Osobní krize po 40cítce. Měly jste?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 14:33
Osobní krize po 40cítce. Měly jste?

Diskuzi zakládám anonymně, nechci, aby si někdo velmi niterné pocity spojoval s konkrétní osobou, navíc sem chodí rodina a známí. Pokud by s tím byl problém, tak diskuzi prosím vymazat.

Letos mi bylo 40 let. Mám dvě děti-školní a předškolní, manžela, dům, práci. V podstatě jsem spokojená. Ale asi na mne s tou čtyřicítkou přišly nějaké obavy či co. Nejdříve jsem jednu noc probrečela nad tím, že až umřeme, tak tu budou naše děti samy. Jestli bysme neměli mít další dítě, abych jich bylo víc. Nemáme rozvětvenou rodinu, manžel je jedináček.
No tak to mne tak nějak přešlo, další dítě nechceme. Někde v podvědomí to je, ale už to není tak palčivé.

Pro změnu přišlo jakési puzení nějak změnit život k aktivnějšímu. Jsem věčný začátečník ve cvičení všeho druhu, u ničeho nevydržím, nebaví mne to, endorfin ze cvičení se mi netvoří, beru to jako povinnost, která po čase přestane bavit. Jenže si říkám, když to vidím okolo, jak dlouho bude trvat, než budu muset brát nějaké prášky, když mi táhne na 50? Souhlasím s myšlenkou, že člověk by se měl hýbat. Ale jakékoliv plánované aktivity mne po čase znudí a otravují.

Hodně cestujeme i když jen v rámci dovolené, ale mimo to mi přijde, že jsme tak nějak pasivní. V reálu asi ne, o víkendech chodíme třeba do muzea, jezdíme do zoologických, do Techmania a podobných věcí, chodíme na procházky. Ale není v tom žádný sport, k žádnému ani jeden z nás neinklinuje. Není v tom nějaký hlubší důvod. Zhubnout bychom potřebovali teda oba.

Ráno když se na sebe podívám, tak mám místama dost zmuchlaný obličej, takové dvě svinské vrásky vlevo u pusy. Měla bych si skočit někam na konzultaci a něco s tím udělat. Bohužel vrásky i bílé vlasy máme v rodině, vlasy si barvím už léta, kdybych to nedělala, tak už jsou z půlky bílé. Ty vrásky prostě budou problém a proto je na čase s tím někam pohnout.
V tom vidím to stárnutí teda pekelně a o to víc mne to prudí.

Pracuji z domova, chodím cca jednou týdně na schůzky s klienty, jinak stále doma. Včera venku bylo hezky, svítilo sluníčko, sice zima jak sviňa, ale na pohled hezky. Ale mě ani nic neláká/nenutí jít ven (děti momentálně nejsou doma). Říkám si, jestli za pár let takhle neshniju. Samozřejmě za běžného provozu ven jdu, s dítětem do školky, pro dítě do školky a školky, rozvozit na kroužky, jít s nimi na hřiště…Ale je to takové pasivní.
Každopádně takhle práce mi vyhovuje, oceňuji časovou flexibilitu a měnit ji určitě nechci.

V podstatě jsem v jisté pasivitě a lenosti spokojená, jenže dlouhodobě si myslím, že je to špatně.

Takže už delší dobu uvažuji nad pořízením psa. Psa jsme vždy měli, když jsem byla dítě, u manžel. Spolu jsme ho nikdy neměli. Svým způsobem to byl vždy můj sen, vycvičit si aktivního psa. Teď vidím, že tady, kde bydlíme, máme i podmínky. Je tu agility, coursing a další věci pro aktivní život se psem, nechci gaučáka. Děti jsou větší a rozumné a psa by milovaly. V zásadě všichni bychom ho chtěli. Ale jak jsem o tom začala víc přemýšlet a i obesílat chovatelské stanice, tak se najednou ráno budím s úzkostí-sevřený žaludek, citím se divně, no prostě úzkost jak prase. Nic jiného se teď neděje, takže je jasné, že ze psa.

