On řve, já řvu

8.3.16 21:50

On řve, já řvu

Ahoj,
tak po delší době zase tu.
Vojtíkovi je 2,5 roku a je to veselé děcko. Až moc veselé. Řeklo by se hyperaktivní, jak ho popisují nejen náhodní kolemjdoucí, ale i naše doktorka. Kdyby šlo všechno po jeho, tak si asi nepostěžuje, jak je den dlouhý. Jenže ve výchově a našem soužití samozřejmě po jeho nemůže být pořád. Přijdu z práce, převezmu si jej od hlídačky a začne veselení. Celé odpoledne si hrajeme, čteme si knížky, blbneme. Dokud s ním sedím a hraji si, celkem to jde, ale i tak okolo mě lítají věci jak v uragánu. Napije se z lahve, hodí ji přes celou místnost, někdy i na mě. Rozbíjí hračky. Převrhuje nábytek. Pobíhá, naráží do mě a kouše mě. Vyhazuje prádlo z koše. Převrací kočárek. Vysypává všechno jídlo na koberec a zašlapává ho tam. Atd…
Musím říct, že jsem velmi důsledná ( i když jak to tu líčím, vypadám, jako by rostl pro šibenici, co?)
Když ničí hračky, hračka putuje na lednici a vrátím mu ji až druhý den a musí se jí omluvit a udělat malá.
Když zahodí lahev, musí pro ni jít a dát ji na stůl.
Když převrhne židli nebo kočár, musí ho zase postavit.
Když mi ublíží, musí se omluvit a pohladit mě.
Cokoliv rozbordelí, musí uklidit.
Nehnu pro něj ani prstem, pokud mě nepoprosí a pak nepoděkuje.
De facto bych už měla mít skvěle vychované dítě… ale nemám.
Já mu řeknu, že má něco udělat, on mě ignoruje, řeknu to hezky mile a s vysvětlením, proč to má udělat ještě desetkrát, nic, zařvu, on si dupne a zařve „Já nechci!“ Já zařvu „Na to jsem se tě neptala, prostě jsem řekla!“ Párkrát si tuto výměnu zopakujeme. Pak ho dle nálady buď pošlu za dveře nebo začnu výhružně mávat vařečkou. On to nakonec udělá a já mám tachykardii a pěnu u pusy.
Odmlouvá mi absolutně ve všem. Fakt by mě zajímalo, jestli můj důsledný styl výchovy někdy přinese nějaké ovoce. :nevim:
A pak je tu ta věc, že občas mi ujedou nervy a nakonec mu jednu ubalím, třeba dnes, když jsem ho konečně po desetiminutovém výstupu s vyhrožováním donutila nechat se svléknout a přebalit, tak mě začal u toho kopat a já mu jednu vrazila a poslala ho pryč. On samozřejmě řval jako tur, já se celá klepala… Pak jsme se usmířili a on plakal „Já se bojím maminky.“ To by jednomu srdce utrhlo. Jenže co s tím, když po dobrém to nejde. Nechci, aby se mě bál, ale on naprosto nezná míru, a vypadá většinou, že se nebojí ani ďábla, dokud to nepřepískne. A pak ve mě toho ďábla probudí.
Co vy? Jak bojujete s tom nekončícím souboji s prvním obdobím vzdoru?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

3761
8.3.16 21:58

Neodpovím na poslední otázku, protože ještě nejsme tak věkově daleko.

Ale opravdu si myslíš, že se tě malej bojí, když si mu jednu šupla? Jste spolu 2,5 roku skoro každý den a podle toho jak píšeš, tak máte moc pěkný vztah, tak mě zaráží, že by se tě bál kvůli jednomu plácnutí, které si notabene nejspíš zasloužil.. :nevim:

Zdalipak takto vyvádí i té vaší hlídačce..?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6945
8.3.16 22:07

Nevím jak moc jsi neustupující a důsledná, ale možná ta příliš a za každou cenu důsledná a cepovací výchova vede k neustálému souboji a „zákopové válce“ :lol: kdo z koho.
Občas nebo výjimečně bych v nedůležitých záležitostech ustoupila a použila empatii a pochopení pro malé dítě, které má občas nárok nechtít něco udělat, vztekat se atd. Děti se třeba taky musí naučit ustoupit a když vidí, že maminka nikdy, tak oni taky nikdy :mrgreen:
Je hyper a hodně živej, u takových je výchova těžší, asi bude složitější přijít na to jak an něj aniž bys ho musel bít…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
brko
8.3.16 22:14

