Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Pears206 píše:
@Aduš8 U nás jsou předškolní třídy zvlášť doplněné dětmi o rok mladšími. Třídy tříletých taky zvlášť, třídy pro dvouleté děti jen někde.
Jsem za to ráda, nechtěla bych dítě dát do třídy, kde budou děti ve věku od 3 do 7 let.
Nám to vyhovovalo. Chodila tam jen dcera a byla s tím v pohodě.
@tartaletka píše:
Nemám čas číst diskuzi, ale chci napsat, že dělat soudy po dvou dnech školky je fakt blbost. Představ si jakéhokoliv dospěláka, který je uvrhnutý do něčeho naprosto neznámého, taky nebude cítit komfortně. Co teprve takhle malé dítě, jak na to může být připravené?Nejsi první a ani poslední rodič, který tímhle prochází. A nikdo nechceme zažívat, že naše dítě je smutné.
Co s tím? Zvážit, co jde udělat. Pracovat musíš, penízky potřebujete, takže je potřeba hledat cestu, jak zpříjemnit adaptaci ve školce.
Mně nejvíc pomohlo začít u sebe. Dítě strašně vycítí tvoji nejistotu. Ty mu musíš dodat pocit, že školka je bezpečné místo.
Povídejte si o tom, popisuj mu, co a jak tam probíhá, krok za krokem. Šatnička, přivítání, svačinka, procházka… Ať to pro něj není neznámé.
Ráno nenatahuj loučení, přesvědči ho, kdy přijdeš, dejte se pusinku, s úsměvem odejdi. Někomu třeba pomáhá namalovat sobě i dítěti na ruku obrázek, že na sebe budou během dne myslet.
Adaptace trvá minimálně dva týdny, zatím bych fakt nedělala soudy. Jen bych se bála toho nechávání do 16:15 ve školce, na to mi přijde opravdu brzy a hledala bych nějakou cestu, jak dítě brát po obědě. Pokud nemůže babička, tak aspoň dočasně třeba hlídací paní, minimálně než si zvykne.
Taky si zkus najít někoho ze třídy, s kým se můžete stýkat i mimo školku, na koho by se tam malý mohl těšit.
Tohle je jedina realna cesta. Jinou stejne nema. Ja davala deti postupne, zacaly jsme v jeslich a se skolkou, skolou ani druzinou nebyl nikdy problem. Byt s ditetem doma do tri let a pak rovnou do skolky na cely den podle me neni spravna cesta, ale uz se stalo, nic s tim ted uz nenadela.
@Linduš91 Tak pokud nemáš jinou možnost než ho takhle do té školky dávat, tak bych se snažila ho hlavně ubezpečit o tom, že ho miluješ, že se na něj těšíš. Hodně bych se s ním mazlila (pokud o to stojí). A zavedla bych pro něj nějaký benefit k té školce, rituálek. Třeba po příchodu že školky přečíst pohádku. Společně se natáhnout a pustit si kratší pohádku, pohrát si. Jestli rád pomáhá a je rád samostatný, tak mu třeba k té školce dovolit nějakou novou činnost.
@debra.morgan sorry, jsem nevěděla, že diskuze se může vést jen na základě rozdílných názorů
Já zas chci říct, že školkové prostředí zná prostřednictvím starší sestry, která už je teď ve škole, ale vodila i vyzvedavala jsem ji s ním. Na školku se vždycky těšil a já jsem ho samozřejmě podporovala. Celé léto jsme si povídali, jaké to bude. Že už je velký a šikovný a že už bude chodit do školky jako předtím jeho sestřička. Vybíral se mnou nadšeně pyžamo, bačkůrky, batůžek…Ještě 1.9. ráno nemohl dospat, vykládal jak se těší. Až pak, když došlo na věc, situaci špatně zvládl. Zase takto jsem ho ale připravovala, věděl, co ho čeká a mluvili jsme výhradně pozitivně. ![]()
@Linduš91 píše:
Já zas chci říct, že školkové prostředí zná prostřednictvím starší sestry, která už je teď ve škole, ale vodila i vyzvedavala jsem ji s ním. Na školku se vždycky těšil a já jsem ho samozřejmě podporovala. Celé léto jsme si povídali, jaké to bude. Že už je velký a šikovný a že už bude chodit do školky jako předtím jeho sestřička. Vybíral se mnou nadšeně pyžamo, bačkůrky, batůžek…Ještě 1.9. ráno nemohl dospat, vykládal jak se těší. Až pak, když došlo na věc, situaci špatně zvládl. Zase takto jsem ho ale připravovala, věděl, co ho čeká a mluvili jsme výhradně pozitivně.
