Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podržela vás rodina?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.7.15 22:41
Mít dítě je rozhodnutí na celý život a tys to rohodnutí učinila. Ty, ne Tví rodiče. Ty se tedy musíš postarat. Chápu, že zamrzí, že rodiče nemají zájem, ale Ty jsi matka a ted není čas se trápit širší rodinou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 22:47
No to by byla taky bomba mit dceru, ona si vybere za manzela vola(ipres vycitky rodicu) a pak po rozvodu chce zas pomahat od rodicu. Mit dite je priserny zavazek, ktery konci jen smrti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 22:53
Tak to máš teda dost děsný rodiče. Ale co naděláš, no. Mně rodiče pomohli ve srabu kolikrát a já jim při zdravotních problémech taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 23:06
@Nabot píše:
Kde ses to dočetla?
asi ma takovou dceru a ted to bere z jedny vody nacisto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
11.7.15 23:07
No, zatím a doufám, že na to nedojde, jsem žádnou velkou pomoc od rodičů nepotřebovala. Ale vím, že kdyby to bylo potřeba, tak za mnou stát budou a pomohou. A stejně tak z mojí strany. Stát se v životě může cokoliv. A myslím, že to stejné můžu říct o manželově mamce 
Ale bohužel, viděla jsem i to, že existují rodiče, které dokážou svoje dítě zahrabat ještě víc, než je. A fakt je lituju.
Ano, přesně, jak se tady píše. Dítě je závazek na celý život, od jeho narození až po moji smrt. A proto považuju za to nejhorší, co člověka potká, když se na něj vykašle jeho vlastní rodina.
- Citovat
- Upravit
11.7.15 23:09
@dendule4 píše:
Mít dítě je rozhodnutí na celý život a tys to rohodnutí učinila. Ty, ne Tví rodiče. Ty se tedy musíš postarat. Chápu, že zamrzí, že rodiče nemají zájem, ale Ty jsi matka a ted není čas se trápit širší rodinou
I její rodiče tohle rozhodnutí učinili. Je jejich dcera, je momentálně ve srabu a potřebuje podporu. Osobně tenhle přístup nechápu, rodina by si vždycky měla v rámci svých možností pomáhat. Sama mám dvě dospělé dcery a vnučku, neumím si představit, že bych se na ně vykašlala, kdyby se ocitly v těžké situaci. A je celkem jedno, jestli by se v ní ocitly vlastní vinou, nebo shodou náhod. Jábych svým dcerám pomohla vždycky, tak, jak by bylo v mých možnostech.
Zakladatelko, byla by s rodiči řeč? Vsvětlit jim, jak je ti těžko a o tu pomoc je přímo požádat. Přece tě a svoje vnoučata nenechají úplně padnout?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
11.7.15 23:18
Pokud člověk nemá oporu v rodině, je to smutné. A přitom jde jen o to říct něco milého, povzbudit, nechať vypovídat. mrzí mě, ze tě rodiče nepodpoří, ale neměj jim to za zlé.
- Citovat
- Upravit
11.7.15 23:38
Zakladatelko, je mi líto, že jsi v tak blbé situaci. Já myslím, že kdybych byla opravdu na huntě, tak rodina zafunguje. Akorát dokud jen trochu lezu, tak se ode mě čeká, že si pomůžu sama a nebudu chtít nic (a tím „nic“ myslím třeba hlídání pro dceru na jeden víkend/týden za rok apod.) - což já si nenárokuju, ale potěšilo by. Ale pokud opravdu padnu na hubu, tak by myslím fungovali.
