Opět ta ubíjející bezmoc

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 01.05.18 23:48
Opět ta ubíjející bezmoc

Ahoj maminky,
mám v poslední době takové trápení ohledně bráchy. Pro úvod musím říct, že jsme měli 15 let opravdu nádherný sourozenecký vztah. Za celé naše dosavadní životy jsme se jedinkrát nepohádali, neřekli si špatného slova; hlavní zásluhu na tom měl alkoholismus naší mamky. Často jsme museli držet při sobě. Uvedu dva příklady co mluví sami za sebe; matka mě jako pětiletou táhla po bytě a kopala do mě, důvod byl ten, že jsem plakala protože jsem chtěla k babičce. V tu chvíli mě brácha objal a nechal raději kopat do sebe. Jindy chtěla mlátit do něho vařečkou a já si před něj stoupla a brečela, ať nemlátí brášku. Byl o šest let starší. Opravdu jsme zažívali peklo a já se mu v mých 12ti vůbec nedivila, že okamžitě odešel po vyučení pracovat do jiného města. Byla jsem vlastně ráda, ač jsem v tom pekle zůstala sama. Matka změnila od té doby strategii a zabíjela každý týden sebe. Nesčetněkrát jsem jí volala sanitku, protože se předávkovala léky. Bráška přestal jezdit, víceméně jsem za ním jezdila maximálně jednou za půl roku. Chtěl nechat vše za sebou ale bohužel i mě. Jestli to může mít člověk druhému za zlé, nevím. Ale nikdy jsem to tak necítila. Problém byl, že jsem o něm nic nevěděla. Pouze útržky informací co jsem se náhodně dozvěděla. Dluhy, občasné braní drog.. ale stejně kdykoliv jsem u něho byla, byl neskutečně cílevědomý, pracovitý, těšil se ze všeho, co si mohl koupit. Strašně jsem mu to přála a on ještě Jakš takš držel svůj život pohromadě. Matka v mých 17ti zemřela. To je též jedna veliká kapitola. Obnášelo to neskutečně moc problémů, starostí a v tu dobu mi jeho podpora chyběla asi nejvíc. Za celý měsíc kdy umírala, za ní nebyl ani jednou. Já si bohužel ponesu do smrti všechno to, co jsem viděla a slyšela. Po pohřbu jsme se začínali vídat zase víc. Omlouval se mi, že to všechno nezvládl, že tu pro mě nebyl, že ví, že jsem si to nejhorší nakonec vyžrala já. Na veškerých názorech ohledně matky jsme se shodli. Jenže. Uběhlo 8 let a já o něm 2 roky nevěděla ani ň. Poslední informace byla, že mění úplně obor a že má milion dluh. Babička ho naposledy viděla, když si od ní přijel půjčit peníze a říkala, že má chuť umřít potom, co viděla, jak vypadal. Byl oblečený jako šupák, od pohledu ztrápený, nešťastný, skoro nemluvil. Vzpomínaly jsme, jak jsme se dříve společně smáli, jak si ze všeho dělal srandu… Asi nemusím popisovat, kolik nocí jsem probrečela než jsem získala jinačí náhled na minulost, matku i jeho. Smířila jsem se se vším, ač to trvalo pár let. Před měsícem mě kontaktoval člověk. Chtěl o bráchovi informace a já jasně řekla to, že o něm nic nevím pořádně. Rozepsal se a vyšlo z toho zhruba to; našel si cikánku, co má 4 dospělé děti a jedno menší. Roky bere drogy a prodává je. On je známý (maďarského cikána) otce toho menšího dítěte, který jde mému bráchovi po krku protože si malá stěžovala, že jí osahává, obtěžuje ale že „nemůže mamince nic říct, protože by neměly kde bydlet.“ Kompletně obě živí, jí bývalý (ten co mě kontaktoval) vykopnul na ulici. Možná řeknete, že jsem idiot ale já se s tím člověkem začala bavit. Byl to po letech první člověk, který mi o bráchovi podal jakékoliv informace a já je chtěla. Z bývalé práce byl brácha vyhozený protože s kolegou kradli peníze v práci. Nedovedete si představit, jaké bylo se všechny ty věci dozvídat. Hlavně jsem jim nevěřila, jelikož jsem znala bráchu TAK a on snad popisoval někoho jiného. Posílal mi fotky, kde brácha vypadal jako poslední bezďák, feťák a jí snad ani raději popisovat nebudu. Dříve vypadal jako galantní Ital, neskutečný fešák. :hug: Teď byste to opravdu vidět nechtěly. Brácha se o mém kontaktu s dotyčným dozvěděl a po letech se uráčel mi napsat. Ve zkratce ať jdu do pele, že jsem zabila mámu, že má díky tomu teď život v hjzlu, ať se starám o sebe, že vím o všem tak akorát h*vno a že mi tenkrát jasně do ksichtu řekl, že se mnou končí. Opravdu neřekl. Poslední kontakt byla návštěva u něho a to byl vysmátý, byli jsme na výletě, koukali na film. Na výletě se zastavil, objal mě a říká; „mám tě strašně rád sestřičko“ :hug:. Jenže jsem nepochopila ten rozkol v názorech. Jako by byl v nějakém svém světě, hledal někoho, koho obvinit ze své situace. Neskutečná zloba, nenávist v člověku, kterého jsem znala a zbožňovala jakožto milujícího, hodného a upřímného člověka. Nyní přišla informace že ho sebrala kriminálka. Potvrzená příbuzným, který roky u policie dělal ale jiné informace samozřejmě nedostal. Nyní se mi vrací vzpomínka kdy se kdysi půl roku neozval a objevil se ve dveřích s bonboniérou a říká; já se strašně omlouvám, promiň že jsem se neozval. Téměř brečel. Když jsem mu řekla, že je to v pořádku tak řekl, že se hrozně bál, že přijde i o mě. Já nic nechápu. Prosím, pokud z toho dokážete vyčíst co se děje, proč má ke mě přístup jaký má, řekněte svůj názor. Já mám nyní chuť ho vyhledat (nebylo by to tak těžké) a promluvit si s ním. Ale mám neskutečný strach potom, co mi napsal, po těch všech podivných názorech. Jsem těhotná a nedovedu si představit, že za ním přijdu a uvidím trosku. Trosku která je mimo, zničená. Mě by to zabilo. Nikdo pro mě neznamenal víc, než on. Obdivovala jsem ho, jak všechno zvládl, vždy jsem měla pocit že narozdíl ode mě nad minulostí vlastně vyhrál. Teď je ta chvíle kdy chci běžet za ním ať už domů nebo do vězení ale druhá část chce zanechat v srdci jen ty dobré vzpomínky. Tolik bych ho chtěla obejmout a zase cítit rodinu, to pevné spojení, vidět ho v pořádku - ale co když se tohle nestane. Jak byste se zachovaly vy? Dovolilo by vám srdce to prostě nechat být, či byste se alespoň pokusily mu pomoci? Klidně bych za něho platila dluhy, nechala ho u sebe bydlet, jen za tu cenu, že by začal zase normálně žít. Klidně beze mě. Ale chci zase vědět, že tam někde je a je šťastný… :( Vím, že je strašně jednoduché říct; nech to plavat. Mě samotné to nějaký hlas v hlavě huláká ale ta další strana věci; po tom všem co jsme si prožili, kdy to zkrátka všechno neustál mě nutí alespoň zkusit jakkoliv jednat. :( Neskutečně mi chybí.. :(

