Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Panická hrůza z nemocnice
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.4.11 09:09
panická hrůza z nemocnice
mám takový poroblém, trápí mě to již řadu let tak mi napadlo se o něj podělit možná získat i nějakou radu. Mám strašnou hrůzu z nemocnice, při pomyšlení na to že bych si tam měla jít lehnout byť na jeden den ve mě vyvolává neskutečné vnitřní zlo, sevře se mi žaludek, chche se mi zvracet, začnu se šíleně potiti, motá se mi hlava atd. Kdybych se jen ocitla v nemocici tak udělám všechno proto abych podespala reverz a šla domů, dokonce když sem v termín porodu přijela a oni mi řekli že to ješt pár hodin potrvá tak sem ve strašných bolestech podepsala reverz a odešla.(v tu ránu mě polil pocit radosti a klidu) Furt mě honí představi co když se něco stane a já tam budu muset jít, nemůžu v noci klidně spát. Je to normální? Míte to taky někdo tak? 6ádnou špatnou zkušenost s nemocnicemi nemám nikde mi neublížili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.4.11 09:27
Taky se bojím nemocnic. Při porodu jsem čekala do poslední možné chvíle, že jsem málem rodila doma. 
Při druhém těhotenství jsem musela v nemocnici ležet 2× týden, před první hospitalizací jsem věděla a připravovala se týden, že tam půjdu, probulela jsem dny a noci, připadala jsem si, že tam asi umřu, ale pro mimi v bříšku jsem to musela zvládmout.
Od doby, co mám děti jdou mé „strachy“ stranou a musím uvažovat s chladmou hlavou, ať to nepřenáším na ně. Tak být tebou nad tím stále nepřemýšlím, „co by kdyby“ a užívám si své rodiny, dětí a všeho kolem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.11 09:30
Ahoj Ivus,
hele já pracuju v nemocnici a z představi že bych měla ležet tady tak mám hrůzu! 
Doufám že tady budu jenom rodit a jinak nic…víš ono nemá cenu nad tím přemýšlet, si zdravá…takovýto co když…to je na prd…pokud se někomu stane něco vážnýho tak je rád že mu pomůžou a strach jde stranou…když seš těhu a máš moc strach tak si musíš říct, že to pro mimčo uděláš jinak ho ohrožuješ…Zbytečně nad tím nepřemýšlej a bude to ok…tímhle jenom strach podporuješ…je spousta lidí se stejným problémem… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.11 09:33
tak to jsi jako já 
a to jsem zdravotní sestra.vždycky jsem si myslela, že by jsem hospitalizaci nepřežila a pak mě ve 23.tt řekli že jsem otevřená a musím hned nastoupit na kapačky, to by jsi viděla ty fofry, ještě to ani nedořekli a už jsem ležela v posteli a honila je at rychle donesou kapačku, léky,...... tak strašnej strach jsem měla o miminko, že jsem tam nakonec ležela 2 týdny a pokud to bude potřeba půjdu tam zase, no a už se hospitalizace nebojím v tu chvíli má člověk tak velkej strach o dítě, že by jsi si nechala i nohy zaživa uřezat.takže to ted neřeš, až to přijde, zvládneš to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.11 09:38
já jí mám taky jenže u mne je to tím že ségra měla rakovinu a jezdili jsme za ní s taťkou, máma tam s ní byla skoro dva roky.. a při každé návštěvě tam bylo o jedno dítě méně 
nedávno jsme byli na návštěvě za jedním klučinou co měl rozdrcený loket a já se tam málem udusila všude jsem měla pocit že zas uvidím ty trpící holohlavé děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.11 09:42
hlasim se taktez ke stejne fobii me staci pouha navsteva doktora natoz nemocnice 
..vyhybam se vsemu leceni jak jen to jde kdyby tu byl v okoli saman tak ho okamzite prohlasim za sveho obvodaka zubare atp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.11 09:59
Tak já jsem na tom byla obdobně, ještě na střední škole, kdy jsem jela s přítelem do nemocnice, kdy měl nad okem tržnou ránu, dávali mu tři stehy. Ještě než přišel na řadu, tak já trávila tu dobu na záchodě a zvracela, pak jsem rezignovala a říkala, že čekám na něj venku. Taky jsem měla takové stavy. Jednou se to změnilo - v nemocnici skončil s úrazem můj brácha a já utíkala strachy ze školy za ním do nemocnice, jak jsem odcházela, najednou jsem si uvědomila, že je to poprvé, co jsem neměla svůj šílený zvracecí stav. Pořád nemám nemocnice v oblibě, mám takový lehčí žaludek, ale už to není tak šílené!
