Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Péče o rodiče, co na to partner?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
sophinka
6.11.10 16:00
a co to zkusit jinak řešit?
např. ložnicipředělat na pokoj pro maminku plus např knihy a psací stůl pro dítě. a v obyváku rozkládací sedačku pro vás-získali byste soukromí vy i ona
- Citovat
- Upravit
6.11.10 16:10
Starala jsem se o maminku, mela rakovinu, prestehovali jsme ji k nam do bytu. Manzel mi neskonale pomahal, kdyz bylo potreba odnesl ji do vany, zvedl, kdyz spadla ze zeme, shanel ji po Praze jidlo, ktere smela. Byl neuveritelnou oporou, pak zarizoval pohreb, protoze ja byla uplne mimo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.10 16:28
Anonymní, u nás je to stejně, akorát o matku pečuje moje mamka - tedy o mojí babičku. Je úplně nesoběstačná, plenovaná, do toho mamka chodí do práce, někdy je to na nervy. Babička neví vůbec, kde je, co se po ní chce, někdy jí musíme dlouho vysvětlovat, kde je záchod a že se má najíst apod. Je jasný, je to stáří a lepší už to nebude, ba naopak. Když je mamka v práci, zajdu se na ní podívat já, dát jí najíst a chvilku pokecat, ikdyž snad jen o počasí. Kolikrát se stalo, že babička se posrajdila a musela jsem jí vykoupat. A když jsem tam nebyla, koupal jí taťka, to jsem nechtěla věřit, tchýni a hlavně je to chlap, ale zkousnul to. Pak bábi načapal, jak si chce podřezat žíly, řekl, že to takhle dál nejde, že bude muset mamka zůstat prostě doma a mít jí stále na očích, anebo do LDN. Mamka řekla, že by to nikdy udělat nemohla, že babička vychovala jí a i nás /3 děti/, vždycky jí ve všem pomáhala a teď, aby jí někam flákla to ne. Zatim teda do práce chodí, ale taťka řiká, že někdy nemůžem vědět co udělá. A hlavně, mamka je utahaná, kolikrát nervózní, je toho na ní moc, takkže to se odráží i v manželství, proto to všechno píšu. Takže to vlastně nevyřešili a jede se dál. Držím ti palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.11.10 16:49
My jsme to resili hodne nestardartne, abych se mohla o nemocnou mamku starat, bydlim i s detmi u ni, jinak se to nedalo logisticky zvladnout. Muzskej si doma hospodari sam a za nami chodi vecer „na navstevu“. Zni to silene, ale docela to klape 
- Citovat
- Upravit
6.11.10 16:55
Víš je to težké, je to těžké pro oba. Na jedné straně slibovali jste si v dobrém i zlém, tak by ti manžel měl alespoň psych. pomoci v takto těžké situaci.
Pro něj ale musí ztráta soukromí taky hodně znamenat, v podstatě přišel o místo odpočinku, přišel částečně o tebe.
Nešlo by babičku nebrat k vám, ale spíš zajistit péči - dopoledne nějaké profesionály odpoledne tebe. Nebo obětovat ložnici babičce a vy spát v obyváku? S tím že večer se pak dá koukat na TV či cokoliv jiného. 
Těžko ti poradíme co s manželem - můžeš ho prosit, můžeš vysvětlit situaci můžeš křičet - co zabere to víš jen ty (nebo jen on). Zkus se ho zeptat JAK by to chtěl řešit on - co by jsi dle něj měla tedy dělat - a zkusit najít kompromis mezi těmi dvěma názory. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.10 16:58
Znám rodinu, ve které to klape a manžel toleruje, že se žena stará o nemocnou maminku. Stará se o ni posledních asi 10 let. Děti už jsou ale dávno dospělé, jsou z domu, v té době byly na studiích, měly své brigády, partnery, kamarády, zájmy,jiné povinnosti.
Manžel pomáhá, když je požádán,jinak taky chodí do práce, ale nijak se nevyhýbá, prý od něj nikdy neslyšela jediné špatné slovo.