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Sexynohy
Ukecaná baba ;) 1473 příspěvků 02.05.18 00:03

Já bych to v těhotenství neřešila. Ty teď potřebuješ být vpohodě. Až bude malé venku, tak třeba jo. Tipuju, že to pro tebe bude velké a hořké zklamání a těžko říct, jestli by brácha tvé pomoci vyuužil k dobru, nebo tě třeba jen obral a koupil si dávku. To mi přijde, když čekáš rodinu o „hubu“.
Já bych ho vyhledala po tom porodu, možná nejdřív na tajňačku a pak si promyslela, jestli do obnovování sourozeneckého vztahu chci jít.
Jinak nejspíš tě brácha opravdu obiňuje jen proto, že to potřebuje na někoho hodit a vlastně kromě tebe (?babičky?) tam nikdo jiný není.
Jen mne napadá, kdy začala vaše máma pít (v kolika tvých letech)? A co táta? Případně máte stejného? To by totiž mohlo být vodítko…

Hrosicek
Kecalka 238 příspěvků 02.05.18 00:09

To je hrozně smutný příběh, moc mě mrzí, že jsi měla tak těžké dětství. Snad se teď máš dobře a moc gratuluju k těhotenství! :hug:
Teď k dotazu: já rozumím, že ti chybí, a že ho chceš zpět v životě, když to byl tvůj nejbližší člověk a je to tvá rodina. Nicméně si nemyslím, že je to za současné situace dobrý nápad. To, co ti napsal, podle mě nemá žádné racionální vysvětlení, je to důsledek toho, že bere drogy a je mimo. Ty mu můžeš pomoci jen, pokud o to bude stát a podle toho, co píšeš, tak o to momentálně nestojí. Buď se vzpamatuje a pak buď připravená pomoct, anebo ne, pak si ale nic nevyčítej, každý jsme svého štěstí strůjcem.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.05.18 00:16

@Sexynohy Máma pila od doby, kdy mě čekala. Sváděla to na týrání ze strany našeho táty ale osobně si myslím, že se zkrátka jen nudila. Ač byli od sebe dávno po tom, co jsem začala řešit vztahy kolem sebe, dokázala jsem si udělat obrázek o tom, jaký táta byl z těch pár setkání a tyran opravdu ne. Ani brácha ho tak nepopisoval a to si vše pamatoval. Spíše popisoval, jak se chovala máma vůči němu a nic pěkného to nebylo. :roll: Jediná jeho chyba byla, že dlouho nevydržel s rodinou a to má brácha po něm. Zkrátka jsme ho nebavili tak s námi ani nechtěl být v kontaktu. Mě to bylo jedno ale brácha se ho snažil kontaktovat ještě mnohokrát, bohužel bez výsledku. :think: :nevim: Jde mi hlavně o to, že nyní je jediná doba, kdy vím kde zhruba bydlí. Za pár měsíců může být všechno jinak a já už se poté nemusím dozvědět nikdy nic. :(

marg
Ukecaná baba ;) 1820 příspěvků 02.05.18 00:25

Pokud by byl ve vězení, tak bych za ním jela. Respektive se ho snažila kontaktovat, poslala mu dopis, ať si domluvíte návštěvu. Jestlize bral drogy, tak nemůžeš brát jako relevantní nic, co řekl (takže tím bych se netrápila), jenom pokud je čistý, má teprve smysl něco řešit, předpokládej, že se omluví. Pokud ve vězení není, tak bych ho asi nekontaktovala. Myslím kdybych byla já v této situaci. Sám si musí spadnout na dno, odrazit se pokud se to povede a sám musí dostat tu odvahu ke všemu, urovnat vztahy atd. Feťákovi nemá smysl pomáhat, to je kontraproduktivní.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.05.18 00:35

@Hrosicek Děkuji mockrát za gratulaci. Poslední rok je nejlepší v mém životě, konečně se obrací vše k dobrému. :-) Máte pravdu, též mám pocit, že o kontakt se mnou ani o pomoc nestojí. Kdyby šlo pouze o mě, tak bych to snad dokázala přejít. Ale je tady i babička která už je na tom špatně a ještě se věčně trápí, pláče protože si přísahala, že se o nás postará po smrti její dcery a nyní si prožívá tohle. A já jí nemůžu dát žádné odpovědi. :( Starému člověku nejde vysvětlit, že je dospělý a vybral si takový život, že to nemohl nikdo ovlivnit. Máchám se v tom jako hadr v pračce a nemůžu pomoci ani jednomu. :( :nevim:

