Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Vermion píše:
nehormonální tělísko pro ty co nerodily…plus kondom, popřípadě ještě počítat plodné dny…aby jistota neselhání byla co nejvyšší…
Teď už to taky vím, děkuju
No hlavně nemůžeš počítat s tím, že se chlap změní. Ve finále neznám snad žádného, který by se změnil, pokud to v sobě nemá. A hlavně jít do toho risku…neřeší se tu snad diskuse, že chlap byl takový a onaký už před otěhotněním/oženěnim a co vlastně zakladatelka chce???
Osobně znám několik holek, co si bláhově myslely „až se prcek narodi, bude to jiné“…ve vetšině připadů nebylo…maximálne to bylo horsi…
pardon za písmenka - chybějící hačky a čárky, blbne mi klávesnice…
@Anonymní píše:
Něco vám řeknu, z pohledu matky, sama mám dceru které bude za půl roku 20 let, teď bude maturovat a jde na vysokou. Kdyby se jí něco takového přihodilo, přiklonila bych se k potratu. Manžel to vidí stejně, dcera taky nemůže antikoncepci, už jsme se o tom bavili, co by kdyby…Od nás pomoc čekat nemůže, sami pracujeme, jsme rádi že do života vypravíme ji a druhé naše dítě. S bydlením by to u nás rovněž nešlo. Zodpovědného partnera o kterého by se mohla opřít taky nemá. Rozum - co si budeme vykládat, je to ještě nezodpovědné děcko, které ví o životě prd. Pro nás pro všechny by to byl zničený život, nejen pro ni. A čekat že se zapojí druhá rodina, ta co preferuje to vzdělání a karieru je bláhová myšlenka, už vidím jak budou skákat radostí. Musím se smát když tu čtu zkazky o tom…počkej až dítě uvidí, potom roztaje a všechno bude O. K…nebude, leda tak v pohádce. Mám několik kolegů nebo známých kteří se stali babičkami a dědečky kolem 40 let, děti měli velmi mladé. Ve většině případů to dopadlo bledě, ty děti jim pak zůstaly doma na krku i s vnoučaty. Možná to zní sobecky, ale děkuji, nechci. Chci aby z mé dcery něco bylo, aby něco dokázala, postavila se na vlastní nohy a sama jednou zabezpečila a s partnerem vychovala své dítě. V tomhle případě tu nic takového nevidím. Ty hezké řečičky a představy jak to všecko půjde jim složenky nezaplatí
Souhlas. Taky se vždycky směju tomu „mazání medu kolem pusy“ jak mladej borec „určitě roztaje, až uvidí upatlané ruce“. Též mám dceru a až bude dopsělá ujistím se, že ví o všech možnostech antikoncepce a že si v 21. století nemyslí, že existuje jen HA nebo kondom. A pak jí řeknu, že doufám, že jako student či nezaměstnaná absolventka nepřijde s tím, že čeká dítě a ať se postarám já nebo stát.
@CokeLady píše:
Líbí se mi, že v tomto typu diskusí zaznívá stále „finančně to nějak půjde, určitě to zvládneš, rodiče ti pomůžou“ a v diskusích o tom „jak vyžít z pěti tisíc“ všichni odsuzují ženskou, že si udělala dítě, když se o něj neumí materiálně postarat, že takový finančně negramotný lidi by děti mít neměli, že dítě je chudák a že není povinností rodičů jí nějak dotovat, když je neschopná.
Přesně tak. Mám 2 děti a jak finančně, tak psychicky je to tak náročné, že si to dopředu člověk neumí představit. Já přítele úplně chápu. Otěhotněla jsem v 19, když jsem byla přijatá na VŠ. Neuvažovala jsem ani chvíli, že bych si dítě nechala. Neříkám, že mladí rodiče musí být vysloveně špatní, ale to se na to musí cítit a mít aspoň kde bydlet a nějaké finance. Byla jsem normálně na potratu a jsem za to nesmírně ráda. Vzala jsem si svého následujícího partnera (s tím tehdejším jsme se nerozešli kvůli potratu, ale z jiných důvodů). A o 11 let později, 5 let po svatbě jsme měli plánovaně 1. dítko. Mezitím jsem dospěla, vystudovala, získala hromadu zkušeností, pracovala ve 2 zajímavých pracech. Jsem moc šťastná. Jen někdy mám husí kůži když si uvědomím, že jsem tehdy mohla
skončit se svým bývalým přítelem a dítětem. ![]()
Jak tu někdo psal, ptáš se na maminkovském fóru, tak tu nezískáš nestranné informace. Každopádně si ještě pročti ty nesnášenlivé reakce které tady padají ohledně mladých maminek bez financí a zázemí, které si chtějí postěžovat. On ti potom už nikdo nepomůže. Nebo stačí jen nahlédnout do diskuse k dokumentu Čtyři v tom, jak tam odsuzují 18 letou studentku, která má zázemí, po otěhotnění se s přítelem vzali atd. A stejně tu na ní ty samé „dobré duše“
co ti tu radí nechat si to roztomilé miminko, nenechají nit suchou. ![]()
@CokeLady píše:
@VirginiaJá vím, že jako matka na mateřské webu nejsi schopná pochopit, že pro některé potrat není něco, co by si vyčítali ba naopak o jeho správnosti vůbec pochybovali. U nás se ročně provedou desetitisíce umělých přerušení, několik jich mám v rodině, nikdy nikdo nelitoval, prostě se dítě nehodilo a tak se těch několika shluklých buněk ty ženy zbavily, nic víc. Žádné emoce, žádné „zabití dítěte“.