Říkám si, že asi z toho, že se bojím ztráty nějaké svobody? Byť svoboda je to jen iluzorní, mám dvě děti, ráno musím vstávat v sedm, nespím do devíti. Pes na většinu míst může, máme i zálohy, které by se o něj postaraly, když budeme na dovolené.
Ale už tam prostě vždy (no ideálně dalších 13-15 let) bude, vždy budu muset myslet na psa. Nestačí, že mám děti? I když tam to prostě člověku nepřijde, na začátku občas člověk měl tu paniku ze zodpovědnosti, ale teď ne, jsou naší součástí. Stane se to i se psem?
Já, normálně vyrovnaná ženská, se teď cítím jak uzlíček nervů a pěkně mne to s.re.

Měla jste to některá taky po čtyřicítce? Jak jste to zvládly?
A s tím psem, pokud jste si ho pořizovaly, zaznamenaly jste změnu životního stylu nebo to že to hodnotíte jako chybu?

Ten krok je nevratný, nepřichází v úvahu se psa zbavit, na to jsem ta správná osoba.

Říkám si, jestli nepočkat třeba rok, jestli se to samo nějak nespraví a já se neuklidním a nebudu se dál v klidu posouvat k padesátce a k smrti (protože jak říká Pavel Moric každou sekundou umíráme :mrgreen: )

Každopádně jsem si dobře vědoma toho, že se mám dobře, naštěstí jsme všichni víceméně zdraví, což je nejdůležitější. Přesto psychika je věc, která nezávisí na reálných věcech, často si dělá co chce, přestože z vnějšku to může vypadat, že člověk žije ideální život a nemá si na co stěžovat.
Konec elaborátu.

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
tasa
Echt Kelišová 9236 příspěvků 30.12.16 14:37

Tak mě přijde, že máš normální docela dobrej život. ale já se nějak dneska moc nestoustředím, takže jsem něco možná v Tvým textu vynechala.

terulína
Neúnavná pisatelka 16784 příspěvků 30.12.16 14:38

Pořízení psa je dobrý nápad, budeš mít přirozený pohyb a přijdeš na jiné myšlenky ;)

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 14:43
@tasa píše:
Tak mě přijde, že máš normální docela dobrej život. ale já se nějak dneska moc nestoustředím, takže jsem něco možná v Tvým textu vynechala.

Já ho mám dobrý, to rozhodně nezpochybňuji a jsem si toho vědoma a jsem za to vděčná.
Přesto na mne nějak udeřil fakt stárnutí, které jsem ve dvaceti nebo třiceti nepociťovala. Teď už vím, že minimálně půlku života mám za sebou a přemýšlím, jestli něco nezměnit, abych třeba ty roky po šedesátce, pokud se jich dožiju, žila nějak aktivně, byla trochu zdravá.
To, že to tady bude za chvíli, to mne děsí. Rok utíká strašně, Vánoce, jaro, léto rychle pryč a další Vánoce.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 14:45
@terulína píše:
Pořízení psa je dobrý nápad, budeš mít přirozený pohyb a přijdeš na jiné myšlenky ;)

To si říkám, mohla bych to zařadit mezi ty věci, jsem vlastně vždy chtěla. Ale proč ta úzkost. A pochyby jestli nejsem už fakt tak líná (což je ale špatná věc), že budu dalších 15 let litovat tohohle rozhodnutí.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 14:51

40 mi bude na jaře a krizi mám docela velkou. Tři děti, podprůměrně vydělávajícího manžela, který s tím ale odmítá cokoliv udělat, takže já místo abych si užívala posledního dítěte, lítám z práce do práce (teda něco z kanceláře, něco z domova), aby nějaká kačka aspoň na kroužky dětí byla. Mačkáme se v 2+1 na 50 m2 bez jakékoliv vyhlídky na zlepšení.
S posledním odstavcem prvního zakladatelčina příspěvku ale souhlasím do puntíku.