Sexynohy
Ukecaná baba ;) 1473 příspěvků 02.05.18 00:41

Ty jo, tak to nechápu, že se o vás táta nestaral, natož když to bylo s mámou tak na prd (promiň nedalo mi to přejít).
Jinak, tady mi to přijde, že buď ty drogy dělají to, že to na tebe brácha hodil a nebo má pocit, že než tě vaši čekali, tak to ještě šlo, takže za to „můžeš“ ty, ale je to samozřejmě totální blbost a kopání kolem sebe, nic víc.
No je fakt, že ve vězení je alespoň pod dohledem, drogy se tam prý dají sehnat, ale jen za hodně peněz a ty tvůj brácha nemá. Takže by to po fyzické stránce bylo snad bezpečné setkání.
Rozumné by nejspíš bylo nechat to spát, ale cháput ty emoce a upřímně, asi by mne to za tím bráchou taky hodně táhlo, když pak může někam zmizet. Ale zkusila bych od toho čekat fakt to nejhorší. Buď bys byla pak jen mile překvapená, nebo by tě to aspoň nesrazilo. Ten jeho život ho nejspíš dost poznamenal, dost možná i změnil. Držím palce, ať to pro vád dopadne co nejlépe :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.05.18 00:44

@marg Právě. Kéž bych aspoň věděla, jak moc je těmi drogami ovlivněný. I když po posledním kontaktu a shlédnutých fotkách není moc prostoru pro pochybnosti. :( To vězení by pro něho snad mohla být i záchrana, jelikož sám by se z toho dna nedostal. :?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 02.05.18 00:50

@Sexynohy Už mě něco takového též napadlo. Jednou prohodil takový zvláštní komentář; „Kdybys byla postižená, máma by se o tebe starala tak by měla důvod žít.“ Měl vždy zvláštní humor ale tohle řekl s vážnou tváří a mě se začalo rozkládat v hlavě až později, že tím možná básník chtěl něco říct. :think: Ona je pravda, že začala pít až na začátku těhotenství. Ale zároveň mi nejde do hlavy, že by vůči mě měl tak pěkný vztah tolik let. :think: Děkuji mockrát, snad se vše zase srovná, ač tomu přestávám věřit. :?

Uživatel je onlineDanulinka16
Ukecaná baba ;) 2454 příspěvků 02.05.18 01:30

Já bych řekla, že za to, jaký je, může vaše máma, která se o vás nestarala, nedokázala vám dát pocit bezpečí a lásky…Určitě bych se na něj nevyprdla a pokud by byl ve vězení, tak ho navštěvovala, ale platit jeho dluhy ne a bydlet u sebe bych ho nenechala. Snažila bych se mu pomoci jinak, ale takhle by snadno mohl dostat do prušvihu i tebe. Myslím si, že tě má rád, to ošklivé, co ti napsal bylo určitě v nějakém záchvatu hněvu či tak podobně. Má tě rád a stydí se před tebou…Držím palce…

Mallorka
Závislačka 3039 příspěvků 02.05.18 06:39

Kdyby byl ve vězení, tak bych ho kontaktovala. Dopisy a potom návštěvou. Pokud je venku, tak zatím ne. Jsi těhotná. Užívej si klidu a radosti. b

MartinaIrena
Extra třída :D 10257 příspěvků 02.05.18 06:49

Bohuzel ti nenapisu nic prijemnyho.Tvuj bracha je podle tveho popisu tezky fetak a to mu dost pravdepodobne naprosto zmenilo osobnost. Takze tva jedina moznost je ted ho nekontaktovat. On se s tim musi poprat sam, proto se taky odrizl. V opacnem pripade riskujes, ze te muze kvuli davkam okradat a exekuce bych ti neprala.

