Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odejít ze vztahu nebo zůstat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.12.23 23:42
Mne by chlap poslal tam kam on tebe jednou a uz by me nevidel. Jestli nechce situaci nijak resit, tak bud v tom budes i nadale, nebo odejdes. Tam jine reseni neni 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tala20
22.12.23 00:01
@Anonymní píše:
Už jsem párkrát nadhodila, že bych to viděla na pauzu nebo že bych šla s detma k našim. Jenže zase si říkám že kvůli školce, rezimu a celkově kvůli pohodě s dětmi by měl odejít on.
Nenapsala jsi to nejdůležitější: Bydlíte v nájmu? Kdo je nájemcem podle smlouvy?
Podle toho se dá určit kdo tahá za kratší konec a kdo by si měl sbalit kufry. Protože se staráš o děti, ustoupit by měl on - ovšem pokud je to kvalitní chlap. (Což líčíš že není a nikdy nebyl. To jen Ty sis seděla na růžovém obláčku a dřela jako kůň, dokud to šlo.)
- Citovat
- Upravit
23.12.23 16:50
Nebude to lepší, jsem o tom přesvědčena. On nechce mít odpovědnost za rodinu. On chce bezproblémový vztah. Tam nepatří životní změny k horšímu, komplikace, práce s dětmi. Jenomže bohužel toto všechno život přináší a partneři jsou od toho partnery, aby spojili síly a problémy zvládli. Znám to, zažila jsem to, chlap, který není do nepohody, ten kouká jen na sebe a aby nemusel nic dělat. On chce možná být táta a manžel…ale aby to všechno klapalo, vycházelo a fungovalo…jaksi samo, bez jeho přičinění. Pořád je takových mužů dost. Míň než dřív, ale dost. Jsou asi zvyklí z domova, že nic nemuseli. Myslí, že manželka převezme péči o ně stejně ráda, jako jejich matka. To dost dobře není možné, protože ty mladé ženy dnes nejsou vedené k tomu, aby uměly třeba vařit. A taky mají oprávněné požadavky na to, netáhnout tu domácnost samy. Dneska žena nepadne na zadek před chlapem, který jen chodí do práce. Považuje to za samozřejmost. Dřív byla žena v domácnosti a muž živitel rodiny byl. Dneska se užívíme i bez muže. Ne každý to pobere. Je určitě dobré být nezávislá. Jsou k tomu dneska předpoklady. Žena může bydlet s rodiči nebo kamarádkou a za čas mít své bydlení. Samostatná holka, která si vydělává, může adepta na vztah poslat do háje i s celou jeho rodinou a nemusí poslouchat řady, kecy, doporučení, že by bylo dobré žít s jeho rodiči atd. Má svoje a rozhodně si nenechá do toho svého zasahovat. Na tvém místě bych zakladatelko řekla, že není na co čekat. Máš v ruce krásný argument, když je na tebe sprostý před lidmi, že život s hulvátem rozhodně není žádná vyhlídka. Ani nějaké dosavadní problémy ho neopravňují k tomu, aby se takto choval. Pošle tě tam jednou, dvakrát, stane se to pravidlem, pak přijdou na řadu rány, bude si dovolovat víc, bude předpokládat, že mu vše projde. Řeš situaci včas. Bude to náročné, ale je to pořád lepší, než řešit to za rok, dva, tři. Za tu dobu už budeš posunutá dál. A nebudeš to mít před sebou, ale budeš dávno z nejhoršího po rozchodu venku. Hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.23 09:21
Jak jste spolu dlouho? Jak jste se seznámili? Co vás pojilo navzájem? Co se mu na tobě líbilo? Chtěl si tě vzít proto, že jsi hrdinka, nebo ženská do pohody i nepohody a stále ji miluje… Zkus najít správnou chvilku a společně s ním zavzpomínat na ‚to dobre‘… Pak mu upřímně říct, co cítíš teď, poslední dobou… že je ti z toho více než smutno… čím ti nejvíc ubližuje,… a popros ho zda, by s tím nepřestal… zeptej se ho proč tě stále má… jestli by ti uměl říct, co cítí, o čem přemýšlí…možná tě má stále rád, jen je toho na něj moc, děti, nemoci, peníze, nesoulad mezi vámi… s psychologem na muže obecně opatrně… zkus se ptát, podle odpovědí poznáš, na čem jste, jsi… můžeš se tu zase svěřit… už teď bys zasloužila medaili… ale přeju ti raději sílu zvládnout děti, rodinu i ty problémy…
Pokud možno hezké svátky. M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, s partnerem jsme spolu pár let, dvě male děti, něco už jsme si zažili… před rokem a půl mě požádal o ruku, se slovy, že ženskou jako jsem já si chce vzít, protože jsem byla v jeho očích hrdinka (porod, dva potraty). Byla jsem asi spokojená, že to tak vidí, že jsem pro něho nejlepší na světě, i když samozřejmě i on ví, že takový osud potká spoustu žen a většina to taky nějak ustojí.
