Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Partner před a po :-)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.8.20 08:06
@Janli píše:
@Šimelda v prvním vztahu jsem se ošklivě spálila a pak jsem hledala partnera rozumem. Děti jsem si s ním pořídila až po deseti letech, až jsem si jím a jeho osobností byla jistá. Zažili jsme spolu zlý a ještě horší. Jo, změnil se, ale k lepšímu. Pokud si někdo upíchne dítě po dvou letech, kdy je ještě zaslepený láskou, tak se nesmí divit. Ale pořád jde o naivitu. Jinak musím konstatovat, že jsi celkem přející osůbka, taková škodolibá co? Zakladatelky diskuze a postoje znám, tohle není její první diskuze.
Já mám partnera 5let a máme dvě děti. Partner se změnil minimálně.
Prošli jsme si taky dobrým i zlým, ale vesměs mě mile překvapil a ukázal mi, že je chlap na svým místě. Dost se i změnil - pro mě a já pro něj. Po těch 5 letech je fajn to, že už jedeme život společně a měníme se my dva vztaženo k času. Né už každý samostatně. To je pak už jiná.
Jinak 10 let čekat, tak to je fakt kravina… Promin… člověk se i musí naučit vybírat a projít si bohužel někdy i těmi horšími, aby zjistil.. člověk se pořád učí… Já sice dělam v HR, ale doted mě dokážou lidské povahy hoooodně překvapit…
A Pokud toužíš po rodině a žiješ v dnešní době.. studuješ třeba VŠ ap. Tak jsi hotová ve 25letech a čekat tak dlouho je vážně nesmysl… NESMYSL!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.20 08:48
@purplee píše:
Myslím, že tvůj názor o tom mít děti po 10 letech je dost zcestný Janli…
Něco na tom ale je. Naprostá většina vztahů, které se kolem nás v průběhu let rozpadly, byly víceméně krátkodobé. Rok spolu (nebo méně), pak hned dítě, v horším případě se to lepidlo druhým… Neříkám, ze je to pravidlo, ale pravděpodobnost, ze to nedopadne je mnohem vyšší. V takových případech je i blbost říkat, ze se parter změnil, protože se nezměnil, jen se ukázal jaký opravdu je, jak (ne)funguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
22.8.20 09:48
@purplee @Bremerhaven to je můj svět, můj matrix, neradím nikomu, aby to udělal stejně a nedávám to jako univerzální návod na štěstí. Já jsem ale spokojená, že jsem to udělala právě takhle. Můj první vztah byl poslední rok hardcore, zvlášť po tom, co jsem pochopila skutečnou povahu partnera a postavila se mu. Pak jsem si potřebovala být jistá, že budu mít rodinu s partnerem, který je vyspělý ve svém chování i postojích, že je to opravdu dospělý chlap a nečeká mě překvapení, jako spoustu žen tady. První dítě jsem čekala ve 32letech, nemyslím si, že by to bylo extrapozdě. Navíc jsem byla vždy smířená s tím, že buď budu mít rodinu s tím správným mužem nebo vůbec… Někomu vyhovuje mít děti ve fázi akutní zamilovanovanosti i za tu cenu, že riskne rozpad vztahu, někomu vyhovuje něco úplně jinýho…každý jsme jiný a máme jiný představy o životě. Pro někoho je nesmysl čekat, pro jinýho je nesmysl rozšiřovat stavy samoživitelek… Vztahy nezačínají v 25 letech, prvního partnera jsem poznala v 16letech, druhýho ve 22. Dva muži mi v životě naprosto stačili k ujasnění postojů.
- Citovat
- Upravit
22.8.20 12:24
@Janli Tak on ne každý si najde partnera ve 22 letech, ale pokud si dobře vzpomínám, tak jsi někde psala, že jste se rozešli a vrátili k sobě po 3/4 letech, takže sis s manželem pořídila dítě po dohromady 6 letech vztahu, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.20 12:26
Dítě podle me změní každý vztah, někde k lepšímu a někde k horšímu. 
My jsme se brali po 5 letech, první dítě jsme měli po 8 letech (potkali jsme se mladí, kdyz jsem byla na VS). Muž je plus mínus furt stejný a já taky, jsme flegmatici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 01:03
@Janli píše:
@purplee @Bremerhaven to je můj svět, můj matrix, neradím nikomu, aby to udělal stejně a nedávám to jako univerzální návod na štěstí. Já jsem ale spokojená, že jsem to udělala právě takhle. Můj první vztah byl poslední rok hardcore, zvlášť po tom, co jsem pochopila skutečnou povahu partnera a postavila se mu. Pak jsem si potřebovala být jistá, že budu mít rodinu s partnerem, který je vyspělý ve svém chování i postojích, že je to opravdu dospělý chlap a nečeká mě překvapení, jako spoustu žen tady. První dítě jsem čekala ve 32letech, nemyslím si, že by to bylo extrapozdě. Navíc jsem byla vždy smířená s tím, že buď budu mít rodinu s tím správným mužem nebo vůbec… Někomu vyhovuje mít děti ve fázi akutní zamilovanovanosti i za tu cenu, že riskne rozpad vztahu, někomu vyhovuje něco úplně jinýho…každý jsme jiný a máme jiný představy o životě. Pro někoho je nesmysl čekat, pro jinýho je nesmysl rozšiřovat stavy samoživitelek… Vztahy nezačínají v 25 letech, prvního partnera jsem poznala v 16letech, druhýho ve 22. Dva muži mi v životě naprosto stačili k ujasnění postojů.