poučená
Ukecaná baba ;) 1364 příspěvků 02.05.18 07:42
@Anonymní píše:
Ahoj maminky,
mám v poslední době takové trápení ohledně bráchy. Pro úvod musím říct, že jsme měli 15 let opravdu nádherný sourozenecký vztah. Za celé naše dosavadní životy jsme se jedinkrát nepohádali, neřekli si špatného slova; hlavní zásluhu na tom měl alkoholismus naší mamky. Často jsme museli držet při sobě. Uvedu dva příklady co mluví sami za sebe; matka mě jako pětiletou táhla po bytě a kopala do mě, důvod byl ten, že jsem plakala protože jsem chtěla k babičce. V tu chvíli mě brácha objal a nechal raději kopat do sebe. Jindy chtěla mlátit do něho vařečkou a já si před něj stoupla a brečela, ať nemlátí brášku. Byl o šest let starší. Opravdu jsme zažívali peklo a já se mu v mých 12ti vůbec nedivila, že okamžitě odešel po vyučení pracovat do jiného města. Byla jsem vlastně ráda, ač jsem v tom pekle zůstala sama. Matka změnila od té doby strategii a zabíjela každý týden sebe. Nesčetněkrát jsem jí volala sanitku, protože se předávkovala léky. Bráška přestal jezdit, víceméně jsem za ním jezdila maximálně jednou za půl roku. Chtěl nechat vše za sebou ale bohužel i mě. Jestli to může mít člověk druhému za zlé, nevím. Ale nikdy jsem to tak necítila. Problém byl, že jsem o něm nic nevěděla. Pouze útržky informací co jsem se náhodně dozvěděla. Dluhy, občasné braní drog.. ale stejně kdykoliv jsem u něho byla, byl neskutečně cílevědomý, pracovitý, těšil se ze všeho, co si mohl koupit. Strašně jsem mu to přála a on ještě Jakš takš držel svůj život pohromadě. Matka v mých 17ti zemřela. To je též jedna veliká kapitola. Obnášelo to neskutečně moc problémů, starostí a v tu dobu mi jeho podpora chyběla asi nejvíc. Za celý měsíc kdy umírala, za ní nebyl ani jednou. Já si bohužel ponesu do smrti všechno to, co jsem viděla a slyšela. Po pohřbu jsme se začínali vídat zase víc. Omlouval se mi, že to všechno nezvládl, že tu pro mě nebyl, že ví, že jsem si to nejhorší nakonec vyžrala já. Na veškerých názorech ohledně matky jsme se shodli. Jenže. Uběhlo 8 let a já o něm 2 roky nevěděla ani ň. Poslední informace byla, že mění úplně obor a že má milion dluh. Babička ho naposledy viděla, když si od ní přijel půjčit peníze a říkala, že má chuť umřít potom, co viděla, jak vypadal. Byl oblečený jako šupák, od pohledu ztrápený, nešťastný, skoro nemluvil. Vzpomínaly jsme, jak jsme se dříve společně smáli, jak si ze všeho dělal srandu… Asi nemusím popisovat, kolik nocí jsem probrečela než jsem získala jinačí náhled na minulost, matku i jeho. Smířila jsem se se vším, ač to trvalo pár let. Před měsícem mě kontaktoval člověk. Chtěl o bráchovi informace a já jasně řekla to, že o něm nic nevím pořádně. Rozepsal se a vyšlo z toho zhruba to; našel si cikánku, co má 4 dospělé děti a jedno menší. Roky bere drogy a prodává je. On je známý (maďarského cikána) otce toho menšího dítěte, který jde mému bráchovi po krku protože si malá stěžovala, že jí osahává, obtěžuje ale že „nemůže mamince nic říct, protože by neměly kde bydlet.