně se o ní stará, věnuje se jí a mě v domácnosti s některými pracemi také pomůže, takže v tomto směru není problém a je to super.
Horší to je ve vztahu mezi námi dvěma. Po dvou týdnech co byl doma mu ráno z ničeho nic drblo v hlavě, začal být na mě sprostý a hnusný a večer přišel s tím, že se chce rozvézt, chce žít jinak a odjede pryč a s tím ať sepíšu žádost o rozvod si šel hledat na internet prozatimní byt. No já čuměla jak z jara, ale hrdost mi nedovolila začít byť jen brečet i když mě to zaskočilo a položilo. Tak říkám fajn, nechceš s námi být tak v tom případě ti bránit nebudu, ty si jdi kam chceš, ale malá zůstává se mnou a hned zítra si jdu na sociálku a na soud podat žádost o její svěření do péče a ty jestli chceš tak si jdi klidně hned. A on, že fajn, ale peníze že mi tu žádné nenechá ať si má z čeho zaplatit zatím bydlení a pro dceru mi peníze dá až určí soud kolik má platit jinak ať se o nás postará moje rodina a dceru ať si vychová ten koho si po něm najdu. Pak se sebral a odešel, tak já si šla sepsat oné potřebné dokumenty. Za půl hodiny byl zpět a začal se strašně omlouvat, že neví co mu ruplo v bedně, že ho to mrzí a ať mu odpustím. V tu chvíli to ve mě bouchlo a vynadala jsem mu pěkně od plic za to co řekl o dceři. Začal brečet, zase se omlouval..No nějak jsem to tenkrát zkousla a přešla. Pár dní v pohodě a teď to je zase víc jak měsíc ve fázi kdy je ke mě odměřený, jít někam s náma společně s dcerou? Neexistuje. Na bazén se jde jedině když on usoudí, že je dostatečně teplo, dcera je dobře vyspaná a nebude tak protivná. Společná procházka? Neexistuje, jedině za předpokladu, že jdou i jeho rodiče. Proti tomu, ale nic nemám oba dva jsou fajn. Doma fungujeme tak, že neexistuje, že já se podívám na televizi. Budťo dcerka kouká na kreslené pohádky nebo on kouká na sport nebo hraje playko. Tím tráví celé dny. Takže společně netrávíme čas vůbec. Když se chci podívat na jeden jediný seriál tak denně čekám do půlnoci od kdy ho opakují a koukám do dvou do rána, abych aspoň to viděla. Počítač mi totálně zaplnil nějakýma obrázkama dresů co si je stahuje do playka, přitom už je tam má nahrané a když jsem řekla, že je tedy smažu ukázal mi fakáče. A vyvrcholilo to tím, že já mám problémy s tlakem a když se ráno dcerka vzbudí a já k ní mám vztát tak nejdřív musím zůstat tak pět minut ležet než se pořádně proberu a pomalu vztát, protože kdybych vyskočila rychle okamžitě se mi zamotá hlava a udělá špatně. Tak si zašel s tchánem na pivo, tam trošku přebral, přišel v pohodě domů, normálně se se mnou bavil a pak z ničeho nic protože jsem zapomněla, že mám v pračce prádlo mi začal nadávat jak to nezvládám a že jsem matka na ho.vno, protože ani k vlastnímu děcku ráno nezvztanu a nechám ho řvát (a to fakt jde o max pět minut než se v klidu proberu a malá nepláče, ale volá akorát mami nebo tutu nebo něco), že jestli nechci být matka ať se seberu a vypadnu do pr.dele. Hlavně, že on má z prvního manželství syna, kterého sem vezme jednou za dva měsíce na jednu noc, jinak ani neví kde a jak ten kluk žije, kromě alimentů nula nula nic, oblečení a něco pro něj chodím zásadně kupovat já s tím, že mu to koupil on a když jsem mu řekla, že on je ten poslední co má někomu co vyčítat, že já pro své dítě žiju. A on že pro malou taky, tak mu říkám pro malou jo, ale ty ty děti máš dvě tak po mě začal ječet ať se o jeho syna nestarám, že to je jeho věc jak on se o něj zajímá a že s ním nežije tak proto řeší jenom dceru a že jsem ubožačka co má táhnout do pr.dele a dát mu pokoj. Celkově jsme teď od sebe strašně odcizení, on mě oslovuje výhradně ty pojd sem, ty udělej malé čaj, ty ty ty…čas spolu netrávíme, on jenom čučí na sport nebo hraje hry a pak si třeba dvě tři hoďky pohraje s malou, když spí tak si taky hraje hry, když za ním příjdu třeba do obýváku a sednu k němu k televizi po pěti minutách si to přepíná na hry, večer možná až kolem 11 pustí jím určený film a po chvíli usne načež já si o půlnoci zapínám House, protože to je jediný na co koukám, protože mi to opakují každý den od půlnoci do 2 do rána, pak jdu spát a druhý den nanovo. K tomu mi teď začal vyčítat, že utrácím všechny peníze za sebe, což není pravda, protože nakupuje vesměs on a já jediný co jdu na nákup tak jednou měsíčně do dm pro hygienu a drogerii do bytu a do Pepca koupit malé něco na oblečení co potřebuje z čeho vyrostla, rozthrla atd a to jestli tam nechám 300 tak to je moc. Třeba teď jí musím koupit nové boty, to zase bude halo. Navíc od všeho co koupím dávám domů účtenky. Omlouvám se za dlouhý text, ale potřebovala jsem se někde vypsat, přečíst si názor někoho cizího…Někdy už si říkám jak by mi bylo kdyby se fakt chtěl rozvézt…