Odstřihnutí od rodiče

Anonymní
5.11.20 13:54

Odstřihnutí od rodiče

Žena mého otce mě od začátku bere jako konkurenci. Žárlí, dělá naschvály, intrikuje… Otec ví jaká je. Stejně tak to ví všichni kolem. Rodina, přátelé, lidé z okolí. Neopustí ji. Bojí se, že zůstane sám. Ona má dospělého syna, kterému od začátku dávají společně vše. Já si vždy musela věci zařídit sama. Když jsem otce požádala s něčím o pomoc, měl spoustu řečí a nepomohl. Když se mělo udělat něco pro syna, šlo to hned bez řečí a ještě s něčím navíc. Její toxické chování a otcův pasivní postoj, strach a následné vvybíjení si vzteku na mně, mě donutili, přerušit s nim kontakt. Pro zachování mého duševního zdraví. Otec mi svým chováním a postojem velmi ublížil. Mamku nemám. Chci se přestat kvůli něho trápit. Nevím jak. Nemůžu se od něj odstřihnut.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7837
5.11.20 13:57

Sejde z očí, sejde z mysli. Jak dlouho už nejste v kontaktu? Dala bych tomu nějaký čas a uvidíš, že to bude lepší.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.11.20 15:02
@Lalelale píše:
Sejde z očí, sejde z mysli. Jak dlouho už nejste v kontaktu? Dala bych tomu nějaký čas a uvidíš, že to bude lepší.

Funguje u jiných vztahů. Vztah dítě rodič je jiný. Lepší to není.

  • Citovat
  • Nahlásit
56
5.11.20 15:28

Pokud máš možnost tak se určitě odstěhuje pokud už nejsi, je to děsná pomoc dostaneš se od všeho pryč a nebude tě štvát co dělají a jak se chovají. Ndjlepe kousek dál aby si měl odstup a nepotkaval je. Proste aby si je viděl jen když sám budeš chtít. Bohuze s tím že přítelkyně tvého otce protezuje svého syna asi nic neuděláš, jak píšeš táta ví jaká je ale má strach, nikdo nechce zůstat sám, takže tlačit ho k tomu aby si vybral asi k ničemu nepovede. Takže jak píšeš pro zachování zdravého rozumu odejdi zařid si vlastní život táta bude určitě jednou rád že se zvládneš postarat a až budeš mít svou rodinu tak budeš mít dost jiného, že už tě to možná ani nebude trápit. Ja rodiče vídám jednou za rok, vztahy máme takové nijaké, i mé děti nevydají a co, žijeme, občas si zavoláme, někdy prostě nic neuděláš. Odstehovala jsem se dál abych byla od všeho pryč. Zni to hrozně, ale nebudeš ani první ani poslední kdo má vztahy s rodinou na bodu nula. Evidentně si jediný koho to trápí tak proč to protahovat když oni nic měnit nechtějí. Treba mu to jednou dojde a bude mezi vámi vše ok a nebo taky ne, žít se s tím dá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
395
5.11.20 15:29

Tam jsou dva problém ;)
Měla by jsi se smířit s tím, jak to k Tobě má. Není to od něj hezké, ale…
A pak kdo Tě nutí se s ním nevidět? Nějaký všší princip, protože nepomůže? Jednoduše když máš chuť, tak se s ním setkej. Zajdi s ním na kafe, pokecejte o životě a co je nového.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1030
5.11.20 15:36

Postav se na vlastní nohy, vybuduj si vlastní život.

Co se týče vztahu s otcem, veškerá práce je na tobě. Potřebuješ se postupně smířit s tím, jaký je, co udělal, jak se choval, chová a bude nejspíš chovat. A časem ho pochopit, odpustit. Naučit se ho mít ráda takového jaký je, bez očekávání, že bude, jakého bys ho chtěla mít.

Až to zvládneš - a je normální, že to potrvá roky, nebude mít nad tvým životem on, ani ta žena kontrolu. A můžeš si pak vytvořit ke svému otci vztah už jako dospělá s dospělým.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
52236
5.11.20 15:47
@Anonymní píše:
Funguje u jiných vztahů. Vztah dítě rodič je jiný. Lepší to není.

a jak fungujete? Jí bych neřešila vůbec. Otec jí měl jasně říct jak to bude, jenže tohle je pro něj bez práce. Ty si žij svůj život a jeho neřeš. Těžké, ale přece se nebudeš trápit ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
23701
5.11.20 15:47

