Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud je pohyblivě schopná, udělala bych dobrý čaj, buchtu a řekla bych, že jsem připravila něco dobrého na zub a čeká jí to na zahradě. Tam bych jí pomalu odvedla. Možná by měla i radost.
To děláme pořád. Buď ji vůbec nedokážeme dostat, protože řekne, že to prostě nezvládne a nikam nechce, nebo ji vytáhneme a ona za chvilku začne, ať ji rychle odvezeme, že tohle pro ni už není a zavře se do své kobky. ![]()
A co třeba nějaké výlety? U nás v obci je sdružení důchodců, kteří spolu jezdí na různé akce a výlety… Je u vás něco takového? Zvládala by to?
Zvládla, ale ji tam nikdo nedostane. Navrhovala jsem jí i třeba pletení z papíru, aby se něčím nenamáhavým zabavila, ale odmítá úplně všechno, celý den jenom sedí nebo leží a mluví o všem v minulém čase.
Víš napíšu ti to tasi takhle je to těžký, ale pokud ona sama nechce, tak neuděláte absolutně nic…ona prostě na život rezignovala a přestala bojovat…
můj tchán je to samé… mohl by dělat spoustu věcí, kdyby alespoň trochu chtěl, ale jenom leží…
Musíte přijít na něco, nějakou její „schopnost“ kterou nikdo jiný nemá a kterou nutně potřebujete- překlad- ji potřebujete, je nepostradatelná. Třeba jestli plete, tak najít nějaký svetřík cokoli, jestli dobře vaří tak na ní vymámit recepty- protože nikdo to neuvaří tak jako ona, protože má určitě tajnou ingredienci..
Sama sebe už odepsala a vy jí musíte dokázat, že ji tu prostě ještě potřebujete, že ji tu hlavně chcete. Buďte ale i malinko ráznější- Hele Věrko chodit můžeš tak pojď já ti na tu zahradu, pomůžu ti. Kam bys chodila, buď ráda chvíli na vzduchu. Ráda čte? jedu do knihovny chceš něco? A víš co já mám dost věcí na shánění tak pojeď taky…
@Anonymní píše:
Zvládla, ale ji tam nikdo nedostane. Navrhovala jsem jí i třeba pletení z papíru, aby se něčím nenamáhavým zabavila, ale odmítá úplně všechno, celý den jenom sedí nebo leží a mluví o všem v minulém čase.
To je mi líto. Maminka prožívá zřejmě těžkou depresi. Pravdu o svém zdravotním stavu ne každý unese, a jestli jí to bylo sděleno nějak nectlivě, o to je to horší.
Určitě ji nenechávejte o samotě, mluv s ní o tom, jak to půjde, podle mě vás bude potřebovat, ikdyž si to třeba nepřizná nebo neuvědomí. Potřebuje se s tou situací smířit, a to bude chtít trpělivost, asi hlavně tu vaši.
Jsi hodná snacha, že ti na tchyni záleží.
Ahoj, pracuji u těžce nemocných. Důležité je aby jste byli co nejvíc s ní.
Protože ona může zcela určitě jednu věc-může milovat své blízké. ![]()
AD už měla a zas nějaká má… dělá to její stav ještě horší, záchvaty breku, z toho totální vygumování.
My se ji pořád snažíme někam dostat, aby byla s námi, ale pak to vždycky skončí tím, že návštěvy a život pro ni už nejsou ![]()
Zkus se do ní vžít. Ona chce být ještě tady, chce žít, nechce zemřít, ještě není smířená. ![]()
Děkujte jí. Projevujte jí vděčnost. Člověk potřebuje vědět, že tu nežil marně. Že to, co vytvořil, bude tu žít dál, v lidech. VDĚČNOST JE LÉK.
@Anonymní píše:
My se ji pořád snažíme někam dostat, aby byla s námi, ale pak to vždycky skončí tím, že návštěvy a život pro ni už nejsou
A co třeba pozvat nějakou její kamarádku na návštěvu k ní? Vysvětlit situaci, a klidně se k nim s návštěvou přidat, připravit občerstvení… nepomohlo by to?
Prosím o radu, kdo má zkušenosti. Jde o tchyni, která je vážně nemocná, ale zatím v relativně dobrém fyzickém stavu. Ne ale psychickém. Mluví o sobě, jako by už byla mrtvá. Nějak si tou nemocí uvědomila, co všechno v životě promeškala, co už nedožene a pro jistotu už nechce dělat nic. Nechce jít k nikomu na návštěvu, protože ona už to nemůže. Nechce jít ven, přitom brečí, jak ráda byla na zahradě. Poraďte mi, jak ji aspoń částečně toho pocitu zbavit, aby si trochu užila života. Prosím o zachování anonymity.