Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To, že budete mít dům hned vedle opravdu není řešení. Jediné řešení je se opravdu odstěhovat. Mluvím z vlastní zkušenosti. Teď po 30 letech už je to v pohodě, protože zkrátka stárneme a nenecháme s sebou manipulovat a rodičům ubývají síly. Ale chceš čekat 30 let?
A proč jste stavěli dům hned vedle? Vždyť to skoro nic nevyřeší.
@DaM2 píše: Více
Bude na ně hulakat přes plot, že děti křičí u bazénu. Bufe na ně hulakat přes plot, že jim tam vadí kus plotu. Bude sekat trávu v neděli ráno
No taky tam nevidím ráj na zemi. Na druhoubstrnau zakladatelka nepíše nic hrozného. Že řekl, ať ho nevola má večeři. Asi tón kterým to řekl…
@Bubla Bůčková Neni to o tonu, ale o tom, ze si predstavoval, ze ted se proste jit jist nemusi, protoze podle nej je to tak spravne. Neni to o teto jedne situaci, je jen nejnovejsi, snazila jsem se nejakym zpusobem vykreslit situaci, aby se to dalo pochopit..
Nic hrozneho, aby byly snad nejake naschvaly to neni, doufam, ze k nicemu takovemu bysme se ani jeden nesnizili. Ani s vekem, pokud teda nekoho neschvati nejaka psych. nemoc.
Proc jsme delalo dum tak blizko…a proc jsou v mori ryby
Nevysmivam se, jen proste v tu danou dobu bylo vse ok, pozemek po babicce, nezadluzili jsme se. Myslim, ze nic nepochopitelneho ![]()
Takze myslite, ze do budoucna jedine reseni byt dost daleko od sebe tak, abychom se na sebe tesili, jo
Rada bych cetla i neco ve smyslu - bydleni to castecne vyresi, zkus s nim mluvit tak a zak, na tyhle lidi zabira toto…no treba nekdo neco jeste nadhodi ![]()
Zakl
@Anonymní píše: Více
Tak když nebude hulakat přes plot…já bCh potřebovala víc příkladů. ja ti věřím, ale že. deda namítne- tak ho ještě nech, když je návštěva a ty spíš pusobis jako hystericka matka, že o prazdninach i při návštěvě se u nás ji v šest a hotovo ![]()
Narovinu, čím dál od nich tím líp. U nás jsou to problémy s tchánem, všude byl, všechno zná, neustále poucuje, nikdy neuzná chybu, jeho výchova a názory jsou nejlepší… Bydlíme ulici pod nimi, bylo to nejhorší rozhodnutí, teď už to ví i muž. Máme na dům hypotéku, dvě děti a úplně není a asi nebude nejlepší situace se přestěhovat a začít znova. Nějaké pravidla vždycky fungují jen chvíli, staršího syna úplně totálně odradil svojí povahou, takže tam odmítá chodit…Já k nim taky nechci chodit, protože je mi to hrozně nepříjemný aby mě cepoval. Muž nad tím mávne rukou a řekne, že takový byl vždycky, tchýně ta radši mlčí. Takže věř, že to nemusí být lepší až se přestěhujete, vůbec nic to neznámá. My jsme ulici pod nimi, na baráky si nevidíme, ale napětí by se dalo. krajet…
Podívej se, pořád na tom budete líp, budete ve svém - i když v baráku vedle. Nemaluj si, že se vztah obratem zlepší. Ale máš na straně i výhody - tvůj muž se zdá jako rozumný člověk, který nebude mít tendence vyvolávat spory. Aspoň podle toho, co jsi o něm napsala. Další výhoda - je to tvůj otec, takže pouto k němu máš, budeš se k němu chovat prostě jinak a líp, než kdyby sis na jeho místě dosadila třeba svého tchána. A když nebudete vyvolávat hádky a budete se držet stranou a nad některými věcmi mavnete rukou, tak to bude ok. Neříkám že ideál, ale dáte to ![]()
Chce to jenom nadhled a neřešit kr. aviny a jedním uchem dovnitř…
Otec se nezmění, s tím počítej. Diskuze možná není, to ale neznamená, že musíte všichni dělat to co chce on. A že se urazí? Jeho problém.
Kdo tohle nezažil ten to nikdy nepochopí. Můj otec je naprosto stejný exemplář. Vždycky a všechno muselo švihat a zařezávat podle něj. Jak někdo něco jinak tak hned bylo dusno a zle. A protože jsme doma chtěli klid tak se mu ustupovalo a ustupovalo. A on se teda logicky naučil, že udělat kravál a dusnou atmosféru funguje a používal to. Máma byla na nervy a nedokàzala ho srovnat a my jako haranti co nadělali. Až ve 45! letech jsem se dokázala vzepřít. A taky mě pomluvil po všech čertech.
A víš co zakladatelko? Ať si POLÍBí PRD.EL!!!!
Už na něj kašlu a žiju si po svým. Ta úleva….!
Buď ráda, že máš chlapa, který ti otevřel oči. Je na čase, abys otevřela oči i ty svému otci a řekla mu svůj názor na něj, klidně z plných plic, i za cenu toho, že se s tebou nebude bavit. Asi víš, co všechno je na něm špatně, tak mu to řekni.