“ Kompletně obě živí, jí bývalý (ten co mě kontaktoval) vykopnul na ulici. Možná řeknete, že jsem idiot ale já se s tím člověkem začala bavit. Byl to po letech první člověk, který mi o bráchovi podal jakékoliv informace a já je chtěla. Z bývalé práce byl brácha vyhozený protože s kolegou kradli peníze v práci. Nedovedete si představit, jaké bylo se všechny ty věci dozvídat. Hlavně jsem jim nevěřila, jelikož jsem znala bráchu TAK a on snad popisoval někoho jiného. Posílal mi fotky, kde brácha vypadal jako poslední bezďák, feťák a jí snad ani raději popisovat nebudu. Dříve vypadal jako galantní Ital, neskutečný fešák. :hug: Teď byste to opravdu vidět nechtěly. Brácha se o mém kontaktu s dotyčným dozvěděl a po letech se uráčel mi napsat. Ve zkratce ať jdu do pele, že jsem zabila mámu, že má díky tomu teď život v hjzlu, ať se starám o sebe, že vím o všem tak akorát h*vno a že mi tenkrát jasně do ksichtu řekl, že se mnou končí. Opravdu neřekl. Poslední kontakt byla návštěva u něho a to byl vysmátý, byli jsme na výletě, koukali na film. Na výletě se zastavil, objal mě a říká; „mám tě strašně rád sestřičko“ :hug:. Jenže jsem nepochopila ten rozkol v názorech. Jako by byl v nějakém svém světě, hledal někoho, koho obvinit ze své situace. Neskutečná zloba, nenávist v člověku, kterého jsem znala a zbožňovala jakožto milujícího, hodného a upřímného člověka. Nyní přišla informace že ho sebrala kriminálka. Potvrzená příbuzným, který roky u policie dělal ale jiné informace samozřejmě nedostal. Nyní se mi vrací vzpomínka kdy se kdysi půl roku neozval a objevil se ve dveřích s bonboniérou a říká; já se strašně omlouvám, promiň že jsem se neozval. Téměř brečel. Když jsem mu řekla, že je to v pořádku tak řekl, že se hrozně bál, že přijde i o mě. Já nic nechápu. Prosím, pokud z toho dokážete vyčíst co se děje, proč má ke mě přístup jaký má, řekněte svůj názor. Já mám nyní chuť ho vyhledat (nebylo by to tak těžké) a promluvit si s ním. Ale mám neskutečný strach potom, co mi napsal, po těch všech podivných názorech. Jsem těhotná a nedovedu si představit, že za ním přijdu a uvidím trosku. Trosku která je mimo, zničená. Mě by to zabilo. Nikdo pro mě neznamenal víc, než on. Obdivovala jsem ho, jak všechno zvládl, vždy jsem měla pocit že narozdíl ode mě nad minulostí vlastně vyhrál. Teď je ta chvíle kdy chci běžet za ním ať už domů nebo do vězení ale druhá část chce zanechat v srdci jen ty dobré vzpomínky. Tolik bych ho chtěla obejmout a zase cítit rodinu, to pevné spojení, vidět ho v pořádku - ale co když se tohle nestane. Jak byste se zachovaly vy? Dovolilo by vám srdce to prostě nechat být, či byste se alespoň pokusily mu pomoci? Klidně bych za něho platila dluhy, nechala ho u sebe bydlet, jen za tu cenu, že by začal zase normálně žít. Klidně beze mě. Ale chci zase vědět, že tam někde je a je šťastný… :( Vím, že je strašně jednoduché říct; nech to plavat. Mě samotné to nějaký hlas v hlavě huláká ale ta další strana věci; po tom všem co jsme si prožili, kdy to zkrátka všechno neustál mě nutí alespoň zkusit jakkoliv jednat. :( Neskutečně mi chybí.. :(

