Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Sonarka píše:
Nj, chlap…mela mu rict, ze se na to neciti a ze by nemel jezdit…on si to holt predstavit neumi…jake to je, byt v 8 mesici. Ale verim, ze ty 2 dny nejak preziji vsichni zucastneni.
Tak snad není slepý a vidí, že ma ženskou 4 týdny před porodem. Nechapu, že si neco vubec plánoval, když to věděl.
@Zoe1 píše:
A o to jde, on má právo, žena ne?
Jako já nevím, mám teda děti dvě 4 a 3 roky a i když si teda vzpomenu na ten první rok, kdy jsem měla jen jedno a do toho těhotná, tak si fakt nevzpomínám na to, že bych si za ten rok někdy odpočinula. Ano, moje blbost, protože jsem měla doma sobce, takovou chybu už po druhé neudělám, to radši fakt budu sama, protože k čemu jako žít se sobeckým člověkem, který mi stejně nikdy nepomůže a bude mu přednější chlastačka s kámošema. Tohle je čistě a jednoduše jen sobecké chování.
A proto sis s tím sobcem udělala dvě děti
chápu, že si teď lecis své komplexy, když tě opustil. Nejspíš měl k tomu dobře důvody. Podle těch tvých příspěvků jsi ho držela doma uvazaneho jak psa.
@Pitaya1 píše:
A proto sis s tím sobcem udělala dvě dětichápu, že si teď lecis své komplexy, když tě opustil. Nejspíš měl k tomu dobře důvody. Podle těch tvých příspěvků jsi ho držela doma uvazaneho jak psa.
Neopustil on mě, ale já jeho, odešla jsem od něj s dětmi z těchto důvodu a jiných důvodů. Naopak on to nemohl ještě hodně dlouho rozdýchat a hodně, ale hodně čuměl, protože si myslel, že když jsem na rodičaku, tak nemám jinou možnost, než si toto nechat líbit. A jak jsem psala, druhou takovou chybu už neudělám, toto mi stačilo.
@Pitaya1 jo a jen tak mimochodem, vytřela jsem zrak nejen jemu, ale celé jeho rodině, patrně si mysleli, že jsem asi nějaká neschopná chudinka, tak pak viděli, jak hodně se mýlili, bývalého manžela jsem vyplatila, získala byt do svého vlastnictví a to ještě na rodičaku, přestěhovala se s dětmi zpátky, pracuji většinou z domu, takze na děti mám víc času, ne jak si oni mysleli, jak to jako budu dělat a teď jen čumí. Mám dobrou práci, bývalý manžel měl taky, ale jakmile jsem od něj odešla, šlo to s ním od desíti k pěti až nakonec o tu práci přišel, tak nevím no, ale mně se zdá, že já nebudu ta chudinka, co by si tady léčila svoje komplexy
naopak můj život šel hodně nahoru hned jak jsem od něj odešla, teď jsem k tomu zhubla 12 kilo a cítím se super a konečně jsem zas šťastná
Dala jsem to přečíst muži a nechápe, on by si v osmém měsíci netroufl jet chlastat ani kdybych nebyla nemocná a s batoletem (a díky bohu za to, jinak bych asi rodila někde sama v sanitce v našem případě).
A že prý by v takovém případě fakt nejel, a rozhodně bych mu ani nemusela nic říkat, sám by s tím nebyl komfortní.
Možná je to tím, že je Slovák, už dřív jsem si všimla, že Slováci (aspoň ti z naší sociální bubliny) jsou sice konzervativnější, ale zároveň mají ti chlapi rodinu fakt na prvním místě, nejen pusou, ale i činy.
@Sonarka píše:
Ja, kdybych mela neco dlouhodobe naplanovane s prateli a dite s partnerem melo jen lehke nachlazeni, tak bych to taky nerusilaZrusila bych to v pripade, ze by partner mel horecky a nemohl vstat z postele a postarat se o dite. Vsak deti maji tyhle neduhy casto
On si zkratka myslel, ze je to v pohode…
A kdyby partner nosil patnáctikilový buben a mohl kdykoli začít rodit, to by s tebou taky vůbec nehlo ![]()
@Thomassss píše:
Tady se to nějak rozjelojen k tomu dodám svoji zkušenost, žádné teoretické “kdyby…”. Budu se bavit o situaci prvních měsíců po porodu druhé dcery, pro mě opravdu jedno z nejhorších období vůbec, ale stavy v pokročilém stádiu těhotenství s batoletem na krku tomu byly dost podobné.
