Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otec chce mít nadvládu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.7.24 19:49
To já bych šla klidně vedle do baráku, protože pořádek si udělat umím a nikdy by mě nenapadlo sedět 8 let v baráku u rodičů, to bych nedala ani týden. Otce bych vykázala do jeho mezí, nenechala bych si to líbit, když se urazí a bude zticha, tím lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.24 20:18
Dekuji vsem za nazory, netusite, jak mi to pomohlo. Ze v techto situacich clovek neni sam. Opravdu 
Nebudu vyvolavat ani podporovat konflikty, ale zkusim, aby neustale nepokousel vse pretvaret k obrazu svemu..verim, ze to zvladneme tak, abychom se stehovat nemuseli.
A pokud ne, zjistila jsem, ze manzel je clovek, ktery by rekl - dost, jdeme odsud.
Jeste jednou diky, zakl.
- Citovat
- Upravit
30.7.24 22:45
@Bafonek píše: Více
Co ty víš, ségru vážně mám 😆. Bohužel, takových zmetků běhá tolik po světě, takže je nás nakonec hromada, co máme takové otce 🤦🏼♀️. Snad i to zakladatelku trochu uklidní, že je nás takových víc a není v tom sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.24 05:57
My to máme podobně, jen s tchýni a tchánem. Bydlíme vedle a jsme takový jejich nádeníci. Ono se to dá pouštět jedním uchem tam a druhým ven, ale někdy pohár přeteče a pak máme nervy na dranc. To se pak sebereme a jedeme někam na celý den pryč, nebo jedeme na víkend. Tak se zklidnime a jedeme dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.24 21:58
Obávám se, že ve věku okolo 60 let (nebo více), což odjaduji vašemu tatínkovi už asi bude, už se člověk mění těžko… Věřím, že odstěhování do svého a více soukromí to dost spraví. Ale jinak asi bohužel povahu a jeho přístup k vaší rodině příliš nezměníte a pro zachování dobrých rodinných vztahů asi bude potřeba některé věci neřešit. Ale je podle mne dobře se ozvat a v klidu říct, že už máte svou rodinu a svá pravidla. Jak se s tím tatínek popasuje už bude na něm…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.8.24 13:07
Zdravím, ono je to složitější ty vztahy, jaký kdo je a není a nejde to vše popsat jen tak krátce, to je jasné.
Jde o to, že otec jako nebyl a není nějaký zme*ek, co by se nestaral o rodinu, co se týká základ. zajištění atd, vše vždy bylo, platil mi studia, jazyk. kroužky. Nic navíc dle něho zbytečného ale ne, ale chápu samozřejmě. Dovolené byly dle něho zbytečné, takže jsme nejezdili, občas nějaký výlet byl, ale nic dalekého atd, tak nějak poblíž a moc neutrácet 
„Problém“ je, že po svatbě nám s mamkou dali docela slušnou částku na bydlení atd, takže my se cítili/cítíme zavázáni, že i z jejich peněz teď vlastně rekonstruujeme, bydlíme u nich, takže zase zavázáni, že se kvůli nám uskromnili.. to, že těch sedm let nebo kolik bylo opravdu za hranou, to přijímám a byla to totál blbost. Vždy ale hlásal, že kdokoli bude mít problém nebo něco chtít změnit, vyřešit, má hned přijít, povykládáme v klidu, pořešíme. Nám nic nějak vyloženě nevadilo, v nich to asi vřelo a teď vře, ale až teď se to začíná řešit nahlas některé věci.
Dnes ráno jsme měli střet, mazal po celém domě okna (byli jsme doma jen já, otec a mé děti), takže říkal, že bude obcházet dům a tak, takže jsem nachystala vše, co bylo třeba, odklidila na oknech věci, ale žádné kamarádíčkování ode mě, udělala jsem, co třeba a hotovo.
A pak během práce, jak byl na našem patře - měla by sis oméct tu pavučinu, co tam máš - Nechci, až budu mít čas a chtít já. Zopakoval asi třikrát, že bych měla. Pak jestli nechci pohlídat chvíli děti a neodklidím si klec (máme v kuchyni klec po osmákovi, který nám umřel, ještě jsem neodklidila) - řekla jsem, že teď nechci. A tím to začalo.