Proč bych nebyla schopná to pochopit.
Jako jediná jsem několikrát poukazovala na to, že víc než na čem jiném, záleží na jejím přístupu k tomu dítěti. Ne na mém nebo na tvém, ale na jejím.
Nechala bych si dítě, pokud ho totiž opravdu chceš, jak sama píšeš, myslím, že by tě potrat dost psychicky rozhodil a vyčítala by sis to celý život. To, že o partnera přijdeš, když si dítě necháš, je možné, záleží na tom, jak je moc je psychicky vyspělý. Je možný, že tě nejprve nechá a pak sám doleze, třeba za pár let (naprosto stejný scénář znám ze svého okolí…). Pokud je ale otec, musí platit alimenty, takže nějaký peníze bys od něj měla. Stát tě s dítětem taky na úplných holičkách nenechá a měl by ti doplatit aspoň byt (nějaký ty příspěvky na bydlení atd.).
@CokeLady: já myslím, že jo docela rozdíl, když si to dítě chce nechat… pak lze očekávat, že ji to bude trápit. Pokud by psala nechci dítě a partner taky ne, tak je to úplně jiný příběh.
@Anonymní píše:
Přesně tak. Mám 2 děti a jak finančně, tak psychicky je to tak náročné, že si to dopředu člověk neumí představit. Já přítele úplně chápu. Otěhotněla jsem v 19, když jsem byla přijatá na VŠ. Neuvažovala jsem ani chvíli, že bych si dítě nechala. Neříkám, že mladí rodiče musí být vysloveně špatní, ale to se na to musí cítit a mít aspoň kde bydlet a nějaké finance. Byla jsem normálně na potratu a jsem za to nesmírně ráda. Vzala jsem si svého následujícího partnera (s tím tehdejším jsme se nerozešli kvůli potratu, ale z jiných důvodů). A o 11 let později, 5 let po svatbě jsme měli plánovaně 1. dítko. Mezitím jsem dospěla, vystudovala, získala hromadu zkušeností, pracovala ve 2 zajímavých pracech. Jsem moc šťastná. Jen někdy mám husí kůži když si uvědomím, že jsem tehdy mohla
skončit se svým bývalým přítelem a dítětem.Jak tu někdo psal, ptáš se na maminkovském fóru, tak tu nezískáš nestranné informace. Každopádně si ještě pročti ty nesnášenlivé reakce které tady padají ohledně mladých maminek bez financí a zázemí, které si chtějí postěžovat. On ti potom už nikdo nepomůže. Nebo stačí jen nahlédnout do diskuse k dokumentu Čtyři v tom, jak tam odsuzují 18 letou studentku, která má zázemí, po otěhotnění se s přítelem vzali atd. A stejně tu na ní ty samé „dobré duše“
co ti tu radí nechat si to roztomilé miminko, nenechají nit suchou.
Najdi je a cituj.
Já jsem pro život, nikdy třeba nekritizuju „chudé“ matky a ona studentka se mi nelíbila prostě pro to, že se chovala jako trdlo.
Na diskuzích „pro život“ a diskuzích „soc. dávky“ „finanční nouze“ jsou úplně jiné skupiny uživatelek.