Taky jsem nechtěla, aby si manžel někde užíval a já doma dřela bídu s nouzí. Takže několikrát jsem mu to “nedovolila” - manžel samozřejmě vyhověl, zůstal doma, pomáhal. Vypadalo to pak tak, že jsem díky jeho pomoci nebyla vyřízená na 100 %, ale jen na 80 (zkrátka třeba na 50 % to ta pomoc nemohla vykompenzovat, i když byla velká). Manžel byl ale z práce a z dětí taky vyřízený na 80 %. A jak to doma probíhalo? Oba jsme byli nervózní, unavení, vyřízení, zdeptaní, štěkali jsme jeden na druhého - doma, ale i venku celou dobu na procházce. Bylo to hrozné období. A tak jsem jednoho dne řekla, ok, ať se jede “odreagovat”. Odjel, já padala na hubu, manžel tedy ale na nás a na mě pořád myslel, takže říkal, že z odreagování neměl úplný požitek, jak by očekával, ALE. Vrátil se, byl odpočatý, přišel na jiné myšlenky a bylo vidět, jak je pozitivně naladěný, bral holky na procházky, hrál si s nimi, doma pomáhal (což dělal i předtím, ale teď k tomu nebyl zdeptaný a vyřízený), já odpočívala, šla do fitka, odreagovat se a najednou byla atmosféra u nás doma zase pohodová (teda mezi mnou a manželem, s dětmi bylo pořád stejné peklo, ale díky psychice jsme to jako rodiče zvládali mnohem líp).
Kdybychom to takto nezkusili, tak o tom nevíme a kdo ví, jak by to dneska bylo. Nemuselo to pomoct vůbec, nebo něčí manžel zkrátka by doma nepomáhal tak jako tak, ale u nás to zabralo.
A jen dodám, že s malými dětmi nebo v těhotenství je zkrátka žena omezená více než muž, tak to prostě je, bylo a bude a s tím nikdo nic nenadělá, asi je tento fakt potřeba přijmout.
Presne tak. Ja nemam problem pustit manzela na tydenni dovcu, i se 3 nebo 4 malymi detmi doma, klidne kdyz je nejmladsi par mesicu. Protoze on ma psychicky narocnou praci na home office, doma urvane deti a vim, ze mu ta dovolena psychicky prospeje. Pak se detem venuje, ma na ne nervy, vezme je ven a ja si taky odpocinu, i kdyz “jen” na par hodin. Ale ja holt jeste kojim, tak nemuzu byt tyden bez deti. Kdyz jsme meli 3 deti (2,5, skoro 4 a skoro 6 let), tak me manzel poslal na tydenni dovolenou a sam se staral o deti.
Kdybych mu nedovolila si odfrknout, tak si myslim, ze bychom doma meli dusnou atmosferu. Ale ja to nedelam jen pro klid doma. Ja mu proste chci doprat volno, nevim, proc by se mel omezovat jen proto, ze ja s musim byt doma s kojenym ditetem. Samozrejme kdyz je doma nejaka zavazna situace, tak mi sam rekne, ze s nami zustane. Ale situace, kterou popisuje zakladatelka, mi tak vazna neprijde.
Jen dodam, ze prvni porod mi zacal na konci 36. tydne. Presto jsem 2 tydny pred ctvrtym porodem byla 4 dny sama s detmi, jak uz jsem psala vyse.
@Anonymní píše:
Však to píšu, že jsem to od dítěte chytla taky. Navíc v noci skoro nespím, když často kašle, ráno brzo vstává, po obědě nespí…
Pokud nemáte horečky, venku by vám bylo možná lepe
@Pidulka1991 píše:
Myslím si, že @Liberalissima jde o to, že vubec jel, když má doma ženu tak blizko před porodem. Hele my které jsme rodily předčasně na to taky koukáme jinak. Kor když je nemocná. Nejde přeci o to jestli ona ho pustila, ale mělo by to dojít jemu samotnému. Není jeho matka, aby mu neco dovolovala. Můj chlap by taky nejel, prostě by ho nenapadli mě nechat samotnou na víkend s batoletem a v 8. Měsíci. I když na rozdil od zakladatelky máme poblíž lidi co by pomohli a porodnici 5min pěšky
Ano, přesně.