To je dobře. Asi to na něj bylo na začátek dlouhé. Stěžoval si na něco konkrétního? Nestalo se tam něco, co hi rozhodilo? Nebo pláč pramení jen z toho, že je bez maminky?
Zkus ho navázat na nějaké jiné dítě „kámoše“.
Já bych ho ráno nechala odvádět otcem, sama píšeš, že časově je to možné. Možná to od otce, který sam rika, ze se s malym moc mazes, zvladne lip.
@Svistice Zkusím oslovit nějakou maminku, přiznám se, že ráno mám celkem fičák a spíš to vidím na seznamování odpoledne. Nikoho zatím neznám. My nějak nemáme moc přátel, žijeme takový uzavřený život. Jsme asi divní ![]()
@Linduš91 Některé děti jsou bohužel nezralé a nic s tím neuděláš. Můžeme Ti tady psát dokola, jak probíhala adaptace, ať řízená nebo neřízená, jak to některé děti zvládly ve 2 letech, ale každé dítě se rodí s určitými osobnostními vlastnostmi, se kterými lze hnout jen do určité míry.
Každé moje dítě je trochu jiné a jsem vychovatelka v dětském kolektivu. Každé dítě jinak snáší odloučení, některé jsou průbojné a nevadí jim, jiným se více stýská celý rok, jsou na rodinu více fixované. Moc to nesouvisí s tím, kdo byl jen doma a kdo ne.
Někde jsem četla, že ve 3 letech je na školku zralých docela malé procento dětí, asi 60,o rok později je to už 90 procent. Procento narůstá každým měsícem z těch 12,co rok má.
Tvoje dítě by potřebovalo dozrát, svědčí o tom i ta adaptace na babičku. Potřebovalo by aspoň osobu, na kterou se v době Tvé nepřítomnosti naváže, která se o něj bude starat ve známém prostředí. Klidně to může být studentka nebo důchodkyně.
Jsem toho názoru, že dítě by mělo být co nejdéle v rodině. Nemyslím tím nutně s matkou. Klidně půjdu v roce dítěte na krátký úvazek do práce, ale musím vědět, že je v bezpečí a do instituce ho nedám.
Naše jedna větev taky do školky nechodila, to ale neznamená, že jsme byli s matkou 24/7. Příbuzná sama ve školce nikdy jako dítě nebyla, ale celý profesní život byla učitelkou a jedno období i ředitelkou MŠ.
@Platanka píše:
A máš něco, čím bys své tvrzení podlozila, nebo je to prostě takovej dojem?
V některých případech není potřeba ani slov.. natož podkládání a dojmů.
