Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Linduš91 píše:
@Fiveone U nás žádná cukrárna ani obchod není (jsme na periferii, kde lišky dávají dobrou noc, kolem akorát pole a do obchodu se musí autem nebo autobusem). Babi bych mohla něco koupit dopředu a slíbit malému, že mu babička přinese po školce nějakou odměnu. Blbé je, že babička takhle plánuje fungovat pouze následující týden, pak už ne.Pak bych pokračovala s odměňováním já. Myslíš, že je šance to během týdne takhle zvládnout? Aspoň malinko? Aby se mi tam pak neutrápil.Babička (moje máma) je hodná, ale docela přísná a já si nejsem vůbec jistá, že ji v tomhle přesvědčím. Dlouho se úplně distancovala od pomoci s dětmi, samozřejmě má na to nárok. Jsem ráda, že nabídla vůbec nějakou pomoc. Ale jede si ve svém, že my jsme to taky přežili a že se s malým moc mažu. Ona byla takhle přísná i na mě jako moje maminka. Prostě jsem musela být tvrdá. Pamatuju si, že jsem ve školce jednu dobu z nervozity zvracela a maminka řekla učitelkám, že to prý dělám schválně a ať mi to dají uklidit, pokud bych se pozvracela znova. Prostě trochu sparťanská výchova.Já jsem zase měkota a nejradši bych se synem byla ještě doma, ale vím, že kvůli penězům je to nemožné.
Myslím, že šance je. Koupila bych něco předem tedy a mámě bych se snažila vysvětlit, že i učitelky jsou spíše pro to, abych si dítě nechala doma, protože si nezvykne jako jiné děti, takže pokud mám chodit do práce, tak je potřeba to zkusit postupně. A když bude vyzvedávat, tak učitelka jí určitě bude informovat o tom, jak to probíhalo. A kdyby s tím měla problém, tak bych jí naznačila, že je ještě možnost, že budu chodit do práce a ona nahradí školku. Týden snad zvládne.
@Linduš91 je mi tě moc líto, protože tohle byla moje noční můra. A je mi i líto, jakou sodu tady dostáváš. Já jsem díky systému v Německu, kde žiju, dávala děti v roce na půl dne do jeslí od roka. Ale zvykačka byla fakt postupná. První den 45 minut s maminkou, druhý to samé. Třetí, protože to fungovalo, jsem mohla na 15 minut odejít a pak děti vyzvednout. To se pak dělo každý den a každý den jsme čas prodlužovali. Ony pochopily, že se máma prostě vždycky vrátí. Taky jsme s manželem na všechno sami, babičky a dědečkové litují, ale nepomáhají a jen mají blbé řeči, asi jako u vás. Už rok a půl děláme jen protisměny, k tomu bohužel v oboru, kde jsme v práci o víkendech. Jsme rádi za jeden společný volný. O odpočinku nemůže být řeč. Teď se nám snad poštěstí a naše známá nám bude ráno hodinku hlídat a vodit děti do školky. Tím pádem budeme moct dělat stejné směny. Bez mého příjmu bychom taky nevyšli. A nemysli si, i v zemi, kde jsou zkrácené úvazky běžné, ti nepřizpůsobí pracovní dobu. Můžu dělat na nižší úvazek, ale to by pro mě znamenalo jen méně směn, pracovní doba zůstane stejná. Zkus zajít za ředitelkou školky, vysvětlit vaši situaci a zeptat se, zda by nějaká postupná adaptace nebyla možná.
Snazila bych se premluvit babicku, aby par tydnu vyzvedavala po obede. Chlap si nemuze vzit ted na nekolik dni dovolenou?
Jinak kdo radi domluvit se s nejakou jinou maminkou/pani na vyzvedavani- to byste opravdu sverili dite uplne cizimu cloveku? Mne to neprijde jako moc dobry napad..no je to zapeklita situace :/ Drzim palce, at to zvládnete co nejlip a at se malej ve skolce netrapi.
@Platanka píše:
Já jsem ale přece nepoužila slovanormální /špatně,
u nás je to tak /takto to běžné není.
já jsem použila slova
Ty neumíš číst?