To co píšeš je naprostá pravda, ale mě bohužel z tvých příspěvků hodně připadá, že kdo neprověří chlapa tak důkladně jako ty, tak to dělá špatně .
Přitom i tady, co si pamatuju, je dost příběhů, kdy už po krátké známosti měli ti dva pocit, že to je to „ono“, že k sobě patří, a jsou spolu už dlouho.
Spíš si myslím, že ty neshody po krátkém vztahu pramení z toho, že si některé ženy myslí, že se muž nějak změní k lepšímu. Ne že by byla na závadu ta délka vztahu sama o sobě (až na výjimky, jak jsem psala, manipulátoři a spol, tam se to dopředu bez zkušeností prostě nepozná).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.8.20 09:46
@Janli píše:
@purplee @Bremerhaven to je můj svět, můj matrix, neradím nikomu, aby to udělal stejně a nedávám to jako univerzální návod na štěstí. Já jsem ale spokojená, že jsem to udělala právě takhle. Můj první vztah byl poslední rok hardcore, zvlášť po tom, co jsem pochopila skutečnou povahu partnera a postavila se mu. Pak jsem si potřebovala být jistá, že budu mít rodinu s partnerem, který je vyspělý ve svém chování i postojích, že je to opravdu dospělý chlap a nečeká mě překvapení, jako spoustu žen tady. První dítě jsem čekala ve 32letech, nemyslím si, že by to bylo extrapozdě. Navíc jsem byla vždy smířená s tím, že buď budu mít rodinu s tím správným mužem nebo vůbec… Někomu vyhovuje mít děti ve fázi akutní zamilovanovanosti i za tu cenu, že riskne rozpad vztahu, někomu vyhovuje něco úplně jinýho…každý jsme jiný a máme jiný představy o životě. Pro někoho je nesmysl čekat, pro jinýho je nesmysl rozšiřovat stavy samoživitelek… Vztahy nezačínají v 25 letech, prvního partnera jsem poznala v 16letech, druhýho ve 22. Dva muži mi v životě naprosto stačili k ujasnění postojů.
Ale to prece nikdy nevis a nemuzes vedet jestli vztah vyjde nebo ne. V tom jsi dost naivni. Kolik lidi se rozvede kdyz jim deti vyleti z hnizda. A je spousta dalsich pribehu a pripadu.
A ze jsi cekala 10let na deti, taky se mohlo stat, ze by jste vztah „prechodili“, jak je v dnesni dobe zvykem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.8.20 23:49
Po porodu je taky člověk trochu zmatený, neví co ho čeká, já vyčítala spoustu věcí partnerovi, ale v hodně věcech je to právě chlap kterého potřebuji, naopak mi začala vadit má vlastní rodina, se sestrou se skoro nevídám, mám pocit že má divné názory. Jak člověk vyletí z hnízda a pak má děti ukážou se skutečně klady i protiklady, ale všech, nejen partnerů.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.8.20 23:51
A nejde o dobu, jde o zkušenosti, ne o strávené roky jak někdo říká
- Citovat
- Upravit
Janli
24.8.20 09:23
@Terodaktil píše:
Ale to prece nikdy nevis a nemuzes vedet jestli vztah vyjde nebo ne. V tom jsi dost naivni. Kolik lidi se rozvede kdyz jim deti vyleti z hnizda. A je spousta dalsich pribehu a pripadu.
A ze jsi cekala 10let na deti, taky se mohlo stat, ze by jste vztah „prechodili“, jak je v dnesni dobe zvykem.
Nejsem naivní, já jsem realista až to bolí… Po odchodu dětí se nejčastěji rozcházejí páry, které svůj vztah postaví jen na těch dětech. Mimo počátečního zamilování si nevytvoří žádný základ pro vztah, nemají společného nic jiného než jen ty děti. My máme s manželem společné koníčky, podnikání, které je zároveň naše vášeň a dokázali jsme dlouhodobě fungovat i bez těch dětí. Pokud nějakému vztahu hrozí přechození, tak není postavený na stabilních základech.
