Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Gerberka Skoro mi až hrkly slzy do očí…moc krásná vzpomínka ![]()
Deníček si nepíšu, ale můj život by byl slušná trilogie.
Pisu, od 11 let… kdyz se obcas zactu do tech starych kousku, tak se fakt zasmeju… a nalistovat treba pocity z doby, kdy jsme s nynejsim manzelem zacinali randit to je teda uplne sileny
nevim co s tema denikama jednou bude, mam jich uz hodne, ale psat potrebuju, ted s detma se k tomu dostanu jednou za mesic a jsou to klidne i desetistrankove zapisy… ale opravdu na to potrebuji mit energii, naladu a prostor ![]()
Psala jsem si asi od třetí třídy do cca 16-17 let, pak jsem si občas psala takový soukromý, svěřovací. Teď už si ho nepíšu, ale psala jsem si v těhotenství po týdnech, pak po porodu po týdnech a po měsících asi do dvou let, a pak mám blog s fotkama. Jsem takový dokumentární typ ![]()
Pisu od deseti let, od svadby uz teda hodne nepravidelne. Kdyz tak o tom premyslim, kdysi jsem tam psala ty zazitky, pocity a citove zmatky, ktere ted vecer reknu manzelovi a uz je nepotrebuju psat.
@Gerberka píše:
Ne, nepíšu si nic takového.Ale moje maminka byla v tomto naprostý „přeborník“ - psala si deníčky, je jich asi 42, takových malých tlustých sešitků - a ona opravdu psala, co zažila KAŽDÝ DEN!! Je to opravdu unikátní, protože je to i doba před mým narozením, pak jak prožívala těhotenství, porod atd. - se mnou i s 2 roky starším bráchou. Dočtu se tam úplně všechno - je to den po dni, co zažila…Nechápu, kde na to brala čas - ale většinou to teda psala v práci. Maminka zemřela, všechny deníčky mám u sebe, bylo to přes půl roku práce, než jsem to všechno přelouskala, je to navíc psané obyčejnou tužkou - takže další rarita, že se to tak dochovalo, nejstaršímu deníčku je přes 40 let…Jsem hrozně ráda, že tohle po mamince mám, je tam prostě VŠECHNO - včetně jejích pocitů, intimností, psala i básničky atd…je to opravdu unikát, jinak se to nedá nazvat.
Krasny ![]()
Tak já si deník píšu. Ne sice pravidelně, ale snažím se navazovat a dopisovat. S tím, že ho jednou někdo najde a bude číst počítám dopředu
proto mám třeba přes jednu stránku napsáno: Mami, už to nečti!
.
Jeva, to jsem ráda, že nás je více! Kamarádky kolem mně se mi kvůli psaní deníku smejou. Jenže ja jich pisu najednou několik. Jeden ve kterém pisu co se za den událo, do druhého pisu vše kolem našich zvířat (pripousteni, apod) no a pak mám jeden na stezovani
a jeden na sve pocity, toho se bojím, aby ho jednou fakt někdo nečetl…
@Avdejeva píše:
Pisu od deseti let, od svadby uz teda hodne nepravidelne. Kdyz tak o tom premyslim, kdysi jsem tam psala ty zazitky, pocity a citove zmatky, ktere ted vecer reknu manzelovi a uz je nepotrebuju psat.
A nemáš třeba vůbec žádné myšlenky, které by manžel neměl slyšet? ![]()
@zrza8 píše:
Jeva, to jsem ráda, že nás je více! Kamarádky kolem mně se mi kvůli psaní deníku smejou. Jenže ja jich pisu najednou několik. Jeden ve kterém pisu co se za den událo, do druhého pisu vše kolem našich zvířat (pripousteni, apod) no a pak mám jeden na stezovania jeden na sve pocity, toho se bojím, aby ho jednou fakt někdo nečetl…
Také mě to teď napadlo, kdyby se mi náhodou něco stalo, manžel po mě vyklízel věci a teď to objevil… Už bych se ani nemohla hájit.
![]()
@Anonymní píše:
A máš nějaký se zámečkem? Nebo jen dobře schovaný?
Je volně přístupný v knihovně
Všichni o něm vím a asi proto si ho nečtou
Zatím nikdo nic neříkal ![]()
Strašně si chci psát deníček, ale jsem líná ho psát poctivě, takže to flákám a zápisků mám jako šafránu ![]()
My píšeme cestovní deník. Vždycky tam je, kde jsme byli, co jsme viděli, co nás zaujalo. Vč. fotek. Taky si tam píšeme nějaký zajímavý zážitek s tím spojený. Třeba bezdomovec v dámských fialových šatech ![]()