@Anonymní píše:
Nemyslím si ze přítel který ma pouhých 21 muže byt nějaký dobrý otec který zabezpečí rodinu ještě když studuje a nemá práci brigády vas neuživí počkala bych par let než budu MIT dítě, přítel je moc mladý pak ti muže utect za nějakou jinou pochybují ze 21 kluk bude chtít sedět doma a starat se o dítě takový maji v hlavě jiný věci, můj syn ma 23 a střída holky každou chvily v tomhle věku se chtějí bavit
Ty budeš doma unavená starat se o dítě a přítel bude někde trajdat
Tohle je zase názor, my s manželem měli první dítě když jemu bylo 22 a druhé 24. Nikdy nám nikdo s ničím nepomáhal. Manžel je nejlepší táta jakého bych si pro děti mohla přát. Takže nesouhlasím s tím že mladý tatínek rovná se špatný. Jsme spolu už 15 let děti už máme 4 a zatím nikam neutek ![]()
@Anonymní píše:
Zodpovědného partnera o kterého by se mohla opřít taky nemá.
Ve 20 letech už bych jí vysvětlila, že s takovými se nevyplácí spát - právě z tebou zmíněných důvodů. K antikoncepci bych vysvětlila i důležitost výběru partnerů.
Ahoj, byla jsem v podobné situaci jako ty a tvuj přítel, jenže my jsme tehdy oba studovali vysokou. Taky jsem si říkala, že to NĚJAK zvládneme a tehdy můj přítel (teď manžel) říkal, já to nechci NĚJAK zvládnout, já tomu dítěti chci dát všechno, co bude potřebovat a ne žít někde u rodiny a chodit na brigády a žít od výplaty k výplatě a nic navíc. Takže ač to pro mě bylo snad nejtěžší rozhodnutí v životě, podstoupila jsem přerušení a ikdyž občas počítám, jak staré by bylo naše dítě, protože zapomenout se nedá, nelituji. Nyní jsem vystudovaná, vdaná, zabezpečená a těhotná. Žádné obtíže s dalším početím jsem neměla, takže ty řeči, že po přerušení již nemusíš mít děti jsou už jen prázdné řeči zastaralých lidí. Držím Ti pěsti, aby ses rozhodla podle sebe tak nejsprávněji, jak budeš cítit a nemyslím, že to, že přítel dítě teď nechce, neznamená jeho nezodpovědnost, ale spíš naopak.
@Haňulík píše:
Tohle je zase názor, my s manželem měli první dítě když jemu bylo 22 a druhé 24. Nikdy nám nikdo s ničím nepomáhal. Manžel je nejlepší táta jakého bych si pro děti mohla přát. Takže nesouhlasím s tím že mladý tatínek rovná se špatný. Jsme spolu už 15 let děti už máme 4 a zatím nikam neutek
@CokeLady píše:
@Virginia
Usuzuju tak z tvých příspěvků, které jsou dost protipotratové a promateřské, jestli to tak není a chápeš i lidi, pro které potrat není nějak emocionální věc, tak pak se omlouvám.
Chápu, že to někdo má jinak a můžeš si to v mých příspěvcích zde přečíst, zmínila jsme to nejméně dvakrát.
Co si o těch lidech myslím je věc druhá.
@Lively píše:
Souhlas. Taky se vždycky směju tomu „mazání medu kolem pusy“ jak mladej borec „určitě roztaje, až uvidí upatlané ruce“. Též mám dceru a až bude dopsělá ujistím se, že ví o všech možnostech antikoncepce a že si v 21. století nemyslí, že existuje jen HA nebo kondom. A pak jí řeknu, že doufám, že jako student či nezaměstnaná absolventka nepřijde s tím, že čeká dítě a ať se postarám já nebo stát.
Nejhorší že že dnes se nepostará ani ten stát. Ten jenom hledí kde by sebral. Řeknu ti že obdivuju dneska ty mladé rodiny jak s těmi almužnami co od státu berou dokážou při dnešních cenách vyžít. Ale z nás mluví zkušenosti nasbírané věkem, on si to musí každý zažít sám, aby viděl. Zakladatelce můžeme jen popřát aby ať už se rozhodne jakkoliv, jednou nelitovala.
Jak tady čtu, tak pro některé lidi potrat opravdu nic neznamená, neznamená to pro ně zabití svého nenarozeného dítěte, tak teď jen záleží, do které skupiny náležíš ty - pokud bereš potrat jen jako lékařský zákrok, kterým ti z těla bude odstraněno něco, co nechceš (třeba jako apendix), tak jej prostě podstoupíš a budeš se cítit stejně jako po každém jiném lék. zákroku. Pokud patříš do kategorie lidí, kteří berou potrat jako zabití, tak si to asi z hlavy nikdy nevymažeš…