No asi takhle: prestan nad nim mavat vareckou, protoze ho jen ucis, ze je spravne si vynucovat veci silou. Tva vychova je autoritativni- to neni dobre. Nerikej: oblec se. Rekni: ted n postel nachystam obleceni. Chces si oblect tricko s masinkou nebo s pandulakem? MAMI, NECHCI.
Nechces se oblekat? Tak pujdes na nakup tak jak jsi.( opravdu dodrzet).
Nebo: Vidim, ze se nechces oblekat. Co kdybych ti pomohla?
Vyhrozovani, krik maji opacny efekt. Pokud je pouzivano casto, dite otupi natolik, ze na ne uz nereaguje. Coz je kamen urazu ve chvili, kdy opravdu hrozi nebezpeci a ty se podivis, ze na tve zoufale"STUUUJ!!!" pred frekventovanou silnici dite neragovalo.
Dalsi vec: rikej mu zmeny v programu s dostatecnym predstihem: Honziku, za chvili bude hotove jidlo. Jeste si dvakrat objedes autem pokojik a pujdeme ke stolu, ano?
A blavne nebit. Biti do vychovy nepatri.

  • Nahlásit
  • Citovat
8.3.16 22:15

Už to párkrát řekl, že se mě bojí. Vždycky to bylo po tom, co jsem mu nabančila. Myslím, že máme dobrý vztah, hlavně máme takový rituál, že když si po celodenním zlobení lehneme do postýlky, tak mu říkám, že ho mám ráda, i když mě třeba naštval a že už se nezlobím. Aby věděl, že je mezi námi vše v pohodě. S tím, že mu občas dám na zadek, nemám morální dilema, ono na to mnohdy také nedojde, protože si dá pod výhružkou říct, aby udělal to, co má. Spíš mě vždycky vyvede z míry, když se utrhnu z řetězu a naplácám mu ve vzteku. Musím u toho vypadat dost rozzuřeně, ani to neplánuji, prostě mi ujede ruka a sama jsem tím překvapena, jak se dokážu najednou tak rozčílit. Vždycky se pak zvednu a zavřu se do koupelny a dám si panáka na uklidnění. A ten lumpík tam chvíli buší do dveří, brečí, pak je podezřelé ticho a když vylezu ven, najdu další lumpárnu typu vylitý saponát na koberec. Jeden by řekl, že by se mohl chytit za nos a dát mi chvilku pokoj, ale on se mi mstí za to, že jsem se před ním zavřela a nechci ho za sebou pustit.
Jinak hlídačce dává zabrat úplně stejně, ta mi vždy referuje, co zase celý den vyváděl :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.3.16 22:15

Tohle co popisujete, jsem nikdy nezazila a to mam 6 lete dite. Ze dítě neposlouchá, ano, ale aby hazelo flaskou s pitim pres pul pokoje ci po me, nicilo umyslne hracky, zaslapavalo umyslne jidlo do koberce to neznam. To ze se boji maminky mi prijde jako psychycke vydirani -to delaji spis vetsi deti. Mozna bych zkusila promluvit si s hlidackou jak se chova s ni a resila to s pediatrem.

  • Nahlásit
  • Citovat
brko
8.3.16 22:17

A jeste: je spatne, kdyz vychovavas podle nalady( bud poslu za dvere, nebo mavam vareckou). To uz ma prcek v hlave poradny binec.