Budu doslovně - že už mi 4 měsíce je*e, jestli je to už konečný stav nebo co to je se mnou, že se neumím dobře starat o děti - že furt řvou (máme předškoláka a ani ne roční mimi, kterému občas rostou zuby a je to prostě mimčo), takže že jsem neschopná v tomhle, dále že neví, jestli nám k tomu domu, co opravujeme, poskytnout příjezdové břemeno (to řešíme teď), že když nám rupne, prodáme dům a odstěhujem se, budou jim pod okny jezdit cizí lidi (máme domy vedle sebe, sousedi z obou stran až za cca 50m), dále že se kvůli nám hrozně museli uskromnit a už toho mají dost, že už nechtějí posluhovat atd…no prostě, koukala jsem.
Moje reakce - vadí mi, že nerespektuješ moji rodinu, máme jiné pravidla a jiný způsoby a styl života. Jestli je dobrý nebo ne, ty neumíš rozhodnout, nezajímej se o naše patro - vím, že bydlíme u vás a tudíž musíme držet hubu a krok, i těch sedm let, co bydlíme jsem uznala, že bylo moc, ale v naší rodině chci aby vládly naše pravidla a jsou trochu jiné než v naší původní rodině. A že chci, aby kdyžtak došel večer, až bude doma i manžel a pořešili jsme to všichni narovinu nahlas společně a že teď chci, aby odešel.
Prý že ok, za hodinu přišel s tím - že večer nedojde, protože nechce, aby to dopadlo špatně( abychom se zhádali nějak ošklivě zřejmě) a že zkusí pravidla respektovat, ale že jinak je dle něho vše ok a nepřijde, jedině kdybych si to já výslovně přála - řekl to takovým tonem, že mi to přišlo jako nějaké vydírání nebo výhružka, to jsem mu i řekla, samozřejmě že ne tvrdil, ale já tvrdím, že ano. Že pokud to budu chtít řešit nahlas s mužem i ním, bude hádka, kterou zapříčiním vlastně já tím, že jsem ji svolala. Jinak to zůstane zase tak, že bude tepat mě samotnou ve chvílích, kdy nebude muž nablízku. Craaaaaaazy..potřebovala jsem se vypsat, omlouvám se, vím, že na to lék není. Chyba na obou stranách, ale jak z toho nemocného vztahu udělat zas ten pohodový, teď zatím netuším 
(zakl)
- Citovat
- Upravit
1.8.24 13:36
Podívej se, to jsou ti věční kritici a generálové, vždycky musí být po jejich. Udělali jste dvě velké chyby (když pdhlednu od bydlení u nich sedm let) - váš dům hned vedle + vzali jste jejich peníze. Obojí je vražedná kombinace a od vás se čeká, že jim budete vděční až do smrti. Dál to rozvádět nebudu, protože si myslím, že úplně chápeš, kam tím narážím.
Přijde mi ale, že teď to všechno moc tlacis na sílu. Dlouho ses držela nebo jsi chyby otce moc neviděla. Najednou ti manžel otevřel oči, ty jsi prozřela, vidíš problémy a chceš hned teď všechno vyřešit a řešíš. Asi by to chtělo se zklidnit. Je moc fajn, že teď neskaces tak, jak on píská. Tzn. rekne ti ukliď klec, ty řekneš že ne. To je v pohodě. Ale na nějaké svolávání večerní porady bych se vykašlala. Vztah s otcem si musíš vyřešit ty sama. Je jasný, že když jsi se dlouhé roky chovala k otci tzv. poslusne, že teď absolutně nechápe tu změnu. Musíš za mě - postupovat pomalu a důsledně. Když se budeš vůči němu slušně vymezovat a dělat si podle sebe, můžeš jednou za čas udělat nějaký ústupek a jakože otce poslechnout a udělat tím přátelské gesto. Ale pak si zase musíš jet podle sebe. Tvůj otec tě ted bude podle mě ještě víc kritizovat, protože ho bude žrát, že nad tebou ztrácí tu kontrolu. A to bude těžko vydychavat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.24 13:41
Z posledního příspěvku to vypadá prostě na ponorku, no… nic zvláštního po tolika letech soužití.