NICMÉNĚ - situace, kterou popisuje zakladatelka, je podle mě dosti častá, není nijak vyjímečná a lze ji z různého úhlu pochopit. Další člověk - starý, nemohoucí, prostě narušuje chod vytvořené rodiny,narušuje soukromí, zvlášť v malém bytě, potřebuje péči, má svoje nároky. Ne každý to unese.
Hodně záleží, jak dlouho a jaký vztah spolu měli partneři před příchodem nemohoucího do rodiny, jak mají uspořádaný byt,jak staré jsou děti, jaké jsou celkové možnosti a podmínky.
Upřímně - snad mě nikdo neukamenuje - nedovedu se představit, že bych se v současné době měla starat o nemohoucího rodiče - z obou stran.Já bych stejně mohla jen do určité míry. Mám striktně zakázáno zvedat těžké věci, od známé vím zprostředkovaně, co péče o nemohoucí, imobilní osobu obnáší.
A taky pevně věřím, že já jednou nezůstanu „na krku“ svým dětem, které právě založily rodinu, chtějí si žít svůj vlastní život.
Zakladatelko, zkus si to s manželem vyříkat na rovinu a vnímej a akceptuje jeho názor a pohled takový, jaký je. Nehraj si to v růžových barvách. Budeš zbytečně zklamaná. Někdo toto ustojí a někdo prostě ne. A nelze se na něj proto zlobit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.10 17:02
Kdybych se do této situace dostala, taky bych byla pro kombinaci profesionální péče a maximální možné pomoci rodiny. Taky bych se na svoje nemohoucí rodiče nevykašlala a nechtěla bych to ani po tom druhém, aby se odložil ty své. A pevně věřím, že jako stará, nemohoucí osoba bych se stejnou noblesou toto řešení přijala.
Prostě manžela chápu. A nemyslím si, že jsem sobec. Nejsem. Jen jsem zažila - byť zprostředkovaně, co je to starat se o nemohoucího. Co je to starat se o babičku s rakovinou, dědu s rakovinou - měli 3 dcery a babička - děda už byl po smrti, ani k jedné domů nechtěla. Z důvodu, jaký jsem popsala. Všechny se střídavě staraly, pomáhaly a pomáhala jsem v rámci možností i já se setřenicí - byly jsme na v pubertě.
A teď ta známá, co se léta stará o nemohoucí maminku. Je to vyčerpávající, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.10 17:03
situaci jsem nezažila, ale maminka v obýváku je neštastná volba - vím, že jinou nemáte, ale v podstatě nemáte na to vhodné prostředí starat se o ní ve 2+1 s dětmi..
Vyhovuje to vůbec mamince?? Nepřipadá si také naprosto nevhodně takhle napospas v obýváku všem na očích se svou nemocí..
( tím probůh nemyslím, že se má stydět, že chce pomoci, nebo že je nemocná 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.10 17:06
Lizbeth píše:
situaci jsem nezažila, ale maminka v obýváku je neštastná volba - vím, že jinou nemáte, ale v podstatě nemáte na to vhodné prostředí starat se o ní ve 2+1 s dětmi..
Vyhovuje to vůbec mamince?? Nepřipadá si také naprosto nevhodně takhle napospas v obýváku všem na očích se svou nemocí..
( tím probůh nemyslím, že se má stydět, že chce pomoci, nebo že je nemocná
Lizbeth, záleží, jak psychicky na tom ta stará a nemohoucí osoba je. Od toho se odvíjí, jestli si „připadá blbě“.
Moji prarodiče zemřeli oba na rakovinu poměrně brzy - kolem 65 let - myšlení do poslední chvíle v pořádku, tělo nemohlo, ale psychika OK. Uvažovali rozumně a blbě by si připadali.
