Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Osamělá na vesnici, měli jste to někdo podobné?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.3.26 20:26
Jít fandit na místní zápas, závod hasičů, zúčastnit se masopustu, vynášení Morany. Jít koledovat. Cvičení večer pro ženy?
S dcerou jít ve škole na jarmark, vánoční posezení, nevim co tam máte.
Pokecat se sousedy, nabídnout pomoc sousedům …. Ono to není hned, ale pokud chceš za mě zapadneš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 20:50
Je to asi úplně logický vývoj. Než se udomácníte, než zapustíte kořeny, to bude trvat. Navíc občas jsou lidi z venkova vůči městským, a zejména pražským přistěhovalcům poměrně odtažití. Místní mezi sebe nikoho nechtějí pustit. Oni si vystačí.
Naše rodina chalupaří opravdu dlouhé roky na vsi. Plno lidí, co se s námi bavilo, umřelo. Ostatní jsou dneska zalezlí doma. Některé domy vystřídaly majitele. Když jsme tam začínali, byla vesnice plná lidí, scházeli se na brigádě, na místním koupališti, bavili se všichni mezi sebou. Dneska projdeš vesnicí a nepotkáš ani nohu.
Je to lidmi, je to dobou, nevím. Možná jste to stěhování měli líp zvážit. V tom pražském mumraji se člověk asi necítí sám, i když sám bydlí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 21:14
@Snopy123 píše: Více
Tak proto jsem nezapadla ani jako starousedlík třetí generace!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.26 21:19
Vesnice není úplně praktické bydliště pro introverty.
Nikoho nevidíš pravděpodobně proto, že se všichni zvou na zahrady a Vás neznají, takže ani nezvou.
A v případě, že nevynikáš úplně ve small talks, tak to zvykání a seznamování bude dlouhé a těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.26 22:13
Přijde mi, že někteří lidi jsou z těch amerických filmů tak ovlivnění, že čekají náruč a sousedskou grill party hned první měsíce. Takhle to vážně nefunguje, nemusíš být součást všeho a se všema.
My bydlíme na vesnici x let (oba jsme z vesnice, ale jiné) a jako žádnou velkou potřebu se družit nemáme. V létě tu jsou akce, nějaké koncerty pro pár desítek lidí, ale sedět někde u piva a nutit se do small talku je pro nás spíš noční můra. Radši si zajedeme 30 km na akci, která nám fakt něco dá.
Se sousedy kolem vycházíme normálně, pozdravíme, prohodíme pár slov, respekt. Ale žádné grilovačky, návštěvy, to jako proč? Radši si pozveme svoje kamarády, rodinu, které máme rádi, klidně i vzdálenou.
Navíc čím míň o tobě na vesnici ví, tím líp. Fakt. Lidi jsou často dost zvědaví, řeší kraviny a drby se šíří rychlostí blesku. Stačí jet do rodné vesnice a hned víš, kdo s kým, kde a proč. Ty vztahy se zvenku dost přeceňují.
Jediný, co je blbý, jsou děti, tam to chápu. Ale ani tam to neurychlíš. Tvoje dcera se do kolektivu musí dostat nějak sama. Nenásilně, přirozeně. Děti si cestu najdou spíš samy, když nejsou pod tlakem. Pomáhá kroužek, pozvat jednu konkrétní spolužačku a hlavně dát jí čas klidně několik měsíců…
- Citovat
- Upravit
Vodnář-u-Topolu
17.3.26 22:49
@Anonymní píše: Více
Já žiji na vesnici už nějakou tu dekádu. Dost lidí znám, ale i přesto nemám potřebu se nějak integrovat. Zdejší zábavy jsou takové prostoduché a cyklicky se opakující. Na to mi stačí vyznačené svátky v kalendáři a to ještě jen některé. Děti tu socializaci zvládají lépe, škola jim dává tu příležitost.
- Citovat
- Upravit
17.3.26 22:56
Ja nemam potrbu zapadat, takze nezapadam a nevadi mi to, ale ak naozaj za kazdu cenu potrebujes zapadat tak pocitaj s tym ze to bude trvat…
Je to dedina, takze tam sa o to musis zasluzit. Neakceptuju automaticky kazdu naplavu.
Ja mam dobre vztahy iba zo ‚starymi‘ susedmi. Novostavby co mame kusok vedla, plne samovenciacich psov a mentalne zaostalych jedincov ktory potrebuju obdivnych tlieskacov fakt nemusim, takze po par intenzivnych vystupoch sa ticho ignorujeme a perfektne mi to vyhovuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.26 05:31
Vyrostla jsem na vesnici a nemůžu říct, že by jsme se s každým stýkali. Vůbec. Tenkrát se nedělalo moc společných vesnických akcí. Vyjma fotbalu a zábav. Na fotbal nikdo nechodil a na zábavu občas. Naše výhoda byla asi v tom, že jsme měli ve vesnici příbuzné a tak jsme se navštěvovali a půjčovali a pomáhali. Tím to asi končí. Sousedy jsem zdvořile zdravila. Měla jsem celkem tři kamarády z naší ulice a ostatní se se mnou zase tolik nebavili. Spíš jen ve škole. Každodenní potkávání sousedů bylo prostě na zastávkách nebo v obchodě. 