Prostě už mají třeba dost ruchu a pláče dětí, to v 60 není nic až tak divného, ne?
Větší odstup vám asi pomůže…
Tak bych řekla, že to u vás je kombinace obyč ponorky a toho, ze tchán je už starší a nevydýchal, že jsi dospělá a potřebuješ si dělat věci po svém… nastav si hranice tak, jak potřebuješ pro sebe a jeho případné brblani nech být. Trochu si snad zvykne a když nebudete v každodenním kontaktu, uleví se vám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.24 13:48
@Monchichik píše: Více
Pro to dítě je to hodně náročné, cely život v tom vyrůstalo, tak má pak cely život tendence do toho “spadnout”.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.24 14:03
Myslím, že teď není vhodná doba stavět se na zadní. Rodiče pro vás hodně udělali, peníze jste si vzali, 7 let jste jim zabírali místo a otravovali dětským křikem a ještě po nich chceš příjezdové břemeno. To bys taky nemusela dostat s otcovou povahou. Teď je ještě pořád na místě držet hubu a krok. Hranice si nastavuj, až budete ve svém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.8.24 14:09
@Pučálkovic.Amina píše: Více
Krasne shrnuto. To bude stěhování s estradou. Na celý ten otcuv výlev bych pronesla- no jo, hlavně že ty máš všechno perfektní. A pak si večer zanadavala s manzelem jak se těšíme do vlastního.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.24 14:19
@Giovanna1 píše: Více
Ano, chtějí moje dobro, ale je to kurník MOJE dobro a já ho nikomu nedám. 
Maj svoje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.24 21:49
Odstěhujte se. Pokud máte možnost, tak se odstěhujte co nejdál (klidně prodat barák a jít jinam). Já vím, lehko se to říká, hůře se to dělá… ale za klid v rodině to stojí.
Tvůj otec se nezmění a nezmění se ani ve chvíli, kdy budete bydlet o dům dál.
Asi bych zkusila taktiku, kterou kdysi používal mojí otec na babičku.
Když jsem byla malá, asi půl roku jsme u nich bydleli. Moje babička je generál, je to ženská k nesnesení. Všechno ví, všude byla a samozřejmě všechno ví nejlépe.
Mojí mamku to extrémně vytáčelo, ale taťka byl v klidu.
Na všechno jí suše a s úsměvem odpovídal: „Hm… ale my si to budeme dělat podle sebe.“
Takže konverzace vypadala následovně:
Babička: Měli byste tohle a tamto.
Táta: Hm… ale my si to budeme dělat podle sebe.
Babička: Ale takhle je to blbě, takhle se to dělat nemá.
Táta: Hm… ale my si to budeme dělat podle sebe.
Babička: Ale já si myslim, že takhle by to bylo lepší.
Táta: Hm… ale my si to budeme dělat podle sebe.
Odpověděl jí vždycky takhle třeba 20× (mile a s úsměvem), než jí to došlo, nějakou dobu to trvalo, ale pak měl svatý pokoj.
S otcem nemá smysl se hádat, nemá smysl se obhajovat, nemá smysl mu vysvětlovat svoje postoje. Jedním uchem tam, a druhým ven.
Pokud ti vynadá, žes odvolala dítě, prostě bych mu řekla, že je to naše dítě a že když si vzpomeneme o půlnoci, že ho zavoláme, tak to prostě uděláme.
Konec diskuze. Nazdar.
Ale nemusí to fungovat samozřejmě. Je možné, že tím tatíka vydráždíš ještě víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.24 21:52
Boomeri jsou emocne vyspeli asi jako male deti. Jestli se te jeho chovani a postoje nema dotykat, musis byt ty ta emocne nad veci.
Ale pozor, na nektere to ma dusledek takovy, ze se vytoci k nepricetnosti, kdyz jim s usmevem nekolikrat klidne zopakujes, ze mas jiny nazor/plan.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