Vtipný je, že podobně to měla třeba moje máti se svou máti, a docela tím trpěla… ale vzorce se holt dědí a nenaděláš nic. Jsem zvědavá, jestli to budu mít já s dcerou stejně
Jinak pokud jde o Tvou situaci, zvlážila bych reálně situaci. Obejdeš se bez nich, nebo to fakt nedáte? A jaké je to minimum pomoci, které potřebuješ od nich? Např. bydlení na pár měsíců, finanční podpora (kterou bys jim třeba dle možností slíbila vrátit apod.)… A o to bych je jménem dětí požádala. Pokud nepomůžou, no tak holt musíš sama. Budu držet palec, vím, že to zklamání z fungování rodiny je kolikrát ještě horší než to, jak chybí ta reálná pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.7.15 00:35
Třeba moje rodina… NIKDY!!! Kecy v kleci…Když sem se rozváděla, tak mi řekli, že jsem si našla chlapa, ať jdu za ním, což jsme nechtěla, ale co mi zbývala, tak jsem se k němu musela nastěhovat a držet krok. Když jsem se sesypala se dvěma dětma, tak řekli že si to musim srovnat sama. Zajímavé je, že když se teď to samé děje jedné ze sester, tak maminečka kmitá jak vzteklá. Chodí uklízet, vaří jí, peče, hlídá… No a když už nemaj opravdu nic na práci, tak kritizujou, jak jsem maková a taková, jak mám všechny děti blbě vychovaný bla bla bla…kdepak rodina. Ty pomůžou vždjycky spolehlivě -NĚJAK!!!
- Citovat
- Upravit
12.7.15 01:02
Já svý dceři a vnučce pomáhám. Nemocnýho tátu jsem měla doma skoro do konce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.7.15 01:19
No já když jsem odešla od manžela s ditetem, tak moje matka řešila jediné - jestli nás nebude mít na krku ona… Pomohla mi babička. A matka po 15 letech nemůže pochopit, proč s ní nechci trávit víkendy, večery u vína, proč se ji nesveruji, proč ji nevolam jak se má…
Zakladatelko já to nesla dost blbe a nesmířila jsem se s tím nikdy. Ale na druhou stranu naučila jsem se spoléhat na sebe.
Jak mas staré děti? Pracujes?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
12.7.15 08:20
Pomohli mi rodiče a můj brácha, dále několik přátel a známých. Měla jsem se kam vrátit (tedy kde bydlet), měla jsem rozmyšleno, jak to všechno zvládnu.
Zakladatelko, zkus se obrátit na přátele, jestli by ti nemohli pomoct.
Kdybych já neměla kam jít bydlet, tak bych byla v háji.
Patřím k těm, které neznaly toho, koho si berou. Dva roky, co jsme spolu bydleli sami se choval jinak, než když jsme se odstěhovali do jeho nového domu, kde jsme bydleli s jeho rodiči . Netušila jsem, co je to za magora, protože když byl se mnou, tak se projevoval poměrně normálně.
Jo a že mu po letech přeskočilo, to jsem taky nemohla vědět. Na čele to napsané neměl a při svatebním obřadu nedeklaroval, že je na hlavu.
Dneska si zpětně myslím, že se ty dva roky, co jsme bydleli sami, držel, protože se bál, abych ho nevyhodila z baráku. Pak se otočil o 180 stupňů a to byl tedy fičák.
Ale už jsem se ho zbavila. Vidět se musíme jen kvůli dětem. A to jsou vždycky chvilky při předání. To se dá vydržet.
- Citovat
- Upravit
12.7.15 08:35
Myslím, že záleží, jak velkou pomoc očekáváš.
Mě osobně by nenapadlo někoho otravovat s tím, že se k němu budu stěhovat To by i pro mě bylo za trest…
Třeba Ti budou hlídat, třeba i přispějí penězi -ale tady záleží, jaká je jejich fin. situace, jestli néé moc dobrá, tak asi nemůžeš čekat, že kvůli Tobě budou o suchém chlebu.
Prostě si najdi bydlení, brigádu, určitě dostaneš nějaké soc. příspěvky, alimenty…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Chci se zeptat, hlavne zen, ktere byly v tisnive situaci napr. v rozvodovem rizeni, tyrane partnerem atd.. Jak se k tomu stavela vase vlastni rodina? Mely jste se na koho v rodine obratit nebo vas nepodrzely?
Ja jsem v rozvodovem rizeni, rodice mi rikali, jak stoji pri me a ted, kdyz na to doslo, tak mi jen susse oznamuji, ze je to moje vec a rozhodnuti, ktere jsem si sama zvolila. Jsem na vse sama, penez se 2 detmi mam hodne malo a brzy nemame, kde bydlet. Rodina se proste pres sve sliby na me uplne vyflakla.Je to tvrde sousto a mam problem se stim smirit…Jak tohle zlousnout, jsem z toho hodne smutna