Na mě to spíš působí tak, že neumíš číst ty. A evidentně ani po sobě..
@Kelsey Díky za tip, v pondělí zkusím někoho oslovit. Musíme ale předem vyzkoušet, že zvládne být s někým cizím. Aby nedělal potíže při vyzvedávání. My jsme se učili takhle na babičku celé leto, aby s ní zvládal být.
Já vím, že jsem nezvládla socializaci. Poslední rok jsem lítala jak hadr na holi mezi brigádami, syn byl často se mnou. Od nás není lehké se někam dostat, kor bez auta (Já neřídím). Uvažovala jsem o dětské skupině na pár hod týdně, ale bylo to moc drahé. Vlastně dražší než jsem na brigádách zvládla vydělat. Takže to nešlo.
U nás je plná třída 3-letých dětí, myslím že 24, a na ně 2 učitelky. Je to asi dost. Ale ty školky s menšími skupinami jsou strašně drahé, to už jsem zjišťovala vloni. A navíc daleko, tak by musel ještě dřív.
Zkusím větší odměňování a ukecat babičku.
Pro ty děcka je to psycho, do 3 let nonstop s rodiči a od 3 let 8 hodin ve školce. Zavedla bych povinnou měsíční adaptaci s kterou by musel zaměstnavatel i skolka o rodiče počítat. Stejně jak povinný předškolní rok. Ale to je nereálné. ![]()
Moc možností nemáš. Spíš začni řešit, co budeš dělat až bude děcko nemocné? Kdo bude doma? Můžeš si vzít očr ve zkusebce? Co s penězi, které budou chybět?
Na vyuvedavani aspoň 2× týdně bych platila chuvu, kamarádku, starou paní v důchode, nebo vaši babi.
@Linduš91 píše:
@Fiveone U nás žádná cukrárna ani obchod není (jsme na periferii, kde lišky dávají dobrou noc, kolem akorát pole a do obchodu se musí autem nebo autobusem). Babi bych mohla něco koupit dopředu a slíbit malému, že mu babička přinese po školce nějakou odměnu. Blbé je, že babička takhle plánuje fungovat pouze následující týden, pak už ne.Pak bych pokračovala s odměňováním já. Myslíš, že je šance to během týdne takhle zvládnout? Aspoň malinko? Aby se mi tam pak neutrápil.Babička (moje máma) je hodná, ale docela přísná a já si nejsem vůbec jistá, že ji v tomhle přesvědčím. Dlouho se úplně distancovala od pomoci s dětmi, samozřejmě má na to nárok. Jsem ráda, že nabídla vůbec nějakou pomoc. Ale jede si ve svém, že my jsme to taky přežili a že se s malým moc mažu. Ona byla takhle přísná i na mě jako moje maminka. Prostě jsem musela být tvrdá. Pamatuju si, že jsem ve školce jednu dobu z nervozity zvracela a maminka řekla učitelkám, že to prý dělám schválně a ať mi to dají uklidit, pokud bych se pozvracela znova. Prostě trochu sparťanská výchova.Já jsem zase měkota a nejradši bych se synem byla ještě doma, ale vím, že kvůli penězům je to nemožné.
Nebude to s babičkou ještě větší psycho než ve školce?
Musíte na něco přijít, nejde spoléhat, že to do týdne zvládnete. Taky jsme měli krušné začátky a nejhorší bylo, když mi dítko každý večer brečelo a budilo se s pláčem, že do školky nechce. Já jsem byla doma s menším, takže úplně jiná situace.. Ale dávat ho tam takhle na sílu bych neriskovala, budeš z něho mít doma uzlíček nervů
Zkuste s mužem vymyslet další řešení, aby mohl (aspoň pár měsíců?) po obědě domů. Netlačit na něj, že do týdne „musí být v pohodě“. Rozhodit sítě, najít placené hlídání, širší rodina, nevím.. Ale je potřeba tomu prckovi teď nějak pomoct.
Možná by bylo fajn i scházet se s někým ze školky ve volném čase? Aby tam měl kamaráda a cítil se jistěji?