A z čeho mám ještě paniku jsou injekční stříkačky! Nemám strach z té bolesti, ono to ani nebolí, když dobře píchnou, ale strašně mi vadí představa, jak mi to zajíždí do kůže. Na to se nedívám, někdy musím po tom i dlouho ležet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.11 19:55
gabi.design píše:
Zajímavý, tyhle stavy naopak neznám a ještě jsem to od nikoho neslyšela. Já jako dítě jsem nemocnice milovala a řvala jak tur, když jsem šla domů.
no to já bych šla radši stokrát k zubaři než jednou do nemocnice a to zubaře vůbec nemiluju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 02:04
Mě fobii způsobilo až těhotenství. V počátku mě po domácích pracech bolelo v podbříšku a tak mě přítel zavezl na pohotovost a trauma pro mně bylo, že mně bez vyšetření, ultrazvuku, či čehokoli okamžitě prostě hospitalizovali ( ani jsem nekrvácela), bez vyšetření mě nechali dva dny, kdy jsem nakonec podepsala revers a tento můj pobyt mi ještě připomněli při sepisování k porodu, další hnusnej zážitek bylo chování personálu a špína na oddělení šestinedělí. Pak jsem měla jít s malou do nemocnice a hystericky jsem se tomu bránila, nakonec jsme tam byly jen dva dny a dobrý. Ale ta gynda a šestinedělí mi rozjela pěknou fobii. Jinak mi lékaři nevadí, jen pobyt v nemocnici a ta bezmoc, neinformovanost, nezájem, fuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.4.11 08:01
Hmm, ať máš strach nebo ne, někdy se prostě do té nemocnice musí a člověk to musí brát když ne v pohodě, tak alespoň jako nutné zlo. Taky z toho mám strach. Vždycky hystericky obrečím každý pobyt a vyšetření, ale je to spíš tim přístupem doktorů. Příjde mi, že jen málo z nich se umí vcítit do vyděšeného člověka, který z nich má strach 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.6.12 12:28
@JančaK píše:
Mě fobii způsobilo až těhotenství. V počátku mě po domácích pracech bolelo v podbříšku a tak mě přítel zavezl na pohotovost a trauma pro mně bylo, že mně bez vyšetření, ultrazvuku, či čehokoli okamžitě prostě hospitalizovali ( ani jsem nekrvácela), bez vyšetření mě nechali dva dny, kdy jsem nakonec podepsala revers a tento můj pobyt mi ještě připomněli při sepisování k porodu, další hnusnej zážitek bylo chování personálu a špína na oddělení šestinedělí. Pak jsem měla jít s malou do nemocnice a hystericky jsem se tomu bránila, nakonec jsme tam byly jen dva dny a dobrý. Ale ta gynda a šestinedělí mi rozjela pěknou fobii. Jinak mi lékaři nevadí, jen pobyt v nemocnici a ta bezmoc, neinformovanost, nezájem, fuj.
No tak těhotenství mi taky rozjelo hroznou fobii, jedna jediná noc na oddělení šestinedělí, kde mě hospitalizovali čtyři týdny před porodem, způsobila, že jak slyším o nemocnic, tak zvracím, mám průjem, točí se mi hlava a jsem na odpadnutí. V porodnici jsme byli s malým pět dnů a já z toho byla hotová. Ale teď mám broučka na JIPce a k němu mě pořádně ani moc nechcou pouštět, tak jak ho přeloží na normální pokoj, tak tam s ním aspoň přes den vydržím, musím, i kdybych se měla po.rat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.14 12:16
Ahojte mám taky takový problém. Kdykoliv si mám jít lehnout do nemocnice okamžitě nemůžu spát pořád brečím že tam nechci mám stísněný pocit a dostanu se do deprese. Kdykoliv jsem ležela v nemocnici tak jsem to probrečela. I když si nakoupím spoustu časopisů tak když je čtu ani nevím o čem jsou. Nedokážu se na to soustředit a brečím i když to chci zastavit. Ale nejde to. Mám jít vyoperovat slepé střevo a pořád to oddaluji protože si nedokážu představit že bych si tam měla jít lehnout. Vždy když tam jsem snažím se vymyslet způsob jak nejrychleji pryč. Když to jde podepíšu revers ale když ne jsem na dně. Teď uvažuju že se domluvím s Dr. ať mi napíše nějaké uklidňující léky abych to zvládla… Navíc nemám moc dobrou zkušenost jak s personálem tak se samotnou léčbou v nemocnicích. Buď se na mě dívají jako na blázna že tak vyvádím nebo se mi stalo že mi ještě zhoršili zdravotní stav Jsem bezradná
- Citovat
- Upravit
Safrane
21.2.14 18:12
Najdi si nemocnici takovou, kde si budeš připadat jako pacient a kde se vlídnost personálu považuje za samozřejmost. Tam není problém ležet a slzy nebudeš potřebovat. Mám čerstvou zkušenost-v jedné-okresní mě málem zabili, ve druhé-krajské mě nejen zachránili, ale vrátili do života. Bez špetky přehánění.
- Citovat
- Upravit
23.6.14 08:48
Ahojky,
také trpím fóbií z nemocnice a ve čtvrtek mám jít na diagnostickou laparoskopii. Jsem z toho úplně na prášky, nemůžu spát, nemůžu jíst. Jednak se bojím narkózy, pak se bojím výsledku laparoskopie a čeho se bojím snad úplně nejvíc, tak toho, že tam budu muset zůstat ležet déle, než je plánováno. Nevím, co mám dělat, nejsem schopna se nad to povznést. Nějaká rada, jak to přežít, by se mi hodila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