Plus teda ten můj říkal že kdybychom byli nemocní, tak by nejel i bez toho těhotenství, že by šel max na jeden večer, ale ne na víc dní. K takhle malému dítěti se musí celou noc vstávat když je nemocné, a dávat to když je člověk sám nemocný jen aby druhý mohl chlastat..my to prostě máme doma jinak.
Jinak úplně nechápavě říkal „a proč by to tak mělo fungovat“? na ty kecy že ona ať si zvyká, že se dvěma už bude takhle unavená pořád, ale ON ne, ON má NÁROK na odpočinek, protože je MUŽ ![]()
Ten můj to nechápal úplně stejně jako já a ani nebudu sdílet, jak se pak vyjádřil o těch, co to tu psaly a ještě říkaly že je zakladatelka hysterka ![]()
(A ano, bavili jsme se o tom, protoze navíc nemám doma muže, kterého „nesmím otravovat“ když mě někde něco rozčílí nebo zaujme
I když diskuzi jsem mu teda dávala číst poprvé
).
@Zoe1 píše:
@Pitaya1 jo a jen tak mimochodem, vytřela jsem zrak nejen jemu, ale celé jeho rodině, patrně si mysleli, že jsem asi nějaká neschopná chudinka, tak pak viděli, jak hodně se mýlili, bývalého manžela jsem vyplatila, získala byt do svého vlastnictví a to ještě na rodičaku, přestěhovala se s dětmi zpátky, pracuji většinou z domu, takze na děti mám víc času, ne jak si oni mysleli, jak to jako budu dělat a teď jen čumí. Mám dobrou práci, bývalý manžel měl taky, ale jakmile jsem od něj odešla, šlo to s ním od desíti k pěti až nakonec o tu práci přišel, tak nevím no, ale mně se zdá, že já nebudu ta chudinka, co by si tady léčila svoje komplexynaopak můj život šel hodně nahoru hned jak jsem od něj odešla, teď jsem k tomu zhubla 12 kilo a cítím se super a konečně jsem zas šťastná
Jsi dobrá, obrovský obdiv
![]()
@nicky1317 píše:
@Liberalissima to mě až dojímá, že existují takoví muži.
Hele ale v mém okolí muž fakt není až tak velká výjimka.
Navíc to je strašný, že se musíme dojímat nad tím, že jsou muži, kteří když si pořídí manželku a/nebo rodinu, tak to fakt berou jako svojí součást a nemají přístup „ty jsi ženská, tak ty si to vyžer, já jsem muž a mám nároky, hehe kiš kiš“ ![]()
Představ si to fakt naopak aby to došla ta absurdita: to mě dojímá, že jsou ženy co nejedou od nemocného muže a dítěte chlastat, a se kterými si muž může popovídat o tom, co kde četl a co ho zaujalo ![]()
A jak se tady porad dokola omila ta chlastacka. Copak kdyz chlap jede na vikendu kamarady, tak to nutne musi byt chlastacka? Muj muz jednou rocne jede na cundr s kamarady. Jako asi zajdou do hospody na jedno pivko, ale rozhodne to neni chlastacka. Primarne jde o tu prirodu, odfrknout si od kazdodennich povinnosti.
No a pak naoplatku chodi na cundr maminky a tatinkove se staraji o deti. Ja tedy na cundr nechodim, protoze poslednich 9 let jsem stale tehotna a/nebo kojici. A taky tatinkove v tu dobu berou (nekojene) deti na par dni do kempu, muj muz ma vzdy nejvic deti. Prospeje to vsem. Deti maji radost, ze jim tatinkove pripravuji netradicni zabavu. Maminky si odpocinou, protoze najednou maji jen jedno nebo zadne dite.
@Janča6 píše:
A jak se tady porad dokola omila ta chlastacka. Copak kdyz chlap jede na vikendu kamarady, tak to nutne musi byt chlastacka? Muj muz jednou rocne jede na cundr s kamarady. Jako asi zajdou do hospody na jedno pivko, ale rozhodne to neni chlastacka. Primarne jde o tu prirodu, odfrknout si od kazdodennich povinnosti.No a pak naoplatku chodi na cundr maminky a tatinkove se staraji o deti. Ja tedy na cundr nechodim, protoze poslednich 9 let jsem stale tehotna a/nebo kojici. A taky tatinkove v tu dobu berou (nekojene) deti na par dni do kempu, muj muz ma vzdy nejvic deti. Prospeje to vsem. Deti maji radost, ze jim tatinkove pripravuji netradicni zabavu. Maminky si odpocinou, protoze najednou maji jen jedno nebo zadne dite.