- Citovat
- Upravit
Janli
24.8.20 09:37
@Lucie_Sx píše:
To co píšeš je naprostá pravda, ale mě bohužel z tvých příspěvků hodně připadá, že kdo neprověří chlapa tak důkladně jako ty, tak to dělá špatně
Přitom i tady, co si pamatuju, je dost příběhů, kdy už po krátké známosti měli ti dva pocit, že to je to „ono“, že k sobě patří, a jsou spolu už dlouho.Spíš si myslím, že ty neshody po krátkém vztahu pramení z toho, že si některé ženy myslí, že se muž nějak změní k lepšímu. Ne že by byla na závadu ta délka vztahu sama o sobě (až na výjimky, jak jsem psala, manipulátoři a spol, tam se to dopředu bez zkušeností prostě nepozná).
Pořád se tu bavíme o těch, co prožili šok, protože se partner najednou změnil. Pokud to někdo nechce zažít, tak nejlepší recept na to opravdu je prověřit si partnera i v zátěžových situacích. Jestli na to někomu stačí tři roky nebo deset let, to je jeho věc. Já spíš nechápu, proč tady do mě všichni ryjou? Já tu jen popsala můj život, moji zkušenost, která vedla k tomu, že jsem diskutovanou změnu nemusela řešit. Ale to je můj život a můj postoj, který nikomu nenutím. Ať si to každý zařídí jak uzná za vhodný. Já jeden vztah, kdy jsem byla naivní a slepá zažila a podruhý jsem se tomu snažila vyvarovat. Do dneška děkuju bohu, že jsem prozřela včas… Univerzální recept na spokojený vztah není, nemám ho ani já.
- Citovat
- Upravit
24.8.20 09:41
@Janli píše:
Nejsem naivní, já jsem realista až to bolí… Po odchodu dětí se nejčastěji rozcházejí páry, které svůj vztah postaví jen na těch dětech. Mimo počátečního zamilování si nevytvoří žádný základ pro vztah, nemají společného nic jiného než jen ty děti. My máme s manželem společné koníčky, podnikání, které je zároveň naše vášeň a dokázali jsme dlouhodobě fungovat i bez těch dětí. Pokud nějakému vztahu hrozí přechození, tak není postavený na stabilních základech.
Ty vse beres jen ze sve stranky…jak to mas ty. Nejsi vubec objektivni, znam pary, kde nemaji spolecne konicky a jsou spolu dlouho, protoze si od sebe odpocinou a pak si reknou kdo co a jak… pak jsou pary, ktere maji spolecne konicky nehnou se od sebe a pritom uz si lezou na nervy… je to ruzne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.20 17:05
@Janli píše:
Pořád se tu bavíme o těch, co prožili šok, protože se partner najednou změnil. Pokud to někdo nechce zažít, tak nejlepší recept na to opravdu je prověřit si partnera i v zátěžových situacích. Jestli na to někomu stačí tři roky nebo deset let, to je jeho věc. Já spíš nechápu, proč tady do mě všichni ryjou? Já tu jen popsala můj život, moji zkušenost, která vedla k tomu, že jsem diskutovanou změnu nemusela řešit. Ale to je můj život a můj postoj, který nikomu nenutím. Ať si to každý zařídí jak uzná za vhodný. Já jeden vztah, kdy jsem byla naivní a slepá zažila a podruhý jsem se tomu snažila vyvarovat. Do dneška děkuju bohu, že jsem prozřela včas… Univerzální recept na spokojený vztah není, nemám ho ani já.
Myslím, že ryjou proto, že dáváš najevo (i když možná nechceš), že kdo si takto neprověří partnera důkladně, tak je to jeho chyba.
Ale věř, že zkouška na dítě neexistuje. To je prostě buď-anebo. Nemáš šanci nic zjistit dopředu.
A tvoje prozření, opravdu buď ráda, protože kdyby ti bylo třeba 35, chtěla děti, byla s chlapem rok dva a vše by se jevilo ideální, už bys nečekala.
Máš štěstí, nic jiného. A nic, co by někdo mohl úplně ovlivnit. Netřeba takové pranýřovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.20 19:00
@Lucie_Sx píše:
Myslím, že ryjou proto, že dáváš najevo (i když možná nechceš), že kdo si takto neprověří partnera důkladně, tak je to jeho chyba.
Ale věř, že zkouška na dítě neexistuje. To je prostě buď-anebo. Nemáš šanci nic zjistit dopředu.A tvoje prozření, opravdu buď ráda, protože kdyby ti bylo třeba 35, chtěla děti, byla s chlapem rok dva a vše by se jevilo ideální, už bys nečekala.
Máš štěstí, nic jiného. A nic, co by někdo mohl úplně ovlivnit. Netřeba takové pranýřovat.
Perfektně řečeno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jak nastartovat tělo po dvojitých ATB?
- 22.04.26
- Anonymní
Homeopatika a káva
- 22.04.26
- Anonymní