Zvyknout si zvykne… Otázka je, za jakou cenu… Na sílu bych do toho nešla.
@debra.morgan Já jsem stejného názoru. Moje i manželova rodina si ale myslí, že jsem moc měkká. Prostě se s tím nepárat, ve 3 šoupnout do MŠ a pápá. My jsme to taky přežili, že…Bobeš mi odmítá od rána jíst, vážně uvažuji, že zaplatím místo školky nějakou chůvu. Potíž je, že ty chůvy chtějí víc než měsíčně vydělám. A babi takhle fungovat odmítá, tam budu hoooodně ráda, když ukecám občasně vyzvednutí po o.
@debra.morgan jenže to je v téhle situaci nereálné. Většina tříd ve školkách je pro stejně staré děti, takže jich začne 25 najednou. To dítě si při té adaptaci musí vytvořit vztah s učitelkou, musí pochopit, že za ní může přijít, když tam máma není a potřebuje pomoct/ utěšit/ pomazlit. Což mezi dalšími vylekanými 25 dětmi prostě nezvládne. U nás je třeba striktně podmínka, že navykají 2 děti po 14 dnech. Je to tedy v jeslích. Jsou tam tři učitelky, dvě dělají zvykačku a třetí se stará o zbytek dětí. Jenže tady děti nastupují v průběhu celého roku. I do školky ale děti chodí na zvykačku, doprovází je tam učitelky z těch jesliček na kukačku, takže ten přechod je plynulý. A s těmi, co začínají fakt až ve třech letech, můžou normálně rodiče, když je potřeba. Prostě se individuálně přizpůsobí potřebám dítěte. A to je fakt super.
@Linduš91 Pracovala jsem v takové, která byla sociální službou. Projekt běžel několik let. Tety byly s VOŠ nebo VŠ vzděláním v oblasti pedagogiky(i když ne přímo na předškolku) nebo sociální práce. Žádná tam nebyla jen s kurzem chůvy. Původně to byl projekt pro začleňování matek minorit do pracovního procesu, ale ty na to zvysoka kašlaly, chodily tam běžné děti, jejichž rodiče se to dozvěděly. Bylo 12 míst, nějaká sdílená. Reálně tam bylo denně 5-8 dětí, prostě pohodička.
Co bylo nevýhoda, pevná doba příchodu, vyzvedávání a malé ústupky v individuálním režimu. Mrkni se, jestli u vás něco takového neběží, není to školská instituce, ale sociální oblast. Brali děti od roku do pěti, kromě předškolního roku, na to není akreditace.
Mám srovnání i s placenou, jednak jsem hledala pro dceru a druhak jsem do jedné takové měla nastupovat. Ale na poslední chvíli jsem dostala jinou nabídku.
Co se týče té placené, je to sice na první pohled dražší, ale školné se vrací na daních v ročním zúčtování. Nevyplatí se to při pracech na dohody, ale při HPP i na zkrácený úvazek už ano.
Škoda, že jsi hned nehledala HPP a zkrácený úvazek, když jsi věděla, že musíš lítat po brigádách, jinak nevyjdete. Školné by se ti vrátilo a součástí platu by byly po čase i odměny a prémie.
Jinak si taky myslím, že člověk má bydlet tam, kde na to má. Co když si dítě třeba zlomí nohu nebo bude mít 3 týdny neštovice.. Máš kvalitní pojištění výpadku příjmu?
Příspěvek upraven 04.09.22 v 09:10
Bohužel si taky myslím, že jste syna moc nepřipravili na školku. My jsme o školce hodně mluvili, měli jsme nějakou knížku o školce, vzpomínali jsme na samé pozitivní události z dob, když jsme do školky chodili. Chodili jsme před školkou na různá cvičení s dětmi, děti tam byly i nějakou dobu samy. I tak dcera zpočátku ráno plakala, ovšem pak zase někdy plakala, když měla jít odpoledne domů, že ještě nechce.:-) Tobě asi nezbývá než to vydržet, hodně spolu o školce mluvte, dávej mu najevo, že ho miluješ, že chápeš jeho obavy, nekritizuj ho za jeho pláč, naopak odměňuj za každý úspěch, říkej mu, že je normální, že se mu stýská, ale že si pohraje s dětmi, s hračkami a pak pro něj přijdete a půjdete domů. Byl tam teprve dvakrát, ono se to změní. U nás ve školce taky nebylo možné tam být s dětmi, děti šly rovnou na celé dopoledne samy. Ono taky hodně záleží na tom, jak se k tomu postaví učitelky. Ale bylo by fajn, aby tam byl zpočátku jen do oběda.