Máte s bratrem hrozný životní příběh :hug:
Všechny prožitky se ukládají do těl člověka. Člověk je velmi složitá bytost.
Dokud se ze všech těl poraněné bytosti nevyčistí ty zlé prožitky, tak to špatně s člověkem pokračuje.
První pomoc je: Dostat to všechno zlé ze sebe ven. Vyprávět to někomu, kdo pozorně a soucitně naslouchá. Jsou terapeutické postupy, které velmi pomáhají. Ale to člověk musí sám přijít si o pomoc říci.
Ty sama s bratrem nic nepořídíš. Ale můžeš se za něj modlit.
:srdce:

Barbucha3
Ukecaná baba ;) 1183 příspěvků 02.05.18 08:12

:hug: to je strašné, máma vám dala teda pěkně těžký start do života..bohužel to takto dopadá dost často. Jsi skvělá, že ty jsi to zvládla!
Kdybys nebyla těhotná, tak bych za ním šla, ale takhle asi ne. Uvidíš hrozný věci, uvidíš člověka, co možná ani nebude vypadat jako tvůj bratr. Jestli půjde do vězení mohla by to být šance pro něj. Tam bych mu posílala dopisy, šla za ním na návštěvu, a dala mu najevo, že mu pomůžeš.. ALE hlavně, kvůli nějakému vnitřnímu pocitu, neplaťte jeho dluhy a nenastěhuj si ho k sobě. Pomoc mu můžeš, tak, že mu najdeš bydlení kousek od vás, poradíš s insolvenci, a najdeš odborníky. Ale to by musel už fakt chtít, a to zatím určitě nechce. Musí to být pro tebe hrozné, navázání vztahu bych viděla asi až v tom vězení.