  • Nahlásit
  • Citovat
6755
8.3.16 22:17

Mně to jako důsledná výchova nepřijde :nevim: Jaký následuje trest? Mimo poslání za dveře. Mám pochopení pro období vzdoru, ale tyhle situace jsou trosku extrém.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3686
8.3.16 22:22

Každopádně si dobrá v tom, že to takhle dobře ustojis. Mě by asi ruply nervy.. Ale tak také nás to čeká 8)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1640
8.3.16 22:22

Mám doma něco podobného, akorát v o rok starším provedení :) teď už je to o něco lepší, ale má chvilky na zabití :mrgreen:
Vím jak se cítíš, musíme doufat, že je to přejde :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
834
8.3.16 22:24

Štěstí, že ten saponat nevypil. :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
brko
8.3.16 22:26
@tereza-vojtisek píše:
Už to párkrát řekl, že se mě bojí. Vždycky to bylo po tom, co jsem mu nabančila. Myslím, že máme dobrý vztah, hlavně máme takový rituál, že když si po celodenním zlobení lehneme do postýlky, tak mu říkám, že ho mám ráda, i když mě třeba naštval a že už se nezlobím. Aby věděl, že je mezi námi vše v pohodě. S tím, že mu občas dám na zadek, nemám morální dilema, ono na to mnohdy také nedojde, protože si dá pod výhružkou říct, aby udělal to, co má. Spíš mě vždycky vyvede z míry, když se utrhnu z řetězu a naplácám mu ve vzteku. Musím u toho vypadat dost rozzuřeně, ani to neplánuji, prostě mi ujede ruka a sama jsem tím překvapena, jak se dokážu najednou tak rozčílit. Vždycky se pak zvednu a zavřu se do koupelny a dám si panáka na uklidnění. A ten lumpík tam chvíli buší do dveří, brečí, pak je podezřelé ticho a když vylezu ven, najdu další lumpárnu typu vylitý saponát na koberec. Jeden by řekl, že by se mohl chytit za nos a dát mi chvilku pokoj, ale on se mi mstí za to, že jsem se před ním zavřela a nechci ho za sebou pustit.
Jinak hlídačce dává zabrat úplně stejně, ta mi vždy referuje, co zase celý den vyváděl :)

Tak na tohle fakt nejde nic rict: chudak dite. Pamatuj si, ze telesny i psychicky trest( vyhruzky) jsou vzdy selhani rodice. Zkus se zamyslet nad tim, jak se k nemu chovas. Myslim si, ze tim vasim vecernim mazlicim ritualem omlouvas pred synem sebe samu, protoze jsi vybobkovana az na zadech, zda a jak te syn prijma. A mas byt proc vybobkovana.

  • Nahlásit
  • Citovat
8.3.16 22:30

Díky za názory. Takže co byste udělaly vy? Když po vás dítě něčím hodí. Když převrací nábytek? Když vyhází všechny knihy z knihovny apod. Zajímají mě Vaše konkrétní reakce. Díky za odpovědi.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3761
8.3.16 22:34

Ježíšmarjá vždycky když čtu tyhle diskuse kolem období vzdoru, tak mám osypky už dopředu, bože jak tohle zvládnu to teda nevím

nechci tu plevelit, zeptám se cíleně @brko, protože má docela tipy jak to a to zvládnout - mám se pokoušet vysvětlovat roční dceři, že na mobily/kabely/ovladače se nesahá nebo to prostě jen má odstranit z jejího dosahu?

Co se naučila stát, tak každou chvíli stojí třeba u setoboxu a rumpluje s ním ze strany na stranu, což má za následek polámané kabely vzadu. Já na ní přísně dělám -tytyty, ona se směje a potutelně kouká a za chvíli zas, tak jí odstavím na druhý konec pokoje, ale během dne se scéna opakuje. Určitě ví, že tytyty znamená, že nechci, aby to dělala, ale mám dojem, že si myslí, že se mi to líbí a že to tytyty dělám jenom ze srandy :nevim: Jakoby jí nedokážu vysvětlit, že se doopravdy zlobím a že se to nedělá. Pořád se řehtá a myslí si, že se mi to líbí :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3761
8.3.16 22:41

@tereza-vojtisek jako to co jsi psala v tom úvodním příspěvku neznělo zle, až tedy na to rupnutí nervů
akorát mi tedy přijde zcestné, že on tě přes den něčím hodně vytočí a ty ho pak večer objímáš, že se máte rádi :nevim: to je takové jakoby protichůdné, takové americké I love you za každou větou

Však ty děti to vědí, člověk jim to nemusí opakovat každou chvíli, spíš by některým naopak neuškodilo dát taky někdy najevo, že nejsou jediní na světě a středobod vesmíru a že i ty jejich maminka občas potřebuješ, aby tě někdo objal a byl na tebe hodný a ne furt zlobil jako čert

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama