Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@brko nějaká rada, co s dvouleťákem, co mi moc rád při každé příležitosti strhne brýle a hodí je na zem?
posílám vysmátýho smajlíka, ale popravdě to moc k smíchu není, syn moc dobře rozumí tomu, že se to nedělá, že ty brýle potřebuju, že bez nich neuvidím a že by mi je rozbil. rozumí zastavení ručičky v pohybu (když to stihnu), rozumí plácnutí přes ruku, když se pro ně natahuje. přesto to dělá, znova a znova. na mých brýlích mi záleží, nebyly levný, nosit je musím, bez nich vidím špatně. odstranit z dosahu je tedy nemůžu, zabránit v činnosti taky pokaždé nestihnu, nehledě na to, že bych ráda, aby měl k věcem úctu a věděl, že prostě na něco se nesahá. dělá to i druhým lidem. vysvětluju do zblbnutí, ale i tak mi venku už skončily na betonu. nebiju ho a bít ho nehodlám, má to nulový efekt a já věřím, že to jde jinak. ale jak?
Mám doma skoro dvouletou a je to tajfun. Ona pořád něco vymýšlí scény sou tak 50 krát denně. Její nene já mě straší ve snu. Žádný chytrí výchovný rady nefungují. Já jen chodím a likviduji škody. Dneska tak lomcovala s lednickou až ji kousek posunula. Ukazuje na mě tyty a je děsně důležitá. Že všeho má pr.el.
@tereza-vojtisek jasně, důslednost je potřeba, nicméně třeba u těch hraček či jiných čiností co to zkusit obrátit, ne udělej to a když mě požádáš tak ti pomůžu, ale pojď uklidit hračky a aby ti to šlo rychleji můžu ti pomoct?? A takhle zkusit ty činosti obrátit všechny. Na ulici už ví, že ty se odněkud vynoříš, zkuz ho motivovat něčím co má doma rád, až přijdeme domů, zahrajeme si tvoji oblíbenou hru, dáme si dobrý obídek nebo něco podobného. Ona důsledná a autoritativní výchova je naprosto něco jiného
@tereza-vojtisek no nik bych ho nechala klidne vylit. Co vyleje, utre. Ale ne tak, ze musi.
Cim vetsi divadlo se kolem takovych banalit dela, tim mensi efekt.
Přesně, ze všeho má jenom legraci. A pak se diví, že se rozčiluji. Já bych velmi ráda na něj nekřičela, kdyby zabralo cokoliv jiného. Co s dítětem, které si vás všimne až ve chvíli, kdy křičíte? Moje máma mi radí, jdi k němu a vezmi ho do rukou a řekni mu to zblízka. Když to udělám, tak se jen snaží vytrhnout a kácí se naštvaný k zemi. Dívají se vám děti do očí, když jim něco říkáte, nebo sebou jen třepají a koukají všude jinde? Kdyby nebyl tak společenský, tak řeknu, že je snad autista ![]()
@medunka23 píše:
@tereza-vojtisek jasně, důslednost je potřeba, nicméně třeba u těch hraček či jiných čiností co to zkusit obrátit, ne udělej to a když mě požádáš tak ti pomůžu, ale pojď uklidit hračky a aby ti to šlo rychleji můžu ti pomoct?? A takhle zkusit ty činosti obrátit všechny. Na ulici už ví, že ty se odněkud vynoříš, zkuz ho motivovat něčím co má doma rád, až přijdeme domů, zahrajeme si tvoji oblíbenou hru, dáme si dobrý obídek nebo něco podobného. Ona důsledná a autoritativní výchova je naprosto něco jiného
Tohle u nás nefunguje, uklidi jednu kostu a jde, nebo leží a vzteka se. Nebo já hračky uklidim, ona přiběhne a schválně je vysype. Z venku nikdy domů jít nechce, nějaký mluvení že jdeme na pspani, za tátou, za dědou atd k ničemu řve Neeeeeeee a valí se po zemi.
@tereza-vojtisek píše:
Dokud s ním sedím a hraji si, celkem to jde, ale i tak okolo mě lítají věci jak v uragánu. Napije se z lahve, hodí ji přes celou místnost, někdy i na mě. Rozbíjí hračky. Převrhuje nábytek. Pobíhá, naráží do mě a kouše mě. Vyhazuje prádlo z koše. Převrací kočárek. Vysypává všechno jídlo na koberec a zašlapává ho tam. Atd…
Musím říct, že jsem velmi důsledná ( i když jak to tu líčím, vypadám, jako by rostl pro šibenici, co?)
Když ničí hračky, hračka putuje na lednici a vrátím mu ji až druhý den a musí se jí omluvit a udělat malá.
Když zahodí lahev, musí pro ni jít a dát ji na stůl.
Když převrhne židli nebo kočár, musí ho zase postavit.
Když mi ublíží, musí se omluvit a pohladit mě. …
Nepročítala jsem celou diskuzi, už v těch prvních příspěvcích jsem zahlédla cenné rady. S dovolením přidám jeden svůj poznatek, týká se toho, co jsem ponechala v citaci. Podle toho, jak situaci popisuješ, sice vychováváš naprosto správně dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodně to musí fungovat u většiny dětí - ovšem pouze pokud to „předtím“ neznaly a je to pro ně forma negativního trestu (ve smyslu „odebírám ti něco, co chceš, dávám pouze když“). Právě ono podmínění „když“ je něco, na co si Tvůj syn zvykl - cena, kterou je ochoten „platit“. Hodí lahev, ví, že pro ni musí pak dojít, ale stojí mu to pořád za to. Musíš přijít na formu negativního trestu (odebrání výhody), která ho „bude bolet“ víc. Co takhle začít zrušením oné podmínky „když“? Hodil jsi hračkou? Oukej, zabavuju, už ji nikdy neuvidíš. A vážně mu ji sebrat, navždy. Jistě má plnou kupu hraček, bolet ho to nebude (hodí příště další
). Když mu budou postupně ubývat, zjistí, že je asi něco blbě a že by s tím měl něco dělat - protože on to přece má ve své moci.
