Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pochybnosti a strach - snažíme se o dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.6.22 13:25
pochybnosti a strach
Ahoj, dnes se potřebuju asi je vypovídat/vypsat. Už 3 a půl roku se snažíme o miminko, zatím bez úspěchu. Oba jsme v pořádku. Včera jsem n gynekologii dostala žádanku na reprodukční kliniku. Někdo by si řekl, super, o krok blíž k miminku. Mě však jímá hrůza…hrůza z toho, že by se to opravdu mohlo podařit, že by to človíček opravdu přišel. Když přijít měl, proč ještě nepřišel? Co když přijde? Co mu nabídnu? Co ho budu moct naučit? Sama jsem měla hodně zpackané dětství a při představě, že by další človíček měl zažít něco podobného…radši snad at ani není. Sama jsme kloudně nic nedokázala, nikam se nevypracovala, pořádně nic neumím…co bych tomu drobátku mohla dát? je to vlastně vůči té dušičce fér?
Je mi skoro 30…všichni hustí kdy bude dítě…a já mám z toho takový strach..co když selžu? co když mu nebudu moct dát co bude chtít nebo potřebovat? kde na toto vzít odpovědi? ach jo…přemýšlím nad psychologem, protože si myslím, že dokud se tohle neurovná nepomůže nám sebelepší klinika…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.6.22 13:53
@anyx píše:
Ahoj, dnes se potřebuju asi je vypovídat/vypsat. Už 3 a půl roku se snažíme o miminko, zatím bez úspěchu. Oba jsme v pořádku. Včera jsem n gynekologii dostala žádanku na reprodukční kliniku. Někdo by si řekl, super, o krok blíž k miminku. Mě však jímá hrůza…hrůza z toho, že by se to opravdu mohlo podařit, že by to človíček opravdu přišel. Když přijít měl, proč ještě nepřišel? Co když přijde? Co mu nabídnu? Co ho budu moct naučit? Sama jsem měla hodně zpackané dětství a při představě, že by další človíček měl zažít něco podobného…radši snad at ani není. Sama jsme kloudně nic nedokázala, nikam se nevypracovala, pořádně nic neumím…co bych tomu drobátku mohla dát? je to vlastně vůči té dušičce fér?
Je mi skoro 30…všichni hustí kdy bude dítě…a já mám z toho takový strach..co když selžu? co když mu nebudu moct dát co bude chtít nebo potřebovat? kde na toto vzít odpovědi? ach jo…přemýšlím nad psychologem, protože si myslím, že dokud se tohle neurovná nepomůže nám sebelepší klinika…
Myslím, že by jsi své obavy měla probrat hlavně s partnerem, ať ví co cítíš a jak situaci vnímáš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.22 14:00
@Umík řekla jsem mu to…on je ovšem s takovýmito věcmi hned hotový…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.22 14:18
Víš, že takové obavy můžou mít taky za následek to, že se pořád nedaří? Psychika toho udělá moc. Snažíme se 3 roky, zatím mám za sebou akorát potraty a UPT kvůli VVV. Občas si říkám, že ještě ne, že nejsem připravená, že chci ještě něco zažít. Ale myslím, že je to normální, i tvoje obavy jsou normální. Podívej se na jiné ženské, jak to zvládly. Teď čekám dvojčata po IVF, končím první trimestr a vím, že ještě nemám vyhráno, ale těším se na ně, prostě si říkám, že takhle už to snad mělo být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.22 18:05
My se dlouho nesnažili ale měla jsem také na houby dětství a mám přesně ty stejné pochybnosti, co ty. Nevystudovala jsem a i když mám práci dobrou za pěkný plat, tak vlastně nic konkrétního neumím a rozhodně mě práce nějak extra nebaví, prostě jí mám jako zdroj peněz a nic víc.
K tomu nejsem ani vysloveně bydlenkovský typ, ani sportovkyně, ani nemám vysloveně nějakého zajímavého koníčka. Taky mě brala a bere panika, co tomu dítěti předám. Řeším to i s psycholožkou.
Já zatím teda došla na to že jednak mu předám to, že bude narozdíl ode mně chtěné a milované. I když mi třeba ujedou nervy a vynadám mu, nikdy ode mně neuslyší takové hnusné věty jako já od matky, nebude muset litovat, že se narodilo a připadat si na světě samo.
Což je sice minimum, co člověk může dítěti dát, ale tohle minimum je strašně důležité! Já ho neměla a bojuju s tím dodnes.
Potom mu určitě můžu dát příklad úžasného vztahu mezi mnou a mužem, kde se máme rádi, pomáháme si, děkujeme si, umíme se konstruktivní pohádat i omluvit, kde je spousta srandy. Děti si z pokřivených vztahů mezi rodiči nesou častou spoustu komplexů. Když jste s mužem ustáli takové delší snažení o miminko, máte určitě taky pevný a krásný vztah.
Přestože nemám nějakého hlavního mega zajímavěji koníčka nebo kariéru, tak je tu toho pořád k obohacení dítěte dost - kočky, zahrádka, jóga, procházky, muzea, výlety, různé projekty na domě, vaření, pečení, ale třeba i dobrý příklad ohledně zacházení s penězi - to všechno sice člověk naší sociální třídy bere za samozřejmost, ale ona není! A dává to dítěti mnoho, spousta dětí to nemá, takový ten normální, pohodový, pestrý život s dobrými příklady zvládání každodenních věcí.
A potom, pro dítě prostě budeš ta jediná maminka, JEHO maminka. Odpustí ti, že nejsi nejdokonalejší a nejinspirativnější z okolí. Když jsem byla těhotná a mlátily se mnou hormony a obavy, tak jsem jednou v noci brečela, že bych měla nejlíp umřít u porodu, že nejsem dost dobrá a dítěti bude líp beze mně. A teď když se narodila, víš jak často jí stačí, abych jí jen zvedla do náruče k tomu, aby přestala plakat? Tak málo to dítě potřebuje, jen někoho kdo tu je pro něj, a má ho rád. A určitě by jí nebylo líp, kdyby tady ta moje náruč nebyla. Pro to miminko budeš dost dobrá, pro něj budeš nejvíc, a bude mu úplně jedno, jaké měřitelné vnější úspěchy máš za sebou. Naše společnost je na tohle strašně náročná, co všechno člověk musí zvládnout. Miminka tak náročná nejsou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