@Pears206 Ano, s modelem do práce na malý úvazek klidně dřív, ale hlídání v rodině nebo v malém kolektivu, a postupně, na krátkou dobu. Taky jsem to tak chtěla, ale v rodině podpora nebyla. Kromě mé maminky třeba i příbuzná, bývalá učitelka, mi říkala, že s dítětem do 3 let má být non stop maminka a ve 3 letech prostě jde do školky, protože už má na to věk. V rodině podpora nějaké adaptace tohohle typu vůbec nebyla. Naopak když jsem musela ve 2 letech syna na brigády kvůli penězům, dívali se na mě jako na krkavčí matku, že zvažuji dětskou skupinu (tehdy byl plán 2× v týdnu do oběda, bohužel to nešlo, protože jsem si vydělala méně než je poplatek za onu skupinu). Ale ve 3 letech je najednou úplně v pořádku, že je celodenně mimo domov v cizím prostředí. A pořád slyším, však oni ho srovnají, on si zvykne. Já to taky vidím úplně jinak a mrzí mě, že jsem nezvládla to synovi zajistit (u staršího dítěte se mi to podařilo lépe, i když taky byla velice krušná období). Je to v našem případě o penězích a rodinných vztazích.
@Linduš91 píše:
@Kipa22 Druhá možnost je prodat dům a s velkou finanční ztrátou jít bydlet do garsonky a chodit někam třeba uklízet na pár hodin denně, ovšem nejsem si úplně jistá, že budeme mít co jíst. Když jsem byla na rodičáku a nechodila ještě na brigádu, zbylo nám 9 tisíc na vše mimo bydlení měsíčně. (T. j. jídlo, drogerie, benzín, léky…). Jsme 4. Už se to nedalo zvládat. Děti jsou navíc na dietách a mají drahé jídlo. Pojišťovna odmítá cokoliv hradit, nemáme tu správnou diagnózu. Prostě vydělávat musím a jsem ráda, že po všech peripetiích mám alespoň tuto práci.Manžel pracuje od 8 do 16.30. Teoreticky by mohl vodit později než já, místo 7.15 tak 7.30, ale nevím, jestli to stojí za to. On není moc trpělivý, obzvlášť po ránu je dost nevrlý, tak nechci přilívat do ohně. Kvůli 15 minutám to podle mě nestojí za to.
Jestli máš děti na dietách, předpokládám, že mají nějakou diagnózu. Pokud se diagnóza vymyká tabulkám, vyrob zařaditelné diagnózy podle příznaků pomocí lékařů a požádej třeba o PnP. To by vám mohlo pomoci. Nebude to hned, ale do budoucna by vám to pomoci mohlo.
@Kipa22 píše:
Jestli máš děti na dietách, předpokládám, že mají nějakou diagnózu. Pokud se diagnóza vymyká tabulkám, vyrob zařaditelné diagnózy podle příznaků pomocí lékařů a požádej třeba o PnP. To by vám mohlo pomoci. Nebude to hned, ale do budoucna by vám to pomoci mohlo.
Na pnp diety nestačí. Tam musí být splněna podmínka, že dítě nezvládne přesně stanovené úkoly v přesně definovaných oblastech. Podle počtu oblastí se určuje stupeň pnp. Na diagnóze až tak nezáleží. Nemusí být dlouho stanovena a uzavřena.
Přesně z tohoto důvodu nevedou někteří rodiče své děti, naše žáky, k čistotnosti, chození na záchod a nepodporují samostatnost.
Někdy je to právě jedna oblast, která rozhoduje o stupni pnp nebo jestli na něj vůbec dosáhnou a oni chtějí víc peněz.
Svým způsobem je jako rodič chápu, ale štve mě to z hlediska, že na tyto dávky jdou naše daně.
Nárok na pnp se určuje sociálním šetřením v domácnosti.
@Kipa22 Já i děti máme v různých kombinacích laktózovou intoleranci, histaminovou intoleranci, ABKM a další potravinové alergie (vejce, sója, ořechy, ovoce). Podle doktorky nemáme nárok na nic. ![]()
@Linduš91 píše:
@Kipa22 Já i děti máme v různých kombinacích laktózovou intoleranci, histaminovou intoleranci, ABKM a další potravinové alergie (vejce, sója, ořechy, ovoce). Podle doktorky nemáme nárok na nic.
Na to mléko by měl být nárok, ne? Na nízkohistaminovou bohužel ne.
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.