lajovka
Ukecaná baba ;) 1304 příspěvků 30.12.16 14:59

Ve ctyriceti jsem taky mela krizi..ted je mi o tri roky vic a jsem v pohode az na to, ze pohled do zrcadla me, zvlast v obdobi premens, vydesi na celej den :D…moje mami to pry mela taky…ja jsem byla nestastna ze spousty jinych veci, ktere sem nechci psat…nastesti jsem se nad to nejak povznesla, snazim se zit co nejvic v pritomnym okamziku a pekne si zit, radovat se…bude lip, holky :kytka:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 15:05

Ano, rozumím Ti! I tu krizi, takový zvláštní - často nevysvětlitelný pocit úzkosti a rozumím i těm pochybám ohledně psa. Je mi ještě o pár let vic a tento pocit prostě znám. Žiji spokojeně v manželství, děti zdravé, šikovné, co vic bych si mohla přát. A stejně je mi občas (poslední dobou častěji) tak nějak zvláštně, smutně. Připisuji to právě tomu stárnutí no.
A ještě k tomu psovi..my jsme si ho, na moje přáni, nakonec pořídili a je to úžasný. Máme aktivni krasné plemeno a je to poslední dobou něco, co mi udělalo fakt velkou radost. Určitě si pesana pořiďte :palec:.
Prosím o zachování anonymity. Nechci tady ventilovat moje pocity.

Burj Chalifa
Nadpozemská drbna 29752 příspěvků 30.12.16 15:05

Krize středního věku, bilancování a běh času k tomu. Máš se skvěle, jen už Ti to připadá automatické. Obličej se dá poopravit.Na existenciální a materiální splín funguje se trochu poohlédnout za českou kotlinu do 3. světa. Nic Tě tak nehodí do pokory a studu nad konzumním životem jako tam. Cestuj, kdy jindy než teď? Máš k tomu všechny podmínky.

tasa
Echt Kelišová 9236 příspěvků 30.12.16 15:10
@Anonymní píše:
Já ho mám dobrý, to rozhodně nezpochybňuji a jsem si toho vědoma a jsem za to vděčná.
Přesto na mne nějak udeřil fakt stárnutí, které jsem ve dvaceti nebo třiceti nepociťovala. Teď už vím, že minimálně půlku života mám za sebou a přemýšlím, jestli něco nezměnit, abych třeba ty roky po šedesátce, pokud se jich dožiju, žila nějak aktivně, byla trochu zdravá.
To, že to tady bude za chvíli, to mne děsí. Rok utíká strašně, Vánoce, jaro, léto rychle pryč a další Vánoce.

tak na to je nejlepší práce, když si dáš tolik činností, tak večer padáš na ústa, slušně řečeno, tak si ani takovýhle otázky nebudeš klást- osobně vyzkoušeno. Jinak Tě chápu, někdy mám tyhle stavy taky.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 15:11
@Burj Chalifa píše:
Krize středního věku, bilancování a běh času k tomu. Máš se skvěle, jen už Ti to připadá automatické. Obličej se dá poopravit.Na existenciální a materiální splín funguje se trochu poohlédnout za českou kotlinu do 3. světa. Nic Tě tak nehodí do pokory a studu nad konzumním životem jako tam. Cestuj, kdy jindy než teď? Máš k tomu všechny podmínky.