Já se tedy v našem případě obávám, že i když chodili po horách, večerní chlastačce se nevyhnuli. Takže čekám že dnes se domů vrátí unavený partner s kocovinou…
@Janča6 píše:
Uprimne, s potizemi, ktere jsi tu popisovala, bych to samozrejme nezvladla. A muz by me nenechal samotnou.Posledni mesic toho ma plne zuby skoro kazda. Kdeco boli, poslicky, unava atd. Ja nejsem vyjimka, ale nebylo mi ani nejak extra hrozne. Muj muz odjel cca 2 tydny pred terminem ctvrteho porodu na 4 dny cca 100 km od naseho tehdejsiho bydliste. Prisli totiz remeslnici na dum, ktery jsme opravovali, jindy nemeli cas. My jsme hlavne doufali, aby to bylo pred nebo po porodu (to bych taky zvladla). Manzel mel stale s sebou telefon, kdyby neco. Nase 6,5leta chodila do skoly, 3leta a 4,5leta byly se mnou doma, protoze jsme chteli minimalizovat riziko, ze nekdo prinese covid. Kdyby nastal porod, tak bych na tu hodku, nez by manzel prijel, asi dala holky k nejakym sousedum. Ja mam teda v tomto ohledu vyhodu, ze vzdycky rodim dlouho, takze mozna by i stihl prijet a prevzit holky primo ode me.
Jasne, nebyla to chlastacka, ale byl 4 dny pryc 2 tydny pred terminem a ja mela bez pomoci 3 deti. Kdyz se pak vratil, tak vzal holky na par hodin na sanky, abych si odpocinula. Dalsi dny jsem chodila s nimi (jako doprovod, nesankovala jsem), i 39 + 3, den pred porodem.
Zakladatelka nepsala nic o potizich, ktere popisujes ty. Ja si zase do jeji situace muzu naprojektovat svoje tehotenstvi a rict, ze ja bych to zvladla uplne bez problemu.
Mam zkusenosti i s nemoci ke konci tehotenstvi. To tehdy muz nejel pryc, ale kdyby jel, tak bych to taky zvladla. A urcite by se me zeptal, jestli to zvladnu. A ja bych mu uprimne odpovedela. Kdyz jsem nemocna, tak mi pomaha, bere deti ven, necha me vyspat. Ale kdyz to z nejakeho duvodu nejde, tak to zvladnu.
Zakladatelku chapu, ze nechce chodit s divokym ditetem ven a lovit ho nekde ve 2,5 metrech na prolizacce. Ale doma by tech par dni mohla zvladnout v pohode.
A opet, kdyz to vezmu podle sebe, pro me je aspon podle predstavy narocnejsi prace (nevim, jakou dela zakladatelcin muz) a nasledna pece o nemohouci rodice, nez konec tehotenstvi a pece o temer 3lete dite. Takze bych rekla, ze zakladatelcin muz si potrebuje odfrknout, hlavne psychicky. Nerekla bych, ze zakladatelka je pred fyzickym kolapsem, jak tu nekdo psal. Jasne, pokrocile tehotenstvi, male dite, bolest hlavy a krku, nevyspani. Ale muz je pryc jen 2 - 3 dny a pak ji muze pomoct s peci o syna.
Díky, že mi odpovídáš mile, i když jsem se tu fakt na.rala, fakt to oceňuju ![]()
Stejně prostě nesouhlasím, ona si velice pravděpodobně taky potřebuje odfrknout psychicky, těhotenské hormony existují, dvouletý vzdor taky, a vzhledem k jeho péči o jeho rodiče toho doma velice pravděpodobně táhne mnohem víc ona, než on. Navíc psychicky si chlap může odpočinout jistě i jindy, než když na ženu „na spadnutí“ a nemocné (byť ne vážně) batole.
Jsou doby, kdy si prostě v rodině neodfrkne nikdo, žádné že "žena je logicky s dětmi omezená víc " (v těhotenství ok, to beru, tam skutečně je, ale třeba s batolaty - není důvod!). Někdy je potřeba prostě zatnout zuby a tahat - oba, ne jen jeden. Nás s mužem takové časy jako pár strašně posílily a spojily.
Navíc ona mu ani neřekla, ať nejezdí (což opět poukazuje na to, že je zvyklá táhnout toho doma už tak víc), jen jí vadí, že jí posílá vychechtané fotky. To se přece FAKT dá pochopit.