žiju teď ve městě a z paneláku znám pár lidí a to tu bydlíme téměř deset let. V místě kde bydlím nemám já osobně vysloveně kamarády. Známe jo ale na ty jsem přišla až když začala dcera chodit do školky. Ona je ale velice společenská, takže si kamarády udělá do pár minut. Narozdíl ode mne.
- Citovat
- Upravit
18.3.26 11:40
@Anonymní píše: Více
Vesnice už dávno nejsou to, co bývaly před 50,60 lety. Žádné automatické seznamování, zvání na obědy a spontánní začleňování nových lidí se prostě neděje.
Lidi si žijí svoje životy, mají svoje okruhy a nemají potřebu aktivně nabírat nové známé. Není to vůči tobě třeba nic osobní, je to dle mého standard.
To, že jdete ven na kolo, brusle nebo hřiště a nikde nikdo není, taky není nic divného. Dneska má skoro každá rodina auto, takže sednou a jedou jinam, na výlet, do města, na kroužky. Děti často tráví svůj čas na vlastních zahradách, ne na veřejném hřišti. Takže čekat, že tam budou automaticky partičky dětí jako dřív, je bohužel mimo realitu.
A co se týče akcí typu hody, masopust apod.,tak spousta lidí na ně ani nechodí. Ne protože by byli asociální, ale protože to prostě není jejich zájem. Já osobně bych tam taky nešla, protože mě to nebaví. Jednou za čas se někde ukázat, ale to stačí.
Chápu, že se cítíš osamělá, ale není to nic proti tobě, taky bych patřila a patřím k těm, co si vztahy za každou cenu tvořit nemusí, jen protože někde bydlím neznamená, že tam musím mít kamarády za každou cenu. Vždyť přeci stačí, když člověk vychází s okolím dobře a nedělá konflikty..nebo ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.26 11:48
Já žiju v malém městě s výbornou dostupností velkoměsta. A to je za mě to nejlepší. Na vesnici i velkém městě bych se zbláznila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.26 12:43
@Fitsun píše: Více
Já teda nesouhlasím s tím masopustem (Fašank). Na Jižní Moravě ( Slovácku) se tato tradice stále dodržuje a každý se toho účastní, stmeluje to sousedy… A proto tam jezdí tolik turistů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.26 12:46
Ono je to o tom, jak jsi extrovertní a co z tebe vyzařuje. Se mnou si pokecá spousta lidí jen tak, když jdu na procházku se psem/ do obchodu. A i já se zajímám o ostatní, takže i když jsem někde v lese a najednou se tam objeví neznámý člověk, milerádi spolu komunikujeme . Takže já bych se s někým seznámila i 5 km za vesnicí na poli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.26 14:59
@Bytsamsebou píše: Více
Tak tady (té už jame periferie Plzeň) se to před lety oprášilo. Organizovali to vlastně novousedlíci. Me je tato tradice úplně cizí - vadí mi i když na nás zvoní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.26 15:40
Ahoj, prostě zkus na to nemyslet. Někdy, když se moc chce, tak to zrovna nejde. Žij si svůj život, navíc, pokud máš děti, tak to dřív nebo později přijde. Seznámíš se s rodiči kamarádů tvých dětí. Doporučuju nějaké cvičení pro ženy, i když si zpočátku budeš připadat osamocená, většinou se to časem prolomí. Netlač na pilu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
přestěhovala jsem se dcerkou a manželem minulý rok o velkých prazdninach z Prahy do malé vesnice, kde jsme koupili starší dům. K jádru pudla - dcerka přešla do 3. třídy a i přes všechno snažení není úplně prijata u deti. Vždycky byla stydliva, ale tady vyloženě chodí smutná, že tam nemá kamarády. Snažím se s ní tedy chodit ven - na kolo, brusle, hřiště- vždy nikde nikdo. U mě je to tedy to samé, ráda bych se zapojila do nějakého kulturního dění, hody, ale nevím jak, za kým jít, nikoho tu nemáme. Kamarádky z Prahy mám, ale ráda bych se tu chtěla cítit opravdu jako doma. Přijde mi, že jsou zážity organismus a mě a mou rodinu vnímají jako vetřelce.
Měli jste to někdo podobné? Jediný rozhovor co jsem zde měla byl o tom, že nás dům byl nějaké velké rodiny která tady má osete pribuzenstvo po vesnici.