Právní poradna pro odškodnění a náhradu škody
Mgr. Petr Novák
Hele, to se stane. Každé dítě se musí někde trošku připálit, aby pochopilo, že to opravdu „au pálí“. A u nás doma se říká, že „nešikovné maso se musí otlouct“.
Pády jsou vůbec kapitola sama pro sebe: roční neteř zvládla přelízt 80 cm vysoké základové pasy (byly skoro větší než ona sama) a překulit se dolů do 3 m hlubokého výkopu podsklepení garáže. Z postýlek se vrchem dostávaly všechny děti v celé naší rodině, co jen pamatuju - jo, poprvé je to rána + řev, pak už jen děsná rána a ticho - což je pro nervy horší, člověk má dojem, že TEĎ se dítě zabilo - ale ty potvůrky mrňavé vědí, že to dělat nemají tak na podruhé (a dále) nebrečí ani když si nabijou.
Jo a s každým děckem trénujem „au pálí“ na chatě u kamen v nichž se topí - cca ročnímu dítěti to vysvětlíme, že na ně nesmí sahat ani kolem nich běhat - vezmeš pak jeho ruku a s výrazným „au pálí“ mu ji přiblížíš ke kamnům (popřípadě i lehce se jeho rukou kamen rychle dotkneš). Garantuju, že tohle si dítě pamatuje hodně dlouho - je to asi drsné, ale funguje to. Vyzkoušeno generacemi. S naším nejmladším nás to teprve čeká.
Opaření čajem je „pohoda“, ta teplota není tak vysoká - a i kdyby mu malá jizva zůstala (což nezůstane), tak z ní vyroste - je ještě maličký. ![]()
Elindo, souhlasím. Taky jsem syna nechala trošku sáhnout na žehličku, troubu, horký hrnek, apod. A myslím, že je to lepší, že si dává bacha ![]()
Já naší Vali ve dvou letech zlomila nohu a taky si to do dneška vyčítám byla to moje blbost.Do tý doby jsem vždycky měla radost jak je odvážná a obratná.Nechala jsem jí v tělocvičně skočit z kozy přitom jsem jí držela za ruce a ona blbě šlápla.Ted jí okřikuju i když chce skočit z deseti cm.Jsem ted uplnej hysterik ale nikdy nezapomenu jak mi jí bylo líto když tak hrozně brečela. Ještě když to píšu tak mám husinu a už je to rok.Myslim že některý věci si člověk bude vzčítat do smrti i když ví že se o dítě dobře stará a a dělá vše proto aby se nic nestalo.
zuzan tak to se Ti nedivím, ale zase si myslím, že bys neměla být pro změnu přehnaně uzkostlivá i když mě se to kecá, já jsem teď v té fázi před vážným zraněním obdivuju svýho statečnýho a obratnýho kluka
, no snad se mu nic hroznýho nestane
jo a s tím pálí máme koukám, všechny stejný zkušenosti, lepší než nějaký vysvětlování je nechat prcka ať si to vyzkouší, Vítek mi teď sám hlásí co pálí a jednou chudák dokonce plakal, když jsem vytahovala kuře z trouby, že to moc pálí a že se mi určitě něco stane tedy v jeho podání to znělo „mami néé moc pálí auau“ (je mu 20 měsíců) takže zatím ahoj
Je pravda, ze nemá cenu byt neustále ustrašená představami,co se muže všechno stát. Ale nesouhlasím s názorem, že kafe přeci není tak horké…
Dovolím si citovat něco z nástěnky na popáleninách v nemocnici Na Vinohradech, kde jsme bohužel nějaký čas strávili. Takže 2/3 všech opařenin u malých dětí jsou způsobeny právě horkou tekutinou. A stačí 68 stupňů, aby mělo malé dítě za jednu sekundu opařeniny 3.stupně. ( To už je postižená i tkáň a napravit to může většinou jen plastika, v lepším případě.) Takže podceňovat nebezpečí horkých/teplých nápojů se opravdu nevyplácí.