Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja si pisu denik, ale kdyz me neco stve…kdyz ne, prestavam psat. V roce 2006 jsem si takovy psala a bylo tam zrovna potkani a zamilovani se s nynejsim manzelem. Chybi mi ta lasky bez starosti. „proc mi nenapsal“?
Já se chystám psát od nového roku
Ale mám několik deníčku z puberty. Už se těším, až se jednou dostanu na půdu, tam bude takových pokladů ![]()
@marmelada78 píše:
Bych se bala ze ho nekdo najde
No to je pravda, to bych vážně nechtěla, v myšlenkách nejsem asi zrovna ideální manželka, ale existují i na zámek. ![]()
Teď nepíšu, ale mám spoustu deníků z mládí. To je krásný čtení! Občas, když jsem sama doma, je vytáhnu, dám si decku, čtu a vzpomínám
A popravdě přemýšlím, že bych zase psala, ale nějak není čas…
Také jsem si psala kdysi deník, ale je už to strašně dávno. Poslední jsem psala tak ve 25 letech, když jsem byla zamilovaná.
Dneska by mě to už asi nebavilo ![]()
Nepíšu, ale jako mladá jsem psala na táborech, to je počteníčko ![]()
Ahojky, já si deník píšu
V dětství a v pubertě jsem to nikdy dlouho nevydržela, ale teď je to jiné
Když si nemůžu na něco vzpomenout tak kouknu a vím ![]()
@marmelada78 píše:
Bych se bala ze ho nekdo najde
Ja taky. Deniky nepisu, drivejsi jsem zlikvidovala.Pisu jen synovi denik. ![]()
@Jitka 13 píše:
Ahojky, já si deník píšuV dětství a v pubertě jsem to nikdy dlouho nevydržela, ale teď je to jiné
Když si nemůžu na něco vzpomenout tak kouknu a vím
A máš nějaký se zámečkem? Nebo jen dobře schovaný? ![]()
Ne, nepíšu si nic takového.
Ale moje maminka byla v tomto naprostý „přeborník“ - psala si deníčky, je jich asi 42, takových malých tlustých sešitků - a ona opravdu psala, co zažila KAŽDÝ DEN!! Je to opravdu unikátní, protože je to i doba před mým narozením, pak jak prožívala těhotenství, porod atd. - se mnou i s 2 roky starším bráchou. Dočtu se tam úplně všechno - je to den po dni, co zažila…Nechápu, kde na to brala čas - ale většinou to teda psala v práci
. Maminka zemřela, všechny deníčky mám u sebe, bylo to přes půl roku práce, než jsem to všechno přelouskala, je to navíc psané obyčejnou tužkou - takže další rarita, že se to tak dochovalo, nejstaršímu deníčku je přes 40 let…Jsem hrozně ráda, že tohle po mamince mám, je tam prostě VŠECHNO - včetně jejích pocitů, intimností, psala i básničky atd…je to opravdu unikát, jinak se to nedá nazvat. ![]()
Zdravím všechny,
zajímalo by mne, zda je tu někdo, kdo si píše deník. Myslím tím klasický deník, kde zaznamenáváte nejen důležité události, ale i všechny své pocity, radosti a trápení.

Dnes jsem zcela náhodou narazila na své staré deníky z doby kolem mých 18 let a to tedy bylo počtení, úplně mi vhrkly slzy do očí, jak se mi po těch dobách zastesklo a nedalo mi to a pár řádků jsem napsala i teď.
Přijde vám to dětinské? Řeknete si, že žádné takové pocity, které byste nemohli říct nahlas nemáte, se vším se třeba svěřujete partnerovi, nebo některá naopak píšete celý život a berete deník něco jako rozmlouvání se svým vlastním srdcem?
Ještě dnes si vzpomínám, jak mi to vypsání se vždy pomohlo a teď vlastně nechápu, proč jsem přestala…
Jak to máte vy?
(Snad nebude vadit anonymita)