@Linduš91 Tak otázkou co je drahé. Možná se vyplatí platit pár tisíc mesíčně, co Ti pak vrátí na daních jako školkovné a mít zadaptované dítě před třetím rokem. Než „šetřit“, vrazit ho ze dne na den do školky, zjistit, že to nedává dle tvých představ a přijít o práci a možná o dům.
Staršího jsme takhle dávali od dvou a čtvrt do soukromé na jedno dopoledne týdne (pak tam i spal) a měli jsme to spočítané plus mínus tak, že se nám značná část školkového v daních vrátila. 2-3 tety na 12 dětí, v reálu se jich tam sešlo maximálně do 8.
Ve třech a čtvrt přecházel do státní a i tak jsme seznámení s prostředím nepodcenili. Byl se menou celé dopoledne na dni otevřených dveří (já u toho měla sedmimesíční mimino), ve školce, která nakonec neklapla, den otevřených dveří ve školce, kam nakonec nastoupil, promarodil (tak jsem šla sama, děti byly s tatínkem).
Pak jsme šli celá rodina jako velký svátek k zápisu (i když tam dítě vůbec nemusí), on si tam hrál s tátou a se segrou se školkovýma hračkama, zatím co jsem řešila s ředitelkou lejstra. Na odchod si za odměnu mohly každý vybrat duplo zvířatko, doteď si pamatuje, že žirafu a tučňáka mají ze školky od zápisu.
Pak tam šel se mnou v přípravném týdnu odevzdat lejsto od doktorky. Učitelka říkala, že můžeme už přinést hrneček (který si sám vybíral na nákupech s babičkou) a věci na převlečení. Takže jsem toho využili a šli tam extra ten přípravný týden ještě jednou, učitelka mu v klidu ukázala jeho značku, skříňku, vyzkoušel si jejich minizáchod, nechala ho chvíli pohrát ve třídě, já mu v klidu vysvětlila, že tam má náhradní oblečení a kde, k čemu to tam, je…
První den byla všechna děcka tuším na hodinu nebo dvě další dny jak kdo potřeboval či jak dítě zvládalo.
S mladší jsme si už tuhle „předpřípravu“ mohli odpustit, neb byla též zadaptovaná z jeslí a „velkou“ školku znala od bráchy a z besídek a dalších školkových akcí.
Taky děti vždy dopředu věděl, co se bude dít (půjdeš do školky, já odejdu, budeš tam s učitelkou a dětmi, budete si hrát, pak di dáte svačinku, půjdete ven, pak budete mít oběd a já hned po obědě přijdu) a vždy jsme to dodržovali. Když jsem věděla, že budou ve školce do zavíračky, tak to taky věděli dopředu, že tam budou dlouho a budou poslední (a našim harantům se to líbilo, hlavně tomu mladšímu, mít tam úču jen pro sebe
).
To co ti radí Fiveone, není nic světaborného. Tohle se snad praktikuje běžně. Když má nastat něco, s čím dítě není úplně ok nebo to pro něj není procházka růžovým sadem (odběry krve, tesy na covid, pobyt v nemocnici apod.) tak se motivuje i nějakým drobným „úplatkem“. Samozřejmě za opakovaného vysvětlovaní, co, proč a jak se děje.
Nebo jak jsi doposavaď to dítě motivovala na školku?
A nepřemýšlela jsi nad tím, udělat si řidičák? Když nebudeš odkázaná na veřejnou, tak pak bude snažší najít jinou lepší školu a hlavně práci s normálním platem…
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.