A kdyby přeci jen šlo o tu nejvíc nejlepčejší hračku? Tím líp. Uvědomí si dřív, že si za to může sám.
Pointa je v tom, že ty si po celou dobu můžeš udržet kamenný úsměv. Výsledek se dostaví - ne ihned jako v případě facky (pozitivní trest - přidání nechtěného), ale ta přece k tomu správnému výsledku nevede… ![]()
Příspěvek upraven 08.03.16 v 23:32
@TerezkaM píše:
@brko nějaká rada, co s dvouleťákem, co mi moc rád při každé příležitosti strhne brýle a hodí je na zem?posílám vysmátýho smajlíka, ale popravdě to moc k smíchu není, syn moc dobře rozumí tomu, že se to nedělá, že ty brýle potřebuju, že bez nich neuvidím a že by mi je rozbil. rozumí zastavení ručičky v pohybu (když to stihnu), rozumí plácnutí přes ruku, když se pro ně natahuje. přesto to dělá, znova a znova. na mých brýlích mi záleží, nebyly levný, nosit je musím, bez nich vidím špatně. odstranit z dosahu je tedy nemůžu, zabránit v činnosti taky pokaždé nestihnu, nehledě na to, že bych ráda, aby měl k věcem úctu a věděl, že prostě na něco se nesahá. dělá to i druhým lidem. vysvětluju do zblbnutí, ale i tak mi venku už skončily na betonu. nebiju ho a bít ho nehodlám, má to nulový efekt a já věřím, že to jde jinak. ale jak?
Tyjo, taky nosim bryle, mala ma tendeci mi je strhavat, tak jen uhybam hlavou a ona v podstate hned prestane. A pokud je trochu divocejsi a porad se mi po brejlich sape tak ji postavim radeji na zem. Nevim, co by zabralo u vas
Mozna nedelat pred nim z bryli straaasne nedotknutelnou vec
. Kdyz se po nich sape, jemne chxtit rucky a vubec bryle nezminovat, maximalne rict:" no, tam mam bryle, vid? " a chycenyma ruckama delat treba pacipaci nebo tleskat do nejake pisnicky a pod. Pak postavit na zem. Neplacat pres ruce.
Nic jinyho me nenapada.
Nebo si porid cocky
![]()
@scentini píše:
Mám doma skoro dvouletou a je to tajfun. Ona pořád něco vymýšlí scény sou tak 50 krát denně. Její nene já mě straší ve snu. Žádný chytrí výchovný rady nefungují. Já jen chodím a likviduji škody. Dneska tak lomcovala s lednickou až ji kousek posunula. Ukazuje na mě tyty a je děsně důležitá. Že všeho má pr.el.
@scentini tak podle metříku máš rok a půl staré dítko?? Tak to ani náhodou takhle nefungovalo, ale postupně to bylo lepší a lepší, jak to dítě stárne, tak to chápe víc a víc, strašně u toho uklízení pomáhalo jí dát něco do ruky a poprosit jestli by to uložila tam a tam, jasně, kostky skončí na zemi několikrát, fakt to chce trpělivost, venku v tomhle věku jsem jí musela třeba popadnout jako pytel, tak abych jí neublížila, ale aby jí to bylo nepříjemné(pokud začala dělat scény) a pak ťapkala dobře. Ono jim to v určitém okamžiku najednou docvakne
@brko díky drobné oční vadě mít čočky nemůžu, jinak bych je měla dávno
ale díky za tip. Jinak ruce chytám, jak to jde, ale brýle mi sundavá právě ve chvíli, kdy třeba sedí na botníku a já mu sundavám boty. To je pak rychlejší ![]()
@TerezkaM píše:
@brko díky drobné oční vadě mít čočky nemůžu, jinak bych je měla dávnoale díky za tip. Jinak ruce chytám, jak to jde, ale brýle mi sundavá právě ve chvíli, kdy třeba sedí na botníku a já mu sundavám boty. To je pak rychlejší
Tak u tech situaci, kdy je predpoklad, ze se mu povede bryle shodit, preventivne odvadet pozornost jinam, dat mu neco do ruk, na neco se ho ptat…(?) ![]()
@brko
zaznamenáno, zítra odzkouším, děkuju
je pravda, že „jak dělá had“ nebo moje peněženka na chvilku pomůžou
budu tedy zkoušet hada vytrvaleji
Ahoj zakladatelko,
popisuješ denní souboj u nás
jen tu hyperaktivitu má potvrzenou lékařem společně s poruchou pozornosti, takže já jak ohraná deska pořád něco opakuju, samozřejmě co nejjednodušeji a malého jazyková úroveň není na takové úrovni, jako u tvého chlapečka. Takže to končí daleko dřív vzteklým řvaní, přičemž já na něj řvu jen NE a ZA DVEŘE.
![]()
@brko to jo, ale mě je ouvej ![]()
@medunka23 má 23 měsíců, ona vsemu rozumi, pěkně mluví. Ale vše se musí dělat podle ní, jak ne je zle.