Je to těžký…ale časem se s tím naučíš žít. Nevím, jestli v tomto případě je úplné odstřihnutí nejlepší nápad. Prostě se s tátou občas scházet, jako dva dospělí, na kafe a pokec, abys nepřišla i ten kontakt. Neschazet se u nich, ale u tebe nebo na neutrální půdě. A pokud víš, vze pro tebe nemůže nebo nechce nic udělat, tak to tak brát. Ne všichni rodiče jsou pro své děti oporou v tomto smyslu. To ale neznamená, tě se nemůžou sejít a poklabosit o životě. Časem, jak budeš dospívat, tak se to vytříbí…já od mojí mámy téměř nikdy nic nechtěla, ona pomoc taky nabídka minimálně a pokud ano, tak s milionem připomínek a podmínek 🙄Naučila sem se žít s tím, nic neočekávat, ale vídáme se, občas.
Já to mám zase tak, že pro mě by se tatova druhá žena rozkrájela a vím, že za ní můžu přijít s jakoukoliv prosbou, ať už jde o pomoc, radu nebo finance…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
109
5.11.20 16:31
@Anonymní píše: Žena mého otce mě od začátku bere jako konkurenci. Žárlí, dělá naschvály, intrikuje… Otec ví jaká je. Stejně tak to ví všichni kolem. Rodina, přátelé, lidé z okolí. Neopustí ji. Bojí se, že zůstane sám. Ona má dospělého syna, kterému od začátku dávají společně vše. Já si vždy musela věci zařídit sama. Když jsem otce požádala s něčím o pomoc, měl spoustu řečí a nepomohl. Když se mělo udělat něco pro syna, šlo to hned bez řečí a ještě s něčím navíc. Její toxické chování a otcův pasivní postoj, strach a následné vvybíjení si vzteku na mně, mě donutili, přerušit s nim kontakt. Pro zachování mého duševního zdraví. Otec mi svým chováním a postojem velmi ublížil. Mamku nemám. Chci se přestat kvůli něho trápit. Nevím jak. Nemůžu se od něj odstřihnut.

Přesně tohle jsem zažival jen s tím rozdílem, že to nebyla macecha, ale biologická matka a vlastní sourozenec. Do bratra šly miliony korun. Já nic. Cokoliv jsem po rodičich chtěl strašný problém. Byť to mělo být třeba 30 minut času, který nám měli věnovat. Matka se raději válela v posteli a mlela jak je unavená nebo byla posluhovat snaše. Když jsem to otcovi říkal, akorát se mi vysmíval.
Nakonec jsem nevydržel a odstřihl jsem se úplně. Matka po nějakém čase smrtelně onemocněla, otec se za mnou dostavil, a prosil mě, ať se s nimi stýkám. Do měsíce bylo vše ve strarých kolejích. Se mnou, s mou ženou, s mými dětmi si matka akorát vytírala zadnici. Dál jsme se koukali jak proudí další miliony korun do bratrovy rodiny, který se mezi tím rozváděl. My jsme byli „obdarováváni“ věcmi, které byly líto mé lakomé matce vyhodit, děti nedostávaly už vůbec nic. U mě rodiče neměli čas přijit ani dítěti na narozeniny (buď byli u přátel nebo matka v době oslavy potrebovala nutně prát). Nakonec jsem opět a DEFINITIVNĚ utnul vztahy a mám klid. Matka mě prosila, ať za ní přijdu ke smrtelnému loži, jak mě strašně miluje, jak jí chybí mé děti, ani na pohřbu jsem jí nebyl. Prostě jsem si řekl co je pro mě přednější - rodiče, kteří mě svým úmyslným chováním deprimují nebo vlastní rodina? Jinak bych zešílel.
Hořkost ve mně zůstala, ale jsem rád, že jsem se své původní rodiny zbavil. Jediné čeho lituji je, že jsem nebyl na matku tvrdší a neutnul jsem s ní vztah dřív. Stále jsem doufal, že mě maji s otcem aspoň trochu rádi, byť jsem podvědomě cítil, že to tak není. Prostě jsou jedinci, které rodiče nemaji rádi. Je to smutné, je to tragicke, ale je to lidské. Musíš se s tím smířit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7837
5.11.20 16:50
@Anonymní píše:
Funguje u jiných vztahů. Vztah dítě rodič je jiný. Lepší to není.

U mě ano ;) tak třeba i ty časem najdeš klid

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7837
5.11.20 16:56

@Borecek178 Strašný, tohle se vážně těžce čte. Že jsou někteří jedinci narušení a nemají rádi vlastní děti se ještě s velkou dávkou sebezapření pochopit dá. Ale nechápu ty, kteří jedno dítě milují a druhé jim je někde. Zvlášť, když to odmítané dítě často pro rodiče dělá první poslední a to milované jen drží nataženou ruku. Chápu tu lítost, že tě mrzí, žes to neutnul už dávno, taky tenhle pocit občas mám. Ale zároveň si můžeš říct, že svědomí máš čisté, zkusils to a víc nešlo dělat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.11.20 14:15
@salubriter píše:
Tam jsou dva problém ;)
Měla by jsi se smířit s tím, jak to k Tobě má. Není to od něj hezké, ale…
A pak kdo Tě nutí se s ním nevidět? Nějaký všší princip, protože nepomůže? Jednoduše když máš chuť, tak se s ním setkej. Zajdi s ním na kafe, pokecejte o životě a co je nového.

Nejde s ním jít na kafe a pokecat o životě. Je to pro něj ztráta času. Dává to dost najevo. Nestojí o to. Je podrážděný a ke mně zlý. Na mě si to dovolí. Nezáleží mu na tom jestli se budeme stýkat. Proto kontakt s ním nevyhledávám. Jen mě to mrzí. Nevím jak se odpoutat, aby mě netrápilo to jaký je. Možná kdybych měla druhého rodiče, sourozence, prostě nebyla sama, bylo by to snažší…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.11.20 14:20
@Mar__tanka1983 píše:
Je to těžký…ale časem se s tím naučíš žít. Nevím, jestli v tomto případě je úplné odstřihnutí nejlepší nápad. Prostě se s tátou občas scházet, jako dva dospělí, na kafe a pokec, abys nepřišla i ten kontakt. Neschazet se u nich, ale u tebe nebo na neutrální půdě. A pokud víš, vze pro tebe nemůže nebo nechce nic udělat, tak to tak brát. Ne všichni rodiče jsou pro své děti oporou v tomto smyslu. To ale neznamená, tě se nemůžou sejít a poklabosit o životě. Časem, jak budeš dospívat, tak se to vytříbí…já od mojí mámy téměř nikdy nic nechtěla, ona pomoc taky nabídka minimálně a pokud ano, tak s milionem připomínek a podmínek 🙄Naučila sem se žít s tím, nic neočekávat, ale vídáme se, občas.
Já to mám zase tak, že pro mě by se tatova druhá žena rozkrájela a vím, že za ní můžu přijít s jakoukoliv prosbou, ať už jde o pomoc, radu nebo finance…

Stojím na vlastních nohou. Jsem dospělá. Také jsem si říkala, že se to časem vytříbí, ale je to horší. Už asi ani nestojím o to se s ním scházet. Opravdu mi ublížil a ne jednou. Chci se odpoutat a netrápit se pro něj. Skutečně vztah rodič dítě je jiný. Kdyby to byl vztah partner partnerka poradila bych si s tím. Ale takto…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
6.11.20 14:22
@Borecek178 píše:
Přesně tohle jsem zažival jen s tím rozdílem, že to nebyla macecha, ale biologická matka a vlastní sourozenec. Do bratra šly miliony korun. Já nic. Cokoliv jsem po rodičich chtěl strašný problém. Byť to mělo být třeba 30 minut času, který nám měli věnovat. Matka se raději válela v posteli a mlela jak je unavená nebo byla posluhovat snaše. Když jsem to otcovi říkal, akorát se mi vysmíval.
Nakonec jsem nevydržel a odstřihl jsem se úplně. Matka po nějakém čase smrtelně onemocněla, otec se za mnou dostavil, a prosil mě, ať se s nimi stýkám. Do měsíce bylo vše ve strarých kolejích. Se mnou, s mou ženou, s mými dětmi si matka akorát vytírala zadnici. Dál jsme se koukali jak proudí další miliony korun do bratrovy rodiny, který se mezi tím rozváděl. My jsme byli „obdarováváni“ věcmi, které byly líto mé lakomé matce vyhodit, děti nedostávaly už vůbec nic. U mě rodiče neměli čas přijit ani dítěti na narozeniny (buď byli u přátel nebo matka v době oslavy potrebovala nutně prát). Nakonec jsem opět a DEFINITIVNĚ utnul vztahy a mám klid. Matka mě prosila, ať za ní přijdu ke smrtelnému loži, jak mě strašně miluje, jak jí chybí mé děti, ani na pohřbu jsem jí nebyl. Prostě jsem si řekl co je pro mě přednější - rodiče, kteří mě svým úmyslným chováním deprimují nebo vlastní rodina? Jinak bych zešílel.
Hořkost ve mně zůstala, ale jsem rád, že jsem se své původní rodiny zbavil. Jediné čeho lituji je, že jsem nebyl na matku tvrdší a neutnul jsem s ní vztah dřív. Stále jsem doufal, že mě maji s otcem aspoň trochu rádi, byť jsem podvědomě cítil, že to tak není. Prostě jsou jedinci, které rodiče nemaji rádi. Je to smutné, je to tragicke, ale je to lidské. Musíš se s tím smířit.

Musím, ale jak se s tím smířit a vyrovnat se? Nevím jak na to.

  • Citovat
  • Nahlásit
4767
6.11.20 14:34

@Borecek178 Tvůj případ by seděl na narcistní rodiče a jejich rozdělení dětí na golden a black. Jsou o tom pěkná videa na YouTube.
U zakladatelky je macecha manipulatorka a otec slaboch.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama