Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pocit úzkosti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.3.11 20:09
Pocit úzkosti?
Máte taky někdy ten pocit, že se vám sevře hrdlo a valí se vám slzy do očí?
Mám dům, psa, manžela a zdravé děti, ale občas mám pocit, že jsem sama. Jsem v davu lidí, ale cítím se jako bych byla úplně sama v zemi kde neumím jazyk a mám dojít na nějaké místo.
Teď je na mě víc problémů a já kolikrát večer přemýšlím tak, že neusnu a pláču.. Pláču často a nestydím se za to, je to přece normání?
Co děláte? Čím se vám uleví? Já musím zalézt do soukromí, pustit si písničku a prožít ji. Zpívat a plakat.
Holky, nejsem v tom sama, že ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
31.3.11 20:18
Nejsi sama 
Mám manžela, zdravé děti, psa, velký dům, přesto si tu často připadám jako cizinec v neznámé zemi 
I já často pláču, protože jsem tu pořád sama. Žádné peníze nenahradí fyzickou blízkost druhého člověka 
Často v noci přemýšlím zda to všechno zvládnem, zda ustojíme odcizení, hádky i těch pár facek, co jsem dostala. Zda budeme znova ti šťastní zamilovaní, jako na začátku.
Hodně mi na tyhle stavy pomáhá poslouchat hudbu, v tom s tebou stoprocentně souhlasím. Jsem emotivní člověk a emoce potřebuju dostat ven.
Přeju, ať je brzy líp 
- Citovat
- Upravit
31.3.11 20:18
Ahoj, nejsi v tom sama.
Mám podobné stavy, zvláště po různých stresech a průšvizích.
Zatím to řeším bohužel jídlem- čokoláda je ideální a pomáhá mi zvednout telefon a zavolat té nej kamarádce.
Ale kdyby bylo nějak délé hůř a smutno a nic nepomáhalo, jsem připravená vyrazit k psych.pro nějaké ,,radostné" léky a Tobě to taky radím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 20:21
Ja to prozivam tak ze mam vsechno co potrebuji ke stesti ale proste mam pocit jako bych neco zapomela, jako by neco bylo spatne nebo jako bych neco duleziteho neudelala nebo naopak udelala spatne a nevim co…tak me to uzira, ale snazim se na to nemyslet a prejde to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 20:24
Jsou to stavy úzkosti, projevuje se tak úzkostná porucha, anxieta, anxiozní porucha osobnosti. Taky to znám, z jiných příčin. Pomůže odborník, pomůže najít vyvolávající příčinu. Není žádná ostuda se poradit, zvlášť, pokud se to objevuje často. Opravdu lze pomoci, je zbytečné se trápit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 20:25
Ahojky, to se někdy stane Pláč není špatná věc. Uvolňuje napětí a to je někdy sakra potřeba!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 20:28
Holky
Je toho teď moc, já jsem člověk co se rád baví, ale když jsem sama - jsem úplně jiná. Jsem asi jedinej člověk z našeho města, co ve dvě v noci sedí na terase s čajem v dece a poslouchá hudbu..
Vždycky jsem měla až ,,moc slz" jsemdocela citlivý člověk. Sice jsem drzoun, ale od lidí, které mám ráda mě bolí snad vše. Už jsem pochopila jak MJ (který mi v těchto chvílích pomáhá nejvíc) říkal, že je mezi lidma, ale cítí se sám..
Není to často, ikdyž já vždycky byla plakací člověk (ale vždy jsem brečela v soukromí), ale když je toho moc, nezvládám to..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 20:32
Taky jsem citlivka a brečící typ, manžel si zvykl Ví, že většinou je to ventilace. A já ventiluju hlavně u romatických filmů. Někdy stačí i písnička. Nejvíc mě pročistí doslova hysteráky, pláč přes půl hodiny, až škytám, ale pak je mi lehoučko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 20:42
Nejsi sama…mám manžela, děti, střechu nad hlavou, i co jíst, i když na delikatesy to není a jistota budoucnosti ve formě spoření už je taky pasé…
před sebou nejistou budoucnost…
Po večerech mi je přesně tak, jak píšeš… hudba pomáhá, dost často je to Petr Muk… divný, vzhledem k tomu, jak sám skončil… 
někdy lucka bílá, někdy Enya...... podle toho, jak mi je. Bolí mě hrdlo a srdce, brečím…zoufale toužím po lásce, po pohlazení, po něžném slovíčku, je mi bolavo na tomhle světě a nepatřím sem.
Nezvládám to…
Nejsi v tom sama…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 20:44
jo a máte se, holky, že můžeete brečet.
Já nesmím a když, tak do polštáře, když už vím, že všichni spí…
manžel by mě poslal do cvokhauzu…
nebo by se mi vysmál…co blbnu..
Nebo by se mě dotýkal a to už bych vůbec nesnesla…
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 20:58
NiKina píše:
jo a máte se, holky, že můžeete brečet.
Já nesmím a když, tak do polštáře, když už vím, že všichni spí…
manžel by mě poslal do cvokhauzu…
nebo by se mi vysmál…co blbnu..
Nebo by se mě dotýkal a to už bych vůbec nesnesla…
NiKi
Taky nechci aby mě někdo viděl, nestojím o lítost. Pláču ve sprše, spíš ve vaně. Sluchátka a víno..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 21:20
eManzelkaAmama píše:NiKina píše:Taky nechci aby mě někdo viděl, nestojím o lítost. Pláču ve sprše, spíš ve vaně. Sluchátka a víno..
jo a máte se, holky, že můžeete brečet.
Já nesmím a když, tak do polštáře, když už vím, že všichni spí…
manžel by mě poslal do cvokhauzu…
nebo by se mi vysmál…co blbnu..
Nebo by se mě dotýkal a to už bych vůbec nesnesla…
NiKi
tak, přesně tak
niKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 21:50
Mám dítě, nasstupuju do nové práce, mám finanční jistotu. Ale. Přítel je dlouhodbě pryč a já ač nechci, se bojím, že se nevrátí. A když zaplaším tuto myšlenku, tak se zas bojím, že až se vrátí, nebude to jako dřív, že nás čas a dálka rozdělí.. Pro vysvětlení: není otcem mojí dcery a já tento vztah považuji za svoji poslední šanci na štěstí.
Z toho mě někdy přepadá úzkost. Někdy prostě ze samoty rozbrečím sama sebe. Pomáhá mi se vykřičet, štkát jako raněné zvíře. Vlezu si do sprchy, pustím vodu a pláču a křičím.
Někdy se zas stane, že mám příšerný strach z toho, že mi dcera umře. Logicky vím, že takovéhle myšlenky jsou scestné, ale nemůžu si pomoct. To se mi většinou stane po tom, co se mi o její smrti zdá. Probudím se a je mi tak strašně zle, tak moc se bojím..ani nedokážu ten pocit vyjádřit. To pak nebrečím, ale srdce mi buší, oči mám vyvalené do tmy a nedokážu se nadechnout, už nemůžu usnout, protože se bojím, že se mi to bude zase zdát. To samé s mojí mamkou..
Někdy se zas nedokážu ubránit myšlenkám na to, jak jsem pohnojila svoje přátelství. Byla bych pro svoji kamarádku obětovala téměř cokoliv (jen rodinu ne). Chyba z mládí způsobila, že už ji nejspíš nikdy neuvidím. Už jsem ji neviděla skoro rok. A ještě pořád jsem nezvládla život bez ní. Je to jako zlomené srdce, ztracená láska..
Když si tohle uvědomím, brečím až do vyčerpání, hodiny a hodiny..
Takže ano, je nás takových víc, co znají živočišný strach, úzkost a zklamání..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.3.11 21:54
Teď jsem si úvodní příspěvek přečetla znovu a nejspíš nemluvím o tom samém jako eManzelkaAmama 
ale udělalo mi dobře to napsat, tak snad se nebudeš zlobit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