Procházející
Zasloužilá kecalka 858 příspěvků 02.05.18 20:03

Já už jsem včera nestihla odpovědět.
Mrzí mě, co se ti stalo, a jsem moc ráda, že ses s životem poprala. :srdce:

Za prvé si musíš uvědomit, že nemůžeš vycházet s dětství. Ty si něco pamatuješ, ale ty nevíš, jak to bylo. Dětské oči to je něco jako zamilovanost, děti vidí, co vidět chtějí, jen to hezké. Žádné dítě nemá zkušenosti vyhodnocovat lidské povahy ani situace. Ty se držíš, toho, co neexistuje… A nezapomen na to, že on se odstěhoval, ho nezajímalo, co s tebou bylo. Matka vám umírala a bratra zase nezajímalo, co je s tebou. On ti mohl zavolat vzít tě na večeři, koupit jídlo… matku vůbec nemusel vidět.

Za druhé, ty vidíš, jen to co chceš, to co zvládneš. Pořád opakuješ, že bratr se měl líp a dařilo se mu. Ale mu se nadařilo, vždyť on se potápí v hnoji. Tohle není ze dne na den, tam byly problémy a postupně se stupňovaly. Tohle taky nezvládl. Přestan si ho idealizovat jako hrdinu, a rytíře v lesklé zbroji jen proto, že se tě párkrát jako děcko zastal a zbytek si neviděla.

On je narkoman a má velké problémy, proto je tak náladový, on je plný nenávisti. Jo, přišel za tebou s bonboniérou, ale jen proto, že mu bylo tehdy smutno, a potřeboval rodinu, někam patřit. Můj bratr má taky velké dluhy, a když je mu nejhůř chodí na rodinné návštěvy, protože tam se dělá, že žádné problémy nejsou a on na chvilku zapomene.

Musíš se rozhodnout podle toho jakou máš povahu. Já bych za nim šla s manželem, řekla bych mu, že ho miluji, a až bude chtít pomoci a svoji situaci řešit, že bydlíš tady a telefon je tady. Až bude chtít se z toho dostat, at se ti ozve, že mu pomůžeš. Žádný dluhy neplatit, ty ani ještě nevíš, kolik dluží, a jak by tě tento závazek zničil. Ani nevíš jaký má problémy, nedělej si závazky. Jestli ho chceš vyhledat, vyhledej ho, a udělej to pro sebe. Promin, je uplně jedno, jak on vypadá. Tady jsme zase u toho, že ty chceš vidět, jen to pěkný. Já ti rozumím, ty se už od dětství chráníš tím, že ošklivý věci nechceš vidět. Ale jsi dospělá tohle se musíš naučit, k životu to patří a potřebuješ přijímat i špatné věci, tím se vyhodnocuje situace.

Jak ti zde někdo výše naznačil, musíš počítat s tím, že možná zdědil sklon k závislostem po mamince a s tím i problémovou povahu. A tím stresem z dětství se spustila ta temnota v něm.

:srdce: :kytka: :srdce:
Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Budou obědy ve školkách a školách zdarma?

Obědy pro všechny děti zdarma? S tímto návrhem přišla bývalá ministryně... číst dále >

Atopický ekzém: Jde to i bez škrábání?

Atopický ekzém trápí 30 % světové populace. Z toho je téměř 20 % kojenců a... číst dále >

Články z Expres.cz

Vánoční večírek podle Jana Tuny: 5 rad, které vám zachrání pověst i obličej

Pokud nechcete na vánočním večírku dopadnout jako Jan Tuna (45), který... číst dále >

Stane se ještě větším miláčkem? Předseda Senátu Kubera přednese novoroční projev!

Čerstvě zvolený předseda Senátu Jaroslav Kubera se toho ani trochu nebojí!... číst dále >

Články z Ona Dnes

O 10 let mladší: Život se s nimi nemazlil, teď jsou z nich nové ženy

Magda a Hanka jsou kamarádky a spolubydlící, které se poznaly na ubytovně.... číst dále >

Žena se po porodu dva týdny mazlila s předčasně narozenou mrtvou dcerou

Emma Woodhouseová musela podstoupit akutní císařský řez kvůli poškozené... číst dále >