Poslední rok je ale pro nás vztah fakt náročný. Opět rizikove těhotenství, porod, starani se o dvě děti, nemocné děti, nemocná já, on taky musel na operaci… a prostě se to tak nějak všechno pokazilo. Vlastně už v druhém zdarilem těhotenství jsem měla pochybnosti o našem vztahu. Začal být hodně sprostý, přestali jsme spolu komunikovat, hodně jsme se začali hádat, bohužel i hádky ohledně výchovy staršího dítěte. Tak nějak jsem začala být doma na všechno sama. Doma spíš začal dělat akorát bordel a dusno. Měli jsme problémy s financemi, protože jeho zaměstnavatel neměl na vyplacení mezd a nakonec skončil. Naštěstí něco doplatili, ale musel začínat nanovo. Teď se nemáme finančně špatně, ale jeho chování je pro mě už neúnosné, k nevydržení. Svatbu jsem vlastně odpiskala, chtěla jsem se brát jako těhotná, ale on mě jako těhotnou nevěstu nechtěl. A teď už si ho prostě ani vzít nechci. Kdybychom neměli děti, už bych s ním asi nebyla. Jsem hodně komunikativní, akční, a stále bych ve vztahu ráda polibky, sex, mazlení nebo i třeba jen objetí atd. Což vlastně už v našem vztahu vůbec není. Sex ano, to přileze párkrát za týden, jenže jeho výdrž je pár minut a upřímně z toho už nic moc nemám, protože jak se semnou odmítá bavit a nebo trávit čas, tak samozřejmě to napojení tam už není. Kolikrát mi řekne že sex nechce, že je unavený a že nic nebude, když dolezu já. Já upřímně nejsem ten typ, co by si našel milence nebo náhradu, kor když máme děti. Nikam se mnou nechodí, nemluví. S dětmi nic moc, občas starší vykoupe, občas vezme do herny, ale spíš jim jen kupuje materiální věci a pak čeká bezmeznou lásku, což se samozřejmě neděje a je naštvaný, že jsou rozmazleny. Tuhle jeho logiku raději dal komentovat nebudu nebo se nastvu.
Už tak nějak nevím co mám dělat. Už jsem párkrát nadhodila, že bych to viděla na pauzu nebo že bych šla s detma k našim. Jenže zase si říkám že kvůli školce, rezimu a celkově kvůli pohodě s dětmi by měl odejít on. Ale to vím zcela jistě, že to neudělá, protože on ukončit vztah nechce. Zároveň ale fakt nevím, co mu tenhle vztah dává a jak dál. Navrhla jsem psychologa, alespoň terapii přes Skype, ale do toho prej nikdy nepůjde. Jenže já už bych ráda viděla od něho nějakou změnu, posun, nebo bych zase aspoň chtěla zažít hezky chvíle ve dvou nebo jako rodina. Hodně mě to trápí, cítím se už i trochu využita k tomu, aby měl uvařeno a postaráno o děti. Navíc ztrácí veškeré hranice co se sprostých slov týče. Já nejsem žádný andílek, občas mi taky něco ujede, ale jeho vyjadřování se ke mně už mě i uráží. Třeba před jeho mamkou mě dokonce poslal do p…, říká ať držím hubu, apod. Druhý den řekne že to tak nemyslel, ať nedělám hysterku. Ale mě to fakt dost sráží, přijde mi že všechno co měl na mě rád, ho teď štve. Nevím jak z toho, myslela jsem že je to jen období, ale už je to na mě moc dlouhý a taky chci být zase šťastná. Samozřejmě mám strach co děti, kdybychom šli od sebe, ale zase žít v tomhle dusnu už je pro mě moc.
Myslíte si, že mám odejít? Že se jedná o období po letech a zase bude líp? Oboum je nám okolo 3o, nechci v tomhle strávit další XY let života…