@Bytsamsebou píše: Více
On neuzná co všechno je na něm špatně. To jen dcera bude nejhorší na světě, protože přestala šlapat podle jeho představ. A okolí se taky bude hrozně divit co ona je za důru. Tohle uměj tihle sr. áči dokonale. Poßtvat na někoho, kdo neskáče podle nich. Můj fotr na to už dojel. Ale že to trvalo!!
@DaM2 píše: Více
Tak ona píše že dům opravují. Takže nejspíš nějaký starý po babicce. Ale 8 let je teda celkem dlouho.
Ahoj, bude to velmi velmi dlouhe - jen avizuju
budu ráda za rady a tipy, jak zvládnout situaci, hlavně do budoucna..
Je mi 35, dve deti, skvely manzel, mame spoustu zajmu, aktivit.
Bydlime prozatimne u mych rodicu, to prozatimne trvalo cca 8let, spravujeme vedlejsi dum -snad na Vanoce uz budeme bydlet.
Posledni dobou zaciname mit problem s mym otcem - nebo posledni dobou - celozivotne si myslim, ze pouzival na nasi puvodni rodinu psychicke nasili, ruzne intenzity, dle toho jak kdo „poslouchal“ a souznil s jeho nazory na vse..od vhodne hudby, obleceni, traveni volneho casu atd, pokud jsme se chovali v souladu s jeho predstavou sveta, nebyl problem, jakmile mel nekdo jiny nazor a chtel to delat jinak, ne zle ani s nejakym ublizovanim vuci otci (asi to pisu kostrbate, snad je to pochopitelne), tak byl ohen na strese - urazil se, nemluvil s dotycnym, daval mu to sez*at zkratka. K mame se choval a chova jeste hur, ona neni zadny myslitel, ale neustale ji ponizuje, kara jak dite, vstepuje ji, co si ma o cem myslet…
No a ted k problemu ted - asi jak uz se budem stehovat, roste napeti mezi rodinami. Chapu, ze uz otec chce, aby to bylo, ale to asi neni omluva, uz to nechci brat jako omluvu a neustale ho omlouvat. To jeho chovani pokracuje vlastne i ted, kdyz mam svou rodinu, brali jsme to doted i s muzem tak, ze je to docasne, budem ve svem a zmeni se situace. Ale otec se stale snazi velet i me rodine, ma tendenci kecat do vseho, od te spravnejsi pece o deti, o spravnejsim zpusobu dodelani domu, do vseho proste, mne trvalo hrozne dlouho nez jsem tady toto vse zacala videt, pomohl mi s tim muz, malem nas to stalo vztah..otec ma tendence manipulovat a stahovat lidi k sobe, aby mel neco jako spojence. Ted stojim pevne za svym muzem a vidim.veci, ktere jsem driv nevidela.
Jenomze tim jak jsem se „prerodila“ a prestala s otcem jednat v rukavickach a pritakavat (i kdyz jsem si myslela sve) a rikam svuj nazor nahlas, je zle. On situace nechce resit a vyresit, chce mit pravdu, takze - ja se zmenila, ja jsem nervozni, ja to nechapu…des. nemyslela jsem, ze je takto omezeny. Mela jsem ho za inteligentniho cloveka, ktery vzdy hlasal, ze rozumni lidi se vzdy domluvi..to kdyz nas premlouval, abychom zustali bydlet v jednom dome vsichni…nastesti meho muze osvitil asi duch svaty a budeme ve svem.
Momentalne je situaci takova, ze se s otcem nebavime od soboty - byli u nas synovci a ja si dovolila zavolat nase dite v sest na veceri, bo jsem nevedela, dokdy tam oni budou, mame nejaky rezim. Vyjel po mne jak po decku, co si dovoluju odvolat dite,.kdyz si hrajou..od te doby jsem se nastvala uz i ja a nekomunikuju, pozdravim, kdyz se pptkame na chodbe, protoze nejsem de*il (on by to prvni neudelal) a tim to konci. Opet psychicky natlak, se vsema cukruje,.s detma,.i mamko dokonce, aby bylo asi videt, jak on ma vse v pohode.
Muz me drzi, mam zastani, toho si moc cenim, heslem je: vydrzet.
Ale - jak s timto zit, jasne, nejak to slo tech 35 roku, kdy clovek ale drzel svym zpusobem hubu a krok, aby to vse klapalo. Jenze je zmena, nechci byt nejaky frajer a sobecky rozvratit vztahy, protoze najednou prestanu vychazet s otcem, znicehonic da se rict z jeho pohledu. Ale uz si ani nechci nechat lajnovat zivot. Diskuze mozna neni. Co ted? Doufam, ze to zmeni to bydleni, kazdy ve svem, o kdyz jsou domy hned vedle sebe, porad je to jina adresa, tudiz se bud potkavat min, to je jedina spasa. Pokud mu bude splouchat na majak cimdal vic, reseni je odstehovat se uplne, ale to neni vse tak jednoduche zejo. Mate zkusenosti, jak pracovat s tskovym clovekem a vztahem? Jak se chovat po svem, ale vychazet i s nim?
Diky a diky i za to, jestli to nekdo docetl az sem. Prosim o anonym, je to dost osobni.