Ta maminka známé má přes 90, špatně mluví, často spí, na plenkách, psychika je už úplně někde jinde, nepoznává někdy vlastní rodinu, když je dlouho neviděla.Natož aby přemýšlela, jestli je něco „špatně“. Ale je pravda, že oni mají byt 4plus1 a děti dospělé, pryč. Každý má pro sebe dostatek soukromí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.10 17:08
Ano, tak jsem to myslela.. zda si uvědomuje tu disharmonii v domácnosti, nebo už ne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.10 17:13
Zakladatelko, píšeš, že máte syna, nepíšeš, jak je starý. Vím, že je to maminka. Věřím, že pro ni chceš udělat to nejlepší. Ty si vážně myslíš, že manžel je sobec, když Ti dá najevo, že něco není v pořádku? Tobě to tak vážně připadá jako OK? Nebo to tak řešíš jen k vůli mamince, kdybys ji např. nechala umístit do ústavu nebo zaplatila profesionální péči, cítila bys to jako vlastní selhání, že něco není v pořádku?
Nevadí Ti, že jde stranou váš rodinný život, vaše zájmy, vaše záliby? I na toto je potřeba si upřímně odpovědět. Potom se budeš moci vyrovnat s jakýmkoliv názorem partnera na věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.11.10 17:31
A kde bydlí maminka když není u vás? Má svůj byt? Možná bych zvažovala variantu prodat váš byt a její a koupit třeba byt 4 plus 1, kde by měla svůj pokoj maminka, děti, vy ložnici a obyvák by byl místem setkávání. Taky pečuji o maminku, ale bydlíme v jednom domě, ona je v přízemí a my máme svůj byt v patře, takže v tomhle to máme jednodušší, naši domácnost to nenarušuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.11.10 17:44
Zakladatelko,chapu te..
Ja nikdy nedopustim,aby moji rodice dozili v domove duchodcu,LDN, atd..i kdyz vim,ze to bude treba narocne,verim,ze to zvladnu,se o ne postarat.Treba s pomoci sestry a tereni zdravotnicke pece.A kdyz bude delat chlap problemy?Bohuzel,vetsina jich je takova.Neumite si predstavit,jak dovedou byt na sve manzelky zli,kdyz si chtej rodice vzit treba na svatky nebo vikend domu..ja to tak trochu chapu,je to zasah do soukromi a do chodu rodiny.Ale je zapotrebi byt taky tolerantni a podrzet svuj protejsek i v tom „zlem“..ti chlapi to berou trochu jinak,maloktery se stara o sve nemohouci rodice doma,zatimco u zen,je to mnohem beznejsi…
Je to tezke..za sebe chci rict,ze bych NIKDY sve rodice do zarizeni pro seniory nedala,i za cenu,ze bude velke zle doma.Proste nedala a pevne v to verim!
Moji profesi je zdravotnik v domove pro seniory..
- Citovat
- Upravit
6.11.10 17:45
Nevím, jak jste na tom finančně, ale pokud by to bylo jenom trochu možné, dala bych jí do domu s peč.službou, to přece neznamená, že jí nemáte rádi, ale máš svojí rodinu, která se ti taky může takto rozpadnout-maminka může žít ještě dost dlouho..Snad je lepší časté navštěvování, které proběhne radostně i ze strany tvého muže, než permenentní přítomnost maminky a dusná domácnost. Svému muži se nediv, není nijak strašný, na psychiku to rozhodně musí být nápor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky,
Mám trošku depresi,tak se chci zeptat na názory nebo zkušenosti jiných.
Starala jsem se o nemocné rodiče.Po smrti otce,teda už jen o maminu,která je po několika mrtvičkách skoro nesoběstačná.Špatně chodí,pravou ruku nepoužívá a s nikým krom mě se nedomluví.
Problém ale je,že my s manželem a synem bydlíme ve 2+1.Takže když je mamina u nás,musí být v obýváku.Kde prostě ona nemá svůj klid a ani my si nemůžem nikoho pozvat,nebo se večer společně mrknout na TV.
A tady nastává problém,manžel je v tomto netolerantní.Že když tu bude moje máma,tak on si zaleze do dílny,přijde se jen najíst a večer spát.A skoro se semnou nebaví. I tchýně už mu domlouvala,ale je furt protivnej a mě je z toho smutno.Místo abych cítila trošku podpory,tak se chová jak blbec!
Tak se chci zeptat,jesli máte někdo podobné zkušenosti a jak jste to případně řešili?