Já cestuji/cestujeme, to jsme vždy dělali, je to velký smysl našeho života, občas mi přijde, že žijeme od dovolené k dovolené-pořád je to jen 5 týdnů za rok volna a tím to ještě rychleji utíká. Cestujeme sami, bez cestovek, chudých států jsme projeli a ještě projedeme fakt hodně. Mám jasnou představu jak se naše rodina, všichni tady v tom státě a všichni v Evropě máme dobře. Možná i ten fakt toho, že to pravděpodobně skončí a možná ani ne za tak dlouho. :think:
Je to běžné, člověk ví, že jiní bojují s hroznými věcmi-nemoce, smrt dětí…ale ta myšlenka pomůže jen na chvíli, pak se zase patláme v tom svém bahníčku…

Jo ten obličej by to mohl vylepšit, jakoliv to zní přízemně. Musím se dokopat a přečíst nějaké recenze na tyhlety ústavy :mrgreen:

tasa
Echt Kelišová 9236 příspěvků 30.12.16 15:13

Jo a s tím psem si nejsem tak jistá, jestli je to vždycky výhra. záleží i hodně na jeho povaze a to se nedá vždy odhadnout. to platí u všech zvířat, to říkám po zkušenostech, dost šílených, s naší kočkou. když se Ti zvíře nepovede a nemáš na to, dát ho pryč, tak je to na dost dlouho velkej opruz.

tasa
Echt Kelišová 9236 příspěvků 30.12.16 15:14
@Anonymní píše:
40 mi bude na jaře a krizi mám docela velkou. Tři děti, podprůměrně vydělávajícího manžela, který s tím ale odmítá cokoliv udělat, takže já místo abych si užívala posledního dítěte, lítám z práce do práce (teda něco z kanceláře, něco z domova), aby nějaká kačka aspoň na kroužky dětí byla. Mačkáme se v 2+1 na 50 m2 bez jakékoliv vyhlídky na zlepšení.
S posledním odstavcem prvního zakladatelčina příspěvku ale souhlasím do puntíku.

tak to je super, pořídil si tri děti a ted s tím nechce nic udělat, ten by zaslouzil, promin za uprimnost.neco jiného je, když by se snazil a proste by to neslo, ale takhle

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.12.16 15:22
@tasa píše:
tak na to je nejlepší práce, když si dáš tolik činností, tak večer padáš na ústa, slušně řečeno, tak si ani takovýhle otázky nebudeš klást- osobně vyzkoušeno. Jinak Tě chápu, někdy mám tyhle stavy taky.

Já mám pocit, že zaměstnaná jsem dost člověče. Kombinace práce doma, logistika dětí a sem tam domácí práce (to nepřeháním)…nemám čás běžně třeba číst knížku, to dělám v 23 hodin večer a později.

Burj Chalifa
Nadpozemská drbna 29752 příspěvků 30.12.16 15:24

Čtyřicítka přece není žádný věk, je to u ženy vlastně vrchol.Sil, krásy, soběstačnosti, zralosti…

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Tělocvik děti nebaví a pohybová gramotnost klesá. V čem je problém?

Studie Mezinárodní zdravotnické organizace potvrdila, že za posledních 13 let... číst dále >

Nejčastější chyby při usazování dětí do autasedačky

Téměř denně cestuje většina rodičů se svými dětmi autem. Snad žádný z nich by... číst dále >

Články z Expres.cz

Hvězda Mostu! Zdeněk Godla platí za minulost: Topí se ve statisícových dluzích!

Díky seriálu Most! se ze Zdeňka Godly (44) stala hvězda první velikosti. Lidé... číst dále >

Matka utýraného chlapečka (†3) Simona: Je na svobodě, do bytu si vodí kamarády!

Přání smrti i výzvy k lynčování se na Facebooku Simony T. začínají počítat po... číst dále >

Články z Ona Dnes

Dárky z vánočního kvízu jsou rozdané. Kdo bude mít dalšího Ježíška?

Jako odměnu jsme si pro naše věrné čtenářky a čtenáře již tradičně připravili... číst dále >

Vyprošťováky, které vás po divoké noci nakopnou do nového roku

Silvestrovská noc bude možná dlouhá a zábavná, ale první novoroční ráno může... číst dále >